Teorie o nátlaku na protektorátní aktéry mají bludné premisy

V současnosti probíhají soudní procesy o čest jednoho protektorátního aktéra  a další procesy o restituce potomků těch, kdož za protektorátu byli souběžci nebo i kolaboranty okupačního III. reichu.

Tyto procesy v řadě případů uplatňují naprosto zavádějící premisu o jistém nátlaku, konaném na protektorátní aktéry, aby loajalitu k okupované ČSR vyměnili za loajalitu k agresoru III. říši. Premisy těchto soudů vycházejí z těchto předpokladů:

A) nátlak na na bývalé protektorátní příslušníky, kteří podepsali říšské občanství, prý lze prokázat - listinami a jinak

B) tzv.Fragebogen, listina přiznávající němectví, byl formalitou

C) přihlášením k němectví dotyční mohli chránit české zaměstnance

Všechny tyto premisy jsou z hlediska historických reálií a předpisů III. říše liché, zavádějící a bludné. Proč?

Za první, nátlak na občany protektorátu, neboli nezaniklé okupované ČSR! (která exilovým presidentem vyhlásila válečný stav s Říší, zpětně od r.1938) musí být exaktně prokázán mimo veškerou pochybnost. A toto se nedaří ani v jednom jediném případě. Nedaří se ani prokázat způsoby tohoto nátlaku -vyhrožování zbraní, vydíráním nebo tresty.

Za druhé, nemáme doložen ani jediný způsob takového nátlaku, aby se mohlo konstatovat, že dotyčný podepsal přihlášku k Reichu pod trestem vězení, koncentračního tábora, konfiskace, zastřelení, rozdělení rodiny apod. - a aby to bylo výslovně doloženo úředním aktem Reichu! Existují pouze jen různé soubory listin, které lze vykládat nejednoznačně a lze i zpochybnit jejich validitu v rámci Říše. Nemáme dokonce ani žijící hodnověrné svědky, kteří by mohli prokázat takový nátlak. Po desetiletích od konce okupace to ani již nelze předpokládat. A naopak - máme například hodnověrné svědectví očitých svědků o chování těchto protektorátních aktérů, která jsou podána i písemně.

Za třetí, výklad, že prý signatář přihlášky k němectví provedl formální akt, je ve světle reálií III.  říše naprosto nesprávný a nepravdivý, zcela bludný. 

III. říše ustavila Fragebogen proto, aby naplnil rasové norimberské zákony o "německé krvi a německé cti" - a nijak jinak! Nelze jej v žádném případě považovat za formální etnografický dokument, nýbrž za dokument rasové politiky agresora, který rozvrátil a zničil demokratickou republikánskou formu státu ČSR. Ustanovení Fragebogenu byla tak fatální, že dávala signatáři lhůtu 14 dní na rozmyšlenou. Signatář nejenže musel prokázat zásluhy o říši, ale též musel prokázat arijství po obou krevních liniích do čtvrtého (u šlechty do pátého) kolene. Signatář podepisoval nejenom příslušnost k německému soukmenovectví (Deutschtum, Volkstum, Volkgenossenschaft), ale ve dvou bodech současně podepisoval arijství, a tím i příslušnost k privilegovanému Herrenvolku, postavenému na nejhrubším antisemitismu.

Ústavní soud již jednou toto zhodnotil v nezrušitelném nálezu kauzy Colloredo Mansfeld z roku 2004. Jeho závěry platí obecně.

Konečně, za čtvrté, je nutno hodnotit teorii, že nějaký signatář Fragebogenu mohl svým podpisem a přijetím říšského občanství chránit české zaměstnance. Z hlediska reálii protektorátu a III. říše jde o nonsens. Signatář jako novopečený říšský Volksgenosse anobrž soukmenovec, si musel zasloužit nabyté privilegium říšského občanství konáním přesně opačným, než byla ochrana rasově nižších Čechů!

Jejich ochranou by se ihned dopustil říšské velezrady a mohl být trestán i smrtí. Není doložen ani jeden jediný případ, že by se tak stalo,a že by podpis Fragebogenu ochránil jediného českého příslušníka protektorátu.

Toto vše by měly znovu uvážit a zohlednit jak obecné soudy, tak i Ústavní soud v nových rozhodováních o protektorátních aktérech a následných restitučních kauzách.

A jak praví Ústavní soud v nálezu kauzy Colloredo Mansfeld z roku 2004, pokud soudy neznají a nemají dostatečné důkazy, měly by si je opatřovat ještě důkladnějšími novými nálezy z oboru historie a archivnictví.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda Historicko dokumentační komise

ČSBS Boskovice