Transsib a vítězství nad Japonskem

Igor Šumějko

Josef Stalin slíbil v Jaltě, že vstoupí do války s Japonskem za tři měsíce po porážce Německa. Slib splnil s přesností několika minut, když v noci z 8. na 9. srpna 1945 zahájil boje v Mandžusku.

Číně se vyplatilo, že se již více než 90 let spoléhala na Rusko. Válka Sovětského svazu s Japonskem dopomohla rozhodujícím způsobem k osvobození Číny a k vytvoření ČLR. Jak řekl předseda Mao, Rudá armáda přišla pomoci čínskému lidu vyhnat agresory. V historii se to Číně ještě nestalo a nelze to ani docenit.

Jednou z podmínek vstupu Sovětského svazu do války s Japonskem bylo diplomatické uznání Mongolské lidové republiky západními zeměmi. Až do roku 1945 nebyla uznána a Západ ji nazýval „sovětský vazal“.

Američané se rovněž k válce připravovali. Americký ministr zahraničí Stettinus později napsal: „Generál MacArthur se skupinou vojáků dali prezidentu Rooseveltovi zprávu, propočet Výboru náčelníků štábů s tím, že Japonsko bude kapitulovat až v roce 1947, nebo i později a jeho zničení může stát životy milionů vojáků.“

V Tokiu existoval plán, podle kterého se v případě amerického výsadku v Japonsku bude evakuovat císař na kontinent a japonské ostrovy se změní za pomoci bakteriologických zbraní v souvislou zónu smrti. Vstup SSSR do války odvrátil zkázu japonského obyvatelstva. Mandžusko a Korea byly surovinovou a průmyslovou základnou císařství. Velitel Kvantungské armády Jamada Otsudza přiznal: „Rychlý postup Rudé armády hluboko do Mandžuska nám vzal možnost použít bakteriologické zbraně.“ Rychlost postupu umožnil sovětským vojskům Transsib.

Propustnost Transsibu byla rozhodujícím faktorem. Vozily se desetitisíce tun těžké vojenské techniky, munice, paliva, potravin i vojenského oblečení. Od dubna do září 1945 se po Transsibu přepravilo 1692 ešalonů. V červnu 1945 projíždělo touto tratí denně do Zabajkalí 30 vlaků. V květnu až červenci 1945 bylo rozmístěno na železnicích Sibiře, Zabajkalí a Dálného východu a na pochodech až milion sovětských vojáků.

Japonci se připravovali na boj. Hlavní velitel na Dálném východě maršál Vasilevskij vzpomínal: „Kvantungská armáda v létě 1945 zdvojnásobila své síly. Japonské velení mělo v Mandžusku a v Koreji dvě třetiny svých tanků, polovinu dělostřelectva a elitní císařské divize.“

Akce sovětské armády vykazovaly v Mandžusku všechny nejlepší rysy k obklíčení protivníka podle měřítek vojenského umění. V západních vojenských učebnicích nazvali operaci „Srpnová bouře“. Na ohromném teritoriu přes 1,5 milionu čtverečních kilometrů museli překročit Amur a Hingganské hory, museli rozštěpit a porazit Kvantungskou armádu, válečnou techniku, 1,4 milionu lidí včetně vojsk loutkových států z Vnitřního Mongolska (Mančukuo a Mengjiang).

Za války byla absolutně rozhodující rychlost úderu. Přední sovětské jednotky rozsekaly týly Kvantungské armády a zde se ukázalo, jak kvalitně ruští stavitelé železnici vybudovali. Je to možné ilustrovat na jednom příkladu, kdy neustálé mnohadenní deště udělaly z Centrální mandžuské roviny cosi jako umělé moře. Cesty se nehodily ani pro tanky. V této kritické situaci, kdy čas hrál tak důležitou roli, bylo rozhodnuto překonat zatopené území po úzkém násypu železniční tratě o délce 250 km. Začalo putování po pražcích. Trvalo dva dny. U tanků se jeden z pásů umístil mezi kolejnice a druhý na štěrkový podsyp. Tank byl přitom silně nakloněn na bok. Takto se musely přesunout po trase dlouhé přes 100 km. Výsledek přišel jedenáctý den. Byly dobyty Changchun, Kirin a Mukden.

Sovětská vojska zajala 41 199 osob a přijala kapitulaci šesti set tisíc japonských vojáků, důstojníků a generálů. Tehdy na zasedání Státního výboru obrany Stalin řekl: „Dost se nahospodařili na sovětském Dálné východě za občanské války. Je čas splácet dluhy. Oni je splatí.“

Výsledkem rozprášení japonské armády bylo také podle maršála Vasilevského vytvoření podmínek pro vítězství národních revolucí v Číně, Severní Koreji a Vietnamu. Národně osvobozenecká armáda Číny získala ohromné zásoby trofejních zbraní.

Západ lže o tom, že „sovětský útok začal až když druhá atomová bomba vybuchla nad Nagasaki a Japonsko bylo demoralizované“. To lze vyvrátit.

Sovětský diplomat Ivanov, který byl v Hirošimě a Nagasaki po bombardování mezi prvními napsal v knize „Zápisky očitého svědka“: „7. srpna prohlásil Truman, že byla na Hirošimu svržena atomová bomba. Japonští odborníci v existenci tak mohutné zbraně nevěřili. Až po několikadenním pobytu v Hirošimě určila vládní komise vedená náčelníkem  zpravodajství generálního štábu generála Arisue a největším japonským vědcem Nišinou realitu útoku: „atomového zařízení svrženého na padáku“ …. Poprvé byl dokument publikován ve zkrácené verzi 20. srpna.“ …. Do Mandžuska přišla zpráva ještě později, ale 14. až 17. srpna byla už porážka Kvantungské armády završena.

Historik Tsuyoši Hasegawa v monografii Závody s nepřítelem (Racing the Enemy) píše: „Vstup Sovětského svazu do války byl mnohem větším přínosem ke kapitulaci Japonska než atomové bomby.“

Terry Charman z Imperiálního válečného muzea v Londýně: „Útok Sovětského svazu všechno změnil. V Tokiu si uvědomili, že nezůstala naděje. „Srpnová bouře“ posunula Japonsko silněji ke kapitulaci než atomová bomba.“

Nakonec Churchill: „Bylo by chybou předpokládat, že osud Japonska byl rozhodnut atomovou bombou.“

Převzato z Fondsk.ru

Outsidermedia.cz