Svět zaznamenal zlom v obvinění

Vzhledem k závažnosti a trvalému zájmu o obvinění bývalého prezidenta Jugoslávie Sloboda na Miloševiče, považujeme za mimořádné důležité se k obvinění i jeho osobě trvale vracet.

Pokud bychom měli vypočítat sumu obvinění ze strany Haagského tribunálu (ICTY), či všech možných přívlastků, kterými byl tento politik častován, počítaje „balkánským řezníkem“ apod., nepostačila by k tomu jen jedna stránka. Slobodan Miloševič byl po celá léta balkánské krize, až do současnosti považován za synonymum všeho toho, čím Balkán procházel (i stále prochází).

V případě tohoto předčasně mrtvého politika je, že k jeho očištění (byť nepřímému) dochází až po letech překvapivě v jiné souvislosti. Přes více jak dvacet let jsme byli zásobováni, ba přímo drceni informacemi, že tento „vlk“ (byť demokraticky zvolený vůdce v zemi, kde volně působilo více než dvacet politických stran), byl nesmlouvavý diktátor. Genocidní diktátor, který „tedy“ nesl vinu za všechny mrtvé na Balkáně v devadesátých letech dvacátého století. A tak za potlesku NATO, EU a v jejich vleku i OSN. znělo unisono: „Miloševič genocidní agresor", „Miloševičova genocidní agrese“.

Ale oficiální příběh, stejně jako ty, co nám vykládali o iráckých zbraních hromadného ničení, o nutnosti útoku na Afghánistán, Libyi a všechny další severoafrické země. byl jiný. Byl naplánovaný k ospravedlnění změn režimů, které si „elity“ přály. Nejinak tomu bylo i u Jugoslávie, kterou bylo nutno nejen pokořit, ale i rozbít (rozdrtit) na malé vazalské státečky.

Miloševič a hlavně Srbové se stali tou stránkou mince, kterou bylo zapotřebí zašlapat do bláta a exemplárně před světem potrestat.

A tribunál v Haagu stále mlčí

Závěr ICTY. že jeden z nejvíce démonizovaných mužů moderní éry není vinen z nejodpornějších trestných činů, ze kterých byl obviněn, měl zaplnit první stránky médií po celém světě.

Ale to se nestalo!

Dokonce i ICTY toto pohřbil pěkně hluboko a ukryl do obsáhlého zdůvodnění rozsudku v kauze bosensko-srbského vůdce Radovana Karadžiče. Karadžič byl v březnu 2016 odsouzen za genocidu (ve Srebrenici), válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, tedy za podobná obvinění, jako byla vznesena proti Miloševičovi V tomto rozsudku. na základě důkazů před senátem nebyla vina Slobodana Miloševiče prokázána. Ohledně Miloševičova očištění nebylo žádné oficiální oznámení nebo tisková konference.

Můžeme poděkovat všem těm, kteří celé roky bojovali proti nesmyslnosti obvinění a démonizaci Miloševiče a celého srbského národa.

Mimořádné ocenění vyžaduje přínos amerického bojovníka novináře Andy Wilcoxsona.

A nebylo vůbec jednoduché projevit jiný názor, než byl názor protimiloševičovský. Příkladně CCN zajistila plošné pokrytí všeho toho, co bylo popisováno jako nejvýznamnější proces od „Norimberka". Miloševičova vina byla samozřejmě brána jako nezpochybnitelná A podřízené agentury fungovaly shora dolů. Každý, kdo se odvážil zpochybnit postoj NATO. byl „imperiálními vymahači pravdy“ označen za „obhájce Miloševiče“, nebo ještě hůře za „popírače genocidy". Avšak uprostřed toho všeho žvanění a mediálního humbuku kolem „procesu století“ se brzy ukázalo, že trestní stíhání bylo velice v hlubokých problémech. The Sunday Times tehdy citovaly právního experta, který tvrdil, že „80 procent úvodních prohlášení obžaloby by bylo britským soudem odmítnuto jako informace z doslechu". To je podle mě velkorysé hodnocení.

NATO, NATO, NATO...

Problém byl v tom. že se jednalo o monstrproces. ve kterém byla důležitější geopolitika nežli pádné důkazy. Je důležité si uvědomit, že původní obžaloba proti Miloševičovi v souvislosti s údajnými válečnými zločiny (genocidou v Kosovu) byla vydána v květnu 1999, v době vrcholícího bombardování Jugoslávie paktem NATO a EU. Tedy v době. kdy se válka nevyvíjela podle plánu USA a jejich spojenců.

Obvinění bylo jasně navrženo tak. aby vyvinulo tlak na Miloševiče a donutilo ho přijmout požadavky NATO. Pro NATO bylo problémem, že už v době začátku Miloševičova procesu se kosovský příběh rozpadal. Nechutná tvrzení ze strany USA a jejich spojenců o genocidě a statisících mrtvých se ukázala jako falešní V září 2001 dokonce soud OSN oficiálně rozhodl, že nedošlo k žádné genocidě v Kosovu.

Je ironií, že bývalý jugoslávský prezident byl předtím chválen prezidentem Clintonem za svou roli při zprostředkování mírové dohody v Bosně v roce 1995, která byla podepsána v Daytonu ve státě Ohio. Pravda je, že Miloševič nebyl žádným tvrdým srbským nacionalistou. ale celoživotním socialistou, oddaným myšlence multirasové a multietnické Jugoslávie. Po celou dobu jeho působení u moci nebylo jeho záměrem vytvoření „Velkého Srbska“, ale pokoušel se udržet pohromadě federativní Jugoslávii, jak nyní ICTY se zpožděním uznává.

Pro potřebu USA a jimi vedenými válkám a „humanitárním intervencím“ proti zacíleným státům je vyrobena spousta nechutných tvrzení proti vůdcům dotyčných zemí a jejich vládám. Těmto tvrzením je věnována maximální pozornost sdělovacích prostředků a jsou opakována do omrzení, aby si lidé byli nuceni myslet, že je to pravda. (Stokrát opakovaná lež má být pravda.)

Později vyjde najevo, že tvrzení byla buďto zcela nepravdivá (stejně jako ty zbraně hromadného ničení v Iráku), neprokázaná, nebo hodně zveličená. Ale cyklus zpráv nepřenáší pozornost na odhalení předchozích podvodných tvrzení, ale zaměřuje se na dalšího agresivního genocidního „nového Hitlera“, kterého je třeba řešit. V roce 1999 to byl Miloševič: teď je to Asad a Putin. A jsou to ti sami lidé, co brání války v Iráku, na Balkáně i další krví potřísněné západní vojenské intervence založené na lžích, neprokázaných tvrzeních či velkých přeháněních.

sh, Slovanská vzájemnost 205, leden 2017, str. 5