Tragikomedie na téma chemický útok v Sýrii se již  hraje delší dobu

Opakuje se stále stejný nebo obdobný scénář. Zlý Asad, přestože ví, že bude mít velké problémy s mezinárodním společenstvím, napadne nějaké syrské město či vesnici a usmrtí zpravidla několik desítek či stovek lidí plynem. ¨

Co následuje? Hrdinné „Bílé přilby“ zasahuji a minimalizují ztráty na lidech. Natáčí se videa,  fotografuje několik připravených fotoreportérů, připraveni jsou i hbití redaktoři, a Asadův zločin jde do světa.  Samozřejmě jsou připraveni i Američané i ti bleskově zareagují. „Potrestají zločince Asada.“ Pustí na  syrskou armádu pár Tomohawků. Jsou vyšetřovatelé, soudci i vykonavatelé.

Takový scénář je však odpuzující. Podle mezinárodního práva by měli přijít na místo

specializovaní vyšetřovatelé, provést šetření, předat své závěry OSN a  v Radě bezpečnosti by mělo dojít k rozhodujícím jednáním. Bohužel, takto „případy chemických útoků“ nefungují. Nadto po posledním takovém ataku, přes žádosti Asada, Ruska, z vyšetřovatelů OSN na místo zločinu nedorazila ani noha.

Američanům se líbí bílá barva. Proto „syrská záchranná organizace“ dostala název Bílé přilby. Na druhém konci světa zase vystupují ženy v bílém. Občas udělají nějakou demonstraci a  kubánský stát, jehož jsou občanky, obviní z nějakých nepravostí. „Mezinárodní společenství“ je opět rychle informováno.

Problém nastane, když k nějakému chemickému útoku dojde v Iráku. Zde Asad není. Kdo plynem napadl protivníka se také téměř nešetří. Ví se, že to dělají občas teroristé z ISIS. A pokud jde o Sýrii, se zase notoricky ví, že Západ si přeje odchod Asada. Když chce pán psa bít, hůl si vždy najde.

Zastáváme stanovisko, že Sýrie je svrchovaný stát. Nadto je řádným členem OSN. Jen syrskému lidu přísluší rozhodnout o tom, kdo bude jeho prezidentem. Žádný jiný stát nemůže a ani nesmí se vměšovat do vnitřních syrských věcí a Syřany obdařit novým prezidentem.

Proč celý svět mlčí k těmto odpudivým hrátkám? Plyn a jeho užití zůstává jedním z posledních argumentů teroristů z ISIS. Používají jej občas. Nikdo o tom však nechce ani slyšet. Spíše za to dostane ránu Asad. Tato spravedlnost, doprovázená politikou dělových člunů, patří do 19. nebo ještě do 20. století, nikoliv však do 21. věku. OSN i Rada bezpečnosti by měly i v tomto případě hledat pravdu, nalézt ji a držet. Kdo se provinil, patří před mezinárodní tribunál. Pokud k tomu nedojde, hrátky s plynem se zřejmě dále budou opakovat. Přesto spravedlnost ve světě zvítězí, jednou. Kdy? Nevíme, bohužel.

J. Kovář