Totální nasazení pražského učitelstva

M. Charfreitag

Kromě jiných šikan trpělo učitelstvo také různými druhy pracovního nasazení. Od původního úmyslu, nasaditi mladší učitelstvo bez rozdílu pohlaví, bylo později upuštěno a nasazení se týkalo pouze mužů. Ke konci r. 1944 bylo podle přehledů z celkového počtu zhruba 1100 mužských sil v Praze nasazeno 670 kolegů, t. j. asi 60%.

Nehledíc k jednotlivým případům mladších kolegů, kteří byli nasazeni dříve, byli tito hromadně nasazení rozděleni do několika větších skupin, z nichž první odešla 13. září 1944 do Štěchovic, další v témže týdnu do Vysočan a do Hloubětína. Několik kolegů šlo na práci do vinohradského tunelu k firmě Skorkovský.

Dle zpráv, které jednotlivé skupiny o sobě podávaly, byla nejhorší práce v Hloubětíně, kde pod krycím jménem „Eulalia" byly v tamějších skalách kopány šachty, do nichž měly býti později přemístěny zbrojní podniky.

Práce uvnitř tunelů byla životu nebezpečná, neboť ještě dlouho po odstřelech padávaly se stěn a stropů těžké úlomky, které působily pracujícím smrtelná zranění.

Nejdůležitějším momentem při podobném neštěstí bylo pro německé vedení zjištění, zda zasazený nešťastník ještě aspoň pohne očima nebo rukou, protože pak nešlo o smrt v práci, nýbrž jen o zranění. I když zasažený svému zranění podlehl, třeba ihned po komisionálnim šetření, nebylo nutno poskytnout! pozůstalým po zraněném tolik, jako pozůstalým po člověku, který byl zabit přímo na pracovišti.

Nechuť k práci pro nacistické Německo se projevovala v každém činu nešťastných „otomanů“ (všichni učitelé byli na Moravcův zvláštní příkaz zařazeni do OT – Todtova organisace). Každý se snažil dostati se z totálního nasazení, jak se dalo.

Vítanou možností bylo aktivování v policejní službě protiletecké obrany, což se za podpory českých policejních gážistů podařilo 37 pražským učitelům. Tito uniformovaní členové policejní PO vytvořili pak první kádr pražských revolučních gard. To však je již jiná kapitola.