Třetí a čtvrtý odboj?

Nedá mi to, abych znovu nepřipomněl "hrdinné" akce bratří Mašínových a jejich spoluviníka Paumera poté, co se mi dostala do rukou kniha Miroslava Kačera „Svědomí hrdinů“. Autorova zásluha spočívá v tom, že podrobně popisuje jejich vražedné akce včetně názorů různých lidí na ně. Po přečtení knihy si musí čtenář udělat sám správný názor na jejich "záslužnou odbojovou" činnost, servírovanou nám Topolánkem, Nečasem a dalšími politickými "osobnostmi", jako např. MUDr. Přemyslem Sobotkou, který urputně obhajuje vyznamenání aktérů, a přisluhujícími médii.

Jaké to jsou odbojové akce při používání metod partyzánského boje v mírovém prostředí našeho státu, kdy jsme nežili v žádném válečném stavu a oni vraždili nevinné občany? Připomenu alespoň čtyři jejich akce, které byly vražedné.

První uskutečnili v Chlumci nad Cidlinou dne 12.9.1951. Z Prahy se oba Mašínové s Paumerem taxíkem nechali vézt směrem ke Chlumci. Taxikáře Eduarda Šulce v lese připoutali ke stromu a jeho taxíkem, řízeným Paumerem, se dopravili do Chlumce s cílem zmocnit se zbranÍ. Zde bratři Mašínové přepadli příslušníka SNB Oldřicha Kašíka, konajícího službu, nejprve jej omráčili a pak zastřelili.

Cílem další akce dne 28.9.1951 v Čelákovicích bylo přivolat sanitku k fingované nehodě předstírané Paumerem, záchranáře zneškodnit a sanitkou se dopravit do stanice SNB v Čelákovicích. Akce se zúčastnil Paumer, Ctirad Mašín a Zbyněk Janata. Řidiče sanitky p. Turina a záchranáře Josefa Kalvína rovněž v lese připoutali ke stromu a omámili je. Na stanici SNB v Čelákovicích odcizili 5 samopalů se zásobníky a náboji, a tři pistole. Příslušníku SNB Jaroslavu Honzátkovi podřízli krk. V protokolu o ohledání zavražděného v bodu 2. je ve výše zmíněné knize uvedeno: "Rána na krku pronikla kůží, podkožním vazivem 1 cm pod vazy hlasovými pronikla napříč průdušnicí, jícnem až k pátému obratli krčnímu, kde je na obratli malý nářez a končila ve vazivu na šíji. Vena jagurális byla přeříznuta.". V sedmdesátých letech minulého století byla na domě stanice SNB v Čelákovicích upevněna pamětní deska s nápisem: "V tomto domě byla stanice SNB, kde byl 29.9.1951 teroristy zákeřně zavražděn příslušník SNB Jaroslav Honzátko. Čest jeho památce". Po roce 1989 radním města Čelákovice vadila a desku nechali odstranit. Nemám slov, jak označit vztah pánů radních k pozůstalé rodině po zavražděném.

Třetí akcí skupiny, jež plánovala útěk za hranice, bylo získat peníze. Ke splnění tohoto cíle naplánovali přepadení posádky automobilu převážejícího dne 2.8.1952 peníze na výplatu dělníků národního podniku Kovolis v Hedvíkově u Čáslavi, k čemuž jim pomohl v tomto podniku zaměstnaný Zbyněk Janata. Pro tento účel plánovali získat uniformy příslušníků SNB jejich zavražděním. Po nezdaru tohoto záměru si náhradou opatřili uniformy milice, montérky a pásky na rukáv. Podařilo se jim automobil, převážející zmíněné peníze na výplaty, přepadnout. Osádku tvořili řidič František Kočí, bezpečnostní referent Karel Skokan, pokladník Josef Rošický a vedoucí závodní kuchyně Ludmila Minaříková. Opět cestou využili lesa, kde přepadené připoutali ke stromům. Pokladníka Rošického Josef Mašín zastřelil. Uloupených 846 tisíc korun si rozdělili členové teroristické skupiny mezi sebe.

Poslední akcí skupiny před útěkem do Německa se zúčastnil Václav Švéda a Ctirad Mašín dne 7. září 1953. Oba v okolí Vyškova zapálili 17 stohů slámy Jednotných zemědělských družstev v Postoupkách, Bezměrově, Stříbmicích, Dřevnovicích, Vrchoslavicích, Chvalkovicích a Pustiměři, Státního statku Ivanovice a cukrovarů v Kroměříži a Dolnoplazích, jak uvádí Miroslav Kačer. Z nich jedenáct stohů shořelo. Při této akci byl dvěma ranami postřelen Jan Lecián, kterého Ctirad Mašín střelil do hrudníku a zasáhl pravé oko.

V další akci se jim podařilo uloupit výbušniny na dole "Kaňk" u Kutné Hory na provádění svých akcí. Jejich plán však zahrnoval řadu dalších diverzních a teroristických akcí.

Tak tohle měl být třetí odboj! Odboj proti režimu? Vždyť škodili rodinám zavražděných otců-živitelů, zanechali šest sirotků, uloupenými penězi rovněž poškodili rodiny dělníků a ostatních poctivě pracujících v podniku Kovolis, uloupené peníze použili ve svůj vlastní prospěch - nakoupili motocykly, Švéda dva gauče, vodovod "Darling", dále dolary a tuzexové poukázky k nákupu látky na obleky z Darexu. Vyhořelými stohy poškodili zase jen poctivé pracovníky v zemědělství, kteří svou prací zabezpečovali, aby i tito "odbojáři" měli co jíst. Dosavadní jejich akce směřovaly k útěku na západ. Chtěli se však vrátit a pokračovat v tomto "bohulibém" boji. Při svém útěku zanechali v NDR další mrtvé a raněné. Podle jejich výpovědí chtěli škodit v daleko větším rozsahu. A jak sami přiznali, své "odbojářské akce" prováděli také proto, že se žádnou jinou skutečnou odbojovou akcí před útěkem za kopečky u Američanů nemohli pochlubit. Autor výše uvedené knihy poznamenává: „Co by se stalo, kdyby vypukla třetí světová (konvenční) válka a bratři Joe a Ray M. by se vrátili, společně s kamarádem Millem P., v uniformách americké armády domů? Mnozí z vás, mladých (pod 50 let), kteří bratrům fandíte, byste se asi vůbec nenarodili" .

Takže, když Mašínové s Paumerem včetně dalších, bojovali proti komunistickému režimu, proti socialismu, bojovali tedy za zavedení všeho toho, co tu dnes my prožíváme, stručně řečeno za rozvrácení zemědělství, zdravotnictví, průmyslu, školství, morálky, za hospodářskou a politickou krizi. Uvědomme si kolik takovýchto k nám pronikalo přes hranice a kolik jich naši pohraničníci zadrželi a zabránili tak narušitelům našeho klidného vývoje, jejich plánovaným akcím. Chce se mi říci: Zaplať pánbůh za to, že tu pohraničníci byli a nás přece jenom ochránili od nejhoršího, a Paumerovi popřát: Dej ti Bůh odpuštění a odpočinutí lehké! V uvedené knize autor uvádí jména dalších aktérů "odboje".

Za druhé světové války probíhal 2. odboj proti německým okupantům. Tehdejší odbojáři včetně partyzánů nevraždili české občany, nevyhazovali vlaky s civilisty do povětří, ale jen vojenské vlaky převážející vojenský materiál a armádu, narušovali tratě apod., prováděli sabotáže při výrobě zbraní, munice a dalších potřeb pro německou armádu, atd.

A jak je to dnes? Neprobíhá u nás náhodou 4. odboj prováděný cestou stávkového hnutí a stávkových pohotovostí, demonstrací zaměstnanců různých profesí (zemědělců, hasičů aj.), akcí "Děkujeme, odcházíme", sebevraždami, sebeupálením mladými? Z nich se například 6. března 2003 ráno na terase Národního muzea na pražském V áclavském náměstí upálil 19tiletý středoškolák Zdeněk Adamec z Humpolce. Psychologové vidí za jeho upálením snahu sdělit společnosti zprávu o jejím stavu. Dalším byl 21tiletý student Pedagogické fakulty Západočeské univerzity Roman Mášl z Prachatic, který se upálil v noci z 1. na 2. dubna 2003, kdy se polil ředidlem a technickým benzínem. Podle mluvčího plzeňských policistů Petra Kováře v dopise na rozloučenou uvedl svou nespokojenost se současným stavem naší společnosti. Podle jeho spolužáků, Romana silně ovlivnila válka v Iráku, kdy "pořád dokola nadával na zabíjení v Iráku i na Američany". A snad posledním je Jihlavan Jiří Simon, jenž se na Nový rok oběsil na protest proti otevření Obchodního centra City Park v Jihlavě a tím znehodnocení jihlavského historického jádra. Abychom nezapomněli, i na protest proti rozbití Československa vzplála lidská pochodeň. Na tyto oběti bohužel téměř nikdo nevzpomíná. Oficiální vzpomínky probíhají především při výročí upálení studenta Jana Palacha.

Škoda všech těchto životů stejně jako obětí "odbojářů" Mašínových!

Ing. J. F. Pelíšek

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz