U červené linie. O snížení jaderných zbraní

– spravedlivém a proporcionálním

Viktor Kovaljov

K otázce změny paradigmatu zajištění strategické stability

Donald Trump sondoval reakci Kremlu na myšlenku významného snížení jaderných zbraní ještě 5 dní před oficiálním vstupem do funkce prezidenta USA. To mluví o mnohém. Hlavně o tom, že v nové administrativě snížení jaderných zbraní zaujímá důležité místo. Samo o sobě je to pozitivní. Rusko vždycky bylo a je zastáncem snížení jaderných zbraní, avšak snížení spravedlivého, proporcionálního, které nenaruší existující rovnováhu. A zde je problém.

Struktury jaderných potenciálů Ruska a USA jsou velice odlišné, proto je jakékoliv symetrické snížení v tomto případě nemístné a nepřijatelné. Může způsobit narušení podstatné záležitosti – jaderné parity, jaderného utlumování, což je kritický moment v zajištění globální stability a bezpečnosti. Kvantitativní parametry budoucích návrhů na snížení nejsou sděleny, ale zřejmě nebude mýlka v předpokladu, že půjde o snížení na 1000 až 1100 rozmístěných jaderných hlavic. Za prezidenta Obamy se o tom již mluvilo. (Dohoda START III určuje maximální hranici 1500 jaderných hlavic)

Rusko již „kritickou mez“ svých strategických jaderných sil (SJS) dosáhlo. Jejich další silné snížení nezajistí strategickou stabilitu a povedou USA k roztočení technologických závodů v oblasti strategických nejaderných  sil (SNS), strategických obranných systémů a univerzálních sil (SON) k zostření vztahů mezi oběma velmocemi v otázce přijímání nových členů do NATO., v otázce zachování a budování nových amerických leteckých základen na území bývalého Sovětského svazu.

Jaderná politika Ruska musí zabezpečit strategickou stabilitu a k tomu je potřeba přednostně odstranit destabilizující parametry dohody START z roku 2010, platné od roku 2011 po dobu deseti let.

Při radikálním snížení SJS se bude strategická stabilita ve světě určovat, kromě stability strategické rovnováhy, i možností kompenzace destabilizujících činností vojensko-technologických skoků. Snížení počtu SJS musí být důsledně spojeno s omezením ve vojensko-technologické sféře. Takovéto nové přístupy musejí být přijaty v politice snižování jaderných zbraní.

USA mají nejintenzívněji rozpracované perspektivní válečné technologie. I přes ruské úsilí v této oblasti může technologický odstup USA narůstat. Jednání založené hlavně na snížení počtu SJS nemají vliv na rozvoj válečných technologií týkajících se nových strategických systémů, které v dohodách nejsou nijak zahrnuty. Musejí být přijata nová pravidla s ohledem na technologické faktory.

Další snižování ruských SJS musí být nekompromisně podmíněno přijetím omezení ve sféře přípravy těch základních vojenských technologií v útočné složce (námořní i letecké) SON, které mají destabilizující charakter, především v oblasti tvorby a přijímání vysokorychlostních nadzvukových a v budoucnu hyperzvukových řízených střel vzduch-země dalekého doletu do výzbroje námořnictva a taktického letectva USA.

Kromě strategické je destabilizujícím faktorem také nestrategická PRO. Je potřeba posoudit i v USA připravované standardní vojenské technologie vysokorychlostních nadzvukových i budoucích hyperzvukových útočných prostředků dalekého doletu v „běžném vybavení“ a útočné drony, včetně platforem pro rakety.

Pro Rusko je jediná odpověď  na americké iniciativy k dalšímu snižování  následující:

Zachovávat horní hranici počtu SJS, kterou dohoda START umožňuje. Pokud dojde k jednání, domáhat se toho, aby podstatná jednání byla v oblasti omezení nejnebezpečnějších vojensko-technologických programů (říkáme tomu nové paradigma zajištění strategické stability) a nikoliv jen v omezování počtu.

Úsilí o odzbrojení je potřeba soustředit na odstranění „skrytých parametrů“ současné dohody START a především na snížení „vratného potenciálu“ SJS USA, který je zásadním destabilizujícím faktorem, dále na snížení destabilizujících druhů tak zvaných nestrategických jaderných zbraní, v návaznosti na strategické útočné a obranné zbraně a nepřipustit nasazení kosmické složky PRO. Další je nutné omezení nejaderné složky strategických útočných sil, omezit technické charakteristiky a možnosti strategických bezpilotních letadel, které vypadly z dohody, ale jsou stále efektivnější.

Omezení množství hyperzvukových a vysokorychlostních  nadzvukových a vysokorychlostních řízených střel velkého doletu, leteckých i námořních základen. Musejí být předloženy ještě další podmínky, týkající se deklarovaného boje s terorismem a okolností použití především řízených střel. Podrobnosti jsou uvedeny v originálu článku.

Nový vzorec předpokládá současné zahájení jednání o návratu do režimu dohody o PRO z roku 1972. Jako přechodné opatření se může posoudit zavedení limitů počtu osazených systémů PRO na leteckých platformách s bezpodmínečným zákazem jejich nasazení na bezpilotníky.  Zároveň musejí být zakázány všechny přípravy (včetně zkoušek) nadzvukových raket na vzdušných zařízeních a analogické přípravy víceúčelových řízených střel nové třídy „vzduch – vzduch/země s doletem nad 100 km. Je nezbytné omezení bojových strategických bezpilotníků a bezpodmínečný zákaz bezpilotníků vybavených vysoce přesnými zbraněmi  založenými na technologiích STEALTH.

Podle vojenských analytiků už závody ve zbrojení začaly. Zahájily je USA, když roztočily technologické závody  ve sféře strategických nejaderných útočných i obranných systémů, zajišťujíce si možnosti svých SON (síly univerzálního určení) a boříce tím strategickou stabilitu. Při snaze o snížení jaderných zbraní je potřeba řídit se „principem Sacharova“, který v jednom svém díle napsal: „Rovnováha v oblasti konvenčních zbraní je nezbytnou podmínkou ke snížení počtu jaderných zbraní.“

V roce 2008 ruský Akademik Šmeljov a profesor Fjodorov napsali: „Analyzujíce jednání USA nelze nedojít k následujícím závěrům. Spojené státy svým strategickým cílem stanovily  likvidaci Ruska jako adekvátního konkurenta, jako stejně silného hráče, schopného nanést smrtelný odvetný úder. Zajistit se pro všechny případy tím, že se bude Rusko stávat neschopným – taková je úmluva americké politické elity, a to bez ohledu na stranickou příslušnost i osobu prezidenta.“

Ve skutečnosti se realizace a strategie nových jednání mezi Ruskem a USA o snížení jaderných zbraní nakonec určí tím, jestli se vztahuje k období mezinárodních vztahů, které je podle některých politiků po příchodu Trumpa do Bílého domu minulostí, nebo zda skutečně jde o „konsensus americké politické elity“, jednající „nezávisle na stranické příslušnosti a jménu prezidenta“.

23. ledna 2017

Převzato z Fondsk.ru

Outsidermedia.cz