STATUTÁRNÍ MĚSTO BRNO
PRIMÁTOR Ing. Petr Vokřál
Bmo 5. ledna 2016
č.j.: MMB/462330/2015
Vážený pane zastupiteli,
na Z7/13. zasedání Zastupitelstva města Brna (ZMB) konaném dne 8. prosince 2015 jste v rámci bodu „Dotazy, připomínky, podněty členů ZMB“ vznesl dotazy na téma Deklarace smíření a společné budoucnosti schválené na květnovém zasedání ZMB.
Svou spontánní reakci přímo na místě doplňuji, jak jsem slíbil.
Vaše dotazy a odpovědi jsou uvedeny v jednotlivých bodech takto:
K otázce č. 1:
V kterém brněnském volebním programu politických stran a uskupení pro komunální volby 2014 je obsažen tento akt smíření?
Volební programy jsou jistě dodnes dostupné. Akt smíření v nich pravděpodobně takto přímo pojmenován není, nicméně obecná snaha napravit některé nedořešené otázky a problémy z minulosti se z některých z nich jistě vyčíst dají. Toto téma já považuji zajedno z nich.
K otázkám č. 2 a 4:
Na základě jakých ověřených skutečností je uvedený odsun z roku 1945 označován jako pochod smrti, kde vůbec lze nalézt tvrzení, že odsun vstoupil do historie jako tak zvaný Brněnský pochod smrti? Jestliže objektivní důkazy o ubití anebo zastřelení účastníků pochodu z Brna do Pohořelic neexistují, naopak o počtu zemřelých účastníků pochodu, včetně jejich základních osobních dat, existuje úřední seznam, není vaše odvolávka na tak zvaná očitá svědectví účelově zkreslená a tudíž i relevantní?
Z čeho čerpala skupina zpracovatelů Deklarace smíření, že se k brněnským Němcům přistupovalo po válce na základě kolektivní viny? Z kterých historických a dobových dokumentů jste vůbec čerpali při rozhodování o jejich přijetí?
Čerpali jsme především ze závěrů výzkumu současných renomovaných historiků zabývajících se otázkou odsunů. Jejich výzkum akceptují jak tuzemští, tak i němečtí a rakouští odborníci.
Jedná se například o tyto práce:
Tomáš Staněk - Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování. Praha 2005.
David Kovařík - Brněnský pochod smrti 1945: Mýty a skutečnost. (Obsaženo v publikaci: Konec soužití Čechů a Němců v Československu), CSDK, 2005.
K otázce č.6:
Jak hodnotíte celou poválečnou politiku a úsilí sudetoněmeckého landsmanšaftu ve vztahu k České republice? Víte o tom, že vzájemný vztah Čechů a Němců smluvně upravují Smlouva o dobrém sousedství mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo z roku 1992 a následně přijatá Česko-německá deklarace z roku 1997 a tudíž záměr vámi schválené Deklarace smíření je v nesouladu s ustanovením obou smluv? Tyto závažné rozpory mezi tvrzeními Deklarace smíření a společné budoucnosti a skutečností nás ve svém výsledku vedou k zásadním celospolečenským otázkám. Jakou společnou budoucnost si lze vůbec představit, jestliže stojí na veřejně Šířených nepravdách? A za druhé - kdo je a bude určujícím subjektem pojetí a směřování naší budoucí společnosti? Bude to sudetoněmecký landsmanšaft nebo čeští občané?
Hodnotit celou poválečnou politiku landsmanšaftu nemíním, za relevantní považuji aktuální snahu jeho vedení oprostit se od přítěže minulosti spjaté s požadavky vůči našemu státu. Jak Vámi zmiňovaná Smlouva o dobrém sousedství, tak Česko-německá deklarace jsou nám samozřejmě velmi dobře známy. O tom, že brněnská Deklarace je v přímé intenci zmiňovaných dokumentů, svědčí fakt, že nejvyšší diplomaté z obou stran vyjádřili plnou podporu této brněnské iniciativě.
S pozdravem
Vážený pan
RNDr. Daniel Borecký, CSc. Horníkova 2 628 00 Brno
K terminologii:
V uvedených publikacích se s označením „Brněnský pochod smrti“ operuje jako s termínem, který se už v době krátce po události začal užívat mezi účastníky pochodu a jako takový pak přešel i do terminologie historiků.
K obětem:
Cituji Staňka (viz výše): „Mnozí němečtí pamětníci včetně očitých svědků uváděli, že během pochodu zemřel větší počet lidí, a to i v důsledku přímého násilí a použití zbraní (...) Rozsah brutalit při „brněnském pochodu“ a počet obětí v jeho důsledku představovaly i na tehdejší poměry nesporně mimořádný fenomén. Tomu odpovídaly i některé dobové ohlasy na Západě (např. v článku Rhony Churchillové v londýnském listu Daily Mail z 6. 8. 1945).“ (str. 237-239) Staněk dále uvádí několik jmen českých dozorců v brněnských táborech, kteří prosluli svou brutalitou (týrali, mučili a zabíjeli německé vězně). Mnozí z nich za to byli v následujících letech i souzeni - P. Vyhnálek, I. Lavriněnko a v Karlsruhe dopadený Jan Kouřil (zabiják z Malé Klajdovky).
Největší část lidí pak samozřejmě zemřela na následky odsunu - na tyfus a úplavici, které se rozšířily v pohořelickém táboře, nebo na útrapy cesty (především staří lidé), tedy v důsledku podmínek, které organizátoři odsunu sami způsobili.
Celkový počet kolem 1 700 obětí „brněnského pochodu“, ke kterému došli Staněk, Kovařík ad., je dnes již nezpochybňovanou cifrou.
Rozhodně lze zamítnout výsledky výzkumu Vojtěcha Žampacha. Pan Žampach, byť vyznamenán Cenou JMK, je historikem, který měl vzhledem ke své minulosti mnoho důvodů interpretovat svůj výzkum účelově. Současní odborníci z řad historiků jeho závěry (3 násilná úmrtí) nepovažují za relevantní.
Uvědomili jste si, jaká byla v době konce války zásobovací a bytová situace v Brně, zejména v důsledku válečných akcí okupace a amerického bombardování?
Na tuto otázku jsem Vám odpověděl spontánně na místě a nemám k tomu co dodat.
K otázce č. 5: Proč se opíráte o pojem Revoluční gardy, když v té době v Brně neexistovaly a působila zde tak zvaná Národní stráž?
Máte pravdu, že v Brně „Revoluční gardy“ přímo pod tímto názvem nepůsobily. Pojem „revoluční gardy“ ovšem především u obětí zobecněl pro všechny samozvané vykonavatele práva či pomsty v roce 1945, proto se objevil i v textu Deklarace (jsou zde zmíněny společně s armádními jednotkami). Podle Staňka byly na akci vysídlení brněnských Němců „...nasazeni příslušníci NBS (Národní bezpečnostní stráže), doprovod vysídlenců tvořily ze značné části dělnické stráže (převážně ze Zbrojovky) vyzbrojené puškami a obušky. Doprovázeli je i vojáci z útvaru mjr. Viléma Pistoria.“ (str. 237)