Touží Babiš po privatizaci státních firem?

Zřejmě ano. Z jeho slov i činů zřejmě vyplývá zájem o zdravotnictví, jímž ročně protékají desítky miliard korun. Odtud asi pramení jeho neustálá pozornost věnovaná Svatopluku Němečkovi, ministru zdravotnictví, jehož účelově viní z neumětelství a mrhání peněz.

Snad i Lesy ČR, které přinášejí do státního rozpočtu ročně miliardy korun, se těší jeho pozornost. Poštu také přidušuje. O dalších státních firmách, alespoň o některých, zřejmě také uvažuje.

Nakonec, proč by ne! Je velkopodnikatelem a chce mít ještě víc. Problém je v tom, že současně je místopředsedou vlády a ministrem financí. Tato dvojakost je těžko slučitelná, a proto by se měl pan A. Babiš rozhodnout, čemu se bude plně věnovat, a to již v dohledné době. Pokud tak neučiní na základě svého vlastního rozhodnutí, měl by k tomu politicky donucen. Ale zde je úskalí. Vládnoucí koalice by se mohla rozpadnout a není vyloučeno, že Babiš by mohl i ve vlastním zájmu spolupracovat s pravicí a s ní také vládnout.  Tak jak z toho? Rozhodně v příštích volbách nevolit babišovské ANO. Mohli bychom totiž dopadnout ještě hůře než za časů vlády panské koalice v čele s Nečasem, Schwarzenbergem a Kalouskem. A tehdy jsme se měli skutečně špatně. Stačí si vzpomenout, jak ministr Drábek zázračně uzdravoval zdravotně postižené, aby na nich mohl ušetřit.

Pohádky o tom, jaký je stát špatný hospodář, na rozdíl od soukromého podnikatele, se vyprávěly hlavně v 90. letech minulého století. A bylo hodně lidí, kteří jim věřili. Dnes již víme své.

Přesto snahy o další a další privatizaci autobusové a železniční dopravy pokračují. Sliby, jak se vše zlepší, až vše bude v privátních rukou, se rozdávají na všechny strany. Skutečnost je, jako obvykle jiná.  Když   autobusová doprava byla ve státních rukou, autobusy měly zastávky i v menších obcích. Doprava byla službou veřejnosti. Když však byly privatizovány, dopravci se rychle zorientovali a zjistili, že stavět někde, nebo jet dokonce menší oklikou pro cestující, je pro ně nerentabilní. Nějakou dobu je suplovala ČSAD. Nakonec i tato služba mnohde zanikla a je na cestujících, jak se dopraví k autobusu třeba 3-6 km. Nikoho to nezajímá. Je to pochopitelné.  Privátním dopravcům jde o zisk, nikoliv primárně o službu cestující veřejnosti.

A tak by to bylo i se zdravotnictvím, pokud by se větší část z něho privatizovala. Pro obyčejné lidi by to byla pohroma. Pro bohatce pak přínos.  Nechtějme dělat experimenty ve zdravotnictví a nedovolme to! Jinak za čas můžeme zjistit, že nemáme nejen na léky, což se stává již dnes, ale také na nutné léčení v nemocnici. Udělejme vše pro to, abychom se neprobudili do takovéhoto zítřku. Zdraví lidí nemůže být zdrojem zisků, ale pro všechny dostupnou službou!

Žádná další privatizace, zvláště pak zdravotnictví a sociálních služeb! Naopak je v zájmu nás všech, aby voda, vodní hospodářství, které podnikatelům, zvláště zahraničním, vydělávají ročně miliardy, se dostaly do komunálního vlastnictví, příp. do rukou státu.

Politici, kteří se zasloužili o privatizaci vodního hospodářství, by měly nést důsledky takovéhoto rozhodnutí. Minimálně by mělo být jejich privatizační zanícení odsouzeno a jejich chyby rychle napraveny.  A z toho by si měli vzít ponaučení i dnešní politici, aby nepokračovali po privatizační cestě dál do konečného rozprodeje všeho národního bohatství. Byla by pak republika ještě naší, když by nám z národního bohatství nezbylo téměř nic?

K. Malý