Sudetský mýtus v nejnovějším vydání české vlády
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Po hanebné sudetomisi pana ministra Hermanna v Norimberku na sjezdu sudetských organizací se pan premiér Sobotka, který tuto misi schválil, snaží národu předestřít mytologické vyprávění o německo-českých vztazích v minulosti, což chápe jako přínos k současně probíhajícímu "českoněmeckému dialogu". Jak je tomu ve skutečnosti a jaká je historická pravda?
Pan premiér ve skutečnosti pokračuje v konstruktu, který nastolil již před ním padlý premiér Nečas, který v Bavořích za frenetického potlesku účastníků vyslovil nepravdivou a nesmyslnou politickou tezi o neexistující "česko-bavorské identitě". Palacký, Pekař, Masaryk i Kramář, Beneš i Rašín by se nad takovou tezí obrátili v hrobě (pokud se tak již nestalo...).
Pan premiér vykresluje staleté německo-české soužití jako jakýsi harmonický hymnus, plný soustavné budovatelské práce onou národů na blíže nedefinovatelném "společném díle". K tomu je nutno připojit i vyjádření ministra Hermanna, o tom, že tuto "německo-českou spolupráci" narušil ďábelský produkt "nacionalismu", jenž má býti universálním viníkem všeho zla, napáchaného později ve dvou světových válkách. Viníky prý tudíž nebyli Němci, kteří sebe nazvali podle jednoho regionu "sudetští", nýbrž prý národnostně nehmotný "nacionalismus" obou stran. Pan premiér a pan ministr pak doporučují, aby toto vše pokračovalo a košatělo v nových zásnubách sudetských Němců s Čechy ( s poukazem pana ministra, aby Češi konečně přehodnotili svůj zatvrzele kacířský postoj k odsunutým Němcům, alias sudetům, jak se u nás lidově a zkráceně říká). A jedním dechem s tím navrhují zahodit veškeré vlastenectví ve prospěch jakéhosi nového evropanství a a všetolerantního novonáboženství s generálním pardonem pro všechny strany starých válek a konfliktů. Zcela ve smyslu okřídleného úsloví "Padouch nebo hrdina - všechno jedna rodina".
Kdyby člověk nevěděl, že se píše jedenadvacáté století, myslil by si, že jsme se vrátili někam před rok nikoli 1938, nikoli před rok 1918, ale před roky 1870, 1867 a 1848.
V této republice neexistují jen potomci Němců, potomci smíšených manželství, a potomci protektorátních kolaborantů. V této republice existují desetitisíce a dokonce statisíce potomků oběti jak rakušáckého pangermanismu starého mocnářství, tak i potomci obětí sudetského a říšského nacistického řádění. Je nás zkrátka a dobře daleko a daleko více, než oněch údajných potomků "obětí řádění odsunu".
A teď k našemu rozboru česko-německých vztahů v minulosti. Naši protivníci tvrdí, že vztahy Němců s Čechy kontinuálně trvají nejméně 800 let. My tvrdíme opak. Německé kolonizace byly dílem jednotlivých mocenských entit, nikoli plošnou migrací. Z moci Přemyslovců počaly až ve vrcholném středověku, a byly to kolonizace OSTROVNÍ. Příkladem mohou být města Jihlava nebo Budějovice, a oblast Bruntálska pod biskupem Brunonem ze Schaumburgu. Přitom několikrát v dějinách docházelo k přesídlování i pohraničí ve prospěch českého živlu. Negativně na rozvoj českého národa působily války počínaje válkami s Matyášem Korvínem, které změnily obraz zejména moravského osídlení. Další etnickou pohromu českého národa znamenala třicetiletá válka a pobělohorské perlustrace, které způsobily masovou emigraci evangelického měšťanstva a šlechty. Tehdy jsme se stali "národem bez hlav", jak to konstatoval prof.Mahler. Pouze kolaborantská města jako Brno, která bránila Habsburky, nikoli vlast, dostala své odměny pro ponejvíce německý patriciát (povýšení znaku nová městská privilegia a odpuštění daní na desetiletí atd.) Je příznačné, že tuto obranu nejvíce slavili nacisté za II.světové války, především eses komisař Brna válečný zločinec Judex. Pro nevěřící jest si prohlédnouti foto v knihách jako je Filipova monografie Brno 1939-1945.
Na Moravě i v Čechách vznikly během staletí ostrůvky německé kolonizace - na Moravě to byl např. jihlavský, svitavský, vyškovský, brněnský ostrůvek, Nebyly však nikdy souvisle spojeny. Toto se snažili provést až nacisté vystěhováváním moravského i českého obyvatelstva ( Neveklovsko, Sedlčansko a Benešovsko v Čechách, Drahanská vysočina a Vyškovsko, Moravskotřebovsko a Svitavsko, atd.)
Nacisté, s nimiž spolupracovali i naši Němci, vysídlili z vnitrozemí během II.světové války na sto tisíc Čechů. Ty je třeba připočíst k vyhnaným dvěstěpadesáti tisícům Čechů z pohraničí, což bylo stoprocentní dílo tzv. sudetských Němců a jejich orgánů v uloupeném pohraničí. Za tyto zločiny, za zabíjení,vyhánění a persekuci Čechů dostal jeden milion stošedesát dva tisíce šest set sedmnáct sudetských Němců přímo od Hitlera sudetskou medaili, desetiisíce pak i s tzv. pražskou sponou. To vše byly zločiny, nikoli plodné soužití a nezavinil to Hitler sám, nýbrž viníky byly i tisíce sudetských Němců. Těch Němců, kteří utvořili ordnerské oddíly a zločineckou organizaci Freikorps, které zabíjely a zraňovaly Čechy v letech 1937-1939. A to byly statisíce sudetských Němců! Tyto organizace se pak dostaly na seznamy poválečných prováděcích nařízení k dekretům presidenta a Národního shrormáždění. Tyto organizace zmínil i Norimberský soud, kde žalobu na sudetské Nemce podal československý zástupce gen.justiční služby JUDr. Bohuslav Ečer, brněnský občan, který dodnes nemá v Brně ani pomník. I samotní Američané v tzv. Aldermannově dokumentu a v jiných důkazech odsoudili sudetské Němce na Norimberském soudu. Jest si přečísti knihu dr.Ečera Norimberský soud a dr.Kocourka Svět žaluje v Norimberku. Na toto vše pan premiér a pan ministr zcela zapomněli - anebo to zcela "vytěsnili" ze svých projevů.
Než vraťme se k dalším poukazům na složité konfrontace Čechů a Němců u nás. Zásadní proměnu pohraničí u nás znamenalo 19.století a příliv dělnictva do textilek a skláren pohraničí. Němečtí fabrikanti zahájili násilnou germanizaci pohraničí s hrozbami českým dělníkům, kteří nebudou posílat české děti do německých škol. České noviny poslední čtvrtiny 19. století jsou plny příkladů této násilné germanizace. Ovšem počátky tohoto stavu pramenily již v době mnohem starší, již hluboko před rokem 1848, jak to popsal i německý demokrat Karel Kreibich ve fundované práci Němci a česká revoluce v roce 1848. Tak počalo masové odnárodňování pohraničí, zastavené až vznikem ČSR, která pro krátké trvání nemohla vše napravit.
Vztahy Němců a Čechů zejména v pohraničí od roku 1918 provázela nejen animozita, ale i poválečná spolupráce, kdy příslušnici konstruktivních německých stran, jako dr. Czech a dr. Spina spolupracovali s Čechy na budování republiky a stali se i ministry. Němci měli v republice university, techniky, gymnasia, vědecké ústavy, spolky, velké majetky a rovnoprávnost na úřadech a institucích. To neměla žádná menšina v okolních státech, stačí se podívat na postavení Slováků, Rumunů a Srbu v Uhrách ve stejné době. Díky soustavné z III. říše placené státoborné propagandě Lodgmannů, Buquoyů, hrušovanských pánů, Henleinů a Franků byla tato krátká plodná spolupráce Čechů a Němců rozbita na padrť. Viníkem pak nebyl žádný dr. Beneš, jako dodnes lžou landsmannschafty a jejich praporečník Herr Posselt. Kolektivními viníky byli tito parchanti dějin, které neustále landsmannschafty omlouvají, vyviňují a div je neověšuji metály. Oni sami to byli, kdož konstruktivní Němce spolupracující za I. ČSR s Čechy zatratili, uhrozili a zničili! Copak se stalo s členy Republikanische Wehr z Mikulova, kteří šli za mobilizace 1938 hájit republiku? Oni jejich sudetští soukmenovci, v počtu mnohem vyšším, je sami zničili v koncentrácích. To nebyli Češi, kdož je ničili.
Konečně odsun Němců z Brna roku 1945, zvaný landsmannschafty nepravdivě "Totentanz", žadným pochodem smrti nebyl, nebyl pochodem genocidy ani masového vraždění. Existují dodnes pamětnici pochodu, kteří praví opak, jako členka Společnosti EB paní Langerová z Brna-Líšně a prof.dr.Vojtěch Žampach z Brna, kteří byli přímí svědkové spořádanosti pochodu. Řada Němců se po prověření navrátila zpět do Brna. Hlavním důvodem repatriace Němců do Rakouska byl poválečný hlad a nedostatek potravin v Brně. Proto Zemský národní výbor rozhodl o spěšném odsunu a proto byli Němci, kteří se nedostali do aut, nuceni pochodovat do Pohořelic, a přitom nepadl výstřel. Oběti na životech vznikly nikoli pochodem ale epidemií tyfu, pro nevhodné hygienické podmínky. Jest přečísti knihu prof.Žampacha o Pohořelicích a obrátit se na renomovaného archiváře pana dr.Kordiovského.
Toto vše by měli ti. kdož dnes na brněnském magistrátě křičí o jakési genocidě, znát. A ti, kdož toto opakovaně tvrdí, by se měli poděkovat z funkcí pro šíření nepravd a poplašných zpráv. Především by si toto měl přiznat primátor města a radní madam Liptáková za KDU a pan Hollan za Žít Brno. Na nepravdách nelze psát ani vykládat dějiny.
To samé platí i pro výklady pana premiéra a pana ministra kultury. Výklady, získané například z jistého kolegia při vznikající " česko-německé expozici" v Ústí nad Labem, by seriózní historikové, etnografové a další vědci měli podrobit zdrcující kritice. Na to přece máme Akademii věd a ústavy. Na toto již jednou poukázala kritika Historicko-dokumentační komise ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu v Praze. Tak proč opakovat ty samé čtvrtpravdy, nepřesnosti, a dokonce i nepravdy a lži, jako v minulosti?
Konečně se musíme jako příslušníci skupiny pozůstalých po zločinech sudetských a karpatských Němců vyjádřit k celé tzv. akci "Smíření" konané s velkou pompou v Brně již od loňska. K čemu má sloužit omluva nějakým pánům Posseltům jako emisarům sudetských organizací? K čemu má sloužit správné uvedení romských a židovských obětí války, spolu s oběťmi německými, které jsou stavěny do stejné roviny - a jsou zamlčeny mnohonásobně vyšší oběti české??? S tímto se my pozůstalí po obětech sudetských zločinů nemůžeme smířit ani omylem.
Tudíž se ptáme - odečte pan primátor a radní Brna z omluvy oněch čtyřicet dva brněnských Němců, kteří volili henleinovce a tím spáchali zradu ČSR? Odečte pan primátor a radní z omluvy každého třetího brněnského Němce,který dostal od Hitlera metál za odtržení pohraničí?? Odečte pan primátor z omluvy ty brněnské Němce, kteří popravovali v Kouničkách naše vlastence a ty Němce a Němky, kteří se za tři říšské marky chodili dívat na popravy a ukazovali je svým dětem?? Odečte pan primátor z omluvy ty brněnské Němky, které ještě v dubnu řvaly na Čechy "My se vrátíme a českými lebkami vydláždíme náměstí?" Dokud se nenapraví tyto fatální faux pas, není řeči o nějakých omluvách a smířeních.