Ing. Jiří Krutina
Lidové noviny, německý deník vydávaný v ČR, patří mezi „naše“ veřejnoprávní média, které se již ani netají tím, že jsou hlásnou troubou snah určitých skupin v zahraničí zejména v Německu a Rakousku o cílené přepisování historie a vnášení rozkolů do naší veřejnosti. Ve své aktivitě jsou velmi pilní a daří se jim do svých činností najímat i nejrůznější tzv. mladé „umělce“, často velmi specifického druhu, jejichž umění je mírně řečeno opravdu „alternativní“.
Začíná výstava Umění zabíjet, která je „unikátní“ kolekcí inscenovaných fotografií, které mají přibližovat hrůzy, kterých se Češi měli dopouštět po válce na Němcích, o údajných vraždách německých civilistů. Autorem je mladý 28letý umělec. Tyto fotografie mají rekonstruovat vybrané masakry německých civilistů. Článek o výstavě napsala novinářka Judita Matyášová. Celá zpráva je zde: http://www.lidovky.cz/vystava-ukaze-jakych-hruz-se-po-valce-dopousteli-cesi-na-nemcich-p8u-/kultura.aspx?c=A130204_190014_ln-zajimavosti_hm#utm_source=idnes&utm_medium=text&utm_campaign=sph
Jak nám ukázaly nedávné prezidentské volby, víme, čí chleba „naše“ média jako jsou například Lidové noviny a nejen ty, jí a čí píseň, když dojde na ono „lámání chleba“ zpívají a budou zpívat. Je třeba si uvědomit, že vytažení minulosti ohledně názoru na historické události týkající se odsunu znacizovaných Němců – tzv. sudeťáků po válce a tzv. „Benešovy dekrety“ nebyla náhoda, ale obyčejný záměr, který je navíc dlouhodobý. Musíme celou věc chápat a nazírat ze širšího pohledu probíhající psychologické války – tzv. konsientální války, která je proti českému národu cíleně vedena. První je nutné si uvědomit, že opravdu ve válce jsme. Neválčí se nyní tanky, vojáky, ale psychologicky. Dnes nemusíme stavět pohraniční pevnosti jako naši dědové před válkou, ale je nutné pevně stát na stanovisku historické pravdy, jak nás vybízel prezident osvoboditel dr. E. Beneš, který nás před snahou zvrátit výsledky druhé světové války prorocky varoval.
Základním principem této války vedené proti českému národu je základní pravidlo „rozděl a panuj“. Cokoliv, co rozdělíme, je snadněji uchopitelné, manipulovatelné, a zejména je vždy slabší, než celek který byl rozdělen.
Existuje trvalá snaha názorově štěpit českou veřejnost v základních státotvorných otázkách našeho státu. Jedním z takových tradičních témat – dnes již folklóru sudetoněmecké propagandy, je snaha vnutit české veřejnosti smýšlení, že poválečný odsun německého obyvatelstva do Německa, což bylo vlastně jenom naplnění vlastního přání samotných sudetských Němců (Heims in Reich), byl morálně nespravedlivý a právně nelegitimní. Přitom se cíleně zamlčuje samozřejmě historická příčinnost a historická fakta. Jinými slovy vytrhávají se z celého časoprostorového kontinua určité části a převracejí jejich významy z pohledu časové příčinnosti. To vytváří zmatek v očích laické dostatečně neinformované veřejnosti – hraje se na jejich vnitřní pocity a skrze ně se pak vytváří potřebné změny nálad v české společnosti – je snadněji tvárná a přístupná k věcem, které by jinak sebevědomý národ a člověk nikdy nepřijal.
Takovým cíleným útokem bylo i vyjádření K. Schwarzenberga ohledně poválečného odsunu Němců a přirovnání prezidenta dr. E. Beneše, mimo jiné toho prezidenta, který se zasloužil jak sám T.G. Masaryk o vznik ČSR, byl dlouho tvůrcem čs. zahraniční politiky a nakonec po svém zápasu o ČSR nedlouho po březnu 1939 stanul v čele druhého československého odboje proti německému nacismu a vrátil se do vlasti jako prezident Osvoboditel. V debatě nešlo vůbec o „historický spor“ a možné různé pohledy – nikoliv, šlo o cílený útok v rámci této konsientální války proti českému národu. Média byla připravená, hned co byly vzbuzené – dodejme oprávněné nesouhlasné reakce, byla snaha médií vše otáčet jako české „náckovství“. Šlo opět jen o to samé – vyvolat emoční reakcí a následný spor a další prohloubení štěpení české veřejnosti. Ty rádoby proevropské, ve skutečnosti však proněmecké „elity“, které plácají tu „pravdoláskařskou“ skupinu proti vlastnímu národu, se vždy najdou a to především v prostředí tzv. „umělecké fronty“ – zejména mladé a neznalé dějin. Po shlédnutí předvolebních výstupů režiséra Menzla, který volil Karla pro jeho urozenou duši a celý národ nazval zbabělými nevolníky, a sehranou tragédii herecké dvojice Svěrák – Čáslavská – chce se mi říci spíše „umělecko-intelektuální“ sešlost.
O co jde? O vzbuzování pocitů, které má česká veřejnost přijmout za své. Cílem je, abychom se jako Češi cítili být zločinci, kdežto Němci jako oběť. To je ono základní pocitové schéma, které se snaží nastolit v naší veřejnosti. Snahou otáčet historické události je nastolit v naší veřejnosti pocit viny – pocit, že se Češi dopustili odsunem Němců, něčeho morálně odsouzeníhodného, špatného a nelegitimního, nebo dokonce stejného, co dělali Němci. Dodejme odsunu těch Němců, kteří zradili společný demokratický stát a přijali se vším všudy zcela vědomě a v drtivé většině volili a podporovali Hitlerovu nacistickou agresivní politiku, jejímž jedním z cílů bylo vyhubení českého národa a zabrání jeho území jednou provždy Němci.
Zde jde o emoční manipulaci s náladami a pocity veřejnosti, zde nejde vůbec o nějakou debatu nad historií, nebo rozdílné názory na historii z pohledu českého a německého. Nikoliv! Zde jde o cílené navození určitého emočně-pocitového klimatu v duši českého národa, tak aby se Češi cítili vinni – měli pocit vinny – pocit něčeho ostudného. Proč? Aby česká národ byl povolnější – sugestivnější pro další podprahovou manipulaci. Z psychologické agrese je zjevné, že pokud je záměr někoho skutečně ovládnout – zlomit, je nutné mu sebrat nejprve sebevědomí, lidskou důstojnost a nastolit v něm pocity viny, ostudnosti – pak takto zpracovaný člověk, či celý národ dále přijímá věci, které by jinak nepřijal za své. Tento postup zná velmi dobře římskokatolická církev se svou dogmatikou o hříšnosti člověka. Ve středověku a za společné vlády s Habsburky, kteří byli „od boha vyvolení“ vládnout, šla tato strategie „vymývání mozku“ ještě dále. Vysvětlení, proč je nevolnický lid nevolníky a chudý, bylo pro jeho hříšnost, kdežto bohatství a práva na straně jim oprávněné vládnoucí šlechtě je proto, že to tak ustanovil Bůh. Tak byli nevolníci ještě podmaňování přes náboženský cit a cíleným apelem na jejich hříšnost a tak nutnost trpět vše, co si jím od Boha vybraná šlechta k nim dovolí. Tento cílený psychologický atak a apel na hříšnost člověka vybuzoval příslušné změny v nitru takto zpracovávaných lidí, kteří nakonec svou hříšnost a nutnost pilně sloužit svým pánům bez odporu poddajně přijímali. Tato katolická dogmatika pak byla jenom dalším nástrojem zotročování mas.
Podobně je tomu s opakovaným vnášením odsunu Němců do pozornosti české veřejnosti. A prezidentské volby v přímém TV přenosu byly skvělou příležitostí, jak opět vyhloubit další zářez a rozkol do českého národa. Jde o cílený útok na český národ s cílem jej rozštěpit v základních státotvorných otázkách, narušit jeho vnitřní soudržnost a tak destabilizovat společnost i v jiných oblastech. A to vše jenom proto, že se nestojí jasně na základních zásadách. Každé okupaci, a ta nemusí být naplněna jenom "vojenským" způsobem, předcházela vždy tato štěpná kampaň - cílem je rozeštvat národ a to se dnes daří: Češi se hádají na o věc, která se dávno stala a byla součástí války a je naprosto jasná i z pohledu historiků. A řekněme si skutečně proč: protože se to záměrně Němci a jejich zaplacenými médii opakovaně vnáší do pozornosti veřejnosti a provokuje se tím.
Cíl je jasný: destabilizace a rozštěpení společnosti.
Nástrojem jsou: proněmecky orientovaná média a mladí „zapálení“ umělci či nájemní písálkové s povolením přepisovat historii.
Cílová skupina je také zřejmá: zejména mládež, studentstvo.
K vlastnímu počinu teprve 28letého umělce. V článku v LN jako pozvánce na tuto ostudnou výstavu je několik lží, které citují, a dále, včetně článku Judity Matyášové, komentuji:
1) Na běsnění, které si mnozí vykládali jako odplatu za nacistické zločiny v duchu zásady oko za oko, se nepodílely jen ozbrojené složky, ale také řadoví čeští občané.
Komentář: Pokud by měla být po válce našimi předky uplatněna odplata podle starozákonního „oko za oko“, tak by naši předci museli všechny Němce u nás do jednoho postřílet. To neudělali. Oni totiž připravovali českému národu přesně tento osud po své vítězné válce. Díky porážce Německa a tedy i sudetských Němců k tomu nedošlo. Naši předci ale byly natolik humanní, že pouze sudeťáky odsunuli. To nebyl násilný akt Čechů proti svým spoluobčanům, to bylo technické naplnění jejich vlastního přání, které tito naši dřívější spoluobčané německé národnosti jasně deklarovali svým postojem k ČSR. Navíc získali říšské občanství, tak ztratili nárok na československé, a byly v zájmu neopakování podobné situace v budoucnu zcela legitimním a oprávněným způsobem odsunuti. Oni sami způsobili svým postojem a jednáním tento historický rozchod. Nikdo u nás nikdy nepopíral a nepopírá, že v mezidobí, před koncem kapitulace německých branných sil a těsně po oficiální kapitulaci Německa, a než došlo ke spořádanému odsunu stanovenému spojenci, zahynulo u nás podle zjištění společné Česko-německé komise historiků, v poválečném Československu nanejvýš 30.000 Němců. Šlo však v drtivé většině zejména o příslušníky NSDAP, SS, SD, a dalších nacistických organizací, rozhodně nikoliv jen o bezbranné ženy a děti, jak se často sugestivně udává. Velká část Němců také spáchala sebevraždy z pocitů viny a nečistého svědomí, strachu z budoucnosti, ale ti, do výše uvedeného čísla ztrát byli již zahrnuti.
Je zajímavé, že se odsunutí sudeťáci, na které jako na říšské občany se vztahovala vojenská povinnost,. nechlubí tím, že jich asi 200 000 padlo ve složkách SS a wehrmachtu zejména na východní frontě, kde bojovali právě za to, aby jejich bývalý spoluobčané, tedy Češi a ostatní slovanské národy byli zlikvidování, vyvražděni. Právě v tomto rámci je nutno vidět poválečný odsun. Jedná se o historickou událost, která byla v dané době zcela legitimní a odpovídala dané době, byla výsledkem a reakcí na válku, kterou sami rozpoutali a podíleli se na ní aktivním způsobem s jasným cílem: vyhubení českého národa, kterému měli nejprve vládnout, jako méněcenné rase, část germanizovat a zbytek slovy sudeťáka K.H. Franka, jejich velitele u nás, „postavit ke zdi“ či vyhnat daleko na východ.
2. „Ti, kteří byli za válečné zločiny zodpovědní, ale většinou v prvních poválečných dnech zmizeli do Německa, zatímco nevinné německé občany často ani nenapadlo, že jim hrozí nebezpečí. Proto také zůstali. Po vypuknutí vlny masových zabíjení (počet obětí je odhadován až na 30 000) dalších několik tisíc Němců spáchalo zejména z obavy z nadcházejících událostí sebevraždu," píše se v textu k Houdkovu projektu Umění zabíjet.“
Komentář: Ani tento výše uvedený text se nezakládá na pravdě. Sudeťáci z pohraničních obcí zvlášť blízkých německému území, zvláště Bavorsku, opouštěli svá obydlí se svými rodinami. Pro dobytek a majetek se často ještě vraceli. Neváhali užít zbraně. Část sudetů byla ozbrojena. Přepadali naše lidi, prováděli sabotáže. Tak mařili zcela zbytečně další lidské životy.
Na našem území se pohybovali poslední bojeschopné jednotky wehrmachtu, takřka miliónová plně vyzbrojená armáda. Zejména oblast tzv. „sudet“, tedy oblastí s převahou sudetských Němců, držel nacistický režim nejdéle, zpravidla do vystoupení našich ozbrojených skupin, revolučních národních výborů nebo správních komisí, příp. do obsazení území spojeneckými armádami. Fakticky také válka neskončila okamžitě podepsáním kapitulace Německa, navíc reakce na předchozí zcela nedávné čerstvé brutální represivní akce Němců na našem území proti našim lidem a setkání obyvatel s pochody smrti, které těsně před koncem války šly i přes naše území, nemohlo nevyvolat další a dodejme v rámci kontextu války zcela pochopitelné odezvy. Je nutné nechávat tento historický pohled a nikoliv vycházet z představy, že dějiny začali po květnu r. 1945, jak se české veřejnosti snažní vnutit některá média, která tuto propagandu šíří v pozornosti české veřejnosti.
Německé obyvatelstvo se hromadně stěhovalo z dřívějších východních území Německa a z bývalých okupovaných zemí už daleko dříve než v roce 1945 a byli to sami Němci – orgány nacistického státu , kdo organizovali tento hromadný odsun, při kterém zahynulo nejvíce německých civilistů. Slyšíme někdy nenávistné útoky na nacistický režim, který zavinil tyto milionové ztráty německého civilního obyvatelstva, např. při pozdní evakuaci nebo pří pozdním útěku z východních území říše? Ne, naproti tomu však často nenávistné útoky míří na Rusy, Poláky, Čechy, Jihoslovany.
Kdo má pořád potřebu vracet se k minulosti a snažit se ji omlouvat? Jedině ten, kdo se s ní nesmířil. Všechny tyto události, včetně poválečných násilností na Němcích je nutno vnímat z pohledu dobíhající války, je nesmyslem si myslet, že něco takového jako je válka s nenáviděným okupantem, který usiloval o vyhlazení celého národa, mohla skončit, jak se říká „na povel“, a od toho okamžiku byli všichni denacifikováni a vzorní demokrati. To je klam. Proto historie patří historii a měli by se poučit zejména ti, co se s touto historickou pravdou dosud nechtějí smířit a tak usilují opakovaně o její překroucení asymetrickým vnášením tohoto tématu do pozornosti české veřejnosti s cílem ji štěpit a tak rozhádat mezi sebou. Navíc za použití nástrojů mediální psychologické války. .
Za výrazový prostředek pro znázornění „masakrů“ pan Houdek použil rozšířené známé dětské hračky, mimo jiné také velmi kýčovité, s kterými si děti obvykle hrají na různé rodinné situace, apod. Autor schválně dává k dobru, že mu mnohé rekvizity donesli romští a židovští přátelé. Ono to vše zní na první pohled hezky, a v tomto případě to spíše zní jako účelové sdělení. Je přeci v obecném povědomí, že to byly právě Židé a Romové, kteří nejvíce trpěli nacistickým režimem a když se dá toto k dobru, tak snaha pana Houdka vyznívá jako „ušlechtilý“ čin. Jsou si vědomi, že to byli právě oni, kteří byli první na německém seznamu k vyhubení? A nezapomeňme, že šlo hlavně o genocidu slovanských národů, nejenom Židů a Romů, o co v této válce šlo.
Co o své výstavě uvádí sám autor? Cituji:
„Projekt vznikl na podzim loňského roku z mé vlastní potřeby se tomuto tématu věnovat, jelikož sám pocházím z pohraničí a má rodina dosídlila některé z německých nemovitostí. Mým záměrem je konfrontovat veřejnost, která tyto případy zločinů na Němcích pokrytecky zamlčuje a vyhýbá se skutečnosti, že jsme v pozici obětí byli současně agresory."
Pane Houdku, která česká veřejnost zamlčuje naší historii? Není to spíše přesně obráceně, že právě sudetští Němci programově zamlčují svou roli v předvečer druhé světové války, té, která přinesla 50 miliónu mrtvých a neskutečné škody duchovní i materiální v civilizovaném světě? Česká veřejnost i historici nic nemusí pokrytecky zamlčovat, ale vše znají a uvádějí právě ve světle historických fakt a příčinnosti. Jediný, kdo se pokrytecky staví k celé této již dnes historické epizodě jsou právě sudetští Němci se svými posluhovači u nás – pomatenými historie neznalými mladými členy nové „intelektuálně-umělecké“ fronty, která připomíná spíše úpadkové klima druhé pomnichovské republiky se svým „sebemrskačstvím“.
Co se nám snaží pan Houdek sdělit ve stylu „pravdoláskařů“, že oběť je současně agresorem proto, že se brání agresorovi? Co to je za zvrhlou logiku pane Houdku? Tedy když je podle vás někdo napaden agresorem, tak se podle vás nesmí bránit. Když by se náhodu tedy bránil – stal by se podle vás agresorem? Když náhodu svého agresora oběť porazí a legitimně se zařídí v souladu se svým napadením, je označována za agresora? Přesně tyto intelektuální chybnosti, které předvádí pan Houdek, jsou tím přepisováním dějin na objednávku, kdy se z obětí stávají vrazi a z vrahů nevinné oběti – a tomuto ďábelskému dílu, jste se pane Houdku ve své zřejmě naivitě oddal. Jste zřejmě stejný jako protektorátní novináři a umělci, kteří se plně dali do služeb nacistické správy u nás, jejíž represivní složky namířené proto veřejnému životu občanů protektorátu tvořili právě asi z 50% sudetští Němci.
Pane umělče, raději nechte hraní s panenkami na dětech, nepředkládejte jim nové vzory hodné následování. Vůbec nechápu, že si nikdo z ministerstva kultury nedělá obavu, zda tento použitý výrazový prostředek nepůsobí negativně na mládež, děti rádi napodobují, tak mohou třeba získat nové podněty pro hraní si panenkami z vaší kýčovité výstavy. Nebo je i to záměr? Neměl by podobně jako vědec i umělec domýšlet dosah své aktivity?
Tato výstava je dle mého názoru pouze propagandistický dadaistický kýč – naprosto nevalné úrovně. Ale co je zarážející, výstava je sponzorována ministerstvem kultury ČR a zaštiťována primátorem Prahy za ODS! Zapomněli tito mocní, jakých zločinů se dopustili Němci v Praze v květnu 1945, jak hnali české lidi, ženy, děti, před svými tanky, jak esesáci vraždili děti i těhotné ženy? Asi vytěsňují ze své paměti přibližně 1600 zavražděných Čechů Němci, další tisíce raněných - obětí v Pražském povstání. Zamysleme se, zda se nedostáváme za hranu atmosféry druhé pomnichovské republiky!
Vím jedno, dr. E. Beneš, druhý československý prezident, zvaný prezident Osvoboditel, který vedl druhý československý odboj proti nacistům, by tyto lidi jasně pojmenoval: vlastizrádci a kolaboranti. V době, kdy se v TV před celým národem okřikují váleční veteráni, jak jsme mohli vidět v prezidentské debatě, kteří bojovali za osvobození vlasti a mimo jiné také proto, že německá národnostní skupina našich tehdejších spoluobčanů si místo společného demokratického státu s Čechy a Slováky vybrali Hitlera a jeho nacistickou politiku směřující k likvidaci obou našich národů, se dále objevují mladí umělci, kteří plivou na svůj vlastní národ tím, že z Čechů dělají agresory a ze sudetských Němců nevinné oběti. Mnozí to zřejmě dělají zřejmě z pomýlené naivity, jiní pro své zviditelnění, nebo snad i pro peníze. Chybí jim naprosto dějinné cítění i základní rozlišující etika.
Není jistě náhodu, že část výstavy se uskutečňuje v galerii, která sídlí na nábřeží kpt. Jaroše a Edvarda Beneše. Je to výsměch těmto našim předkům, kteří bojovali pro osvobození od jha nacistické okupace, na které se plánovitým a cíleným způsobem podíleli právě ti, které pan Houdek tak oplakává ve své kýčovité výstavce prosté jakékoliv umělecké hodnoty. Zřejmě se také cítí vyvolen poučovat údajně pokryteckou českou veřejnost a vnucovat ji pocity studu a viny za svou historii. Není sebemenšího důvodu tyto českému národu nepřátelské vlivy přijímat. Mají jediný cíl manipulací s historickými fakty cíleným způsobem názorově štěpit českou veřejnost a tak ji destabilizovat přes zcela neoprávněné pocity viny.
Jinými slovy, pane Houdku, zcela narovinu: Poválečný odsun včetně všech těch válečných událostí od 28. září 1938 až po 28. října 1945 spadá do období boje o znovunabytí svobody Čechů a Slováků. Násilnosti, ke kterým dochází během válek, jsou jejich součástí a zde je jasné, kdo byl agresorem a kdo napadeným. Tento vztah je nezměnitelný, i přes mediální propagandu podobných „uměleckých úletů“, včetně Vašich. Následný zcela spořádaný odsun sudetských Němců byl zcela legitimní a oprávněný akt, navíc rozhodnutý vítěznými mocnostmi.
A co více, naši předci mohou být na sebe oprávněně hrdi, jak se celkově vzato s tímto problémem zcela humánně vypořádali. Nebyli jako oni, nechtěli všechny Němce do jednoho postřílet, jako to chtěli naopak sudeti, ale pouze je odsunuli a tak jim splnili to, co si sami přáli: návrat do říše – dodejme, že po válce šli do rozvalin nacistické říše. Stačí si vzpomenout na fanatické blažené výrazy sudetských žen, když vítali svého milovaného vůdce A. Hitlera v českých městech československého pohraničí. Podobným fanatismem se však v nedávné době projevovali i „fanoušci Kárla“. Je to jenom zdání?
Nenechme si vzít historickou paměť – o to se hraje a jde o hru vysokou.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz