Společnost, která nedokáže dát mladým lidem práci, si zadělává na mnoho problémů. Není přitom řešení nabídnout mladým práci neplnohodnotnou. Pokud mají na výběr pouze mezi dlouhou řadou stáží, rekvalifikací a krátkodobých brigád, může to sice snižovat hrozbu neosvojení si či ztráty pracovních návyků, životní situace mladé generace se tím však nijak neřeší.
Rodinná žebrota
Vstup do života bez větší šance na získání plnohodnotné práce deformuje především rodinné vztahy. Prodlužuje se období, během něhož jsou mladí lidé odkázáni na bydlení s vlastními rodiči, kteří je fakticky vydržují. Tato forma „rodinné žebroty“ bývá sice některými vydávána za projev jakéhosi nového životního stylu, v zásadě je však vynucenou strategií. Mladí lidé odkládají založení manželství a narození prvního potomka i dlouho po třicítce, přičemž si tuto strategii nejednou vykládají jako projev vlastní svobodné volby. Vidíme to na tom, jak rychle se zadlužují v okamžiku, kdy jim rodiče z důvodu stáří, nemoci či ztráty své práce již nemohou finančně ani jinak pomáhat. Soužití několika generací pod jednou střechou vždy není výsledkem svobodné volby. Jednou z příčin je skutečnost, že prakticky neexistuje bytová politika, která by počítala se stavbou laciných a menších bytů, jež by umožnily rozjezd do života mladým lidem s nízkými příjmy. Tento problém se bude prohlubovat, neboť již brzy přestane platit, že pojistkou proti nízkým příjmům je vysokoškolské vzdělání.
Právě nezaměstnanost mladých bude prohlubovat i existující deformace našeho vzdělávacího systému. Zatím uměle snižujeme nezaměstnanost mladé generace tím, že více než polovině umožňujeme studovat tři až pět let na vysokých školách. Jistě by nebylo obtížné spočítat, o kolik by nezaměstnanost v této věkové kategorii stoupla, pokud bychom přizpůsobili rozsah a strukturu vysokého školství skutečně potřebám konkurenceschopnosti, jak se o tom neustále hovoří. Zatím je největším přínosem vysokých škol to, že statisíce lidí ve věku 18 až 25 let tráví svůj čas v posluchárnách místo toho, aby se hlásili na úřadech práce, problém nezaměstnanosti se tím však neřeší.
Bludný kruh
U těch mladých, kteří nejsou dočasně ochráněni před hrozbou nezaměstnanosti stále delším studiem, vzniká zase jiný problém. Mladí lidé bez závazků a se spoustou volného času jsou ideálním cílem z hlediska těch, kdo provozují nejen práci na černo, ale i tvrdší formy kriminality. Zejména vztahy mezi nezaměstnaností mladých na jedné straně a rozvojem prostituce a drogového dealerství by si zasloužily hlubší zkoumání. Rozvíjí se bludných kruh, neboť v případě odhalení a postihu se stává mladý delikvent po vypršení trestu ještě obtížněji zaměstnatelný.
Mladí lidé, kteří buď nemají žádnou práci, anebo jsou odsouzeni k práci neplnohodnotné, takže je lze zařadit do kategorie pracujících chudých, se stávají velice snadno kořistí demagogických vůdců. Mají potřebu vysvětlit si životní neúspěch a velice často jsou náchylní hledat vysvětlení v identifikaci skupiny, která jejich nepříznivou situaci zavinila. Mladí nezaměstnaní zpravidla neinklinují k levici, nýbrž ke krajní pravici. Za viníka neúspěchu považují nejen cizince, etnické menšiny, především Romy, ale také odboráře a levicové i liberální politiky, kteří se podle jejich názoru starají jen o ty úspěšné.
Dlouhodobá a masivní nezaměstnanost mladých je zárukou budoucího kolapsu penzijního systému. Dnešní čtyřicátníci, kteří jsou na vrcholu kariéry, nemají příliš důvodů k jásotu. Až začnou odcházet někdy za dvacet let do důchodu, bude o jejich penzi v průběžném systému pečovat generace lidí, kterým společnost neumožnila integrovat se na trhu práce, a tedy ani řádně platit daně a pojistné. Nejistota a prekérnost jejich životní situace tak zpětně postihne i ty, kteří si dosud myslí, že jich osobně se nezaměstnanost netýká.
Jan Keller
Zdroj: eSondy
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz