Sudeti v boji za svá neexistující práva

Přední bijci za federální Evropskou unii, mezi něž můžeme počítat i sudetoněmecký landsmanšaft (SL), spatřují v národě cosi přežitého, zastaralého, co brání EU v jejím rozkvětu. SL je jaksi v tomto směru nejednoznačný. Asi by hodil všechny národní státy do historické veteše, ale alespoň jednu výjimku drží. Již historicky se přidržuje zásady, že „sudetoněmecká národnostní skupina“,  má právo na sebeurčení. A tak opět v rozporu s mezinárodním právem, které jednoznačně drží zásadu, že právo na sebeurčení mají pouze národy, které dosud nemají vlastní stát, nadělil své vlastní národnostní skupině právo na sebeurčení a nyní hlava nehlava jej chce naplnit.

Opět je mu jedno, co říká mezinárodní právo. Na mezinárodní právo nehledí ani v případě odsunu německého obyvatelstva z Československa, který byl proveden v souladu s Postupimskou konferencí a mezinárodním právem, ani v případě konfiskace německého majetku v Československu, jež byla uskutečněna na základě rozhodnutí spojenců v Jaltě a v Postupimi, zvláště pak v souladu s Pařížskou reparační dohodou.

S „právem“ sudetů na původní vlast je to úplně stejné. Bez jakéhokoliv mezinárodně-právního základu hlásá celá desetiletí, že má právo na původní vlast, tedy na návrat do ČR.

A nakonec nám sudeti sdělují, že o osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem. O tom mluví 16. článek Programu SL 20 bodů z r. 1961.

Že toto vše hlásají profesionální „vyhnanci“, nás ani moc neudivuje. V úžasu však stojíme, když premiér B. Sobotka o sudetech mluví jako o spojencích, které honoruje za to, že se vzdávají práv, o vzdání však mluví již více než dva roky, aniž by se jich právně vzdali. To nejdůležitější však je, že se verbálně vzdávají práv, která si sami nadělili a která postrádají jakýkoliv mezinárodněprávní základ. To i „naši politici“, alespoň podstatná část z nich, musí vědět, přesto nedbají. Je to  politická korektnost, neznalost, bájná lživost nebo jen výraz laxnosti jejich čirého amatérismu?

J. Skalský