Ing. Jiří Krutina
Od svého otce jsem dostal filmový dokument s názvem Osvobození západních Čech americkou armádou v roce 1945, který vydalo Velvyslanectví USA v Praze. Dokument je věnován vojákům americké armády, kteří se podíleli na osvobozování západních Čech v roce 1945. Velvyslanectví USA při příležitosti výročí 60. let konce 2. světové války oslovilo americký národní archív a sestavilo snímky, které nebyly dosud v ČR publikovány. Jedná se o nesestříhané němé záběry bez komentáře přímo od amerických vojáků. Jednotlivé záznamy začínají pouze datem. Záznam z května. 1945 ukazuje vstup amerických vojáků do Chebu.
Nedaleko Chebu procházely tzv. „pochody smrti“ z evakuovaných vyhlazovacích německých lágrů, které Němci evakuovali s přibližováním východní fronty. Snažili se tak zamaskovat stopy své zločinecké činnosti. Tyto pochody měly jediný cíl: pobít vězně po jejich cestě. Nebyly určeny skutečně k evakuaci, ale byly součástí celého německého plánu na jejich vyhlazení. Za ostrého tempa v nelidských podmínkách, za neustálého bytí SS manny padali zesláblí vězni po desítkách. Byli dobíjeni během cesty. Jejich hroby jsou často neznámé. Jeden takový pochod – celý transport ruských a polských žen byl nedaleko Chebu postřílen a zahrabán do mělkého hrobu. Toto německé vraždění těsně před kapitulací Německa však bylo odhaleno americkými vojáky.
Co udělali američtí vojáci? Donutili místní Němce, tedy ony sudetoNěmce z Chebu a okolí, kteří jako pátá kolona rozbili Československý stát a zločinným způsobem vraždili české lidi během kritického roku 1938, aby povražděné vězenkyně vlastníma rukama vyhrabali z mělkých hrobů a uložily do rakví k důstojnému pohřbu. Místní Němci byli přinuceni americkými vojáky k vykopání hlubokých hrobů, exhumaci mrtvých těl a jejich pohřbení. Nejprve byli všichni Němci shromážděni a museli povinně projít kolem seřazených mrtvých těl z pochodu smrti, která jejich soukmenovci povraždili, a pak je pohřbít za účasti Čechů a amerických vojáků, kteří na celou akci dohlíželi. Během záběrů nebylo viděno žádné bití, mlácení od Čechů nebo US vojáků, pouze pohledy prozrazovaly, co si lidé myslí.
Jinými slovy, sami američtí vojáci zcela bez problémů uplatnili kolektivní vinu Němců. Kdo by se asi tenkrát opovážil prohlašovat, že tito Němci jsou nevinní, neboť oni přeci nebyli ti, kdo přímo povraždili transport bezbranných žen? Nikdo z Němců se neodvážil ani vznést protest, všichni moc dobře věděli, že v tom jeli společně, že o tom věděli, Hitlera podporovali a těšili se až si budou moci užívat svého vítězství a nyní přišla odplata za tyto zločiny. Vojáci v tom měli zcela jasno, jak to je s otázkou viny Němců a také podle toho jednali a řekněme: plným právem. Nevystupovali jako „vítězové“, kteří, jak bývá zvykem u vítězství agresorů, mohou vše, ale jako spravedlivá odplata za zločiny Němců – německého národa. Tenkrát nikdo neprotestoval nebo si nestěžoval a neodvolával se na nejrůznější konvence apod.
Je také známo, že když US vojáci poprvé vstoupili do osvobozených německých koncentračních lágrů, tak SS many okamžitě bez soudu stříleli. Navíc tyto nacistické organizace byly postaveny mimo zákon jako zločinné. Když vrchní velitel spojeneckých vojsk v Evropě generál D. Eisenhower prozkoumal německé koncentrační vyhlazovací lágry, nařídil svým vojákům plně zdokumentovat vše, neboť si byl vědom, že se jednou objeví doba, kdy se toto bude popírat. Byl velmi prozíravý. Učinil také rozhodnutí, které překlasifikovalo německé válečné zajatce na neozbrojené vojenské síly, díky čemuž tyto jednotky mohly pomoci s budováním poválečného Německa s minimálním právem na odměny. Velmi také podporoval Morgenthauův plán, který měl z Německa odstranit průmyslové oblasti, a tím zamezit možné budoucí válce. Někteří generálové dokonce tvrdili, že Německo po rozpoutání dvou světových válek nemá morální právo na svou další existenci a bylo navrhováno jeho rozdělení mezi státy Evropy, které dříve okupovalo. K tomu vlivem další karmy světa nedošlo, ale jasně to ukazuje, jaký měli názor prostí vojáci, kteří byli nuceni nasazovat životy, aby byli Němci poraženi. Politicko-mocenským finančním skupinám však vždy jde jen o svou vlastní moc a prospěch, proto k tomu nakonec nedošlo.
Dnes se ozývají hlasy, které kritizují uplatnění „kolektivní viny“ Němců a považují odsun Němců z východní Evropy za nespravedlivé vyhnání a dokonce žádají omluvy. To je jen klasická německá drzost a důkaz toho, že když se zlo naprosto na hlavu neporazí, tak přijde doba, kdy má zase roupy a neváhá se prosazovat tímto způsobem. Přesně to, jak k Němcům přistoupili sami Američané v roce 1945, je nutné brát jako jasný precedens z pohledu viny Němců za 2. světovou válku a její zločiny.
Pozn. redakce:
Na jednom satelitním kanálu, pravděpodobně na Spektru nebo Viasat history, nedávno byl promítán seriál „Život s nepřítelem“. V jednom z jeho dílu mluvil americký voják, který se zúčastnil bojů v Německu. Zcela jasně řekl, že kdybychom již dříve věděli, co Němci dělali s vězni v koncentračních táborech, jistě bychom jich mnohem více zabili. Méně by jich bylo zajato.
V americkém filmu Bitva v Ardenách mluví američtí vojáci o Německu. Někteří z nich si mysleli, volně řečeno, že Německo by bylo potřeba zcela zničit, aby už dalo konečně pokoj.
V Právu 9. srpna 2011 se objevil článek „Gestapo Bílou myš nikdy nedostalo“, kde je uvedeno: „Australská špiónka z 2. světové války Nancy Wakeová (98) zemřela v Británii. Ve 30. letech se přestěhoval z Austrálie do Francie, kde se vdala. Za války se zapojila do odboje a později se připojila i ke špionážním a sabotážním akcím. Gestapo jí přezdívalo Bílá myš a vypsalo na ni odměnu 5 milionů franků.
Když byla její skupina v prosinci 1943 prozrazena, uprchla do Británie. Její manžel ve Francii zůstal a nacisté ho popravili. Wakeová se vrátila do Francie a stala se spojkou mezi Londýnem a odbojovými skupinami. ´Jedině mrtvý Němec byl podle mě dobrý Němec,´ vzpomínala po válce žena, kterou vyznamenaly vlády USA, Británie, Francie a Austrálie.
´Nancy Wakeová byla neobyčejně odvážná žena, jejíž smělé činy zachránily život stovek spojeneckých vojáků a pomohly ukončit nacistickou okupaci Francie,´prohlásila australská premiérka Julia Gillardová.“
Kdo si pamatuje na první léta po osvobození Československa od nacistických okupantů, jistě si vzpomene na ono úsloví, že dobrý Němec je pouze mrtvý Němec. I v českém prostředí bylo toto sousloví značně frekventované. Snad mělo souvislost i s vyhrožováním sudetských Němců, že se vrátí a pak vydláždí náměstí českými lebkami.
Proto, chceme-li tuto dobu nějak hodnotit, musíme vždy reálně vidět její historické souvislosti a samu její „atmosféru“. Velmi přiléhavě paní profesorka S. Kučerová řekla na adresu těch, kteří odsuzují dekrety prezidenta republiky a dožadují se jejich zrušení, ať tedy zruší druhou světovou válku a pak samozřejmě nebudou ani dekrety prezidenta Edvarda Beneše.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz