„Tahle země je naše.“ Skutečně, pane prezidente?

 František Kuba 

 

Stal jsem se čtenářem vánočního poselství prezidenta Miloše Zemana, které pronesl 26. prosince v Lánech. Této mimořádné šance typu loterie – občansky i lidsky dospět – se mi dostalo prostřednictvím Lidových novin z 28. prosince.

 

Hned u prvního odstavce jsem zpozorněl. Stejně jako v lidském životě i v životě naší republiky jsou to události radostné i méně radostné, ale jsem velmi rád, že těch radostnějších je podstatně víc. Skutečně, pane prezidente?

 

Pokud šlo v tomto poselství odmazat z dějin narativu barona Prášila, tak se to asi podařilo. Zbývá už jen toto poselství přeložit do středoevropských jazyků a poslat naše lektory na univerzity třetího věku ve Visegrádském regionu, moderní lidi z Evropy to nebude zajímat. Stručné komentáře studijních textů (pod čarou) budou asi nutné, protože, s výjimkou přátel ze Slovenska, se o naši republiku v Evropě moc lidí nezajímá, nemá proč.

 

Ke zdobným pasážím promluvy pana prezidenta patří i tato: A je dobře, když je hospodářský růst doprovázen i růstem životní úrovně. Týká se to ostatně i našich starobních důchodců, kteří příští rok budou mít ubohou valorizaci 40 korun měsíčně, ale v roce 2017 by měli získat, bez započtení inflace, třetinu růstu průměrné mzdy, tedy minimálně 300 korun. 

 

Někdo to může číst i tak (nejspíše nacionalista nebo xenofob), že čím více se navýšené platby důchodcům oddálí, tím více jich usne spánkem spravedlivých, takže nebudou v jisté míře této societě vyplaceny… Může se to týkat zejména důchodců, kteří pracovali v dolech, na ocelárnách, v cementárnách, ale i těch, kteří podlehli stresu z podnikání v podmínkách OSVČ anebo domácímu násilí svých potomků.

 

Zemanův profil sdělení (bez započtení inflace) není nezajímavý, protože Římskokatolická církev má inflaci do svých (zcela jedinečných) restitucí započtenou (rozpor asi odezní po další rituální magii v Lánech). Jenže to, co může bohulibé záměry současné vlády (vedené praktikujícím katolíkem) ohrozit, je magie vojensko-průmyslového komplexu řízeného z NATO. 

 

Takže do zamýšleného společenského pozitivního procesu se může vložit jakási ochranářská tendence České národní banky, Mezinárodního měnového fondu, OSN a derivátu UNESCO a jiných charitativních organizací zaměřených na okrádání běžných občanů. Rovněž tak se nemusí dohodnout vládnoucí koalice, ekonomické ukazatele budou mít varovné hodnoty… Pokud by i tohle selhalo, pak vystoupí usměvavá Michaela Marksová-Tominová (ministryně bez kontaktu s realitou), která nám sdělí, že k inflaci prakticky nedošlo. To ona prostě umí.

 

Tímto ji neformálně, ale fakticky zvu na exkursi do našeho hypermarketu v lokalitě Ostrava-Dubina a do blízkého okolí. Průvodkyni jí bude dělat moje partnerka, která vystudovala národohospodářskou politiku na Vysoké škole báňské (s prospěchovým stipendiem) a dále pracovala jako metodička ve veřejné správě na úrovni statutárního města. Utrácet za drahý hotel ministryně nemusí, nabídneme jí domácí pohodlí a při návratu ji zavedeme na ostravské Hlavní nádraží ke spoji SuperCity Pendolino. Snad jí tu služební cestu někdo proplatí. V krajním případě se na ni můžeme i v rámci širší rodiny i složit.

 

Další optimistické sdělení již končícího prezidenta M. Z. je ukryto pod mezititulkem redakce LN: Kdo pracovat chce, svou práci najde. Pan prezident se ve své strmé kariéře nesetkal s empirickými důsledky prekarizované práce. Takže už nějaký čas uvažuji, že komentátor Alexandr Mitrofanov má na Miloše Zemana kritický názor, nikoli z osobní nevraživosti, ale v důsledku znalostí zákulisních praktik. 

 

V tomto poselství pana prezidenta mě mile překvapila i jeho citovost. Jsem někdy kritizován za to, že ve svých vánočních poselstvích nemluvím o vizi České republiky. Já jsem na toto téma napsal několik knih a pronesl řadu projevů,… Předmětné sdělení pana prezidenta je jistě statečné a věcné, nakolik ovšem podložené? Na tomto místě pořád ještě hovoříme o vizi pro Českou republiku. Nakolik jsou však jeho skandinávské fantasmagorie a jiné optimismy u nás reálné? Ptám se: Proč láká Zeman v tomto sociálním prostoru na amazonské motýly, když tu létají sotva Bělásci?                                                                                          

 

Abych nebyl subjektivní, obracím se proto k Petru Novotnému (Smrtelnými hříchy k chorobám). Ve své analýze totiž uvádí, že v tomto okamžiku, je v ČR léčeno asi 450 tisíc onkologických pacientů, 850 tisíc diabetiků, 2,5 milionů osob trpících kardiovaskulárními problémy, 500 tisíc astmatiků, statisíce alergiků, 200 tisíc nemocných lupénkou, 50 tisíc nešťastníků trpících záněty střev, 700 tisíc duševně strádajících, statisíce osob s nemocemi pohybového aparátu… Rovněž milionová armáda léčených i neléčených nemocných trvale vzrůstá – a spolu s tím i náklady na zdravotnictví…

 

Vzniká zásadní otázka: „Jak se s tím vyrovnává optimismus pana prezidenta?“ a také podotázka: „Nevisí na něm samém tíha dětství?“ Překonal svůj komplex maminka? Resultát ponechám na Freudově souputníkovi Adlerovi.

 

K ukvapeným závěrům našeho většinově oblíbeného sypače mouder patří i toto: Celkově tedy můžeme říci, že skončila blbá nálada a že je důvod pro opatrný a kritický optimismus, pro pozitivní očekávání, které je důležitým psychologickým faktorem ekonomického růstu,… Pro koho skončila blbá nálada?

 

Nedobrou zprávou pro autora vánočního poselství je, že dolních deset milionů nemá důvod ani ke kritickému optimismu. Moje tvrzení vychází z článku Jana Kellera Nadílka po celý rok. Fundovaný sociolog zde uvádí, že v Evropě patříme suverénně mezi země, ze kterých si investoři odnášejí nejbohatší výslužku. Vyplácíme jim jedny z nejvyšších dividend na světě. V posledních letech se zcela nezištně skládáme na to, aby velké zahraniční firmy nacházely u nás pod stromečkem rok co rok dárečky skoro za půl bilionů korun. Jak se podařilo takový zázrak zařídit? Stačily k tomu dvě věci. Jednak mají naši zaměstnanci vzhledem k míře efektivity práce jedny z nejnižších mezd, jednak mají velké nadnárodní firmy u nás jedno z nejnižších zdanění.

 

Někomu, jistě neiformovanému, se může jevit, že Ing. Miloš Zeman, CSc. málo pracuje se zdroji, které patří k nedostupnějším pro naši populaci. Možná též i ztrácí čas svojí snahou dát šach – mat Ferdinandu Peroutkovi. K čemu ta exhibice byla dobrá?

 

Naskýtá se však jiná – hodnověrná možnost, jak intelektuálně vyniknout. Třeba tím, že Hrad nezpochybnitelně zjistí, kdo nabídl Západnímu kapitálu české banky a spořitelny k privatizaci? Ty pak měly, už krátce po privatizaci, dvouciferné zisky a hutně živily své mateřské bankovní domy. Proč jsme se zbavovali slepic, co nesly zlatá vejce?? Napoví nám Pavel Mertlík, nebo to dopoví ze svého nafukovacího člunu na Vysočinském rybníku, sám Miloš Zeman? Pravda bude nejspíš v trezorech nadnárodních bank a zpravodajských služeb.

 

Proč je to tak důležité? Na to v polodetailu odpovídá česko-americký ekonom prof. Milan Zelený pár dní před koncem roku 2015 v deníku Lidové noviny (Schengenský prostor by měl být zrušen).  V detailu to rozebírá fungování ekonomického a industriálního sektoru doktor ekonomických věd a profesor Běloruské státní univerzity Valerij Fjodorovič Bajnev; již v roce 2009, v titulu Jak Západ kolonizuje Východní Evropu.

 

Co se týká mne, starobního důchodce ze sídliště, tak při hledání opatrného kritického optimismu v Česku se mi dostavila silná deprese. Asi jsem hledal s vnitřní tenzí. Jak na to s grifem? Poradí mi ovčáci, čtveráci a jiní dobráci? Neporadí, došlo mi to v létě v Luhačovicích, když někdo na volném klavíru v promenádě preludoval: „Ovčáci, čtveráci, vy ste naši…“ Kalousek to dospívá. (vypasli rovná se prožrali).

 

Ani se nemohu (na chytrém mobilu) chytat aplikací manuálů typu: Babo raď. Mám obavy, že bych tam narazil na známá a cinknutá jména: Šiklová, Vašáryová, Bobošíková. A tak mi zůstal v polici důvěry a čtivosti, jako jeden z mála, analytik Štěpán Kotrba a jeho pojetí Listopadu ´89, které znovu vyjádřil v rozhovoru pro Parlamentní listy (11. 11. 2015). Připomeňme aspoň fragmenty: cizinci táhnou Evropou jako kobylky / my zapomínáme na své chudé / v mládí jsem projel Západ, bylo mi na blití / USA vyhovuje, když zchudneme…

 

To vše je více než jen na rozladu konkrétního člověka, to je na pomoc psychologa. Václav Havel to cítil a tak se jimi obklopil: Žantovský, Vodňanská, Jeho svatost dalajlama, aplikačně potom Pithart, kolega JUDr. Junek z Pardubic a jiní, jako třeba pan Wolf, disident neBendovského, neTuzexového směřování.   Kolik nám z Havlových přátelství mezi ploty zůstalo v naší politické a sociální DNA?  

 

Pro mne je důležité to jogínské, vyprázdnit se. Proto, Listopad na mně pad, beru rolku a jdu…  Dál se prostě nedostaneme. Volání Václava Cílka po obrodě společnosti má své limity, asi jako když Židé volali po osvobození od římského impéria.

 

Za sebe, coby seniora mohu jen říct, že jsem kritickým optimistou, a to ve flop-flopu do kritického pesimismu. Snad se panu prezidentovi zavděčím, zejména v době oslav Karla Velikého. To zas bude celebrit a žranic, 50. Karlovarský festival upadne v zapomenutí, všichni budeme zase statisticky v OK, nebo ne? A těch VIP co se za naše daně akčně vynoří…

 

Je třeba si uvědomit, že Miloš Zeman je jen ozdobná dlaždice z Pompejí, která byla záměrně vsazena do litého, popraskaného betonu establishmentu současné české politiky.

 

Někdo, jistě nedovzdělaný, odpudivý a opovrženíhodný, si může myslet, že Zeman útočí na naše archetypy a proto je úspěšný. Ano, přirozeně, Zeman, podobně jako jeho psychické dvojče V. K., je produktem PR agentur, které si musíme představit v jejich skutečné šíři a hloubce, blíže Petr Havlík (Svobodní). Jinak také spoluzakladatel ODS.    

 

A tady na nás působí tajemno, asi jako v časopise ENIGMA. Na druhé straně ale víme – Jak skončily Pompeje… Ani konzum žiraf je nespasil. Slyší a vidí to naše (j) elita?       

 

 

 

Použité materiály

Novotný, Petr, Smrtelnými hříchy k chorobám. Lidové noviny, Orientace. 14. 11. 2015.

Keller, Jan, Nadílka po celý rok. Právo 23. 12. 2015.

Kain, Petr, Schengenský prostor by měl být zrušen. Lidové noviny 29. 12. 2015.

Bajnev, Valerij. Fjodorovič, Jak Západ kolonizuje Východní Evropu. Doležité.sk (23. 5. 2009).  (http://dolezite.sk/V_Bajnev_Ako_Zapad_kolonizuje_Vychodnu_Europu.htm)