Teroristické akce UVO

V Berlíně vyvíjel Eugen Konovalec ( zakladatel Ukrajinské vojenské organizace - UVO ) horečnou činnost. Cíle měl ambiciózní: porážku bolševiků. Štáb skromný: osm důstojníků. S nimi ve čtyřech kancelářích zapůjčených ministerstvem školství snoval své plány. S pomocí Němců, „nejbližších přátel Ukrajinců“, jak prohlásil na první berlínské schůzce, „vytvořit velkou Ukrajinu“.

Vystupoval pod pláštíkem instituce s mnohoznačným názvem Osteuropäisches Bureau. Organizoval, cestoval, řečnil, publikoval. „Křesťané, kteří opanovali svět, vyšli z katakomb. Z podobných katakomb vyjde i velká ukrajinská armáda, která očistí celou Ukrajinu od nepřátel. Za deset let musíme slavit tento velký den v naší svobodné zemi, v samostatné Ukrajině“, prohlašoval během desátého výročí kontrarevolučního vystoupení proti Sovětům.

Odbor propagandy jeho organizace chrlil brožuru za brožurou, výzvu za výzvou, štval, burcoval, nehnusilo se mu nic a nikdo. „Z temného podzemí vystupuje ukrajinský bojovník s jiskřivýma šedýma očima s polnicí v ruce a mečem po boku. Má jediný sen: přinést svobodu vlasti. Jeho nejbližším cílem je suverénní, svobodná, velká Ukrajina. Cestou k cíli je boj!“

Boj! Teror! Protože „teror je ta nejstrašnější zbraň v rukách ilegální organizace. Je to současně její poslední a nejsilnější argument, když se všechny ostatní už vyčerpaly, anebo kdy je už jasné, že nejsou účinné. Bez ohledu na ty či ony postoje k teroru nutí sám život hnutí čas od času se chopit zbraní.“

Ukrajinská vojenská organizace dospěla k názoru, že v roce 1929 nadešla „.. .chvíle, kdy se teror stal nevyhnutelný, kdy padly všechny morální předsudky. Názory na ,lásku k bližnímu´, ,proti krveprolití´, o ,humanismu´ jsou směšné; argumenty o ,škodlivém vlivu teroru na politickou výchovu národa´ jsou ohlupující; důvody, že ,teror izoluje revoluční organizaci a odsuzuje ji k neúspěchu´ jsou pobuřujícím způsobem naivní. Teror není násilí. Teror je síla, která brání lidská práva, síla, která zadrží ruku tyrana.

Terorista je jedním ze soudců, který zasvětil svůj život všeobecnému blahu ve jménu zákona Salus populi suprema lex esto - blaho národa nechť je nejvyšším zákonem.

Teroristické akce nejen zachraňují dávno získanou národní hrdost, nejen trestají nepřítele, nejen pozdvihují politickou prestiž organizace, ale násobí revolučnost mas, zvětšují energii jejich vůdců, eliminují v masách víru ve všemocnost nepřátelského státu. Teror podkopává autoritu a moc nepřátelského státu a umocňuje pocit bezpečnosti porobených mas.

Proto budou ukrajinští revolucionáři bojovat neustále, bez ohledu na oběti. Cesta k cíli je těžká, ale jiné není. Stále ještě nebylo dost obětí. Pokud je nutné, aby tekla krev - nechť teče proudem! Pokud je nutný teror - použijme ten nejtvrdší! Pokud je nutné obětovat majetek - neponechejme si nic. Nestyďme se za vraždy, plenění a žhářství. V boji nemá etika místo. Bojová etika, to jsou pozůstatky otroctví vnuceného vítězi poraženým. Nikdo a nic nás nezadrží na naší revoluční cestě. Pojďme kupředu! Vyzýváme všechny, kterým koluje v žilách krev a v těle bije srdce, a kteří kromě vlastní samolibosti jsou schopni milovat láskou nej vyššího stupně, aby ji dokázali láskou k vlasti.“

Od petljurovské organizace Vola, která vyvíjela v Haliči činnost už od dvacátých let, si Konovalec vypůjčil organizační strukturu. Východní Polsko rozdělil na deset okruhů, které řídilo lvovské byro. Do každého z nich dislokoval jeden ilegální pluk se čtyřmi prapory. Každý prapor měl čtyři setniny. Setniny se skládaly z čet a každá četa ze čtyř rojů, každý roj měl pět členů. Navzájem se tedy znalo jen pět členů UVO. To umožňovalo organizaci co nejdůkladněji zakonspirovat a pokud by byla akce prozrazena, bránilo to důkladnému vyšetřování a odhalení viníků. Pětky se dělily podle složení na studentské, řemeslnické nebo rolnické. Setkávaly se jednou týdně. Probíraly organizační otázky a rozkazy nadřízených velitelů. Členové při vstupu do UVO přísahali, že za žádných okolností nezradí. Každý velitel byl pod trestem smrti osobně zodpovědný za řádné splnění rozkazu. Instrukce doručovali kurýři. Všeobecné informace čerpali ze Surmy.

Pro Konovalce pracovali pošťáci, lesníci, veřejní zaměstnanci, železničáři, státní úředníci, administrativa v průmyslu, Ukrajinci sloužící v armádě. Na žádost Němců rozšířil pozorování polských jednotek především v západních oblastech, které Berlín zajímaly nejvíc. A časem, podle pokynů z Berlína, soustředil sběr informací také na zprávy politického a hospodářského charakteru.

Vůdce organizoval další a další vlny teroru a sabotáží. Ve Lvově jeho lidé napadli bombami redakci pokrokových novin. Komunistům zapalovali domy. V obci Dvirci usekli hlavu organizátorovi vesnické chudiny Bileckému a vyřezali mu do ní kříž. Pětka z Truskavce zavraždila poslance polského sněmu Holowku. Jiná v Grodku Jagieloňském zaútočila na poštovní úřad a zabila poštovního zřízence. Přepadení ,východních veletrhů´ ve Lvově, za něž odsoudili na smrt jistého Romana Bidu, se zúčastnilo sedmnáct obžalovaných středoškoláků, mezi nimi studenti konzervatoře a seminářů.

Jenže UVO, organizace specificky vojenská, nebyla schopna teroristickými metodami prosazovat politické zájmy ani svých vlastních nacionalistických kruhů, ani zvláštních služeb západních zemí. Kromě toho jí scházela pevná ideologická základna. Jednoduše nebylo v jejích silách ideově ovlivňovat obyvatelstvo západní Ukrajiny, dokonce ani ho chránit před šířením pokrokových nálad a názorů. Proto vyvstal aktuální úkol vytvořit z Ukrajinské vojenské organizace organizaci s širokou základnou. Takovou, která by získala příznivce z nejširších kruhů nacionalistické emigrace a maloburžoazie západní Ukrajiny, Podkarpatské Rusi a Bukoviny.

Myšlenka nazrávala dlouho. Předcházela jí řada akcí. Rok před Konovalcovým odchodem do Berlína se v Praze sloučily tři nacionalistické organizace v Legii ukrajinských nacionalistů; nejsilnější složku tvořil Svaz ukrajinských fašistů. Rok po Konovalcově odchodu se konala další slučovací konference. Legie se spojila s fašizující haličskou Skupinou ukrajinské mládeže. V Konovalcově přítomnosti byl založen takzvaný Provid ukrajinských nacionalistů, PUN, přípravný výbor světového kongresu nacionalistů.

Dlouho připravovaný kongres se konal v únoru roku 1929 opět v Praze. Liga, UVO, Svaz mládeže se spojily do jediné Organizace ukrajinských nacionalistů - OUN.

„Naše organizace," zdůrazňovala zakládající listina, „se odlišuje od všech dalších politických, ideologických a vojenských hnutí. Nemá nic společného s žádnou existující nacionalistickou stranou. Je nejblíže středověkým rytířsko-vojensko-náboženským organizacím, sjednoceným fanatismem zápasu za ideje a víru.“

Do jejího čela se postavil Konovalec. „Vůdce!“, jak jej oslovovali. „Ten, který oduševnil široké ukrajinské masy, zapůsobil na nějako boží zjevení, jako cosi nadpozemské, velké a svaté, na co národ čekal staletí, po čem toužila velká ukrajinská duše milující svobodu, onen proroky ohlašovaný ukrajinský Washington, který přivede k moci utlačovaný lid, největší syn Ukrajiny, jehož rozkazy chce národ plnit, ono zosobnění nejvyšších ideálů národa, symbol víry a vítězství."

Vznikem nové organizace měly zaniknout všechny ostatní nacionalistické skupiny a hnutí kromě UVO. UVO si Konovalec ponechal. Tyto ozbrojené síly mu měly pomáhat vyvíjet tlak na celou nacionalistickou emigraci jednak jako úderné oddíly po vzoru nacistických SA, jednak jako ochrana samotného Konovalce po vzoru SS.

Buhuš Chňoupek: Banderovci

Druhá část, z kapitoly 9, ze stran 70 - 73

nakladatelství Futura