To smutné březnové ráno roku 1939!

15.března,  je tomu již 76 let….. Po okupaci Československa byly okupovány další evropské národy, ale zejména, ty národy slovanské, měly být zotročeny.

Je snahou dnešních prozápadních politiků vytvářet nové pohledy na druhou světovou válku. Německého agresora a jeho pomahače obléci do kůže beránčí. Nechat zapomenout na oběti a hrdinství Rudé armády. A z obětí agrese, udělat viníky. Tedy obléci je do kůže vlčí.

Proto těm málo informovaným, ale i těm mladším, medii popleteným, připomínáme, že březnová okupace před 76 lety, měla svůj počátek v mnichovském porcování Československa. Tedy porcování za účasti  Německa, Itálie, ale i Anglie a Francie. Obětováním Československa, byla otevřena cesta na Východ pro expanzivní choutky hitlerovského Německa.

Tedy opět to známé a stále platné Drang nach Osten. Tedy nenasytná touha po kořisti. Kolik dobyvatelů už na této cestě za kořistí zanechalo své stopy i životy.     

Mnozí prozápadní politici spoléhají na krátkou historickou paměť našeho národa.  Z viníků 2. světové války se dnes vytváří oběti. Rodí se noví hrdinové. Kácí se sochy a pomníky těch skutečných. V České republice jsme svědky cílených  útoků na prezidenta Dr. Edvarda Beneše. Tedy na zpochybnění Dekretů prezidenta republiky, které měly dopad na viníky této tragedie, tedy na většinu „sudetských“ Němců. Československo si svoji svobodu muselo tvrdě vybojovat. Nebyla nám nikým darovaná, naopak byli jsme součástí vítězné koalice. Naši vojáci bojovali proti nacistům na všech frontách druhé světové války. Spolu s Rudou armádou na cestě do vlasti osvobozovali Charkov, Kyjev, umírali u Sokolova i na Dukle. Tisíce našich hrdinů zaplatilo životem za naši a evropskou svobodu. A byla to i Rudá armáda, která  osvobodila největší část zotročené Evropy. Osvobodila i Československo. Přes 140.000 hrdinů zde našlo svou smrt. 

Rudá armáda vstoupila i do Berlína, nad kterým vztyčila svou vítěznou vlajku. Na Labi si spojenci podali ruce.

Nezapomínejme ! 

Přemysl Votava

České národní sdružení 

15. březen 1939

Podíváme-li se na Seznam.cz, pak zjistíme, že za významný den považuje vzporu ve věznici v Leopoldově, k níž došlo před 25 lety. Novinky.cz o nějakém 15. březnu 1939 také nic zatím neříkají. .

15. březen 1939  jako by neexistoval, přestože v našich novodobých dějinách je počátkem velké národní katastrofy. Zatímco Němci od Mnichovské dohody nám v podstatě mohli nadiktovat cokoliv a my museli vše splnit, pak po 15.3.1939 se ujali vlády u nás přímo. Již z Prahy nám nařizovali, co považovali pro sebe za dobré.

Nejdůležitějším orgánem nebyl tzv. prezident nebo protektorátní vláda, ale říšský protektor. Bez jeho souhlasu k ničemu podstatnému u nás nedošlo.

Denní život v tzv. protektorátu  byl krvavý. Až do konce války zahynulo na 360 000 občanů republiky. Byly vyhlazeny celé vesnice, naši lidé umírali v koncentračních táborech.

O našem národu bylo rozhodnuto Němci již dříve. Část měla být germanizovaná, část vyhnána daleko na východ a část fyzicky likvidována.  A první kroky k tomu Němci udělali již brzy po vytvoření "protentokrátu". Ihned zavřeli několik tisíc Čechů a vzhledem k tomu, že akce byla „úspěšná“, tak ji poté  ještě mnohokrát opakovali. R. Heydrich, zastupující říšský protektor, otevřeně již v r. 1941 prohlásil, že Čech nemá v česko-moravském prostoru co dělat. Zde měli žít jen Němci.

Cílem Němců bylo nejen nás zlikvidovat jako národ, ale ještě nám vše ukrást a pak z našich vesnic a měst udělat německou zemi.V tomto směru se velmi tužili mnozí bývali českoslovenští občané německé národnosti. Byli v gestapu, SD. V německých jednotkách, včetně SS, bojovali za nadvládu německého panského národa nad slovanskými podlidmi. Co zvěrstev u nás napáchali!

 A dokonce dodnes Němci nám nezaplatili reparace ve výši zhruba 360 miliard předválečných korun. Kde jsou ti všichni "ctihodní" mužové z TOP 09 a KDU-ČSL, kteří hrdinně vykřikují, co bylo ukradeno, musí být vráceno, aniž by tuto zásadu uplatňovali i vůči Německu. Rusové, na které tito pánové zplna hrdla lají, nám dluh ještě ze sovětské éry snad celý již zaplatili. Ale ti "hodní" Němci se s námi o reparacích snad ani nehodlají bavit.

Aby o reparacích se začalo mluvit, pak bychom museli mít statečnějšího předsedu vlády a ministra zahraničí. A tak budeme muset si asi ještě nějaký čas počkat.  Dokonce tito pánové, jak to vypadá doposud,  mají strach vzpomínat i na 15.3.1939, kdy došlo k likvidaci zbytků naší státnosti a bylo nakročeno ke genocidě našeho národa.

Dr. O. Tuleškov

 .

15. březen 1939

De facto Československá republika zanikla 15.3.1939 okupací jejího zbytku nacistickým Německem. De iure však Československá republika existovala dále. Byla i nadále subjektem mezinárodního práva. Proč? Mnichovské mocnosti vnutily Mnichovskou dohodu Československu pod hrozbou násilí, projednala ji jenom vláda a nikoliv parlament, jak požadovala ústava. Nacistické Německo nejpozději okupací zbytků Československa svým agresivním jednáním samo Mnichovskou dohodu hrubě porušilo, pošlapalo, roztrhalo. Československá prozatímní vláda byla uznána anglickou vládou již v r. 1940. Prezidentovi dr. E. Benešovi byly vzdávány pocty jako  hlavě státu, jednal účinně jako rovný s rovnými s představiteli dalších států. V rámci prozatímního státního zřízení existovala ještě Státní rada, která byla jakýmsi parlamentem v exilu. Českoslovenští diplomaté byli v řadě spojeneckých států, kde představovali a hájili čs. zájmy.  

Z hlediska mezinárodního práva není důležitý jen faktický, ale především právní stav.  Pokud něco držím fakticky a nikoliv současně i právně, pak je to vždy jen do času a vždy protiprávně.. Ústí n/L celá staletí bylo součástí české země, ať již její ústrojí bylo jakékoliv. Pokud někdo vychází z toho, že Ústí n/L bylo v době války součástí německé říše, pak vlastně ještě dnes stojí na stanovisku platnosti Mnichovské dohody, která v závěru války již dávno byla spojeneckými státy prohlášena za neplatnou, a to od samého počátku. Československou republiku uznal celý demokratický svět  v jejich předmnichovských hranicích. Samozřejmě nacistické Německo Mnichovskou smlouvu plně uznávalo až do svého zániku. A vznikající landsmanšafty ji vyznávaly dlouho jako své krédo. Po určité době i západoněmecká vláda sama uznala její neplatnost, ale nikoliv od samého počátku, nýbrž  až od 15. března 1939.   

A nyní opět k Ústí n/L. Fakticky bylo součástí rajchu, ale de iure, jak vyplývá z výše uvedeného, nikoliv. Lupič vás může připravit o všechny svršky. Drží je a příp. i užívá nezákonně. Spravedlnosti se učiní zadost, když orgány činné v trestním řízení pachatele chytnou, zavřou, odsoudí a jeho lup  mu odeberou a vrátí skutečnému vlastníkovi. Němci nám ukradli Ústí nad Labem. Svůj lup neubránili. Jejich nezákonný násilný zábor  se vrátil do našich československých rukou.

A proč se v Ústí n/L nemluvilo česky? Čechy Němci vyhnali. Ti, kdo zůstali, mluvit  na veřejnosti česky nesměli. Pokud to udělali, byli biti jako žito a když přesto opět něco řekli česky, zavřeli je, až byli černí. Tohle přece sliboval Henlein svým odpůrcům, i německým sociálním demokratům a komunistům, ještě před anexí pohraničí Německem.

Ale to není zdaleka vše! Všechny české spolky Němci postupně likvidovali. Rušili české knihovny a samozřejmě nezapomněli na české školy. V nich již od prvních dnech po připojené k Německu nebyli téměř žádní čeští učitelé. Utekli před týráním Němců, nebo nesměli učit česky. Existovalo možná pár desítek českých škol, a proto velká většina české mládeže musela chodit do německých. Germanizace Čechů pod taktovkou sudetů pokračovala. Ostatně  se na to plánovitě připravovali již hezkou dobu. A to byly hlavní důvody, proč za války se v Ústí n/L nemluvilo česky.

Přesto ještě dnes existují různí pohrobci henleinismu nebo dokonce nacismu,  kteří žijí v představě, že Ústí n/L v době války bylo součástí Velkoněmecké říše. Cudně dodávají, že se tam tehdy česky nemluvilo. Zapomínají jen dodat, proč tam nebylo slyšet češtinu? Pravdu říci nechtějí, tak proto jsou tak struční. Nejzajímavější na tom všem je, že uvádějí, že mluví za jakýsi sudetenland, územní jednotku, která nikdy de iure ani de facto neexistovala. Ale nezapomínejme na to, jak svědčí řada historiků, že pangermanismus již od druhé poloviny 19. stol. ležel v kolébce sudetů, kteří ho hýčkali, vykrmovali, až se z něj stal krvavý otesánek, který měl na svědomí v první světové válce asi 20 milionů lidí a v druhé   pak již kolem 50 milionů.

J. Skalský