Syrská armáda u Damašku přitvrdila, svět obletěly záběry holčičky zachráněné z trosek,

můžeme si přečíst na Novinkách. Sýrie je stále jedním z center pozornosti médií, samozřejmě těch pravověrných. Na B. Asada, jeho armádu je nutné pod kotlem neustále přikládat. A tak je na světě holčička, jíž zachránili z trosek. Zpravidla to byly tzv. Bílé přilby, které v americké režii zachraňovaly lidí snad přímo z rukou krvelačných vojáků, ne těch Islámského státu, ale syrských. Že tito hrdinové a jejich příběhy byli inspirování americkými penězi, se hodně mluví. Ta bílá barva, barva nevinnosti, inspiruje americké zpravodajce, které tam či onde, podle potřeby zakládají a vydržují skupiny lidí, které zpívají podle jimi dodaných not.

Na Kubě se ještě nedávno mluvilo o Ženách v bílém. Údajně to byly manželky, jejichž muži byli vězněni z politických důvodů. Občas se tyto dámy prošly na nějaké „demonstraci“, vyprovokovaly milici a ta je zajišťovala nebo dokonce odváděla. Fotografie nevinných žen v bílém také obletěly svět.  Zatím jsme pouze u bílé barvy. A nemůže nás nenapadnout, že ti američtí šviháci mají nějak málo fantazie. Hrají si jen s bílou barvou a ani je nenapadne, že by  někomu mohlo  dojít, jaké hry se tu hrají.

Ale zpátky k zachráněné holčičce. Ta měla štěstí, pokud celý příběh není vymyšlen, že přežila. Dnes jsme dávali na fb fotografii holčičky, která zemřela. Její tělo bylo střelou roztrháno na kousky, které její otec, jenž přežil, sbíral, aby dcerku mohl pochovat. Stalo se to na Donbasu. K podobným tragédiím tam  dochází zřejmě i v současnosti, kdy hrdinní ukrajinští vojáci střílejí z děl na vesnice, města, kde bydlí lidé. Kolik z nich zahynulo jen v posledních dnech? Kolik dětí bylo nově raněno či zabito? Proč ty fotografie neobletěly svět? Proč se netěší zájmu světové veřejnosti? Podle některých evropských také politiků je na ruské obyvatelstvo střílet dovoleno. Boj  přece probíhá v rámci tzv. Antiteroristické operace. Psát  o obětech na ruské straně se nedoporučuje, a rozesílat fotografie dětí, co na Donbasu zahynuly, už teprve ne. Jsou to Rusové a můžou si za to sami. 

Fotografie všech dětí, které zahynou v současných válkách, by však měly obletět celý svět, aby lidé věděli, že někde je opět vraždí. A my všichni bychom si měli položit otázku, kdo jsou ti jejich vrahové, a snažit se, aby byli potrestaní. Smrt každého dítěte je celolidskou tragédií. A ty malinkatí, co v místech bojů žijí, si odnáší do života šrámy na duši. Jak budou žít s takovými strašnými vzpomínkami? I na to bychom měli myslet.

Fotografie holčičky, co byla zabita na Donbasu,  nechť je pro nás symbolem všech dětských obětí.

J. Kovář