Strach z cizinců
Česko-německé diskusní fórum se sešlo v klášteře Teplá
Studijní text
V posledních letech se Česko-německé diskusní fórum dotklo některých otázek, které vyvolávají dojem jako úniky od reálných problémů. Tentokrát, o minulé sobotě, se probíralo aktuální téma v klášteře Teplá: uprchlická vlna. Proč je otevřenost vůči uprchlíkům v Německu a v České republice tak odlišná? Nemá něco společného s historií vyhnání? Dlouho fórum neplnilo tak dobře své poslání, aby se zabývalo problémy světa, včetně česko-německé minulosti.
Český premiér Bohuslav Sobotka sice nalezl v posledních týdnech pozitivní příklady otevřenosti České republiky - již přijaté tisíce imigrantů, například z Ukrajiny. Česká republika nabízí a realizuje technickou pomoc krizovým oblastem. A tyto výroky se výrazně liší od politických prohlášení slovenského premiéra Roberta Fica. Na Slovensku je to spíše prezident Andrej Kiska, který chce získat širokou veřejnost k tolerantní cestě. Sobotka však má soupeře, kteří se opírají o reakce špatně informované populace, vyděšené médii a vlastní hlavou státu, Zemanem.
Čeští posuzovatelé často argumentují "kulturním odcizením" dnešních uprchlíků, například ze Sýrie, aniž by se dozvídali o tom, kolik kontaktů se Syřany bylo učiněno dlouho před rokem 1989, kdy tam vládl otec současného držitele moci, a mladé elity posílal studovat do bývalého Československa. Mnozí z nich zde pak zůstali. Kromě toho letmý pohled na historii dostatečně svědčí o tom, že "kulturní odcizení" byl pravděpodobně také argument totalitních režimů.
Tento argument může být také otočen: vyhnaní sudetští Němců s jejich knedlíky a jejich často českými příjmeními byli "kulturně blízcí" a byli přesto agresivně vyhnáni. Konference nabídla před obědem prohlídku kláštera. Němce provázela Věra Kehrtová, ve které, díky její dokonalé němčině, poznali Němku zústavší ve vlasti. V rozhovorech mohla vysvětlit osud rodiny zústavší ve vlasti po roce 1945.
Pravidelná setkání diskusního fóra dosáhla tímto tématem z posledního týdne pozoruhodné úrovně. Po zahájení v klášteře Teplá, spolupředsedy Liborem Roučkem a Christianem Schmidtem a uvítání opatem Filipem Lobkovicem, byla debata rozdělena do tří sekcí. V prvním panelu mluvil bývalý ministr zahraničí kníže Karel Schwarzenberg, ředitel Goetheho institutu v Praze Berthold Franke, zmocněnec spolkové vlády pro záležitosti přesídlenců a národnostních menšin Hartmut Koschyk a tisková mluvčí Českoněmeckého fóra mládeže Veronika Křížková . Moderátorem byl novinář Teodor Marjanovič.
Zde se zvláště projevila pozice Schwarzenberga, orientovaná na lidská práva a otevřenost k diskutujícím. Kromě toho byl důležitý prostor věnován řediteli Goetheho institutu a politickým zkušenostem získaným Hartmutem Koschykem: „K integraci je třeba úsilí na obou stranách. Nicméně je třeba vzít v úvahu náboženské potřeby, které jsou v Německu zakotveny, s předností křesťanských hodnot. Problémy s přijímáním uprchlické vlny jsou nejen v České republice, ale i v nových spolkových zemích.“
Ve druhé panelové diskusi, moderované novinářkou Lenkou Zlámalovou, se zúčastnili integrační komisař Bavorské zemské vlády Martin Neumeyer, předseda Odborového svazu KOVO Josef Středula a Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku a ředitel Aspen Institute Prague. Neumeyer poukázal na šíři problémů, které jsou spojeny s vlnou uprchlíků, ale také zdůraznil pozitivní roli sil občanské společnosti. Středula začal odborovým způsobem náhledu. V mnoha případech je pro zaměstnavatele možnost outsourcingu výroby do zahraničí příležitostí k omezení sociálních standardů a to přispívá k příčinám migrace. Nicméně v diskusi také přispěl svým náboženským postojem pro diferencovaný přístup ke zvládání pronásledování. Narodil se na Hlučínsku, církev mu není cizí, takže chápe mezilidskou ochotu pomoci jako hlavní zdroj interpersonální vstřícnosti.
Radek Špicar zdůraznil etické povinnosti ateistů a přispěl svými zkušenostmi z globální společnosti Škoda, kde kdysi pracoval. Mezikulturní kompetence bylo jedno z jeho témat, která vyzdvihl. Také závislost České republiky na exportu - 80 procent hrubého domácího produktu získává země z vývozu.
Ve třetím panelu, za moderování odborníka na střední a východní Evropu - Kai-Olafa Langa, se zúčastnili ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier mladší, bývalá místopředsedkyně Spolkového sněmu Antje Vollmerová a mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny Bernd Posselt. Dienstbier prezentoval tolerantní pozici, kterou by nebyli čeští štamgasti v žádném případě nadšeni a přispěl ke konstruktivní diskusi při tomto setkání. Teoložka Vollmerová analyzovala dlouhou historii dorozumívání náboženských komunit, která ještě zdaleka není u konce, a také upozornila na nejistotu ohledně dalšího vývoje v mezinárodní politice. Posselt představil dva rozhodovací mechanismy, které se používají v Evropské unii na hledání konsensu. Mezivládní metodu, tedy většinou jednomyslné rozhodnutí vlád, se kterou se ovšem EU nemůže pohnout dál. A metodu společenství, využívající Evropský parlament, která by byla vhodnější. Posselt zakládá tento názor na své mnohaleté práci v Evropském parlamentu. Ví, že často veřejně sledované debaty předsedů vlád znevýhodňují střední a malé členské země a jsou překážkou hledání argumentační shody.
Posselt také řekl. Když je kancléřka v takové situaci, jako pilot nucený nouzově přistát, nemůže se vyžadovat dodržení žádného letového plánu. Vytváření sítí pohraniční stráže a policie je důležité. Jeho klíčové prohlášení o uprchlické krizi bylo tvrdé: "Nikoli EU, ale národní státy selhaly."
V diskusi formuloval poslanec Petr Ernstberger další klíčovou tezi: "A teď přichází čas sdílení." Fórum se rozhodlo toto téma znovu projednávat.
Jaroslav Šonka, Foto: Jaroslav Šonka, Sudetendeutsche Zeitung, 30.9.2016, str. 1-2
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf