Státní svátky nejsou šaškodramata

My, co jsme byli vychováváni v tradicích I. republiky, kteří jsme nebyli zavázáni žádnému totalitnímu režimu, ani režimu normalizací, jsme vždy považovali státní svátky za jisté symboly trvání republiky ve své podstatě, hájené generacemi. Tak jako klasik Werich říkal svou definici klasického díla, že "je to to, co odolává změnám vkusů, módy, časů a manýr, zkrátka trvá ve své hodnotě".

Tu hodnotu pro nás z legionářských, sokolských a odbojářských rodin měly zejména svátky dva - 28.říjen a 17.listopad. 28. říjen jako tradice naší novodobé skutečné, ne oktrojované státnosti, jako naplnění toho, zač bojovaly celé generace národa, bez ohledu na služebníky zaniklého mocnářství.

17.listopad pak prvotně, za všech okolností - a to i po roce 1989! - jako symbol odporu proti skutečné totalitě, proti hydře nacismu, která sekala hlavy jako divá všem vlastencům, ať byli jakéhokoli  smýšlení, a kteří se postavili na odpor hnusné loupeži vlastní země.

17. listopad pro nás byl a bude vždy prvotně symbolem odporu roku 1939, jeho hrdinů a jeho obětí. Pro nás to vždy byla bude především Mezinárodní den studentstva, který byl vyhlášen nikoli žádnými "bolševiky", ale roku 1941 v Londýně  československými studenty emigranty, uniklými před sekyrou hitlerismu.  A to nikdo nikdy neselže a nenahradí žádným pochodem a svíčkami roku 1989. Je trvalou hanbou státu a stávajícího režimu, že tento svátek v tomto označení Mezinárodního dne studentstva alibisticky a farizejsky zrušil!

I protesty roku 1989 počaly právě na památku tohoto odporu českých studentů - a byly poprvé pošpiněny lžimýtem o falešné smrti falešného "studenta Šmída", což rozšířila jakási madam Dražská za pomoci mnoha společníků. Toto podle mne byl prvotní motor - falešný motor převratu.

Falešná zvěst vyvolala celonárodní skandál a celonárodní vzbouření, aspoň tak si to pamatujeme my,co jsme zažili 17. listopad 1989 osobně. Následovalo vzbouření i v tehdejším Federálním shromáždění...My všichni jsme byli mystifikováni falešnými videozáznamy o smrti "študenta Šmída",které rozesílali aktivisté zakládající OF po celé zemi, a mnoho lidé je tehdy bralo jako věrohodné. Na to, že žádná smrt  falešného studenta Šmída se nekonala, a že vzbouření z tohoto důvodu bylo hotová a účelově připravená Kauza Nepravých, se ovšem přišlo až mnohem později. Dál to nemá smysl rozebírat, protože následující historii jsme všichni sami prožili.

I letošní výročí 17.listopadu proběhlo ve stínu událostí roku 1939, jež vzpomenuly  jen některá média - a  všechna čest Čs.rozhlasu 2, který tyto události probral správně, přesně a podrobně.

Podstatné je, že i současné výročí 17. listopadu se konalo ve znamení hlubokého rozkolu národa. Národa v podstatě rozděleného na dva zásadně nesmiřitelné tábory. Jen idiot, ignorant, nebo nepřátelský politruk může tvrdit, že toto rozpolcení národa je vinou současného presidenta pana Ing.Miloše Zemana.

A ti, co toto tvrdí, hlásají a křičí na připravených šaškodramatických akcích, zhusta nejsou ani idioti ani ignoranti. Naopak jsou to často i velmi inteligentní nepřátelé republiky, stižení ovšem syndromy totální nenávisti k českému národu a otrockou příchylností k vládnoucím strukturám Evropy a zámoří.

Je tragikomické, když v čele jedné takové akce kráčí do země české příchozí feudál, jenž se vydává za kovaného demokrata, i se svým služebníkem, jenž svého času zministroval finance státu do neuvěřitelných eskapád... Další, ministr kultu a orby, jak se říkalo v časech monarchie, pak vykřikuje cosi o nevyznamenaném strýci nestrýci, vlastně příbuzném (další Kauza Nepravých?) a přitom neustále lže o dekretech a o odsunu jako o jakýchsi zločinech národa českého, a naopak blábolí o jakési universální kolektivní nevině čs. Němců alias Sudetů. Expremiér z časů Občanského hnutí pak vypráví o tom, jak se z nás stává totalitní stát,a jak to nezavinila "pražská kavárna, které se prý nevyvyšuje nad venkovské hospody", když pravdou je totální opak. Stačí jen panu expremiéru připomenout hrůzné výroky pana režiséra Mencla o "národu nevolníků, kteří vždy zradí", nebo jiných o "panelákové luze", a opět jiných o "jediném volitelném knížeti na Hrad pro jeho noblesu", do nekonečna.... Denně se na pana presidenta Zemana hrnou nikoli kyblíky, nýbrž celé cisterny lží, pomluv a špinavostí, což by si v žádném státě hodném skutečné demokracie nikdo soudný nejen nedovolil, ale ani by jej to nenapadlo. Že se totéž nyní děje v U.S.A. proti demokraticky zvolenému presidentu Trumpovi, je asi signifikantní, neboť to vše pochází z těchže jedových vajec. A zdá se, že i těchže pokladen. Možná by nám o tom jistý magnát filantrop mohl hodně vyprávět.

Co závěrem? Organizovaná šaškodramata na náměstích nijak nezhodnotí státní svátky. Na druhé straně ovšem vydatně prohloubí již vykopané příkopy mezi nepřátelskými tábory republiky. Bláboly o "sjednocování národa prezidentem" totiž v takové společnosti, jako je naše, čtvrtstoletí po inscenovaném převratu, totiž ve skutečnosti nefungují. Ani žádný "Horáček, Mach či Šebestová" tyto příkopy nezasype, ani kdyby dosedli na presidentský stolec sebevyšší. Protože političtí trpaslíci nezasypou politické a společenské propasti. Protože - jak praví jedno rakouské přísloví - "Trpaslík zůstane trpaslíkem, i když sedí na Alpách".

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I