Tabu Ministerstva zahraničních věcí ČR

V nedávných dnech proběhl v Bavorsku, a kde jinde než v Mnichově, dialog bez tabu, představovaný takovými velikány dějin jako jsou pan Milan Horáček a Bernd Posselt, spolupředsedové pracovní skupiny, která byla čerstvě oficiálně ustavena německou a českou vládou.

Z článku „Dialog bez tabu“, publikovaného koncem února v Sudetendeutsche Zeitung, jsme se kromě dalšího dozvěděli, jak Bavorsko a Česká republika jsou spolu těsně propojeny, samozřejmě díky tzv. sudetským Němcům, tedy těm, kteří tvoří v Bavorsku „čtvrtý kmen“, a i těm ve „vlasti zůstavším“, jež však již počátkem 90. let se prohlásili za součást sudetoněmeckého společenství. „Účastníci se shodli, že sudetoněmecká menšina v Německu a německá menšina v České republice mají speciální překlenovací roli, která se odráží v mnohotvárných podobách."

Že se nejednalo o nějaké divoké zasedání, svědčí i skutečnost, že dialogu bez tabu se zúčastnila i paní Blanka Mouralová z Collegia Bohemica z Ústí nad Labem, jinak poradkyně pan B. Sobotky, premiéra republiky. Dovedeme si proto představit, již delší dobu totiž víme, že jmenovaná dáma je velkou a dlouholetou přítelkyní sudetoněmecké věci, že mnichovská diskuse probíhala skutečně bez tabu.

Nejde však jenom o konstatování tohoto faktu, ale snad více o to, že se zde pravděpodobně rodí jedna z institucí, kde probíhají a zřejmě budou probíhat i v budoucnu diskuse mezi „sudetskými Němci“, on totiž i pan bavorský ministr vědy a kultury Ludwig Spaenle je člen sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a nadto i manžel sudetské Němky, a Čechy. Časem, až si na takováto setkání zvykneme, budou mezi Čechy přibývat ústavní činitelé. Pokud tento vývoj půjde dále, pak se můžeme dočkat, že se splní dlouhodobé a vroucné přání sudetů, aby jejich „reprezentativní“ zástupci mohli přímo jednat s představiteli naší vlády nebo i s představiteli Poslanecké sněmovny ČR a Senátu.

Co se z toho všeho se může zrodit, zatím nepředbíhejme. Lze však očekávat všelicos. Když Srbové od minulého podzimu „vyhnaným“ Němcům platí náhrady škod, které jim údajně vznikly, nebo dokonce v restitucích jim vydávají jejich majetek, přestože Němci celé Srbsko řádně poničili, aniž by mu zaplatili reparace, pak i my musíme být připraveny na různé hrátky. Srbskou cestou můžeme dojít až k lužickosrbským poměrům.

Abychom si zbytečně nevymýšleli různé alternativy, nechme raději mluvit muže nejpovolanějšího, mluvčího a předsedu landsmanšaftu, Bernda Posselta. V článku „Posselt ujišťoval ve Vídni - Žádné právní pozice nejsou opouštěny!“ se můžeme dále dočíst: Na pozvání Spolkové rady Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakouska (SLÖ) se mluvčí sudetoněmecké národnostní skupiny, Bernd Posselt, zúčastnil jejího zasedání 12. listopadu v "Domě vlasti" ve Vídni.

Bernd Posselt uvedl, že velký problém byl vytvořen novelou § 3.1), ve kterém schází dosavadní text o získání vlasti zpět a restituci majetku. Posselt zdůraznil, že v prohlášení o zásadách právní pozice sudetských Němců nebude opuštěna. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Pokrok v restitucích bude. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání bylo a ie nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit hodně.

V Německu bylo postaveno více než 2000 památníků obětem vyhnání. V České republice byly postaveny pamětní kameny v Ústí nad Labem, Brně a Českých Budějovicích. Vysvětlil také, že zásadní je prosadit neplatnost Benešových

dekretů. Prostřednictvím přímých rozhovorů zástupců lidu ie hledáno řešení, které bude vymáháno na mocenských orgánech České republiky Předpokladem pro usmíření by mělo být, že Češi přiznají a budou litovat nespravedlnost. Posselt řekl, že on a jeho tým pracují na tom, aby Češi o této době mluvili. Cesta k pravdě a k nalezení kroku k usmíření je nastavena. Zeihsel poděkoval Berndu Posseltovi za účast a diskusi.“(Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12, volně přeložil P. Rejf)

Přímočařejší je Ingolf Gottstein, předseda Witikobundu a žalobce proti platnosti novely stanov SL, píše v článku „Nyní je čas na spolupráci", co se podle jeho názoru teď stane:

„Nakonec je nyní nutné, aby nešťastná změna stanov byla první ze stolu! Předchozí verze je bezesporu platná, ale nyní musí být naplněna životem, a proto si dovoluji formulovat některé základní myšlenky k tomu, co je nyní třeba udělat:

Spolupráce - příkaz současnosti - na základě pravdy a spravedlnosti. A to je především rehabilitace vyhnaných osob od kojence po starce. Jakoukoliv vinu některých sudetoněmeckých jedinců individuálně postihovat, což se již stalo už dávno. Zbavení práv etnika a vyhnání musí patřit minulosti. A to může trvale uspět pouze tehdy, jak vyplývá ze Zayasových slov: ´Vyhánění je zažehnáno pouze v případě, pokud iniciátoři vědí, že to za to nestojí´.

Česká republika musí čelit minulosti, stejně jako to učinilo Německo. Benešovy dekrety (o nichž je známo, že byly naposled použity na podzim 2015 ve verdiktu proti knížeti Lichtenštejnska, i když ani nebyl německý občan) musí být konečně zrušeny a český stát musí nutně odeslat restituční náhrady, například podobně jako Maďarsko, Rumunsko a (dokonce!) Srbsko. Není to povinnost současných obyvatel vyvlastněného majetku, ale státu, jako právního nástupce mezinárodně protiprávního vyhnání!

České republice samotné prospěje, když se odstraní tato skvrna, protože pak bude právní jistota pro dnešní investory. Kdo má chuť investovat v zemi, která je zjevně nakloněna, čas od času bez rozdílu vyvlastňovat a zbavovat práv?

Důležitým úkolem landsmanšaftu nyní je českému obyvatelstvu - nejlépe v českém jazyce - vysvětlit, že se nejedná o nové vyvlastnění (a tedy novou nespravedlnost), ale sám stát je odpovědný za náhradu. Je jeho vnitřní záležitostí - pokud vrátí neobydlené domy a zaplatí za obydlené náhradu, nebo bude všechno kompenzovat celkově. To není pro nás rozhodující, protože zabývat se těmito otázkami je vnitřní záležitostí této země.“ (Sudetenpost, 11.2.2016. str. 2, volný překlad Ing. P. Rejf, CSc.)

Ale tyto požadavky vůči ČR jsou starého, velmi starého data. Jsou zakotveny, kromě dalšího, ve 20. bodovém programu sudetoněmeckého landsmanšaftu z 60. let minulého století. Počátkem současného věku se objevily i nároky zcela maximalistické. Pro zajímavost jeden z nich. Tak např. 4. srpna roku 2005 Hans Gebe publikoval v Prager Volkszeitung, tiskovém orgánu Kulturního sdružení občanů německé národnosti v ČR, článek „Nesnadná cesta ke smířlivému gestu“, v němž se zabývá odškodněním sudetů. Nejdůležitější část jeho textu je obsažena v závěru. Cituji: „A nyní k Paroubkově iniciativě. Ta se odehrává na jiném vymezeném poli. Mělo by být stanoveno, jaká cesta je jí vyhražena. Má v prezidentovi mocného odpůrce, což tuto věc traumatizuje. Z tohoto předsevzetí by se totiž mohl vytvořit plán pro budoucí všeobecné miliardové nároky na odškodnění vyhnanců z vlasti a církví vůči republice...“. Církevní restituce se staly skutečností, přestože se proti nim postavilo téměř 80 % našich lidí. Nyní tedy jde o restituce tzv. sudetoněmecké. Hra je rozehrána. Jde o miliardy.

A tak vidíme, jak další cesta, i když možná ve dvojím pojetí, je uvedeným nastíněna. Že to prohlašují sudeti, není se co divit. Ti o tom mluví celá desetiletí. Že o tom všem mlčí naše vláda v čele s premiérem B. Sobotkou, je mnohem horší. Z činů této vlády můžeme však nadto s jistou pravděpodobností dovozovat, že se podobné cestě ani moc brání, alespoň to není vidět, nad čímž pláčeme. Lze očekávat, že B. Sobotka řekne Němcům, že jejich nároky na odškodnění jsou vybájené a že naopak nám Německo dluhuje na reparacích asi 360 miliard předválečných korun? Čekáte, že se něco podobného stane? Pochybuji, pochybuji velmi. Rád bych se mýlil.

A co Ministerstvo zahraničních věcí ČR? Ing. Pavel Rejf, CSc., poslal na ministerstvo několik následujících výňatků z projevů, které byly proneseny na 66. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v květnu minulého roku v Augsburku. Nejdříve několik vět, jež řekl Horst Seehofer, bavorský ministerský předseda. „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi. abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetskvch Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.

V závěru svého vystoupení pak dodává, že čeští politici přijímají pravdu o vyhnání! A dochází k usmíření, důvěře, partnerství.

Dále jen několik slov, jež pronesl B. Posselt. Vyjádřil se následujícím způsobem. „Vyhnání nebylo vedlejší škodou Druhé světové války, bylo chladně plánovaným válečným zločinem."

Závěrem P. Rejf uvedl motto, které vévodilo Dni vlasti, jež se konal v Rakousku v Klosterneuburgu v září minulého roku. Pod ním řečnilo několik rakouských ústavních činitelů, poslanců spolkových i zemských. A to motto znělo: Před 100 lety genocida Arménů - před 70 lety sudetských Němců.

Nejlepší na tom všem je, že v publiku byli nejen funkcionáři různých českých politických stran, ale i čeští diplomaté, kteří občas tam vyroní nějakou tu větu jako např. Hodně zdaru! Jaký pán, takový krám, říká se. Platí to i v tomto případě?

Takových citací je možné uvést desítky, stovky. Opakují se již celá desetiletí. Na obviňování ze zločinů proti lidskosti, spáchání genocidy a další a další naše MZV nereaguje. Můžeme vám sdělit proč. Budeme citovat Mgr. Michaelu Lagronovou, ředitelku tiskového odboru MZV ČR, z jejího dopisu ze dne 23. 2. 2016, Čj. 94462/2016-TO:

„Česko-německé a česko-rakouské vztahy jsou nejlepší v historii proto, že jsou zaměřeny na rozvoj společných zájmů, spolupráci na konkrétních projektech, na úspěšné budování vzájemné důvěry a nezatěžování vzájemných vztahů otázkami pocházejícími z minulosti. Vzájemnou důvěru samozřejmě nenaruší ani to, když v rámci ojedinělého vystoupení ten či onen politik vyjde verbálně vstříc potřebám svého elektorátu. Vámi uvedený případ patří mezi ty, které samozřejmě pečlivě vyhodnocujeme a u nichž neshledáváme potřebu protestovat. Není v zájmu ČR ani SRN otevírat znovu minulé křivdy. V tomto se zcela držíme základního dokumentu moderních česko-německých vztahů - Česko- německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji.“

Ano, čtete správně. Nám mohou nadávat němečtí politici, ústavní činitelé do zločinců, opakovaně kolem dokola pro plaisir svého elektorátu, ale my staré křivdy otevírat nebudeme, říká slavné ministerstvo. Ale když by se dámy a páni na ministerstvu přece jen někdy, třeba náhodně, vzchopili a poslali by nějakou diplomatickou nótu, nebo by řekli několik vět na tiskové konferenci, pak by přece neotevírali minulé křivdy, ale současné křivdy, kterých se v současnosti na nás dopouštějí ne nemnozí němečtí politici a ústavní činitelé. Je ostudné, že naše MZV mlčí tam, kde by mělo mluvit. Ano, jednoznačně požadujeme, aby hájilo dobrou pověst naší republiky a našeho národa!

Z hlediska mezinárodního práva jsou si Česká republika i Německo rovné. V praxi to však vypadá jinak. Když můžou Němci a Rakušané, včetně ústavních činitelů, nám lát do zločinců a v Praze ustrašeně mlčí, pak již tímto dochází k porušení rovnosti uvedených subjektů mezinárodního práva. Kdo to nevidí, oslepl snad ze samé politické korektnosti.

Vezměme v potaz obyčejný selský rozum. Když mi někdo neoprávněně nadává do zločinců, ozvu se, když pokračuje, zažaluji ho a soud ho odsoudí. Viděli jste snad někoho, kdo si celá desetiletí nechá bezdůvodně a neprávem spílat, aniž by cokoliv pro svou obranu udělal? Jistě nikoho takého neznáte. Kromě těch, kteří na MZV ČR mají hlídat dobré jméno republiky, hájit její zájmy a zájmy našeho národa. Ti mlčí, přestože tam jsou proto, aby mluvili a jednali. Jak smutné! Prolomí konečně i naše MZV tabu, které si, v rozporu s mezinárodním právem, spravedlností, samo stanovilo a drží? Co k tomu naši ústavní činitelé? Především pan předseda vlády? Také mlčí a mlčí. Takže i on souhlasí s počínáním MZV? Co další ústavní činitelé? Nebuďme však netrpěliví! Takto se přepisovat dějiny nedají. Agresor zůstane agresorem a oběť obětí. My jsme neokupovali Německo, ale Němci, s pomocí i těch tak zvaně sudetských, nám vládli krvavou rukou, loupili a vraždili. Prohráli, a přestože se snaží ve starých bitvách stále bojovat a dodatečně zvítězit, již toho nedosáhnou. Víme že nakonec pravda zvítězí, i když to dá fušku, jak říkal Honza Masaryk.

A závěrem odvolávka na mezinárodní právo. Agresor je povinen své oběti nahradit škodu, kterou jí agresí způsobil. Němci nám musí vrátit i vše, co u nás nakradli. Jsou povinni nám zaplatit stanovené reparace. Je nepředstavitelné, že naši polistopadoví vládci, kromě jednoho nesmělého pokusu, nebyli schopni se k tomuto nároku otevřeně a jednoznačně přihlásit a žádat na Německu, právním nástupci hitlerovské říše, zaplacení reparací. MZV ČR musí odložit všechna tabu, která si v rozporu se svými ústavními povinnostmi uložilo! A to by byl počátek dalšího.

J. Skalský