„Herman znovu zopakoval, že cílem bombardování bylo zastavit vůdce Srbů Slobodana Miloševiče, který agresivně napadal své okolí a v důsledku dovedl do tragické situace i svůj vlastní národ. V tomto smyslu podle něj hovořil i Václav Havel, který prý jasně řekl, že cíl bombardování je humanitární, tedy že má zabránit Miloševičovu režimu tyranizovat jiné lidi.“ (Parlamentní listy)
Pro pana Hermana stále více platí lidová moudrost vyjádřená slovy: „Ševče, drž se svého kopyta!“ Ale to páter vyklouzl ne a ne! Abychom však i vůči němu byli spravedliví, asi musíme dodat, že jeho „zesvětštění“ nebylo zřejmě jen jeho osobním úmyslem. Spíše bychom v něm mohli vidět snahu církve svaté o dobré rozdělení perspektivních kádrů, kteří by čekali na svou příležitost. A po čase se „kádr“ Herman, když prošel i péčí svého kolegy, také bývalého kněze, Františka Bublana, bývalého ministra vnitra za ČSSD, skutečně dočkal. A s ním samozřejmě i církev všeobecná. Ale, díky Bohu, ani ne na půl. Stačí, když pan Herman otevře pusu.
K výše uvedenému je třeba si nejdříve položit otázku, zda k bombardování Srbska a Černé Hory došlo v souladu s mezinárodním právem: Ano či ne? O otázkách války a míru rozhoduje od svého založení Organizace spojených národů prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN. Ta žádnou rezoluci, jež by opravňovala NATO bombardovat uvedené státy nevydala. Proto toto bombardování bylo svévolným rozhodnutím NATO a agresí. A v souladu s touto skutečností měl „mírotvorce“ Havel jednat a dnes „mírotvorce“ Herman psát. Ale, jak je vidno z uvedeného, páter vyklouzl nefandí míru ani Radě bezpečnosti OSN, ale intervenční politice USA, která tehdy byla ještě v samých začátcích. Proto mohla být, pokud by se našlo alespoň oněch sedm statečných, zastavena a svět ušetřen následných hrůz v Iráku, Libyi, Afghánistánu, Sýrii. Statisíce lidských životů mohlo být zachráněno, miliony lidí nemusely žít jako utečenci. Kolik krve a lidských neštěstí tato americká politika, často postavena na lžích a aroganci impéria, stála? Zamyslel jste se, pane Hermane, někdy nad tím?
Ale to pan Herman zřejmě nesvede. Jeho cílem, do kterého se strefuje, je Slobodan Miloševič, který, když byl postaven před volbu, aby si vybral mezi okupací Jugoslávie natovským vojskem nebo válkou, jiná možnost mu nebyla dána, vybral raději válku. Ostatně i v roce 1914 vybíral z ultimata rakousko-uherského Nikola Pašič, předseda srbské vlády, co jediné mohl, aby zachoval svrchovanost svého státu. Přijal všechny podmínky Rakousko-Uherska kromě jedné jediné. Odmítl, aby na území Srbska policejní a justiční orgány monarchie mohly samostatně pracovat. Tato podmínka byla stanovena proto, aby nebyla přijata a mocnářství mohlo zardousit srbskou samostatnost. S. Miloševič tedy postupoval stejně jako jeho předchůdce v r. 1914. Volil raději válku, když jiná možnost mu nebyla poskytnuta, aby zachránil mír.
Říká se, že církev svatá je na straně chudých, všech těch, kteří jsou pronásledovaní, trpí na okraji společnosti. Ale v případě S. Miloševiče Herman dělá výjimku. Srbský předák byl léta souzen haagským tribunálem, který mu nedovolil mimovězeňskou léčbu, ač Rusko slíbilo, že po skončení potřebné operace, vrátí S,Miloševiče zpět do Haagu. K léčbě tedy nemohlo dojít a S. Miloševič zemřel. Je velmi pravděpodobné, že to nebyla ani přirozená smrt. V tom smyslu psala i některá západní média. Ale jak by toto vše mohlo pana Hermana zajímat. Americké bomby byly pro něj, stejně tak jako pro V.Havla, léčivým nebeským poselstvím pro srbský národ.
A pokud alespoň dodatečně by pan Herman hledal světskou spravedlnost, ostatně jaká ta absolutní pro pravoslavné heretiky může být, když setrvávají ve svém bludu, pak by měl, a to on neudělá a ani nechce, místo zájmů sudetů prosazovat rezoluci Rady bezpečnosti č. 1244, která zakotvuje, že Kosovo je součástí Srbska. Ostatně ani těm českým pravoslavným odpadlíkům sám Herman nic nesleví. Naopak! Peníze, které by pravoslavná církev měla dostat na rukou jako restituční dar, nechal dát zřejmě do notářské nebo soudní úschovy, ač k tomu neměl žádné právo.
Bylo by hezké, kdyby se nám pan Herman již nepředstavoval div ne jako svatoušek, ale jako člověk, jímž je. I tak víme, jaký je. Jeho slabost pro sudety je téměř bezhraniční. Ostatně proč ne, vždyť patří ke KDU-ČSL, která otevřeně s nimi spolupracuje. Ale to není všechno.
Pan Herman, nějaký měsíc než se stal ministrem, byl zvolen za předsedu Sdružení Ackermann- Gemeinde (SAG). A nyní začínají hrátky. Lidé ze SAGu tvrdí, že jsou samostatným spolkem, registrovaným v ČR. A to je pravda, až na to slovo samostatným. SAG byla zřízena mnichovskou Ackermann-Gemeinde (AG) jako její pražská pobočka. Dodnes je její součástí a AG je pak jednou ze základních složek sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). A tak zprostředkovaně přes AG je SAG součástí SL. Jaká to krásná mluva, samá hezká německá slova v tom měkkém českém jazyku. Ale nezbytí láme i železo.
A tak jsme načrtli obrázek D. Hermana jen v pouhých několika obrazech. Jde samozřejmě jen k skicu, kterou jistě sám čas za pomocí samotného ministra krajana pro „sudetské“ Němce zfinalizuje.
J. Kovář
Pane Hermane, co Havel a humanitární bombardování? útočili občané na ministra. Ten rozsáhle odpověděl
10. 12. 2014 9:32
Lidovecký ministr kultury Daniel Herman na svém profilu na ParlamentníchListech.cz pokračuje v obhajobě Havlova výroku o „humanitárním bombardování“ bývalé Jugoslávie. Některé čtenáře totiž svým dřívějším tvrzením neuspokojil.
Pane Hermane, co Havel a humanitární bombardování? útočili občané na ministra. Ten rozsáhle odpověděl
Ministr kultury se na počátku prosince postavil za prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, když prohlásil, že souhlasí se zásahem NATO v Kosovu na konci devadesátých let, pro nějž se u nás „díky“ Havlovi vžil pojem „humanitární bombardování“.
„Kdyby někdo na Hitlera zkusil jiné prostředky než laskavé domlouvání, vypadaly by dějiny 20. století jinak. Slobodan Miloševič byl agresivním autoritářským vůdcem, který izoloval svůj národ a způsobil utrpení ostatním národům. Bylo třeba ho zastavit,“ napsal tehdy Herman čtenáři a dodal, že bombardování v tomto případě nebylo vedeno zištným hmotným zájmem, ale snahou bránit lidská práva. V tomto ohledu tak podle něj byl postoj Václava Havla tehdy pochopitelný a s ohledem na jeho politiku lidských práv zcela konzistentní.
To by skutečný křesťan nikdy neudělal
Některé čtenáře ParlamentníchListů.cz však Herman svým tvrzením neuspokojil. „Co bylo humanitárního na bombardování jugoslávské televize v Bělehradě, na ženevskými konvencemi zakázaném a NATO prováděném bombardování civilních cílů a na bombovém vypínání proudu jugoslávským nemocnicím a porodnicím? Hájíte pokus zlikvidovat Miloševiče, který podle Vás omlouvá záměrné vraždění a bombardování nevinných civilistů? To by přece skutečný křesťan nikdy neudělal? Nevidíte, k čemu to vraždění bez pravidel vede v Iráku, Sýrii? Nebo patříte k těm katolickým militaristům, kteří žehnají zbraním svých pánů a spojenců bez ohledu na přikázání?“ obrátil se jeden z nich na ministra kultury.
Herman znovu zopakoval, že cílem bombardování bylo zastavit vůdce Srbů Slobodana Miloševiče, který agresivně napadal své okolí a v důsledku dovedl do tragické situace i svůj vlastní národ. V tomto smyslu podle něj hovořil i Václav Havel, který prý jasně řekl, že cíl bombardování je humanitární, tedy že má zabránit Miloševičovu režimu tyranizovat jiné lidi.
„Sotva si někdo, kdo má dobrou vůli, může myslet, že by Václav Havel měl nějakou zálibu v bombardování civilistů. Není celkem jasné, proč by ji měl mít. Zato víme o mnoha diktátorech, kteří tuto zálibu měli. Svět k tomu mlčel, nebo k tomu mlčely některé mocnosti, které stály na jejich straně. Někteří lidé mají neomylný talent stát na straně diktátorů a autoritativních vládců, ale Václav Havel k nim nikdy nepatřil. Spíše si myslím, že by někteří lidé měli odpovědět na to, proč podporovali a podporují režimy, které potlačují lidská práva,“ píše Herman s tím, že tyrany je třeba zastavit.
Plné znění otázek a odpovědí ZDE
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz