Umlčená Osvětim
Memoáry a zápisky potomka odbojáře
Pod tímto názvem vydal letošního roku PhDr. Jiří Jaroš-Nickelli, předseda okresní organizace odbojářů Blanenska a Boskovicka, pozoruhodnou knihu. Sám určil její poslání: „Aby se vědělo. Aby se nezapomnělo. A aby se varovalo.“ Autor vytvořil na základě vzpomínek a vyprávění v rodině a mezi známými, na základě studia archivních materiálů a dokladů a na základě výpisků z odborné i krásné literatury „lidský dokument“, strhující zprávu o životě prostých lidí v těžkých dobách, o jejich věrnosti a statečnosti. Autorův dědeček, ruský legionář, byl zabit gestapem. Další příbuzný sťat na Pankráci, již krátce před koncem války. A další dva přišli o život v nejstrašnější mučírně všech dob – v Osvětimi. A další a další odbojáři a další a další oběti nelidských okupantů, o kterých se dovídal na zastávkách svých cest z Brna po Blanensku a Boskovicku.
Autor sice prožil radost z konce strašlivé druhé světové války a ze slavného osvobození r. 1945, ale během doby se stal svědkem účelově neobjektivních výkladů minulosti. Nebylo těžké uhodnout, že protiprávní nároky dříve nacizující a kolaboranstské šlechty na restituce majetků, konfiskovaných podle platných dekretů, bylo možno obhájit jen skrýváním a falšováním účasti žadatelů na dějinách okupace:„Nikdo z nich přece nebyl nacista, nikdo nebyl kolaborant“(!), se nám tvrdilo.
Když se autor postavil proti neúctě k historické pravdě, k zamlčování obětí a k neuvěřitelnému očišťování bývalých nacistů a kolaborantů, octl se v soukolí nepříznivých soudních řízení. Octl se tváří v tvář režimům, které vycházely úslužně vstříc samozvaným restituentům a podporovaly pokusy vymazat z dějin jejich viny stejně jako činy bojovníků za svobodu. Nestaraly se o památku a odkaz českých obětí nacismu, metaforicky řečeno – zamlčovaly Osvětim. Osvětim je jméno vyhlazovacího tábora, pekla, které znamenalo „konečné řešení židovské otázky“, a které pohltilo i množství bezbranných příslušníků slovanských národů. Slované byli také určeni k vyhlazení, hned po Židech.
Bohatý faktografický materiál knihy je rozdělen do 10 kapitol s epilogem. Autor si všímá srdci blízkého koutu země a jeho půvabů, ale zejména jeho obyvatel a jejich osudů, poznamenaných oběma válkami. Klíčové téma se týká po léta se vracejících soudních sporů kolem pamětních desek obětí nacismu a kolem neoprávněných restitučních nároků na dědictví šlechtického rodu Salmů v Rájci. V knize najdete přímo detektivní hledání důkazů, napínavé vedení soudních pří, pochybné výroky nedůvěryhodných protivníků, protokoly z jednání, právní korespondenci, utajované usvědčující fotografie a zapíraná nacistická vyznamenání apod. Celek je dokumentárně podrobně doložen a zcela přesvědčivý. Ovšem, kdo dokáže zastavit protičeská tažení, vedená v zájmu neoprávněného uchvácení majetku?
Výmluvným způsobem souvisí s rájeckým případem soudní kauza psychického násilí, prováděného prostřednictvím počítačové pošty. Zabijácky výhružné zprávy dostával profesor filozofie Masarykovy university a posílal je anonym, jak se později ukázalo, kolega adresáta. Posílal je pod vypůjčeným jménem význačného rakouského nacisty, Philippa von Schoellera, víckrát vyznamenaného důstojníka nepřátelského wehrmachtu. Připomeňme ještě, že adresát zničujícího výhružného tažení byl vlastenec a odbojář, a odesilatel antihumánních nenávistných projevů se podepisoval jménem nacisty, zetě pana Salmy, manžela jeho dcery.
V popsaných dějích vystupují řady postav - z obou táborů. Všechna jejich závažná vystoupení, všechny jejich závažné projevy jsou řádně doloženy, čtenář si je může ověřit. Při tom ovšem se nezbaví úžasu, jak při takové dokumentaci jsou nespravedlivé soudní pře u nás stále ještě možné.
Zvláštního ocenění si zaslouží pátrací metody autorovy, které mu pomohly rozkrýt obě uvedené kauzy. Jsou to nejen metody archivního i orálního historika, ale i metody etnografa, který sbíral svědectví pamětníků a který objevil i usvědčující fotografie, medaile a odznaky maximální výpovědní hodnoty.
Úctyhodná kniha - „lidský dokument“ - patří do rukou každého čtenáře, který má smysl pro dnešní zápas o pravdu dějin a o zachování těžce vybojovaného dědictví naší republiky.
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.