Ukrajina jako generálka na Moskvu?

Rozhovor Haló novin s odborníkem na ústavní právo JUDr. PhDr. Jaroslavem Kubou, CSc.

Četl jsem, že před několika dny se Henry Kissinger zmínil, že to, co se děje na Ukrajině, je »generálkou na Moskvu«. Víte o tom něco?

Skutečně, veterán studené války Henry Kissinger v interview pro CNN charakterizoval dění v Kyjevě jako generálku na Moskvu (www.regnum.ru/news/6.2.2014).

Šlo o ojedinělé, zcela náhodné vyjádření?

Nikoli. Připomeňme si, že Madeleine Albrightová ještě za Clintonovy administrativy vyjádřila, co očekávala od Jelcina: »Rusko je největší, přeplněné přírodním bohatstvím, Rusů je asi o polovinu méně, proto by se měli o svůj prostor a bohatství podělit.«

Když se objevil Vladimir Putin, vzala její vize za své. Symbolem jeho změn bylo uvěznění Chodorkovského, který se z komsomolce stal vlastníkem obrovské části ruského petrochemického průmyslu. A byl nachystán převést ho ropným magnátům v Americe. Za takové počínání se Putin musel stát »diktátorem«, kterého je nutno z Kremlu vypudit.

Ale vraťme se ke Kissingerovi. Je Putin ve skutečnosti stejně slabý jako Janukovyč?

Odpovím jinou skutečností. Vzpomínám si na pořad TV France 2 ze 7. ledna 2005, který dokumentoval verzi, že jedna z nejlepších ruských ponorek, ponorka »Kursk«, byla 12. srpna 2000 monitorována dvěma americkými. A jedna z nich, USS Toledo, do ní narazila. Druhá poté na ni vypustila torpédo, aby je nepronásledovala. Admirály, požadující satisfakci, Putin penzionoval. Oficiální ruská verze uvedla za příčinu ztráty všech 118 mužů posádky explozi na palubě.

Obával se tehdy Putin Spojených států­­?

Odpověď nechám za otevřenou, tak jako autoři zmíněného pořadu. Putin před zájmy Ruska na Ukrajině upřednostňoval zájem na zisku společností á la Gazprom. Nevyslyšel volání »jsme pro vás strategicky významní, ale živoříme na pokraji kolapsu, pomožte«. Zareagoval až pět minut po dvanácté a bankrotující Ukrajině poskytl fakticky jen snížení dluhu. Navíc ve chvíli, kdy měl Janukovyč »upsat« Ukrajinu Evropské unii.

A co tedy následovalo?

Jak již víme, odvetou se stal paramilitární zákopový tábor v centru Kyjeva, požadující zrušit Janukovyčovo odmítnutí, tak i moc pro svoje účastníky.

A Putin?

Ten se soustředil na olympiádu v Soči, do které investoval obrovské sumy… Kdo si dnes vzpomene, že před jejím zahájením vpluly do Černého moře, omývajícího jih Ukrajiny, plavidla amerického námořnictva? Snad ten, kdo si povšiml zprávy převzaté např. Britskými listy 25. 2. 2014, že »americké mírové sbory evakuovaly dobrovolníky z Ukrajiny«, kterých se tam mj. od roku 1992 vystřídalo přes 2740. Samozřejmě jen při »práci s mládeží«. Á propos, proč si – podle Tymošenkové »hrdinové století« z Majdanu ani po vítězném puči neodstranili z obličejů škrabošky?

Janukovyč byl jejich střelbou dotlačen k uzavření dohody de facto se zástupci EU. Kterou ale získal čas pro konání voleb, v nichž mohla opozice i prohrát. O slabosti, založené na víře v dodržování smluv, jej následujícího dne přesvědčili majdanští hrdinové, postupující jakoby podle mediálně přetřásané rady náměstkyně ministra zahraničí USA Victorie Nulandové jejich velvyslanci v Kyjevě. Cituji - »aby se vysral na EU«, a »prostříleli se« do parlamentu. Kdo se v něm k nim nepřidal, zmizel. A tento učebnicově nelegitimní, pučistický sbor následně sesadil řádně zvoleného prezidenta a svými »výnosy« pak začal rozsévat »majdanský étos« po celé Ukrajině.

Licoměrnost a faleš západní politiky

Vzpomínám na to, jak G. Bush, když některým jeho vojákům za spáchané zločiny ve válkách hrozily soudní postihy ve spřátelených i jiných státech, odpověděl asi v tom smyslu, ať si zkusí je zavřít, přijdu si pro ně se svými mariňáky, ať jsou kdekoliv. A nikdo se již nesnažil o postih amerických vojáků. Ani v OSN se o této „zapeklité“ věci zřejmě nemluvilo, a pokud snad tak jen potichu, neslyšitelně. Kde tehdy byli němečtí, polští a čeští politici? Proč mlčeli k těmto opakovaným a hrůzným zločinům?

Když v období příprav převratu na Ukrajině byla státní moc ještě silná, některé její části vypovídaly poslušnost centrální vládě. Vzbouřenci dobývali budovy státní i místní správy, obsadili je, ozbrojili se a začali nastolovat „pravý“ ukrajinský pořádek. Vzpláli kanceláře řady politických stran. Jejich pracovníci v tom lepším případě dostali jen na pamětnou. Správní úředníci byli přinuceni být ke vzbouřencům loajální, jinak jim hrozily „nedozírné“ následky.

Vypadalo to, že Ukrajina se začíná trhat. I Podkarpatská Rus se hlásila o autonomii. Na západní Ukrajině výkon státní moci byl silně podvázán, pokud nebyl přímo znemožněn.

V té době, která trvala týdny, nebylo slyšet ani hlas polského ministra zahraničních věcí, požadující zachování územní celistvosti Ukrajiny. Neslyšel jsem ani hlas paní Merkelové, která by usilovala o zachování zákonného pořádku na Ukrajině. Bylo to úplně jinak. Vrabci si štěbetali o tom, jak Nadace Konráda Adenauera pomohla založit stranu Údar, v jejímž čele stál jejich člověk, Vitalij Kličko. Všichni si ještě pamatujeme, jak Kličko nabádal západní státy k intervenci. Ta by snad přispěla k zachování územní celistvosti Ukrajiny? Nebo to mělo být jinak?

Později ukrajinští vzbouřenci sice podepsali dohodu s Janukovyčem, spolupodepsanou též ministry zahraničních věcí Polska, Německa a Francie, ale nakonec ji po několika hodinách odmítli a začali zavádět ukrajinské pořádky i v Kyjevě. Neslyšel jsem však hlas ani jednoho z uvedených ministrů protestovat proti hrubému porušení podepsané dohody a nakonec jejímu faktickému znulitnění. Mlčeli a mlčí. Měli by se stydět!

Ale když na Krymu, kde je téměř 80 % ruského obyvatelstva, Rusko dělá kroky k jejich ochraně, západ naříká. Rusové v pobaltských státech ale již naříkají přes 20 let a prosí o zrovnoprávnění, ale nyní pokřikující západní politici je za celou uvedenou dobu odmítali vyslechnout a nastolit spravedlnost. Jak se tedy můžou divit, když Rusové na Krymu hledají ochranu u svých? Mají přece odpuzující příklady z Pobaltí před svýma očima.

Představitel židovské obce doporučil svým souvěrcům v Kyjevě, aby město opustili nebo dokonce, aby emigrovali. Zdůraznil, že k této výzvě jej přiměl strach z dalšího vývoje. Banderovská strana Svoboda pravý sektor nemají Židy v lásce. Ti starší o tom hodně ví. Ví o vraždění Židů, a často i Poláků banderovci. Šlo o desítky tisíc osob, i žen a dětí. Dokonce se objevují informace, že banderovci pomáhali Němcům vraždit v Babim Jaru u Kyjeva, kde přišlo o život přes 30.000 Židů během jednoho dvou dnů.

Ano, i špatný mír je lepší než „dobrá“ válka. Místo falešných a účelových výkřiků na podporu majdanovců by mnoha politikům lépe slušelo volat po přímém, otevřeném a mírovém jednání všech zainteresovaných stran.

K. Malý

Současný pučistický ukrajinský režim ohrožuje miliony občanů

Jedním z prvních kroků normalizovaného ukrajinského parlamentu bylo zrušení jazykového zákona, který dosud umožňoval národnostním menšinám, žijícím na Ukrajině, používat v místech, kde tvořily více než 10 % obyvatelstva, menšinový jazyk. „Revoluční“ opatření parlamentu, bohužel nám nejsou známy bližší skutečnosti, bolestně zasáhlo etnické Bulhary, Maďary, Rumuny, Rusy i další národnostní menšiny.

Faktem je, že ruštinou mluví dosud asi 30 % obyvatel Ukrajiny.A tito mají být zbaveni práva mluvit svým jazykem, a to i v místech, kde tvoří většinu obyvatelstva? Copak toto opatření mohlo Rusko bez dalšího přejít? Rusko má své dlouholeté velmi nepříjemné zkušenosti s ruskou menšinou, žijící v pobaltských státech. Etnickým Rusúm, přesto že v těchto státech jsou velmi početnou menšinou, tvoří až 25 % celkového obyvatelstva toho či onoho státu v Pobaltí, nejenže dosud nebyl přiznán statut národnostní menšiny, ale nadto jsou diskriminování i jako občané. Někde jsou dokonce nuceni k „derusifikaci“, musí si přizpůsobovat jména i příjmení, aby se připodobňovala k místním.

V Pobaltí je to velké bezpráví.. Svého času jsme poukazovali na tuto skutečnost tehdejšímu ministru zahraničních věcí ČR, K. Schwarzenbergovi, který nám sdělil, že tento problém se sleduje a studuje. Na to brzy odjel do Pobaltí, kde na otázku, zda by Rusové v těchto státech se měli těšit plných občanských práv, odpověděl v tom smyslu, že tato problematika není na pořadu dne.

Představte si, že by Lotyšsko, Litva či Estonsko přestaly najednou uznávat německou menšinu se vším všudy. Co by se stalo? Evropská unie by dula do protestních rohů tak mocně, že by vlády těchto států by se sotva držely a následně stejně padaly. Co by asi udělalo Německo v tomto případě? Šlo by jistě ještě mnohem dál.

Co by se stalo, kdyby Poláci ve Slezsku, kde žije dost příslušníků německé menšiny, jim brali jejich jazyk? Těch protestů, vyhrůžek a následných sankcí by byla celá přehršle. A každý by to považoval za pochopitelné, i když by se jednalo pouze o několik desítek tisíc lidí.

A nyní milionům Rusů chtějí majdanci a jejich spojenci sebrat jejich jazyk. Je přece pochopitelné, že Rusové musejí chránit své lidi. Je to přirozené. Kdyby tak nejednali, byla by to zvrácenost. Ale proč takováto jejich opatření jsou vnímána na západě s jakousi nedůvěrou, nepochopením? Vždyť by měla Evropská unie u ukrajinského režimu protestovat, měly by protestovat Spojené státy. Ale neděje se tak. Prostě Rusové jsou asi něco jiného něž Němci. Tak to viděli nacisté, ale současné demokratické Německo a demokratická Evropa by měly však jednat zcela jinak než nacisté. Přece jim nejde o to, aby Rusové a další slovanské národy se stali novodobými otroky panského národa či národů? Nebo se mýlím?

Ta zprofanovaná a tolikrát proklínaná politika dvojího metru je přežitkem dávno minulé studené války nebo, v tom horším případě, jde o dosud trvalou hrubou deformaci právního vědomí. Co by nám řekl ministr Zaorálek, kdybychom se ho na uvedené zeptali?

J. Kovář

Tak takto vypadá nová Ukrajina?

26. února 2014 se v Evropském parlamentu konala tisková konference, na níž na otázky odpovídali Martin Schultz, předseda Evropského parlamentu, a M. Zeman, prezident ČR. V diskusi vystoupila Ukrajinka, která se uvedla jako představitelka jedné levicové strany na Ukrajině, Natalie Vitěnko(?). Uvedla, že na ní a i na členy její strany se jíž pořádá hon. Jejich pronásledovateli jsou pravicoví extrémisté ze strany Svobody, banderovci, neonacisti. Ukrajina trpí jejich terorem. Kanceláře politických stran jsou vypalovány, jejich pracovníci zabíjeni. Hoří domy politiků, kteří se nechtěli podvolit. Teror zasahuje i poslance parlamentu, místních rad. Násilně jsou nuceni jednat a hlasovat tak, jak to Majdanci a jejich představitelé požadují.

M. Schultz slíbil představitelce pronásledované strany, že její slova bere vážně. že se s ní sejde. Do krátké diskuse zasáhl i M. Zeman, který prohlásil, že Janukovyč slíbil, že podepíše asociační dohodu s EU a neučinil tak. Sliby se mají plnit. Z jeho slov se dalo odvodit, že tam byl všeho následujícího počátek. Jak jsem přesvědčen, tak vlastně nemluvil k tomu, co stěžovatelka říkala, nad čím bědovala. Jaksi to, bohužel, přešel.

J. Skalský

(Zachyceno z videa)

Sliby i smlouvy musí být plněny

To prohlásil na adresu prezidenta Janukovyče M. Zeman na tiskové konferenci v Evropském parlamentu 26.2.2014. Ale Janukovyč svůj slib, že podepíše asociační dohodu s EU, nesplnil, konstatoval M. Zeman. Samozřejmě v tomto bodu měl pravdu. To však nemohla být odpověď na vylíčení současné situace na Ukrajině, kde již jde i o fyzickou likvidaci politických protivníků Majdanců, především těch z Pravého bloku a neonacistické strany Svoboda. Tak to vylíčila přítomná představitelka opoziční politické strany. V položené otázce se přítomní ptali, zda si EU myslí, že Pravý sektor a strana Svobody vyznávají evropské hodnoty, zda by neměly být ozbrojené skupiny na Mejdanu odzbrojeny a pak se teprve snažit o mírové řešení ukrajinských problémů. M. Schultz, předseda EP, dokonce slíbil, že po tiskové konferenci se s opoziční političkou rád sejde.

Po shlédnutí videa jsem měl dojem, že M. Schultz projevil určitou míru dobré vůle vůči přítomné opoziční političce, ale náš prezident k odpovědi na vznesené problémy nepřispěl. Mluvil rusky k přítomné ukrajinské skupině. Na to se ohradil Schultz, že ruštině nerozumí. Nebylo to okřiknutí, jak jsem přesvědčen, ale konstatování faktu.

A nyní to nejpodstatnější. Na Ukrajině nedlouho poté obě sporné strany nejen několikrát jednaly, vzájemně si slibovaly, během jen nějaké hodiny se však vždy ukazovalo, že sliby jsou chyby, ale byly uzavírány mezi Janukovyčem a opozicí, Kličkem Jaceňjukem a dalšími dohody. A ty nebyly nikdy plněny. Majdan poté vždy jako by nabral novou sílu a začal další pohyb po nakloněné rovině.

To nejdůležitější dohoda byla pak ta, kterou uzavřel Janukovyč s opozicí za přítomnosti ministrů zahraničních věci Polska, Německa a Francie, kteří dohodu spolupodepsali, reprezentant Ruska tak odmítl učinit. Co se stalo s touto dohodou? Během několika hodin se z ní stal pouhý cár papíru. Neonacistické síly, Pravý sektor a stoupenci strany Svoboda, se jí necítili vázáni. A v následujících hodinách došlo k puči, ozbrojenému převratu. Zatímco policejní síly byly staženy z Majdanu a ze značné části Kyjevy, vyklizené pozice obsazovali ozbrojení Majdanci. Prezident Janukovyč, prosím nejsem jeho obdivovatelem, spíše naopak, dobře pochopil, že jemu i jeho blízkým jde o život. Přestože zmínění páni ministři zahraničí mu garantovali jeho bezpečnost, a také i mírové řešení ukrajinských problémů, vše bylo jinak. Násilí na Ukrajině prudce vzrostlo.

Před ukrajinským parlamentem hlídkovali příslušníci Pravého sektoru a uvnitř parlamentu byla ozbrojená sotňa banderovců ze strany Svoboda. Podle informací tisku nutili poslance hlasovat tak, jak se jim hodilo. Nejenže někteří poslanci byly i preventivně biti, ale i jejich rodiny byly ohroženy. V bytě či v domě, kde bydlely, měly „přátelské“ návštěvy ozbrojených neonacistů. A nám pohádkář Zaorálek vypráví o tom, že ukrajinský parlament je pro naši vládu partnerem. A vzpomeňte si, co řekl o dohodě uzavřenou za účasti ministrů zahraničních věcí Polska, Německa a Franice. Majdanci ji nemohly přijmout, poněvadž ještě před sebou viděli své mrtvé, jejich krev. A hotovo, basta! Své mrtvé měla i vládní strana, ale přesto dohodu podepsala a přijala.

A velmi, velmi lituji, že pan prezident Zeman mluvil jen o tom, co slíbil a nesplnil Janukovyč, ale právě na uvedenou dohodu neupozornil a současně neupozornil na škodlivé báchorky pana Zaorálka. Dělají nám po světě ostudu.

S panem prezidentem M. Zemanem, jehož si velmi vážím, vyznávám, že sliby a smlouvy musí být plněny, ať se to momentálně hodí či nehodí, a současně pláču nad nemohoucností a zřejmou neschopností ministra Zaorálka, v podstatě hlásajícího, že smlouvy nemusí být plněny. Tato jeho zásada dále v praxi uplatňována by časem zcela spolehlivě mohla rozvrátit vztahy mezi státy na celém světě. Právní nejistota by se zde stala domovem. Nikdo by nevěděl, které smlouvy momentálně platí a jaké nikoliv! Může být pán, které obdobné názory hlásá a jako ministr by si měl být vědom jejich důsledků, našim ministrem zahraničních věcí? Pokud rychle nezmoudří, tak si myslím, že nikoliv.

J. Skalský