Urážka a hanobení není projevem svobody ani kritiky aneb

Právní ochrana hlavy státu za první republiky

Vývoj právní ochrany prezidenta republiky od vzniku republiky Československé nutně navazoval na staré rakouské právní předpisy o ochraně panovníka, ale nevycházel z nich, neboť šlo o monarchistickou hlavu státu, a tak je nebylo možno aplikovat na republikánskou hlavu státu.

Prezident republiky byl zpočátku odkázán na ochranu jako každý jiný nositel „vrchnostenské funkce“, tedy na předpisy trestního zákona (pozdvižení proti vrchnosti, násilné vztaženi ruky na osoby vrchnostenské, urážka veřejných úředníků apod.). Nebyla-li urážka spáchána při špatném výkonu úřadu, byl i prezident republiky chráněn jen jako jakákoli soukromá osoba, tzn. šlo pouze o delikt soukromoprávní a nebylo jej možno stíhat bez podnětu prezidenta samotného. Tehdy si čs. právní věda uvědomila, že prezident republiky je sice jedním z orgánů republikánského státu, ale jediným, totiž státním orgánem nejvyšším, a že to byla zprostředkovaná vůle lidu, která ho pověřila být vrcholným představitelem moci ústavní. Z tohoto poznatku právní věda dovozovala představu o potřebě zachovat vážnost postavení prezidenta republiky jako hlavy státu, představitele čs. státnosti, jakož i nutnost šetření prestiže a autority jeho úřadu (profesor ústavního práva JUDr. Jaroslav Krejčí). Protože právě v tomto směru ukázala se trestní ochrana úřadu prezidenta zřejmě nedostatečnou, připravila vláda již v roce 1921 první pokus o vybudováni právní ochrany prezidenta republiky, tím že předložila „návrh zákona o ochraně cti prezidenta republiky".

Ve vládní důvodové zprávě se zdůrazňuje nutnost dostatečné trestní ochrany, ježto dosavadní nikterak nedostačuje. A to proto, že při nynějším stavu „není tak jak je třeba chráněn veliký zájem, který má stát na ochraně cti svého presidenta, která není totožná s osobní ctí presidenta jako osoby soukromé“. Dále se hovoří o praktických příkladech otevřených i záludných útoků ve veřejnosti i v tisku na prezidentovu čest (T. G. Masaryk), které nebylo možno stíhat, protože „president republiky přirozeně nechtěl sestoupiti na stanovisko sporně strany v procese soukromožalobném s těmito urážeči“. Proto bylo těžiště osnovy návrhu zákona v zavedení oficiality deliktu, Za vážné pokládala vláda zejména, když některé politické směry používaly útoků namířených na osobu prezidenta přímo nebo prostřednictvím hanobení jeho rodiny, a ty tak vlastně útočily na republiku. Přičemž urážlivý a nízký způsob psaní i jejich tendence záležela jedině v tom, aby „agitací politickou byla podvracena vážnost a důvěra lidu nejen v osobu presidenta republiky, nýbrž i v samo zřízení republikánské. Úřad presidenta republiky jest podstatnou částí našeho státu, pro široké vrstvy jaksi jejím vyvrcholením. Bylo by známkou slabosti státu, kdyby nenalezl prostředků, chrániti se i v tomto směru“.

Brzo nato následoval téhož roku druhý pokus o vybudování právní ochrany prezidenta republiky, když vláda dala podnět k zavedení jeho trestní ochrany vůbec, zejména také proti útokům zaměřeným na bezpečnost tělesnou a výkon prezidentské funkce. Ochrana prezidenta republiky byla začleněna do návrhu zákona o trestní ochraně představitelů moci ústavní. Mezitím vykrystalizovaly právní úvahy o postavení hlavy republikánského státu do poznatku, že v kontextu reality parlamentního systému jako vlády politických stran bez jakéhokoliv státnického rozhledu, je třeba nejvyššího individuálního ústavního orgánu, který by státní autoritu ztělesnil. Předchozí vládní legislační záměry proto nakonec vyústily ve schválení návrhu zákona na ochranu republiky pod číslem 50/1923 Sb. zák. a nař. čs. státu.

Vlastním základem zvýšené ochrany prezidenta republiky se tak stal zákon na ochranu republiky z roku 1923, neboť útoky na symbol státnosti, tj. na hlavu státu, se považují za útoky na republiku samotnou. Zmíněný zákon rozeznával tyto jednotlivé trestné činy namířené proti prezidentovi republiky:

1. „Kdo se pokusí násilím úplně znemožni ti ústavní činnost presidenta republiky“ (§ 1 zák.) - dopustí se zločinu úkladů o republiku. Trestem je těžký žalář od 5 do 20 let, popř. těžký žalář doživotní. Trestná je i nebezpečná výhrůžka bezodkladným násilným činem.

2 „Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku“ (§ 2 zák.) - dopustí se zločinu přípravy úkladů o republiku. Zde se má za to, že pachatelem je ten, kdo chystá úklady směřující k celkovému násilnému znemožnění působnosti prezidenta republiky a při tom nepřekročil stadium přípravného jednání, avšak se k této přípravě s někým spolčuje. Trestem je těžký žalář 1 až 5 let, popř. těžký žalář 5 až 10 let.

3. „Kdo užije násilí, aby působil v určitém směru na výkon pravomoci presidenta republiky, neb aby jemu v takovém výkonu bránil nebo jej mařil, kdo proti němu užije násilí za výkon jeho pravomoci“ (§ 10 odst. 1 zák.) - dopustí se zločinu násilí proti prezidentu republiky Testem je žalář od 1 do 5 let, popř. těžký žalář od 5 do 10 let.

4. „Kdo svémocně sám nebo ve spojení s jinými si osobuje pravomoc vyhrazenou presidentu republiky“ (§ 10 odst. 2 zák.) - dopustí se zločinu osobování si moci prezidenta republiky. Trestem je žalář od 6 měsíců do 1 roku, popř. těžký žalář od 1 do 5 let Trestné je i svémocné osobování si pravomoci prezidenta republiky pouze pro určitý akt.

5. „Pokus zločinu vraždy, zločin úmyslného zabití člověka i pokus tohoto zločinu byl-li spáchán na presidentu republiky“ (§ 7 odst. 1 zák.) - je zločinem útoku na život a tělesnou bezpečnost prezidenta republiky. Trestem je těžký žalář na doživotí. Tato ustanovení se vztahuji i na činy, které byly spáchány na bývalém prezidentu republiky pro výkon jeho pravomoci (§ 7 odst. 3 zák.). Stejně trestné je též spolupůsobení ke spáchání nebo při spáchání útoku na život a tělesnou bezpečnost prezidenta republiky, a to i když čin nebyl dokonán (§ 7 odst. 4 zák.).

6. „Kdo úmyslně poškodí na těle presidenta republiky“ (§ 8 odst. 1 zák.) - dopustí se zločinu tělesného poškození prezidenta republiky. Trestem je žalař od 6 měsíců do 5 let. „Způsobil-li viník svým činem těžké poškození na těle nebo smrt, nebo nebezpečí tohoto výsledku... Měl -li viník úmysl způsobit i poškození těžké“ (§ 8 odst. 2 a 3 zák.) - dopustí se zločinu těžkého poškození na těle nebo usmrcení prezidenta republiky. Trestem je těžký žalář od 5 do 20 let nebo na doživotí. Tato ustanovení se vztahují také na činy, které byly spáchány na bývalém prezidentu republiky (§ 8 odst. 5 zák.)

7. „Kdo se s někým spolčí k tomu konci, aby byl spáchán zločin uvedený v §7 (pokus zločinu vraždy, zločin úmyslného zabití člověka i pokus tohoto zločinu byl-li spáchán na presidentu republiky, anebo na bývalém presidentu republiky) nebo 8 (úmyslné poškození na těle presidenta republiky) neb, aby takové činy byly páchány, kdo vědomě podporuje jakýmkoliv způsobem takové spolčení nebo jeho účastníky“ (§ 9 zák.) - dopustí se zločinu spolčení k útokům proti životu a tělesné bezpečnosti prezidenta republiky. Trestem je žalář od 1 do 5 let 8. „Kdo před dvěma nebo více lidmi presidentu republiky ublíží na cti výhrůžkou zlého nakládání nebo jiným hrubě zneuctívajícím projevem nebo ho uvede ve veřejný posměch, kdo pronese o něm obvinění věda, že tím vážně ohrozí jeho čest“ (§11 odst. 1 zák.) - dopustí se přestupku urážky prezidenta republiky. Trestem je vězení od 8 dnů do 6 měsíců. Podle důvodové zprávy k návrhu zákona i podle názoru československé právní vědy jsou jiným hrubě zneuctívajícím projevem vůči prezidentu republiky nejen urážlivé posunky a nadávky, nýbrž i všechny projevy dotýkající se nepříznivě obecného vědomí vážnosti a úcty k prezidentu. Obvinění se může týkat též určitého jednání prezidenta nebo nějaké skutečnosti, např. jeho fyzické nebo psychické vlastnosti.

9. „Dopustí-li se viník činu (uvedeného v §11 odst. 1. tj. urážky presidenta republiky) veřejně nebo tváří v tvář presidentu republiky neb opětovně před dvěma nebo více lidmi při různých příležitostech nebo ho tělesně ztýrá“ ($11 odst. 2 zák.) - dopustí se přečinu urážky prezidenta republiky. Trestem je vězení od 1 měsíce do 1 roku. Urážka prezidenta republiky jako přestupek i jako přečin je delikt veřejnožalobný, jako logický důsledek jeho trestní neodpovědnosti. V obou případech deliktu je v soudním řízení vyloučen důkaz pravdy i přesvědčení pachatele o pravdě.

10. „Kdo hrubou neslušností ruší výkon pravomoci presidenta republiky, aby snížil jeho vážnost, kdo potupí jméno republiky, její znak, vlajku nebo barvy, nebo vypodobení presidenta republiky, nebo kdo je poškodí nebo odstraní, aby snížil vážnost republiky nebo presidenta republiky“ (§ 20 zák.) - dopustí se přestupku rušení pravomoci prezidenta hrubou neslušností. Sem patří veškeré akty hrubé neslušnosti, které směřují k snížení vážnosti hlavy státu. Trestem je vězení od 8 dnů do 6 měsíců. Trestné byly též zločiny nepřekažení nebo neoznámení chystaných trestných podniků proti prezidentu republiky (§ 12 zák.), jakož i zločiny a přečiny podněcování ke zločinu nebo přečinu proti prezidentu republiky (§ 15 zák.), nebo zločiny a přečiny schvalování zločinů nebo přečinů proti prezidentu republiky (§ 16 zák.). Trestem bylo podle povahy trestné činnosti vězení od 8 dnů do 1 roku nebo žalář od 6 měsíců do 5 let anebo těžký žalář od 1 roku do 5 let Důvodová zpráva k tomuto zákonu konstatovala, že „ochrana cti presidenta republiky byla již dávno pociťována jako naléhavá potřeba našeho veřejného života... zkušenosti několikaleté dokázaly, že president republiky jako hlava státu je předmětem velmi častých a neomalených útoků ... jako proti republice samé. Proti takovému snižování republiky v osobě presidenta musí se však stát co nejúčinněji brániti, ježto vyvolává oprávněně rozhořčení v širokých vrstvách obyvatelstva“.

V této souvislosti vyznívají velice laicky názory některých politiků, např. projev jednoho neúspěšného čelného stranického funkcionáře a vládního politika, že právní ochrana prezidenta by byl extrém, když naopak prvorepubliková vláda považovala za extrém, že taková právní ochrana po vzniku republiky dosud není, nebo pocit jednoho předního funkcionáře poslanecké sněmovny, že právní ochrana prezidenta mu zavání feudálním monarchismem, zatímco byla výtvorem masarykovské republikánské demokracie, anebo tvrzení jednoho absolventa slavné plzeňské právnické fakulty a europoslance, že kdo má právní ochranu je „papaláš“. Aniž by tušil význam toho slova, tím vlastně oznámkoval prezidenta Osvoboditele a prezidenta Budovatele. Ostatně v tomto směru se velice rádi vyjadřují různí politologové, kteří se sami označují za „ústavní právníky“ (asi právník nějakého ústavu), zatímco odborný název pro odborníka na ústavní právo je konstitucionalista.

Jan PINZ

(Autor se přes třicet let věnuje teoreticky i pedagogicky právu a státu.)

Haló noviny, 8.2. 2017, str. 5

Přišlo e-mailem