Tak budeme přijímat uprchlíky, říkají naši "vládní fousové"

Bude jich několik stovek ročně, říká jeden ministr, druhý trumfuje a mluví o více než tisíci. Tak to vždy začíná. Později počty stoupají, někdy pomalu, jindy rychle. Ale ať již to je jakkoliv, koaliční vláda ví, že veřejnost o uprchlících nechce ani slyšet. Dříve se říkalo, že hlas lidu je hlasem Božím. Dnes v tzv. vyspělé demokracii to již zřejmě neplatí. I když ve vládě máme několik na slovo vzatých křesťanů. Jen si připomeňme např. ministra Hermana, vicepremiéra Bělobrádka a nakonec i předsedu vlády B. Sobotku. Ale právě tito pánové na lid jaksi, samozřejmě neradi a nechtěně,  zapomínají. Slyší totiž jiný hlas, a to z Bruselu a samozřejmě i z USA. Za tímto hlasem jdou hlava nehlava. Ač si český volič říká již cokoliv, ze své orientace zřejmě nesleví.

Naši lidí však dovedou dobře i přemýšlet. Jistě nezapomněli, jak jsme si v republice, a ostatně i snad na celém světě, stavěli rámy, aby se do letadla, nedej Bože, nedostal žádný terorista se zbraní a výbušninami. Stálo to jen v Evropě jistě hezkých pár miliard korun. A dosud stojí. Jsme velmi spokojeni se systémem prohlídek a rámů, jež se nám celkem osvědčily. A  nyní budeme do republiky dovážet uprchlíky po stovkách, zpočátku, a později zřejmě po tisících, aniž bychom vlastně věděli, o jaké lidi jde. Prohlídky a rámy se tak stanou téměř zbytečnými. I ti, co se jich obáváme, budou i tak v republice. K čemu může dojít, vidíme na mnohých příkladech ve Francii, Itálii, Řecku a jinde.

Stav relativní bezpečnosti, který jsme měli, bude tak vystřídán konfliktní nejistotou, která časem může gradovat.  Pan ministr vnitra to nám nevymluví.

Pokud by naše vládní koalice si počínala jako dobrý hospodář, musela by si položit otázku, zda na vydržování uprchlíků máme finanční a jiné prostředky. Odpověď je nasnadě. Již řadu let, a je to rok od roku horší, nejsme schopní se řádně postarat o sociálně potřebné spoluobčany. Ti s námi v době, kdy pracovali, spoluvytvářeli naše národní bohatství. A  přesto živoří na okraji společnosti. Někteří již celé roky. Nejsou to již jen lidé přes 50 roků, ale také mladí lidé do 25 let, kteří hledají a nenalézají práci.

Péče o naše chudé, zejména důchodce, neúplné rodiny, zdravotně postižené, nemocné, je nedostačující. Dokonce i lidé, kteří dělají za minimální mzdu, musí být současně i na sociálních dávkách, aby nějak vyžili.

A do této situace, jíž nezvládli, chtějí naši pánové přibírat uprchlíky.  Říkáme jim jasně, že s tím nesouhlasíme. Chybí nám peníze pro naše lidi. Nemůžeme na jejich úkor, našich chudých, vydržovat stoupající množství uprchlíků.

Pánové z vládní koalice, nejdříve vyřešte sociální problémy v republice, jichž máme dost a dost, a teprve poté budeme moci mluvit o uprchlících. Do té doby je nechceme.

Budete-li vy je přesto k nám dovážet, pak jistě máte řadu osobních možností. Plaťte si každý svého uprchlíka, starejte se o něj, případně o jeho celou rodinu. Peníze na to máte. Církve nyní získaly řadu nemovitostí a miliardy. Mohou jít společně s vámi příkladem. A když to všechno spočítáme, pak můžeme dojít k závěru, že takto o nějakou stovku uprchlíků je vlastně již postaráno.

Snad již na začátku jsme si měli položit otázku, kde se najednou v Evropě ty tisíce a tisíce uprchlíků berou. Je to výsledek válek v Iráku, Afghánistánu, Libyi a jinde. Statisíce mrtvých a miliony lidí, kteří museli opustit své domovy, v pohybu. V těchto konfliktech měli prsty Američané, někdy také Angličané, Francouzi. A proto by bylo spravedlivé, aby uprchlíci směřovaly především do těchto států, které jsou povinné se o ně postarat. Ale nejen to! Měly by dokonce na své náklady odstranit překážky, které občanům těchto států bránily a brání v setrvání v jejich domovech a následně je ve vlastní režii dopravit do jejich původních domovů.

Nejen USA, ale i Evropská unie má mocenské ambice. Nám toto úsilí je cizí. Neměli bychom takové aktivity podporovat. Pak můžeme mít čisté ruce  i svědomí. Nikdo nás nebude moci považovat za spoluviníky.

J. Skalský