Strategie napětí Síť revolučních buněk a proces s anarchisty

Strategie napětí - Síť revolučních buněk a proces s anarchisty – 2. část

Karel Hyka

„Revoluční boj“ jako předskokan SRB?

Útočné akce SRB nemají v České republice žádný precedens – až na jednu výjimku. V noci z 9. na 10. dubna 2011 shořela mýtná brána na dálnici D1 u obce Soutice, okr. Benešov. 11. dubna 2011 se k akci přihlásila neznámá skupina či organizace Revoluční boj:

Mýtná brána shořela

10. 4. 2011 v ranních hodinách jsme vypálili rozvodnu mýtné brány na D1 a vyřadili tak kamerový systém. Neustálá kontrola nás nesmí nechat klidnými. Stále více si připadáme jako laboratorní myši v bludišti. Pro naprostou rezignaci lidí se neustále vytváří atmosféra strachu. Atmosféra strachu a donucení je doplněna o všudypřítomnou kontrolu pro všechny, kteří by chtěli přelézt zdi nechutného labyrintu. Nechceme se smířit s předem naplánovaným životem. Nechceme chodit do práce, aby z ní bohatí bohatli a chudí čím dál více živořili. Nechceme poslouchat a sloužit. Solidaritu s uvězněnými chilskými anarchisty! Vzpomínáme na Lambrose Foundase! Zničme stát a kapitalismus!

Revoluční boj

Komuniké bylo v češtině zveřejněno pouze na stránkách Černé internacionály www.jailbreaking.noblogs.org. 12. dubna se objevilo v angličtině pod názvem „CCTV Toll Gate Generators Blown Up (Czech Republic)“ na stránkách www.325.nostate.net, www.actforfreedomnow.wordpress.com a dalších. 12. dubna se objevilo na stránkách www.culmine.noblogs.org anglicky a v italštině pod názvem „Repubblica Ceca – Attentato contro generatore per un casello“, přičemž jako zdroj italské verze je uveden web www.cenere.noblogs.org. Tam však již text nelze dohledat. 12. dubna se rovněž objevilo ve španělštině pod názvem „Sabotaje en un generador de energía para camaras de vigilancia en una autopista (Repúplica Checa)“ na www.afilandonuestrasvidas.blogspot.com a z těchto stránek ho převzal web www.vivalaanarquia.wordpress.com. 13. dubna byl text zveřejněn na stránkách www.feartosleep.blogspot.com v angličtině a španělštině, přičemž jako zdroj španělské verze byl uveden www.afilandonuestrasvidas.blogspot.com. Žádný ze zahraničních webů neuvádí, že by mu komuniké poslala skupina Revoluční boj. Text buď přebírají od jiných webů, nebo jako zdroj uvádějí české stránky Jailbreaking. Cizojazyčné verze komuniké (minimálně v případě angličtiny a španělštiny) nevypracovali rodilí mluvčí. Je těžko uvěřitelné, že by zahraniční aktivisté bedlivě monitorovali české weby a byli schopni bleskově dodat překlad z jazyka českého. Z toho je možné usoudit, že za překlady a šířením textu komuniké stojí někdo z Jailbreaking. Tento web pak tvoří cosi jako převodní páku mezi Revolučním bojem a veřejností, nebo se dokonce jedná o stejnou skupinu.

V dubnu 2014 vyšlo první (a zatím poslední) číslo časopisu Revoluční boj, který nese podtitul „anarchistická revue“. Časopis obsahuje např. text „Konverzace mezi anarchisty“, který vyšel 27. března 2014 na webu Jailbreaking ve stejnojmenném sborníku v PDF. Je v něm uvedeno: „Do češtiny přeložil kolektiv Černé internacionály.“ Časopis dále obsahuje text „Interview se členy CCF“, který vyšel pod názvem „Krátké interview se členy CCF (Conspiracy of Cells of Fire)“ na tomtéž webu již 3. října 2013. Následně byl publikován rovněž 27. března 2014 na stejném webu pod názvem „Krátké interview se členy Conspiracy of Cells of Fire, kteří jsou momentálně uvěznění v Řecku“ ve sborníku o FAI (resp. o stínové FAI), který se jmenuje „Neformální anarchistická federace“ a nese podtitul „FAI a povstalecký anarchismus“. Vydavatelem sborníku v PDF je opět Černá internacionála. Pilotním příspěvkem časopisu Revoluční boj je text „Povstalecký anarchismus – organizování se pro útok“, (str. 2-13) který předtím nikdy publikován nebyl.

Anarchistická federace (dříve ČSAF) věnovala publikaci velmi solidní recenzi ve svém časopise Existence (4/2014, str. 38). K textu „Povstalecký anarchismus – organizování se pro útok“ uvádí:

„Text však činí dojem, jako kdyby se mezi vzletnými slovy o povstalecké strategii vytrácela společnost a třídní boj byl jen odrazem souboru destruktivních aktů individuální vzpoury. Insurekcionisté varují, že ‚organizace se stává cílem sama o sobě‘, ale nekladou si otázku, zda povstalecká strategie nemůže vést ke své vlastní fetišizaci a stávat se cílem sama o sobě. Právě téhle nepříjemné pachuti je těžké se po přečtení Revolučního boje zbavit. Vytýkají organizovaným anarchistům, že jim jde především o mediální obraz oproti akci, což je jednak více než zavádějící, a navíc to odráží absenci dlouhodobější strategie ‚neformálních anarchistů‘. Závěrečná kapitola o ‚revoluční solidaritě‘ je poměrně nepřesvědčivá a otvírá dveře jednání, které de facto nebere ohledy na ostatní účastníky bojů.“

Text „Povstalecký anarchismus – organizování se pro útok“ se v originálu jmenuje „Insurrectionary Anarchy: Organising for Attack!“ a vyšel bez uvedení autora v červenci 2003 v britském ekologickém časopisu Do or Die (10/2003, str. 258-265). Jedná se o přepracovanou a rozšířenou verzi článku „Some Notes on Insurrectionary Anarchism“, který byl poprvé publikován v americkém anarchistickém časopisu Killing King Abacus (2/2001, str. 1, 3-4) rovněž bez uvedení autora. Text „Povstalecký anarchismus“ začal být náhle distribuován v PDF v dubnu 2015, tj. krátce předtím, než došlo k hromadnému zatýkání anarchistů dne 28. dubna. Mailem došel mostecké Asociaci Alerta, která ho publikovala 10. dubna. Text byl rovněž publikován na webu Jailbreaking 12. dubna, kde se uvádí, že údajně přišel „přes kontaktní formulář“. Na tomto podsouvání textu je zajímavé, že poslední strana PDF souboru nese známé logo SRB (s iniciály, pistolí, klávesnicí a molotovem).

Za zmínku stojí také skutečnost, že se po čase v češtině objevil i článek z Killing King Abacus. Okolnosti jeho zveřejnění jsou rovněž podezřelé. 9. ledna 2015 uveřejnil anarchokomunistický web Přátelé komunizace článek Vratislava Domovského s názvem „Poznámky k povstaleckému anarchismu“, který je vůči SRB a povstaleckému anarchismu velmi kritický. A 15. září 2016 uveřejnil web Jailbreaking pod stejným názvem překlad onoho původního článku z KKA.

Pacifistický web skupiny VAP www.voiceofanarchopacifism.noblogs.org byl shozen následně po policejní „Operaci Fénix“, zatímco podivný militantní web Černé internacionály – první příspěvek je z 28. dubna 2010 – dodnes propaguje násilí, jako když Baťa seká cvičky.

Proces s anarchisty

28. června 2014 pořádala Asociace Alerta a Komunitní centrum Ateneo v Mostě akci nazvanou Sousedská slavnost. Za komunitu VAP se jí zúčastnili Martin Ignačák, Petr Sova a jeho přítelkyně Radka Pavlovská. Tam se seznámili s policisty v utajení, kteří se představili jako Petr a Robert. Jak později vyšlo u soudu najevo, Petr byl nasazen v levicovém prostředí již od roku 1997 a Robert pět až šest let. V červenci se s nimi Petr Sova setkal v Praze, kde je seznámil s činností komunity VAP. Upozornil je, že si o nich bude shánět reference v rámci širšího hnutí, aby si ověřil, zda napracují pro policii. Později byli Petr a Robert pozváni do bytu Radky Pavlovské, ve kterém členové VAP bydleli. Anarchisté od začátku tušili, že se jedná o policisty, ale chtěli vědět, kam až je policie ochotná zajít. Agenti svorně tvrdí, že to nebyli oni, ale anarchisté, kdo přišel s plánem útoku na vlak. Agent Petr u soudu (3. října 2016) tvrdil, že se o útoku poprvé dozvěděl takto: „Někdy na přelomu září-října, při loučení po jedné ze schůzek, kdy teda v bytě jsme byli já, agent Robert, obžalovaný Ignačák, obžalovaný Sova, tak Petr Sova v chodbě u dveří, řekl Martinu Ignačákovi, že bychom mohli kluky přibrat k té naší akci.“ Agent Robert věc vylíčil (4. října 2016) takto: „Někdy v půlce září, při odchodu z jedné této schůzky, vlastně došlo k tomu, že pan Sova obžalovanému, panu Ignačákovi, tak do prostoru řekl, jestli kluky nezapojíme do té akce s vlakem. Já v tu dobu jsem stál u dveří ven z bytu. A vlastně agent Petr stál s nimi ještě na chodbičce. Ještě tam něco proběhlo. A pak jsme se rozloučili a schůzka byla ukončena.“

Na této historce je podivné hned několik věcí. Předně je zvláštní, že si policisté nepamatují přesné datum, kdy jim měla být tato zcela zásadní informace sdělena. Během říjnového líčení policisté opakovaně prokázali zarážející ztrátu paměti, když se jednalo o klíčové detaily, přestože si museli být vědomi závažnosti případu. Muselo jim být rovněž jasné, že tímto případem vrcholí a zároveň i končí jejich práce policistů v utajení, protože již nemohou být nikdy nasazeni. Další podivností je způsob, jakým se o přípravě útoku měli dozvědět. Útok nebyl tématem diskuze na schůzce samotné, ale byl zmíněn jaksi mezi řečí v chodbičce u dveří při loučení. Navíc údajná Sovova formulace naznačuje, že šlo o nadhození možnosti. Co kdyby ale tehdy Ignačák řekl „ne“? Agent Robert, ten s menšími zkušenostmi, poskytl (4. října 2016) důležitou informaci. Když ve své svědecké výpovědi obšírně líčil bezpečnostní mechanismy uvnitř komunity VAP, uvedl, že člen komunity, který dosáhl stupeň důvěry 1, „sdílí veškeré ty nejdůvěrnější informace“. A dodal: „Když to vezmu na nás, tak stupeň 1 jsme dostali někdy, já nevím, na přelomu roku, nebo v lednu 2015.“ Nedává tudíž dobrý smysl, proč by anarchisté měli Petra a Roberta zasvěcovat do plánu na útok ještě předtím, než dosáhli nejvyššího stupně důvěry.

Na základě informací od policistů vydal 31. října 2014 Vrchní soud v Praze na žádost státního zástupce povolení k použití agentů s krycími kódy VO-0101 (Petr) a VO-0105 (Robert) od 1. listopadu 2014 do 1. května 2015. Do té doby působili podle zákona o Policii České republiky a od té doby podle §158e tr. ř. Před každou schůzkou s aktivisty z VAP jim jejich řídící agent Martin Vopálka z Útvaru speciálních činností SKPV předal nahrávací zařízení a poté mu bylo vráceno zpět. Vopálka ani agenti nahrávky neposlouchali, dokonce ani nevěděli, zda vyšly. Schůzek s řídícím agentem Vopálkou se vždy účastnili oba agenti. Předali mu nahrávací zařízení a podali informace o tom, co se na setkáních s anarchisty dozvěděli. Agenti sami žádné zprávy nevypracovávali, pouze informovali řídícího agenta. Ten si dělal poznámky, na základě kterých vypracoval celkem čtyři vyhodnocení činnosti agentů PČR. Tyto výstupy podepisoval ředitel ÚSČ plk. Milan Černek. Poté, jak Vopálka sám uvedl u soudu, své poznámky zničil. Veřejně dostupná je pouze první zpráva z 12. ledna 2015: „Akce ‚Zeus‘ – vyhodnocení činnosti agentů PČR s pořadovým č. 1“, která pokrývá období od 1. listopadu 2014 do 5. ledna 2015. (PDF)

Zástupce obhajoby však u soudu (3. října 2016) citoval pozoruhodnou pasáž z vyhodnocení činnosti agentů PČR s pořadovým č. 4., které pokrývá období od 9. března 2015 do 27. dubna 2015. Zpráva byla vyhotovena dne 4. května 2015, tedy až po raziích z 28. dubna:

„Ve dnech 13. 3. a 14. 3. 2015 se agenti společně s Petrem Sovou, Martinem Ignačákem Sašou Ščambovou zúčastnili blokády pochodu pořádaného slovenskou pravicově-extrémistickou scénou k výročí založení Slovenského štátu. V průběhu cesty a při pobytu na Slovensku byly získány informace, že Síť revolučních buněk je v České republice složena ze tří skupin… Členy první skupiny je Lukáš Borl, který skupinu vede jak ideologicky, tak i v případě přímých akcí, Martin Ignačák a dvě další zatím neustanovené osoby. Členy druhé skupiny jsou osoby z Active Crew Voice of Anarchopacifism Praha, a to Petr Sova, Martin Ignačák, Saša Ščambová, Radka Pavlovská, Adéla [příjmení vynechal autor článku], Jakub [příjmení vynechal autor článku], Katarína Zezulová a Lukáš [příjmení vynechal autor článku]. Členy třetí skupiny jsou osoby z Anarchokomunistické alternativy, a to Martin Ignačák a tři další neztotožněné osoby.“

Státní zástupce Pazourek zareagoval v soudní aréně bojovně jako gladiátor, kterému jde o vše, a protestoval proti tomu, že byl tento záznam vůbec čten. Příjmení dotyčných osob jsem vynechal, abych je uchránil skandalizace. U soudu sice zazněla, ale média o nich zatím nepsala. Jedná se prostě o normální kamarády či soudruhy Petra, Martina a Radky, kteří za nimi do Radčina bytu chodili. Člověk si musí nutně klást otázku, zda úkolem policistů nebylo – spíše než odhalovat – buňku SRB vytvářet.

Kdo stojí za SRB?

Když jsem se poprvé dozvěděl v květnu 2015, že byla zatčena skupina anarchistů kvůli přípravě útoku na vlak, která měla být údajně součástí jakési Sítě revolučních buněk (SRB), velmi mne to udivilo. V roce 2008, krátce po vyhlášení kosovské nezávislosti, jsem se začal zabývat problematikou srbského Kosova. Navštívil jsem info-café Krtkova kolona v Praze (Sochařská 6) a později také infoshop Revolver (Mečislavova 8), abych zjistil, co si anarchisté o tématu srbského Kosova myslí. Diskuze ve zmíněných anarchistických klubech mne velmi zklamaly. Pro anarchisty je každá válka zlo, takže uvažovat o provinění jednotlivých stran je pod jejich rozlišovací schopnost. Anarchisté zajisté nefandí NATO a odsuzují agresi proti Jugoslávii v roce 1999, nicméně Srbové mají mezi anarchisty velmi špatnou pověst. Anarchisté nemají důvod ani motivaci zkoumat, co se ve skutečnosti stalo např. ve Srebrenici, takže přejímají – což je skutečně absurdní – natovskou propagandu. Lidé si obecně dokáží představit, že SSA vládnou obrovskou vojenskou silou, ale méně si uvědomují, že SSA rovněž používají další mocnou zbraň – propagandu. Svůj poznatek o protisrbské naježenosti anarchistů jsem si ověřil 20. října 2016, když jsem navštívil anarchistický infoshop Salé v Praze (Orebitská 14), kde se konal diskuzní večer s Martinem Ignačákem, který hovořil o svých zkušenostech z vazby. Na bundě jsem si záměrně nechal srbskou vlaječku, což následně vzbudilo menší rozruch. Zkrátka a dobře se domnívám, že použití iniciálové zkratky SRB v anarchistickém kontextu je mírně řečeno udivující. Je to stejně absurdní, jako kdyby někdo začal páchat útoky např. proti azylovým zařízením a policie přišla s odhalením, že za útoky stojí ultrapravicová organizace „Žižkova impozantní domobrana“ – čili ŽID.

Několik anarchistických webů odmítlo komuniké SRB zveřejňovat s tím, že jde možná o záminku ke spuštění policejních represí. Komuniké jim však „kdosi“ posílal i nadále. V minulosti se objevilo podezření, že za jednou podvrženou webovou stránkou stála BIS. Nicméně, žádný přímý důkaz, že by za projektem SRB stála policie či BIS, neexistuje. Jedna skutečnost ale stojí za pozornost. Poslední příspěvek na webu SRB www.revolucnibunky.noblogs.org s názvem „Vítězství SRB: Jak k němu došlo a proč boj proti Řízkárně pokračuje“ je z 30. června 2016, pak se Síť odmlčela. Jiří Lang byl ředitelem BIS od 24. června 2003 do 15. srpna 2016. Leč o uvolnění z funkce požádal již 6. června. A Robert Šlachta byl ředitelem ÚOOZ od 1. ledna 2008 do 30. června 2016. To však může být úplná náhoda.

Autor je zakládající člen sdružení PSnK (www.kosovoonline.cz). Zajímá se o politické procesy v haagském ICTY a České republice.