PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
Diskuze, která v současnosti probíhá mezi zastánci a odpůrci tzv. Ústavu pro zkoumání totalitních režimů, jen odhaluje zcela kontroverzní podstatu založené instituce. Poslanci, kteří žádnou totalitu de facto neprožili, jak například pan Marek Benda, tvrdí,že některé politické strany, jako například sociální demokracie, se snaží svou kritikou poměrů panujících v ústavu "zničit paměť národa". Pro celou debatu je rovněž příznačné, že jsou z ní vynecháváni zhusta sami odborníci - historikové. Vůdčí hlasy této diskuze tak náležejí různým publicistům, poslancům a politologům - kdežto historikové, sociologové a psychologové tu jaksi permanentně vypadávají "ze hry".
Pánové by si snad měli nejdříve ujasnit diskutované pojmy jako "totalita" a "paměť národa" .V žádné dosavadní diskuzi na toto téma totiž nikdy nezazněl ani náznak pokusu byť jen charakterizovat - když již ne definovat - pojem totality pro dějiny naší země! Nic na tom nemění ani vydaný zákon o protiprávnosti komunistického režimu, který ovšem je pouhou deklarací bez účinných norem.
Nejdříve je nutno konstatovat, že moderní historie naší země měla dvě éry, které je nutno spojovat s termínem "totalita" a to v první řadě éru nacistickou, a teprve na druhém místě éru "komunistickou" (lidově demokratickou, socialistickou, dle starších terminologií jsme totiž vůbec žádný "komunismus" neměli,protože podle tehdy platné marxistické doktríny jsme tento režim nikdy nedobudovali !).
Zde celá diskuze začíná váznout na nepravém používání termínu totalita pro c e l o u é r u let 1948 až 1989 - což je zásadní historická nepravda, již masmédia, publicisté a politologové neustále zamlčují - nebo zkreslují !
Pojem "totalita" nebo "totalitní režim" totiž označuje takový stav společnosti, která je cele ovládána absolutní mocí. Absolutní moc je pak soudcem, věznitelem i katem celé společnosti. Tak tomu ovšem ani u nás v daném období let 1948 až 1989 zdaleka nebylo! V dějinách Evropy i světa najdeme vedle hitlerovského Německa řadu zemí a období, jejichž režimy a vlády je možno pokládat za mocenský absolutismus - totalitu v plném slova smyslu. byly to především režimy Hitlera a Franka, zatímco například Mussoliniho fašistický režim po celou dobu jeho trvání za plně totalitní považovat nelze. Rovněž tak jsou rozdíly mezi jednotlivými režimy hitlerovských vazalů - například je diametrální rozdíl mezi fašistickým režimem Horthyho (jenž určitou dobu nebyl plně totalitní!)a mezi režimem ustaši Paveliče, který byl totalitní od samého počátku do samého konce, stejně jako režim Francův! Už slyším nesouhlasná mručení jistých kritiků ! Tito pánové si ovšem musí uvědomit zásadní rozdíl mezi autoritativními a totalitními režimy. Režim Mussoliniho, Horthyho, Pilsudského, Antonesca atd.byl dle rozsahu persekucí a vraždění s jejich historickými pauzami v těchto zemích režimem autoritativním, a totalitní fáze dosahoval tedy,když došlo vskutku k totální likvidaci režimních nepřátel - Židů, levičáků, inteligence, bolševiků atd. Podle tohoto kritéria lze totalitní éru v těchto zemích započítat až poměrně pozdě - například v Itálii až po r.1943, v Uhrách po r.1943 až 44, v Rumunsku až po r. 1942 atd. Zato režimy Jako Francův,Paveličův byly totalitní od počátku až do konce - s cílenými genocidami odpůrců a s masovou emigrací obyvatelstva - např. 1 milionem obyvatel ze Španělska do Mexika a SSSR! Tím se ovšem nikterak nechválí ostatní autoritativní režimy! Toto kritérium lze vztáhnout i i na Stalinův režim, stejně jako na režim Pinochetův atd. Zde se rovněž období plné totality střídají s obdobími autoritativní vlády.
Z tohoto hlediska vzato i u nás lze za tzv. "plnou totalitu" označit období let 1948 až 1953 s vražednými procesy, mizením osob a totálním řízením mocenského aparátu. Poté po smrti Stalina nastává i u nás určitý rozklad totalitního mocenského aparátu a jistá štěpení na mocenské frakce s různými, někdy až protichůdnými mocenskými ambicemi. Tento proces se urychluje po r.1956, po chruščovovské likvidaci tzv. Stalinova kultu osobnosti, a vyzrává v letech 1965-1967 pádem novotnovského režimu.
Ani následná krize režimu "pražským jarem" a následnou "normalizaci" nemůže vyhovět plně charakteristice tzv. "plné totality". Nanejvýše lze hovořit o "tuhém autoritativním režimu" prosáklém jistou opozicí a pasivním odporem.
V totalitním režimu by si žádná Charta prostě ani neškrtla, tím si mohou být páni diskutující jisti! V totalitních režimech lidé mizejí beze stopy, a je jedno, jestli jsou házeni krokodýlům z vrtulníků do La Platy, anebo mizejí v krematoriích,v propastech, nebo v masových hrobech! V tomto ohledu by nám mohli sdělit zkušenosti lidé, zvláště pozůstalí odvlečených a zmizelých třeba z tolik oslavované Argentiny Peróna a Evity... Také by nám něco o totalitě mohli sdělit Srbové z Kosova o jejich ukradených dětech rozřezávaných ještě na přelomu minulého a našeho století na orgány..O takové totalitě ovšem naši páni Bendové všech typů nechtějí pochopitelně nic slyšet. Již jen toto konstatování odhaluje naprostou kontraproduktivitu celé tzv. diskuze o "paměti národa" a o jakémsi blíže neurčeném "pokuse bourat ústav pro zkoumáni totalitních režimů".
Na margo činnosti tohoto ústavu lze pouze dodat - ústav za dobu své činnosti, pokud je známo, produkoval řadu poznatků o období "reálného socialismu" a řadou odhalení estébáckých struktur, ovšem nepředvedl ani zdaleka takovou intenzitu bádání a odhalování v případě plné šestileté totality nacistické okupace republiky ! Jestliže dokonce v diskuzi zazněl i hlas o tom,že by "zkoumání nacismu mělo být vyhrazeno historickému ústavu Akademie věd", pak se celá činnost ÚSTR míjí smyslem - ústav pro jednorázovou činnost je zbytečný, zcela nepotřebný - a je to jen vyhazování peněz z kapes daňových poplatníků. Nakonec jen poznámka - jestliže Ústav nechtěl připustit ve svém čele skutečné odborníky historiky, i přes jejich diskutovanou minulost - jako byl třeba docent PhDr. Jiří Pernes - a jestliže si volí do čela celebrity jiného typu, pak to jen potvrzuje názor o nejen nepotřebnosti, ale možná i o společenské škodlivosti takového ústavu. Podle mého názoru takové ústavy nepotřebujeme. Máme dosti vynikajících historických ústavů,které úkoly zachování paměti národa zvládnou stoprocentně - i bez vykřikování a provozování nejrůznějších zpolitizovaných afér, ve svém důsledku likvidujících nepohodlné odpůrce! Kladu si otázku - nebyl právě toto účel založení tohoto kontroverzního ústavu ???
ČSOL Brno
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz