Když jsem se díval na večerní televizní zprávy, viděl jsem v Kyjevě na stožárech vlajky s banderovským trojzubcem a prapory v banderovských barvách, černých a červených.
Asi cenzorům tato skutečnost utekla. Ale nakonec i kdyby řekli část pravdy, tak by stejně zanikla v tom moři nepravd, které nám televize servírovala. Vlastně nic neobvyklého!
Zvlášť se vyznamenal L. Zaorálek, „náš“ ministr zahraničních věcí. V podstatě nám řekl, že uzavřená dohoda v přítomnosti politiků z EU, nemohla být naplněna proto, že „demonstranti“ v Kyjevě ji nemohli přijmout, poněvadž ještě viděli své mrtvé.
Ale byli nejen jejich mrtví, ale i mrtví a ranění policisté. A tak s použitím stejné logiky a argumentace, představitelé státní moci mohli hned po podpisu též tvrdit, jedno je podepsání smlouvy a druhé její plnění. Nemohli jsme ji plnit, poněvadž nám to naši mrtví nedovolili.
Takže v praxi je možné uzavírat celou řadu nejrůznějších dohod, ale také je vždy možné si najít nějakou výmluvu, proč je neplnit. Na omluvu pana ministra lze však říci, že možná je politikem, nevím sice jaké třídy, ale přesto jím je. Do velikosti státníka však nevyrostl a asi nevyroste. Bude jen se svým stranickým šéfem přežvykovat vypůjčené nebo vnucené myšlenky nepovedených politiků z nepovedené EU. Ani na jednoho se nemůžeme zlobit. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.
Místo starořímské zásady, že smlouvy musí být plněny, nám káže pan Zaorálek, že smlouvy být plněny nemusí. Zatímco právní principy římského státu v civilizované společnosti zůstávají, zahraniční ministři typu pana Zaorálka se jen mihnou a s potupou mizí v zapomnění.
Pokud jde o básnění pana Zaorávka o ukrajinském parlamentu, pak je třeba říci, že většinu poslanců měly vládní strany. Takové rozložení v poslanecké sněmovně lze však zvrátit ze dne na den. Stačí „jen trochu demokratického násilí“ nebo dokonce jen hrozby násilím. A i ta hrozba v Kyjevě byla jistě a je účinná. A tak se poměry v parlamentu změnily. Opozice nyní „demokraticky prosadí“ vše, co bude chtít. Na to pan Zaorálek nepotřebuje ani moc důvtipů. Ale přesto…. Další slova jsou zbytečná.
Snad bychom se mohli shodnout na tom, že nám prostých Ukrajinců je líto, velmi líto.
Hraje se o Ukrajinu a oni jsou jen těmi zneužívanými pěšáky. Zasloužili by si lepší život a lepší budoucnost. Ale rozehraná partie ještě zdaleka nekončí a její koncovka je zatím v nedohlednu.
Petr Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz