Pokud se někdo přesto domnívá, že "protiseparatistické" vládní síly nyní trpí akutním nedostatkem útočného. vojenského materiálu, měl by si prostudovat čerstvě zveřejněnou tiskovou zprávu Ukroboronpromu státního zbrojařského kolosu.
Jeho šéfové prezidentovi raportovali o urychleném dokončení oprav a modernizací tisíců bojových vozidel, tanků, dělostřeleckých a: raketových systémů, desítek stíhaček i sedmi bitevních vrtulníků. A nejen to.
Výroba nových typů v zemi ještě relativně nedávno patřící mezi přední světové výrobce a exportéry konvenčních zbraní se letos rozběhla opět naplno, mnohde i na tři směny. Armáda má zkrátka nyní na Ukrajině zelenou, ať to stojí státní kasu, co to stojí.
Podzimní zbrojní horečka, která zachvátila Ukrajinu po výprasku u llavajska, ale jaksi koliduje s prohlášením vrchního velitele sil NATO v Evropě amerického generála Philipa Bredlova. Ten zchladil některé horké hlavy v Kyjevě varováním, že „konflikt na jihovýchodě Ukrajiny nemá vojenské řešení''. Dal tak najevo, že zbývá jediné východisko, a tím je jednání.
Ruský ministr zahraniční Lavrov se k němu vzápětí přidal, když pro francouzská média zdůraznil, že Donbas musí zůstat nedílnou součástí Ukrajiny. Nyní jde ale o to, za jakých podmínek.
V Moskvě, Berlíně, Paříži i Bruselu se už delší dobu hovoří o různých formách autonomie či federalizace, což jsou v řadě zemí EU už prověřené modely státního uspořádání. Porošenko, Jaceňuk a další postmajdanovští lídři ale o tom nechtějí ani slyšet. Tato slova na ně působí jako rudý hadr na býka, i když se o nich zmiňují jejich nejbližší spojenci.
Proč také v západních metropolích převládá poměrně rozšířený názor, že výsledkem mírových (minských) dohod musí být kompromisní, oboustranně přijatelné řešení široké škály politických. ekonomických i sociálních otázek spojených s každodenním životem miliónů obyvatel Donbasu. zatímco v Kyjevě zarputile trvají na jednostranném totálním odzbrojení a bezpodmínečné kapitulaci vzbouřeneckých oblastí?
Někteří analytici tuto přetrvávající krátkozrakou neústupnost ukrajinských předáků připisují dlouhodobému vlivu jestřábů v USA v čele se senátorem McCainem, který neladí s realističtějším vnímáním východoukrajinského krizového propletence evropskými lídry.
Až Obama zákon o vojenské pomoci Ukrajině podepíše, jen tím posílí pozice té části kyjevského establishmentu, která nejvehementněji odmítá jakákoli jednání s povstalci. A to bude špatná zpráva nejen pro Donbas.
Vladimír Diviš, Právo, 19.12.2014
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz