Povstání v Sýrii spěje k občanské válce a je nutné zbrzdit propagandu, valící se z běžných západních sdělovacích prostředků a nekriticky přijímanou mnohými, kteří by měli vědět víc.
Tady je živná půda pro postoje, z jakých se polemizuje o tom, co se děje v této krizové zemi na Středním východě, napsal v britském listu The Guardian australský komunista Jeremy Salt.
1. Sýrie je vojensko-zpravodajským státem od doby, kdy obávaný Abdal Hamid Serraj řídil zpravodajské služby jako »deuxieme bureau« v 50. letech 20. století. Autoritářský stát, rozvíjený od doby, kdy se Hafíz Asad chopil moci v roce 1970, nelítostně drtil jakoukoli opozici. Všudypřítomná mukhabarat (vojenská zpravodajská služba) je nemilou skutečností syrského života, ale proto, jak je Sýrie hlavním terčem vražd a rozvratnictví ze strany Izraele a západních zpravodajských služeb, jak se opakovaně ocitla pod vojenským útokem, jak byl pořádný kus jejího území okupován a její nepřátelé neustále hledají příležitost ji srážet. Sotva se dá říci, že mukhabarat není potřebná.
2. Není pochyb, že převážná část lidí, kteří v Sýrii demonstrují, chce klidný přechod k demokratické formě vlády. Není pochyb ani o tom, že ozbrojené skupiny, operující ze zákulisí demonstrací, nemají na reformě zájem. Chtějí zničit vládu.
3. Jsou tu velké demonstrace na podporu vlády. Je tu hněv nad násilím ozbrojených band a hněv nad zahraničním vměšováním a využíváním situace zahraničními vládami i sdělovacími prostředky. V očích mnoha Syřanů je jejich země opět terčem mezinárodního spiknutí.
4. Jakkoli jsou pravdivá obvinění proti bezpečnostním silám, ozbrojené skupiny zabily stovky policistů, vojáků i civilistů, v této etapě zřejmě téměř tisícovku. Mezi zabitými civilisty jsou univerzitní profesoři, lékaři a teď nedávno dokonce syn Velkého Muftiho (nejvyšší představitel muslimského práva sunnitů nebo Ibaldiů - pozn. překl.) republiky. Ozbrojené bandy masakrují, přepadávají, zabíjejí, napadají vládní budovy a sabotážemi narušují železniční spoje.
5. Bašár Asad je mezi lidem velmi oblíbený. Ač tkví na špičce systému, je zavádějící nazývat jej diktátorem. Hluboce zakořeněná moc v Sýrii leží na vojenském a zpravodajském aparátu a v menší míře na stranické struktuře. To jsou skutečné zdroje odporu vůči změně. Demonstrace byly Bašárovou příležitostí předat poselství, což učinil, že se systém musí změnit.
6. Tváří v tvář rozsáhlým demonstracím počátkem tohoto roku vláda nakonec přišla s programem reformy. Ten opozice okamžitě odmítla. Žádná snaha otestovat dobré úmysly vlády.
7. Tvrzení, že ozbrojený odpor vůči vládě začal teprve nedávno, je lží. Zabíjení vojáků, policistů i civilistů, často za těch nejbrutálnějších podmínek, probíhalo prakticky od samého začátku.
8. Ozbrojené skupiny jsou dobře vyzbrojeny i organizovány. Do Sýrie jsou pašovány velké lodní zásilky zbraní z Libanonu a Turecka. Jsou mezi nimi útočné karabiny, kulomety, samopaly, granátomety, v Izraeli vyráběné ruční granáty a četné další výbušniny. Není jasné, kdo ty zbraně poskytuje, ale někdo to je a někdo za ně platí. Vyslýchání zajatých členů ozbrojených band směřuje ke Hnutí budoucnosti Saada Haririho, figurky nastrčené USA a Saúdskou Arábii se značným vlivem i mimo Libanon.
9. Zdá se, že opozici vůči režimu sponzoruje zákonem zakázané Muslimské bratrstvo. V roce 1982 vláda nelítostně rozdrtila povstání v Hamá vyvolané Bratrstvem. Tisíce lidí zahynuly a část města byla zničena. Bratrstvo má dva základní cíle: zničení vlády strany BAAS a zničení sekulárního státu ve prospěch islamistického režimu. Téměř hmatatelně prahne po pomstě.
10. Ozbrojené skupiny mají silnou podporu ze zahraničí. Exilový bývalý syrský viceprezident a ministr zahraničí Abdul Halim Khaddam, který žije v Paříži, vede už léta kampaň za sesazení Asadovy vlády. Má finanční podporu EU i USA. Mezi dalšími exilovými aktivisty je Burhan Ghalioun, podporovaný z Kataru coby šéf »národní rady«, ustavené v Istanbulu. Stejně jako Khaddam žije v Paříži a stejně jako on agituje v Evropě i ve Washingtonu proti Asadově vládě. Spolu s Muhammadem Rijadem Shaqfou, předákem Muslimského bratrstva v Sýrii, má sklony k »humanitárnímu zásahu« v Sýrii podle libyjského modelu (ostatní jsou proti tomu). Prosazování exulantů coby alternativní vlády je reminiscencí způsobu, kdy USA použily před vpádem do Iráku exilové Iráčany (takzvaný Irácký národní kongres).
11. Zpravodajství západních sdělovacích prostředků o situaci v Libyi a Sýrii je otřesné. Zásah NATO v Libyi byl případem rozsáhlého ničení a tisíců úmrtí. Válka, jež následovala po vpádu do Iráku, je dalším významným mezinárodním zločinem spáchaným vládami USA, Británie a Francie. Libyjské město Syrta bylo bombardováno ve dne v noci dva týdny, aniž by západní sdělovací prostředky věnovaly sebemenší pozornost rozsáhlému ničení a ztrátám na životech, jež musely následovat. Západní sdělovací prostředky se ani nepokusily ověřit zprávy, přicházející se Syrty o bombardování civilních budov a zabití stovek lidí. Jediným důvodem je, že by nepříjemná pravda mohla správně vylíčit celou operaci NATO.
12. V Sýrii tatáž média sledovala stejný model zkreslování zpráv a dezinformací. Plně nebo částečně přehlížela důkazy rozsáhlého zabíjení ozbrojenými tlupami. Nabádala své čtenáře, aby nevěřili tvrzením vlády a věřili tvrzením rebelů. Byly vyřčeny četné lži, stejně jako v Libyi a před napadením Iráku. Alespoň některé vyšly najevo. Lidé, o nichž se říkalo, že byli zabiti státní bezpečností, se objevili živí. Bratři Zainab Husniové tvrdili, že byla bezpečnostními silami unesena, zabita a rozčtvrcena. Tato odporně senzační zpráva, již šířily i Al Jazíra a Al Arabíja, byla zcela falešná. Zainab je naživu, ač teď propaganda tvrdí, že to je její dvojnice. Al Jazíra, britský Guardian a BBC se vyznamenaly slepou podporou čehokoliv, co diskredituje syrskou vládu. Běžná média v USA sledují tutéž linii. Hlavně Al Jazíra, která se vyznamenala zprávami o egyptské revoluci, ztratila coby nezávislý arabský zpravodajský kanál veškerou důvěru.
13. Muslimské bratrstvo má ve snaze zničit syrskou vládu společný cíl s USA, Izraelem a Saúdskou Arábií. WikiLeaks prozradila, jak byli nedočkaví, aby USA napadly Írán. Náhradním terčem je rozbití vztahů mezi Íránem, Sýrií a Hizballáhem.
14. USA dělají, co mohou, aby zahnaly Sýrii do kouta. Podporují penězi exilové vůdce opozice. Snažily se (a díky ruskému a čínskému nesouhlasu zatím selhávaly) zavést přes Radu bezpečnosti OSN rozsáhlý program sankcí. Budou se nepochybně snažit znovu a podle toho, jak se situace vyvine, mohou s britskou a francouzskou podporou zkusit přijít s rezolucí o bezletové zóně, jež by otevřela vrátka útoku. Situace je nestálá a jsou bezpochyby rozvíjeny všechny druhy nouzových plánů. Bílý dům a ministerstvo zahraničí vydávají zastrašující prohlášení. Otevřeně syrskou vládu provokují; velvyslanec USA v doprovodu francouzského se vydali před pátečními motlitbami do Hamá. Při všem, co je známo o jejich někdejším vměšování v zemích Středního východu, je nepředstavitelné, že by USA a Izrael spolu s Francií a Británií nebyly zapojeny v tomto povstání.
15. USA a evropské vlády (zvlášť britská) se sice soustředily na násilí syrské vlády, ale zcela ignorovaly násilí směřující proti ní. Samozřejmě jejich vlastní, neskonale větší, násilí v Libyi, Iráku, Afghánistánu i jinde nepřišlo na přetřes. Turecko se s chutí přidalo ke kampani proti Sýrii a v konfrontaci se syrským režimem zašlo dokonce dál, než mělo. V rozmezí pár měsíců byla oblastní politika »s nulovými problémy« převrácena absolutně začátečnickým stylem. Turecko nakonec propůjčilo svou podporu útoku NATO na Libyi, i když se zpočátku drželo stranou. Znepřátelilo si Írán svojí politikou vůči Sýrii a souhlasem, navzdory odporu doma, že bude hostit americký radar raketové »ochrany«, viditelně namířený proti Íránu. Američané říkají, že se o údaje z radaru budou dělit s Izraelem, jenž se odmítl omluvit za útok na loď Mavi Marmara, což dostalo izraelsko-turecké vztahy téměř do krize. Takže z »nulových problémů« je teď oblastní politika Turecka plná problémů s Izraelem, Sýrií i Íránem.
16. Zatímco někteří členové syrské opozice se vyslovují proti zahraničnímu zásahu, »Svobodná syrská armáda« řekla, že jejím cílem je vyhlášení bezletové zóny nad severem Sýrie. Viděli jsme, jak to v Libyi vedlo k rozsáhlému zničení infrastruktury, zabití tisíců lidí a otevření dveří novému období nadvlády Západu.
17. Bude-li syrská vláda sražena, bude uštván každý zbylý člen BAAS a Alawi. Vláda ovládaná Muslimským bratrstvem by postavení menšin a žen vrhla do hluboké minulosti.
18. Pomocí amerického Zákona o zodpovědnosti (a nově sankcí uvalených Evropskou unií) usilují USA o zničení syrské vlády už 20 let. Ničení jednotných arabských států po etnicko-náboženských liniích je cílem Izraele už po celá desetiletí. Kam Izrael vstoupí, USA jej přirozeně následují. Ovoce této politiky můžete vidět v Iráku, kde má být pro Kurdy vytvořen stát nezávislý ve všem kromě jména, ve kterém ústava, sepsaná Washingtonem, rozděluje irácký lid na Kurdy, sunnity, šiíty a křesťany a ničí tak svazující logiku arabského nacionalismu. Irák nepoznal okamžik míru od vstupu Britů do Bagdádu v roce 1917. Sýrii zachycuje etnicko-náboženské rozdělení zranitelnou stejně jako sváry mezi sektami, a její možný rozpad coby jednotného státu, jehož vzniku se už snažila zabránit Francie ve 20. letech minulého století.
19. Zničení vlády BAAS by bylo pro USA a Izrael strategickým vítězstvím nepřekonatelné hodnoty. Ústřední oblouk ve strategickém vztahu mezi Íránem, Sýrií a Hizballáhem by byl zničen, což by zanechalo Hizballáh geograficky izolovaný, s nepřátelskou vládou sunnitských muslimů v sousedství a spolu s Íránem odkrytější vůči vojenskému útoku USA a Izraele. Ať už naneštěstí či naopak, »arabské jaro«, jak se rozvinulo v Sýrii, jim dalo do rukou páku, s níž mohou tohoto cíle dosáhnout.
20. Nemusí to nutně být ten případ, kdy by Muslimským bratrstvem ovládaná vláda v Egyptě nebo v Sýrii byla nepřátelská vůči zájmům USA. Jak chce, aby byla vnímána coby uznávaný člen mezinárodního společenství a další dobrý příklad »umírněného« islámu, je vcelku určitě možné, že egyptská vláda, ovládaná Muslimským bratrstvem, by souhlasila se zachováním mírové smlouvy s Izraelem tak dlouho, jak jen by mohla (tedy dokud by ji další rozsáhlý útok Izraele na Gazu nebo Libanon neučinil naprosto neudržitelnou).
21. Syrská vláda, ovládaná Muslimským bratrstvem, by byla spjata se Saúdskou Arábií a nepřátelská vůči Íránu, Hizballáhu a iráckým šíitům, zvlášť těm, kteří jsou sdruženi s bojovným duchovním Muktadou Sadrem. Oddaně by sloužila palestinské věci a osvobození Golanských výšin, ale její praktická politika by se stěží lišila od vlády, již se snaží zničit.
22. Syrský lid má nárok požadovat demokracii a dostat ji, ale takhle a za takovou cenu? Dokonce teď jsou konec zabíjení a vyjednávání o politické reformě na dobré cestě, nehrozí ani násilí, jež by zemi rozpoltilo. Bohužel násilné, a ne vyjednané uspořádání je to, co chce mnoho lidí v Sýrii a co chtějí i mnohé vlády, když to sledují a čekají na svou příležitost. Nakonec z toho žádný Syřan nic nezíská, i když si to teď může myslet. Jejich země je hnána do sektářské občanské války, zřejmě i do zahraničního vpádu a zcela jistě do chaosu ještě většího rozsahu, než jaký tu vidíme dnes. Nedojde k žádné rychlé obnově, pokud se stát zhroutí nebo bude poražen. Jako Irák a zřejmě i Libye by Sýrie, když se podíváme na současnou situaci, vstoupila do období krvavých nepokojů, jež mohou trvat celé roky. Opět, tak jako Irák by byla naprosto vykopnutá z ringu coby stát, jenž stojí za arabskými zájmy, což samozřejmě znamená odolávat USA a Izraeli.
23. Nakonec, koho zájmům myslíte, že by tenhle výsledek posloužil?
Překlad Vladimír SEDLÁČEK
22. 11. 2011Vladimír SEDLÁČEK, HóN,
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz