Svoboda práce - Poválečné cíle presidenta Roosevelta

– Sociální rekonstrukce v Anglii

30. dubna 1941

Zítra je prvního máje. U nás v republice to byl svátek práce, svátek pracujících, svátek těch, jejichž dřina pozvedla poměrně nevelikou naši zemi mezi první výrobní země světa. Pamatuji se, jak moje nebožka matka, žena říšského poslance a universitního profesora, kráčela v průvodu sociálně demokratickém, a to bylo za Rakouska. Bylo to neobvyklé, dnes už by to neobvyklé nebylo.

Jedním z prvních požadavků poválečného Československa musí být naprosté obnovení volnosti práce. Každému musí být dána příležitost, aby si zvolil své zaměstnání, a hodí-li se k němu, musí mu stát dát možnost, aby se v něm podle svých schopností plně uplatnil. V dnešním Německu, které si lživě říká socialistické, není volné práce, není úcty k právům jednotlivého dělníka, jen mrtvý kolektiv, zrobotisovaný, má v očích Hitlerových právo na existenci, jedinci v něm mizí, neexistují. Hermann Goering Werke jsou třeskutou antithesí všeho sociálního a socialistického a jsem přesvědčen, že náš inteligentní dělník ty finty a podfuky prohlédne stejně rychle, ba rychleji než já. Džingischán nemůže být socialistou a země, která vymyslila gestapo, nemůže být sociálně spravedlivá.

Kolektiv volných, spokojených lidí, pracujících pro blaho všech a tím pro blaho své - volných, sebevědomých dělníků rukou i hlavy - to je náš plán, to je náš závazek, to je naše povinnost. Opakuji: návrat k volné práci, radostné, volné práci, to si připomeňme dnes, v předvečer prvního máje.

V té souvislosti bych vám rád řekl pár slov o jedné z posledních řečí presidenta Roosevelta; v ní mistrně formuloval cíle politické i hospodářské, jejichž splnění volní Američané očekávají po této válce a na nichž Roosevelt už dnes nepřetržitě pracuje.

Jsou to: Poskytování stejné příležitosti mládeži a jiným společenským skupinám. Zajištění práce všem, kdo jsou k ní schopni. Zabezpečení všech, kdo potřebují podpory. Odstranění zvláštních výsad privilegované menšiny. Zachování občanských svobod pro všechny. Toto jsou prosté a základní potřeby, na které nikdy nesmíme zapomenout ve zmatku a složitosti moderního života. Tak pravil Roosevelt a potom rozvedl, kde a jak americká soustava potřebuje zlepšení.

Německá propaganda vám chtěla namluvit, že to, co říká Roosevelt, vyjadřuje zájmy anglosaské plutokracie. Nikoli, nejde o plutokracii, ani nejde jen především o Anglosasy. Slyšíme-li Rooseveltova slova, hned cítíme, že v mnohém vyjadřují potřeby, které třeba ukojit také v Československu. Také my potřebujeme hospodářského plánu, který by zajistil práci každému, kdo je schopen pracovat. Také my, až znovu otevřeme školy a university, které nám nacisté zavřeli, vynasnažíme se, aby se každému, bez ohledu na jeho majetkové poměry, dostalo výchovy a společenského místa podle jeho schopností. Také my znovu si dobudeme svobody tiskové a shromažďovací pro všechny politické směry a práva k bohoslužbě pro všechna vyznání. Také my si přejeme mezinárodní úpravy, která zajistí mír a stále vzrůstající spolupráci mezi národy v hospodářství a politice, v péči o zdraví a v kultuře.

Řeč Rooseveltova hodí se zrovna tak pro Velkou Britannii jako pro nás. To, co dnes hlásají Churchill, Bevin, Morrison a Attlee jako poválečnou nutnost v sociální rekonstrukci Anglie, jsou tytéž postuláty, které podtrhuje Roosevelt. Zajištěné právo na slušně honorovanou práci, odčinění kastovních a třídních bezpráví - to je náš vinš na prvního máje.

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 126-127

reprint vydání z roku 1948