„Sudetenland“

je název, který byl rozšířen a "upevněn" v době nástupu a "rozkvětu" zrůdného a zločinného henleinismu. Je spjat nejen s proléváním české krve, ale i s vražděním našich hraničářů, ale také s myšlenkou na likvidaci českého národa a germanizaci jeho prostoru.

Když "existoval" jako sudetengau, tak se mimo jiné proslavil zřizováním  koncentračních táborů a jejich odboček, kde byly mučeny a zahynuly tisíce vězňů různých národností, především však Čechů a německých antifašistů.

Jejich hroby se vršily po celá válečná léta.

Pochody smrti, které probíhaly od počátku  r.  1945 do dubna, daly vzniknout dalším masovým hrobům,  v nichž spočinuly, po velkém utrpení,  stovky, tisíce německých obětí.

Na "honech" po uprchlých vězních se smutně proslavili i někteří sudeti. Krátkou dobu před koncem války chycené i zabíjeli nebo na jejich vraždách se podíleli.

Název sudetenland, který je zalit krví a zatížen životy mnohých obětí nacismu, dnes někdo snaživě doluje z minulosti. Přestože by se slušelo o této de facto i de iure neexistující územně-správní jednotce raději pomlčet.

Nic nevíme o rozhodnutí Ackermann-Gemeinde či Seliger-Gemeinde označovat české pohraničí tak zprofanovaným a okrvavělým názvem jako jsou sudety.

Jistě  nebudou, a také ani nemůžou, nám diktovat, že naše pohraničí máme označovat jako sudetské. Spíše se mi zdá, že někdo uvedené subjekty nazouvá do cizích bot.

Takové úsilí je však možné ze strany Witikobundu, další ze složek sudetoněmeckého landsmanšaftu. Pokud však AG a SG zůstává v SL s Witikobundem, nese odpovědnost i za jeho jednání. Všechny tři složky SL pořádají společné sjezdy, při nichž uvedená názorová společenství se i na omezenou dobu odděleně ve sjezdových prostorách scházejí

AG i SG i Witiko mají společné orgány, společné stanovy, společný program. Tvrzení, že jde o samostatné subjekty, z hlediska formálně-právního možná ano, z hlediska faktického nikoliv, je možná i zbožným přáním některých sudetů, ale nikoliv realitou.

Pokud skutečně některé části SL chtějí vůči republice své nároky, byť pomyslné, zmírnit, pak páni ze stránek Sudety patří Německu a sudetenland této snaze prokazují medvědí službu. Někteří z nich si hrají na dědy vševědy, kádrováky. Ale ani to jim nestačí. Prskají sliny zla v jednoduchých výkřicích a nadto se stále opakují. Nic nového. Nemají argumenty. Pokud by měli, psali by samostatné články. Ale argumentovat asi v šesti případech v krátké době po sobě jedním cizím textem, je prostě jen nepřímým přiznáním k vlastní myšlenkové nedostatečnosti a ke snaze zaplevelovat jiné stránky.

Pokud těmto pánům nejde jen o to ponadávat si na cizí účet, poplivat a pošpinit, měli by už konečně nějak racionálně argumentovat nebo všeho nechat. Jejich květy zla se již rozvijí, semena padají do připravené půdy, a nevraživost opět vzrůstá. Je-li to vědomým cílem nějakých skupinek složených ze sudetomanů, pak jsou úspěšné.

Snad by si tito pánové měli uvědomit, že mají i některé společné rysy s nacismem.   A. Hitler byl  ostře proti našemu prezidentu Benešovi. Volal ho na soud dějin. Ten rozhodl. Hitler skončil sebevraždou, Beneš se stal prezidentem osvobozené ČSR. Ale to nevadí ostříleným sudetomanům v neustálém napadání E. Beneše. Jejich nenávist vůči tomuto velkému muži našich dějin, pokud by se dala měřit, zřejmě není menší než nenávist A. Hitlera a dalších nacistů. Hitler vystupoval, a s ním celá ta nacistická smečka, jako důsledný antikomunista a slovanožrout. To nám předvádějí i zmínění novodobí sudetomani. Dokonce napadají, alespoň někteří, německé antifašisty, kteří byli a jsou levicového smýšlení. Na rozdíl od svých SAmanských předchůdců je však nebijí, nezavírají do koncentráku, nezbavují života. Přesto v nich vidí své nepřátele a verbálně je tlučou hlava nehlava. Ač hlásají smíření, pronásledují i Němce, kteří vidí svět jinak než právě oni.

Pravdu, velkou pravdu, má dr. E. Hahnová, která říká, že kontinuitu  Henleinovy strany nese sebou časem sudetoněmecký landsmanšaft. Snad bychom mohli dodat, že tomu napomáhají i různí "naši" sudetomilové a rádobysudeti. A o tom všem, zdůrazňuje dr. Hahnová, bychom měli mluvit. Ale právě diskusím na nato témata, jak prokazuje uplynulá doba, se zmínění vyhýbají jako čert kříži.

J. Kovář