Uprchlická
krize ohrožuje evropské sociální předivo
Jak na NATO napojené
mozkové trusty řídí uprchlickou krizi EU
William Engdahl
Záplava nekontrolovaných
válečných uprchlíků ze Sýrie, Libye, Tunisu a dalších muslimských zemí
destabilizovaných barevnými revolucemi Washingtonu „arabského jara“ vytvořila
největší sociální zmatek v celé EU, od Německa po Švédsko a Chorvatsko, od
konce druhé světové války.
Nyní už většině lidí došlo,
že probíhá něco hodně zlověstného, něco, co hrozí zničením sociálního přediva
samotného jádra evropské civilizace. Jen málo lidí však chápe, že celé toto
drama je organizováno, avšak nikoliv německou kancléřkou
Angelou Merkel, ani beztvářnými byrokraty EU z
Evropské komise v Bruselu. Je to organizováno kabalou na NATO napojených mozkových
trustů.
8. října 2015, uprostřed
velkého přílivu stovek tisíc uprchlíků zaplavujících Německo ze Sýrie, Tunisu,
Libye a dalších zemí, nově sebevědomá německá kancléřka
Angela Merkel v oblíbeném německém televizním pořadu
prohlásila: „Mám plán.“ Využila příležitosti ostře si rýpnout do koaličního
partnera, šéfa bavorské CSU, Horsta Seehofera, tvrdého kritika postoje Merkel
„otevřená náruč pro uprchlíky“ od jara 2015, kdy jen v tomto loňském roce
vstoupilo do Německa přes milion uprchlíků.
Od té chvíle, se
skálopevným odhodláním, bránila německá kancléřka
zločinný Erdoganův režim v Turecku, klíčového
partnera svého „plánu“.
Většina světa se dívala s
úžasem, když ignorovala principy svobody projevu a rozhodla pronásledovat
známého německého televizního komika Jana Böhmermanna,
za jeho satirické poznámky o tureckém prezidentovi. Byla v úžasu, když symbol
evropské demokracie, německá kancléřka, začala
ignorovat uvěznění opozičních novinářů Erdoganem a
jeho uzavření tureckých opozičních médií, kdy přistoupil k realizaci plánu
nastolit v Turecku de facto diktaturu. Byla zmatena, když se vláda v Berlíně
rozhodla ignorovat jasné důkazy, že Erdogan a jeho
rodina hmotně pomáhají jako spoluviníci teroristům ISIS v Sýrii, kteří fakticky
uprchlickou krizi vytváří. Stála v úžasu, když viděla její tlak a snahu
protlačit závazek EU dát Erdoganovu režimu miliardy
euro na údajné vypořádání se s proudem uprchlíků z tureckých uprchlických
táborů přes hranice do sousedních zemí EU, Řecka a dalších.
Plán Merkelové
Zdá se, že všechny tyto
zdánlivě nevysvětlitelné akce kdysi pragmatické vůdkyně Německa souvisí s jejím
přijetím 14 stránkového dokumentu připraveného sítí pro-natovských
mozkových trustů, s drzým názvem „Plán Merkelové“.
Tím, co nově sebevědomá
německá kancléřka neřekla své hostitelce, Anner Will, nebo jejím divákům,
bylo, že „její“ plán ji byl dán jen o pár dní dříve, 4. října, v dokumentu již
nazvaném Plán Merkelové, nově vytvořeném a zjevně
dobře financovaném mezinárodním mozkovým trustem s názvem Iniciativa
evropské stability, či ESI. Internetová stránka ESI ukázala, že má
kanceláře v Berlíně, Bruselu a v tureckém Istanbulu.
Autoři plánu ESI dali svému
plánu podezřele název, jako by vzešel z kanceláře německé kancléřky,
a ne od nich. Ještě podezřelejší je obsah Plánu Merkelové
od ESI. Mimo to, že v r. 2015 již vzalo více než milion uprchlíků, mělo
Německo „souhlasit s udělením azylu 500,000 syrským uprchlíkům registrovaným v
Turecku během příštích 12 měsíců“. Navíc mělo Německo akceptovat nároky
Turecka… a poskytnout bezpečnou přepravu úspěšným žadatelům… již registrovaným
tureckými úřady…“ A konečně „Německo mělo souhlasit, že pomůže Turecku
dosáhnout v r. 2016 bezvízového styku“.
Tento tak zvaný Plán Merkelové je produktem na USA a NATO napojených mozkových
trustů a vlád členských zemí NATO, či případných členů. Zásada „sleduj stopu
peněz“ je v tomto případě poučná, abychom zjistili, kdo dnes opravdu řídí EU.
Iniciativa evropské
stability (ESI)
ESI vzešla z NATO vedených
snah transformovat jihovýchodní Evropu po USA vyprovokované válce v Jugoslávii
během 90. let, která vedla k balkanizaci země a zřízení velké letecké základny
USA a NATO, Camp Bondsteel v Kosovu.
Současným předsedou ESI
přímo zodpovědným za dokument Plán Merkelové je v
Istanbulu sídlící rakouský sociolog Gerald Knaus.
Knaus je také členem Evropské rady pro zahraniční
vztahy (ECFR) a spolupracovníkem Otevřené společnosti.
Založena v Londýně v r.
2007 je ECFR napodobeninou vlivné newyorské Rady pro zahraniční vztahy,
mozkového trustu vytvořeného bankéři Rockefellerem a
JP Morganem během mírových rozhovorů ve Versailles v
r. 1919, ke koordinaci anglo-americké globální
zahraniční politiky.
Prakticky u každé barevné
revoluce podporované americkým ministerstvem zahraničí po kolapsu Sovětského svazu,
včetně v Srbsku v r. 2000, na Ukrajině, v Gruzii, v Číně, v Brazílii a v Rusku,
stály v pozadí různé odnože nadace Otevřená společnost, které financovaly
„demokratické“ NGO a aktivisty, s cílem dosadit pro-washingtonské a pro-natovské režimy.
K vybraným členům londýnské
ECFR, zvaným členové Rady či společníci, patří i spolupředseda Joschka Fischer, bývalý německý ministr zahraničí ze strany
Zelených, který přiměl svoji stranu podpořit ilegální bombardování Srbska za Billa Clintona, bez podpory Rady bezpečnosti OSN.
K dalším členům mozkového
trustu Evropská rada pro zahraniční vztahy patří bývalý generální tajemník NATO
Xavier Solana. Patří k nim
i bývalý německý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg; Annette Heuser, výkonná ředitelka Bertelsmann
Stiftung ve Washingtonu DC; Wolfgang Ischinger, předseda Mnichovské bezpečností konference; Cem Özdemir, předseda
Bündnis90/Die Grünnen; Alexander hrabě Lambsdorff, poslanec Německé strany svobodných (FDP);
Michael Stürmer, hlavní korespondent Die Welt; Andre Wilkens,
ředitel nadace Mercator; Daniel Cohn-Bendit
z Evropského parlamentu. Cohn-Bendit, známý během
francouzských studentských nepokojů v květnu 1968 jako „Rudý Danny“, byl členem odtrženecké
skupiny Revolutionärer Kampf
(Boj revolucionáře) v Rüsselheim v Německu, spolu se
svým blízkým spojencem, nyní předsedou ECFR, Joschkou
Fischerem. Tito dva založili „skutečné“ křídlo německých Zelených.
Nadace Otevřená společnost
je sítí nedaněných „demokracii prosazujících“ nadací
vytvořených k prosazování „volného trhu“ a liberalizace trhu s vazbou na MMF v
bývalých komunistických ekonomikách, které otevřely dveře systematickému
plundrování drahocenných těžebních a energetických aktiv těchto zemí. Sorosova
nadace Otevřená společnost byla také zapletena do podpory liberálního
ekonomického týmu Borise Jelcina, včetně harvardského ekonoma Jeffrey „šoková terapie“ Sachse,
a Jelcinova liberálního poradce Jegora Gajdara.
Již se stává jasným, že
„Plán Merkelové“ je ve skutečnosti plánem ECFR. Ale
je toho více, když chceme pochopit temnější agendu stojící za tímto plánem.
Kdo financuje ESI?
Mozkový trust Iniciativa
evropské stability vedený Geraldem Knausem je financován impozantním seznamem dárců. Jejich
internetová stránka je uvádí.
Na tomto seznamu jsou, mimo
Sorosovy nadace Otevřená společnost i německá nadace Mercator a nadace Robert Bosch. K zakladatelům ESI patří i
Evropská komise. Pak, dosti podivně, je na seznamu financiérů Plánu Merkelové i organizace s orwellovským názvem Mírový
institut Spojených států.
Jistý výzkum odhalil, že
Mírový institut Spojených států má všemožné pozadí, jen ne mírové. Mírovému
institutu Spojených států předsedá Stephen Hadley, bývalý americký poradce pro národní bezpečnost za neokonzervativní válku vedoucí vlády Bushe-Cheneyho. Do představenstva patří Ashton
B. Carter, současný ministr obrany a jestřáb Obamovy vlády; ministr zahraničí John Kerry;
generálmajor M. Padilla, prezident americké
Univerzity národní obrany. To jsou někteří velmi ostřílení architekti strategie
plnospektrální převahy Pentagonu s cílem zajistit
světovou vojenskou nadvládu.
Jako autor „Plánu Merkelové“ Iniciativy evropské stability, mimo štědré
nadace Otevřená společnost, je coby „hlavní“ financiér uváděn i německý Marshallův fond Spojených států. Jak popisuji ve své
knize „Mozkové trusty“, německý Marshallův fond není
vůbec německý. Jak jsem poznamenal ve své knize, sídlí ve Washingtonu:
„Je to americký mozkový
trust se sídlem ve Washingtonu DC.
Fakticky je jeho agendou demontáž poválečného Německa, a šířeji
suverénních států EU, aby lépe zapadly do globalizační
agendy Wall Street.“
Německý Marshallův
fond Washingtonu byl zapleten do americké agendy změny režimu po celém světě po
r. 1990, ve spolku s USA financovaným National Endowment for Democracy, nadací Otevřená
společnost a krycí organizací CIA, USAID. Jak jsem popsal v knize o mozkových
trustech:
„Hlavním zaměřením
německého Marshallova fondu byla podle jeho výroční
zprávy z r. 2013 podpora agendy amerického ministerstva zahraničí v tak zvaných
operacích budování demokracie v bývalých komunistických zemích ve východní a
jihovýchodní Evropě, od Balkánu po Černé moře. K jejich významné práci patří
Ukrajina. Ve většině případů pracovali spolu s USAID, široce považovanou za
krycí organizaci CIA s vazbami na ministerstvo zahraničí, a nadací Stewarta
Motta, která poskytuje finanční zdroje americkou vládou financované National Endowment for Democracy.“
Zejména nadace Stewarta
Motta je také financiérem ESI napsaného Plánu Merkelové,
stejně jako Fond bratří Rockefellerových.
Toto vše by mělo vést k
zamyšlení, kdo a s jakými cíli zosnoval dohodu Merkel
s Erdoganem ohledně vypořádání se s uprchlickou krizí
EU.
Zamýšlí frakce Rockefeller-Bush-Clinton ve
Spojených státech použít svůj velký experiment sociálního inženýrství k
vytvoření chaosu a sociálních konfliktů v EU ve stejné době, kdy nevládní
organizace jako NED, Freedom House a nadace Otevřená
společnost hrotí věci v Sýrii a Libyi a v celém islámském světě?
Je Německo „nevolníkem“ USA
ve světě po r. 1990, jak ho bývalý prezidentský poradce pro národní bezpečnosti
a kámoš Rockefellera Zbigniew
Brzezinski označil? K dnešnímu dni existují dosti
silné důkazy, že přesně tak tomu je. Role USA a na NATO napojených mozkových
trustů je klíčovou, abychom pochopili, jak jsou Spolková republika Německo a
Evropská unie řízeny zpoza atlantické opony.
Refugee Crisis
Threatens European Social Fabric: How NATO-linked Think Tanks Control
EU Refugee Policy vyšel 27.
dubna 2016 na Global Research.
Překlad v ceně 642 Kč Zvědavec.