Tomu se ani nechce věřit: Obžalovaný Šinágl, romská aktivistka, vydavatel Hitlerových projevů. Ti všichni mají přihlášku do nového sudetoněmeckého spolku

Tomu se ani nechce věřit: Obžalovaný Šinágl, romská aktivistka, vydavatel Hitlerových projevů. Ti všichni mají přihlášku do nového sudetoněmeckého spolku

Autor: Wikimedia

Jeden ze zakladatelů Jan Šinágl je známý antikomunistický aktivista a publicista, kritický k polistopadovému českému režimu.Začátkem 80. let emigroval, po krátkém pobytu v USA, do Švýcarska, kde žil v Kriensi, předměstí Lucernu, do svého návratu koncem 90. let. Dnes žije v Žebráku, v domku svých předků.

Češi mají opravdu krátkou paměť. V Praze proběhla pod taktovkou známého antikomunistického aktivisty Jana Šinágla, obžalovaného státním zastupitelstvím v Berouně pro trestné činy popírání holokaustu a německých válečných zločinů proti Čechům během heydrichiády ustavující schůze tzv. Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě. Jedním z těch, kteří si přišli pro přihlášku, byla také známá romská aktivistka Klára Samková.

„Kromě ní tam bylo asi 14 lidí, mimo jiné známý brněnský vydavatel Hitlerových projevů a podle svých slov bojovník za svobodu slova Pavel Kamas a dokonce i šéf Witikobundu Felix Vogt Gruber. Prostě v uvozovkách dobrá společnost,“ potvrdila naší redakci Monika Hoření z Prahy, která se na sraz spolku zašla podívat. Podle ní patří německý Witikobund, založený bývalými příslušníky SS z českého pohraničí, k nejradikálnější části Sudetoněmeckého landsmančaftu v Mnichově. „Tahle banda je i v Německu státem považovaná za extremistickou. Prostě děs,“ uvedla Hoření.

Ta podle svých slov nechápe, jak mohl český soudce uznat něčemu tak protičeskému právo na existenci v rámci České republiky. „Nechápu, jak se takováto organizace mohla u nás akceptovat. A zrovna nyní, v roce 70. výročí nad fašismem. Jímá mě z toho hrůza! Slibovali jsme, že nezapomeneme na oběti, na vraždy, masakry, Lidice... Všichni víme, co dělali sudetští Němci - bohužel - ve své většině. Fakt je mi z toho úzko, hlavně když jeden ze zakladatelů spolku Tomáš Pecina prohlásil, že to, oč se spolek snaží, bude dovršeno dalšími generacemi a že s tím začnou hned. Ve své odpovědi Sudetoněmeckému landsmačaftu pak Pecina napsal, že jejich iniciativa je výrazem solidarity s osudem sudetských Němců, a že my Češi prý nejsme lhostejní k sudetoněmecké věci,“ dodala Hoření s tím, že jeho soukmenovec Jan Šinágl ve své řeči dokonce označil vznik ČSR v roce 1918 „za chybu, za kterou platíme dodnes“.

Dědeček chtěl být pošťák, ale nechtěl se učit česky

Navzdory tomuto výroku, který lze interpretovat podle trestního zákoníku jako trestný čin, někteří Pražané vznik sudetského spolku u nás přivítali. Například Jiří Hrazdíra z Prahy 8, jehož němečtí předci pocházeli z Krušnohoří, ustavení Šináglova spolku uvítal navzdory tomu, že podle slov věděl, čeho všeho je hlava spolku schopna. Svůj pozitivní názor vysvětlil mimo záznam redakci Krajských listů tím, že jeho německý dědeček si nemohl splnit za I. republiky svůj sen a stát se pošťákem, protože neuměl česky (znalost úředního jazyka byla v té době u státních zaměstnanců pod penzí zákonný požadavek - pozn. red.) Na otázku, proč se tedy na zkoušku krušnohorský horal nepřipravil, tak jako se museli učit německy Češi za Rakouska, už ale Hrazdíra neodpověděl.

Podle svědkyně ustavující schůze spolku Moniky Hoření byly během slavnostního aktu české projevy tlumočeny do němčiny. „Přihlášky i stanovy byly česky i německy,“ uvedla Hoření. Podle ní byl také zajímavý rozpor mezi touto českou organizací a centrálou Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Mnichově, neboť Bernd Posselt napsal, že nikdo od nich nepřijede na valnou hromadu kvůli možné záměně názvu. Jeho zástupce zase vyjádřil podporu a poslal pozdrav, zdravici poslal i předseda rakouské větve,“ doplnila Hoření s tím, že české soudy dovolily vznik této organizace i přes rozsáhlé protestní petice tisíců občanů.

Oni se vrátí, varoval už Edvard Beneš

Proč krátká paměť, jak je uvedeno v úvodu? Podle historika Petra Úpického totiž už na podzim 1945 upozornil na návrat sudetoněmeckého revanšismu ve svém známém projevu prezident Edvard Beneš. „Už tehdy varoval před přepisováním dějin ze strany sudetských Němců, a že se budou chtít ze své tehdejší vlastizrady a puče vyvinit, resp. přehodit znaménka mínus a plus u viníků a obětí. Beneš chtěl, aby si Češi všechny německé zločiny dobře zapamatovali, že brzy přijde den, kdy se budou muset zase bránit lžím takzvaných sudetských Němců. Vůbec se nespletl,“ prohlásil Úpický.

Přesto byl spolek na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zaregistrován, když toto předtím opakovaně odmítlo ministerstvo vnitra. Důvodem jeho negativního stanoviska byly podle něj jeho protiústavní stanovy, které 70 let po německé porážce žádaly prohlásit prezidenta Beneše a další Čechy za válečné zločince a vrátit vlastizrádným odsunutým tzv. sudetským Němcům celý jejich majetek.

To se přitom nezměnilo ani teď. Stačí se podívat na text stanov, které má spolek na svých webových stránkách. Spolek „zejména odsuzuje vyhnání, genocidium a etnické čistky, k nimž došlo po druhé světové válce na území střední a východní Evropy“. Osoby, které se tohoto jednání dopustily, jakkoli se na něm podílely nebo k němu daly podnět, pokládá spolek za válečné zločince, kteří by „měli být postaveni před soud“. K nim počítá na přední místo i prezidenta Beneše, ačkoliv mu zákonodárci přiznali po vzoru Tomáše. G. Masaryka zvláštním zákonem (tzv. Lex Beneš) z roku 2004 zásluhy o vznik státu. Spolek je naproti tomu přesvědčen, že Benešovy dekrety by měly být zrušeny, a uznává právo osob, jež se dle něj staly údajně „obětí zločinů, na náhradu škody a na satisfakci za nemajetkovou újmu, kterou utrpěly, aby bylo jim nebo jejich dědicům obnoveno vlastnické právo k neprávem konfiskovanému majetku.“ To české právo zatím vylučuje.

redakce@krajskelisty.cz.

Vložil: Petr Blahuš