Útok na Řecko

30. října 1940

Tak zase o jednu malou zemi více, o niž se pokouší ruka vetřelcova. Řecko, vzorně neutrální - vždyť ani ve snu nenapadlo ani jedinému Řekovi, že by mohl napadnout Německo nebo Itálii - a právě poněvadž mu to ani ve snu nenapadlo, bylo malé Řecko napadeno, chcete-li, přepadeno, ale zároveň byla tak zvaná Osa dopadena při dalším pokoutním a vždy stejném modu operandi, to jest napadání a přepadání. Řecku byly dány tři hodiny, v nichž se mělo rozhodnout, dovolí-li všechno, co napadne Hitlerovi a Mussolinimu, třebas i za 6 měsíců - tři hodiny - račte rozumět. Řecko mělo náhle podepsat směnku, kterou by mohla kdykoliv vyinkasovat firma známých mezinárodních vyděračů.

A teď, prosím vás, vzpomeňte si, jak naprosto, jako vejce vejci, je podobné vloupání do samostatnosti řecké předcházejícím osovým mizernostem. Znáte je všechny, jedna jako druhá, gangsterism kat exochén. Dnes praví Mussolini, že nechce válku s Řeckem, ale, poněvadž Řecko nedovolí, aby v Řecku dělali Taliáni, co chtějí, cítí se povinován světlé památce Caesarově nastěhovat italskou armádu do Řecka, pokud země Homérova nepřijde k rozumu. To je asi tak, jako kdyby vás v noci zastavil na ulici pán - velmi uctivě - a řekl: „Odpusťte, že vás obtěžuji, činím tak velice nerad, ale nevím, kolik je hodin, a proto vás prosím, abyste mi okamžitě dal své zlaté hodinky - a zapomněl jsem doma peníze, proto vás se vší slušností žádám, abyste mi ihned dal svoji portmonku. Jsem přesvědčen, že tento můj návrh je daleko výhodnější pro vás než pro mne, nevyhovíte-li však, budu nucen ve vašem zájmu vás napřed zabít a pak si vzít všechno, oč jsem vás tak uctivě žádal, a na vaší vdově budu žádat reparace do druhého a třetího pokolení.“ - Aurea prima sata est aetas quae vindice nullo - ceterum autem censeo Carthaginem esse delendam. Co by tomu asi řekli tito dva Římané, že jejich samozvaný dědic, ironisující světlou památku římské kultury, rozhodl se rozbombardovat Akropolis - doufaje, že nástupce vždy k žoldnéřství ochotných germánských námezdníků ochrání Forum Romanum - před hněvem svobodných lidských duší. A co by nám dnes řekl Dante - a jak hluboce by se zastyděl Garibaldi - a všichni ti slavní a krásní lidé, jejichž jménem Mussolini tlačí lid italský do tělesného i duševního Infema germanica. Můj nebožtík otec jezdil rád do Itálie i Řecka, Capri mu často pomohlo, když byl unaven nebo churav, býval tam s Gorkim. Dnes by ho tam zavřeli a soud, skládající se z Mussoliniho, Ciana, Suňera, Himmlera, Streichera a třebas i Henleina, by ho odsoudil k smrti proto, že měl rád Itálii tak, jak ji znával - slušnou, demokratickou a nehochštaplérovskou. Tolik o řecko-italské válce.

Slyším, že mi zase nadávají v mělnickém rozhlase. Předsedou vašeho rozhlasu je osoba, slyšící na jméno Masařík. - Tento vlastenec vymazal kdysi háček nad svým jménem, vydával se za mého bratrance a v době pomnichovské se mi z Belgie hlásil k spolupráci. - Nechtěl jsem ho s háčkem a nechtěl jsem ho bez háčku - a pokud mi masaříkovský rozhlas bude nadávat, budu to mít u Pána Boha v pořádku.

Spěte dobře! Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 72-73

reprint vydání z roku 1948