„Starouherská vyšší kultura“ kontra „slovanští otroci“?

Mladá fronta Dnes občas přinese i něco podnětného. Tak tomu byl i v případě cestopisného postřehu pana komentátora Luboše Palaty o dojmech z maďarské pusty ("Horká pusta,pravlast národa a uheráku", MF Dnes, 9.6.2016,str.9.) Palatův fejeton je velmi výstižný,ale v kapitole "Slované jako otroci" je pro nás přímo burcující. Stojí zato ji přesně ocitovat:

"Cíl tisíců školních výprav i maďarských rodin leží severně od Szegedu. Jmenuje se Ópuzstaszer. Park národního dědictví, jehož dominantou je obří moderní budova s panoramatem příchodu Maďarů do pusty - či česky Velké uherské nížiny. Je to neuvěřitelně grandiózní výtvarné dílo, proti němuž neobstojí ani Maroldovo panorama bitvy u Lipan. Velikost obrazu je 15x120 metrů a patří k tomu nejvelkolepějšímu, co bylo ve výtvarném umění vytvořeno. Dílo vzniklo v roce 1894, kdy císařské Uhry slavily slavily velkolepě tisící výročí příchodu Maďarů."

A teď přijde ta nejlepší část Palatova komentáře:

"Pro každého maďarského školáka  je návštěva povinná a poučná by byla i pro Čechy. Slované totiž ve výjevu na obraze působí zaostale, poraženi prchají před starými Maďary, příslušníky vyšší civilizace, která obsazuje barbarská území. V jedné z rozbořených slovanských vesnic chycené polonahé slovanské otrokyně  vyděšeně na voze čekají,co s nimi jejich noví páni udělají.Kdo to neviděl,neuvěří...Po tomto velice zvláštním zážitku si můžeme už na čerstvém vzduchu prohlédnout staromaďarské jurty a shlédnout umění lučištníků na koních, kteří maďarským kmenům zajišťovali v době jejich příchodu do středu Evropy vojenská vítězství." Dále pan Palata popisuje přilehlý skanzen s živou expozicí venkovského života ve zlaté době Uher na přelomu 19.a 20.století...

"Barbarská slovanská kultura" měla vyšší úroveň, než nomádi

Nyní se na starouherskou prezentaci podívejme očima historických faktů. Je historickým faktem skutečnost, že  staří Uhři nepřicházeli do neobydlené země. Je historickým faktem,že tu byla slovanská agrární kultura, která ve svých vrcholech byla daleko rozvinutější a civilizovanější, nežli vzpomínaná nájezdní,  a přiznejme lupičská, nomádská kultura Starouhrů. Stačí připomenout úžasné velkomoravské nálezy na Moravě i na Slovensku. Slovanská centra znala nejen vyspělé technologie počínaje sklářstvím a konče šperkařstvím, ale měla též vyšší civilizační úroveň vzdělanostní, byla již oplodněna východním křesťanstvím a cyrilometodějskou misí vedle misí latinských. Hradiska a hrady velkomoravských knížat byly centry dálkového obchodu. I toto vše bylo lákavým cílem kočovných loupežníků, přicházejících do středovýchodní Evropy. Proč vyspělá velkomoravská civilizace nakonec podlehla v Podunají Starouhrům? Vysvětlení je jednoduché. Byla zničena dvěma nepřáteli najednou, nikoli jediným. Staří Uhři měli velké spojence ve Francích, odvěkých nepřátelích Velké Moravy. Dvojí nápor velkomoravská říše prostě nevydržela. Nicméně český stát se udržel a tam si se Starouhry poradili stejně jako to líčí jiné panorama, ne tak veliké,ale stejně výstižné, v Turnově - kde je překrásné panorama "Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou".

Místo Velké Moravy zaujal přemyslovský stát, který udržel proti Uhrům i zemi moravskou a slezskou. A po vítězství husitského krále Jiříka Poděbradského nad zrádným zetěm Matyášem Korvínem, jenž zpustošil půl Moravy, bylo dědictví českého státu zabezpečeno trvale.

Millénium, po kterém následník trůnu nazval svého osla

Při genezi starouherského panoramatu musíme mít na paměti onu dobu jeho vzniku, kterou pan Palata správně situoval do výročí tzv.millénia. Nebyly to ovšem císařské, nýbrž královské Uhry. Císař Rakušanů totiž byl v Uhrách korunovaným králem. Což platilo i po vzniku rakousko- uherského soustátí po roce 1867. Proto se i na bankovkách psávalo ono pověstné k.u.k. (Kaiserliche und königliche). Uhři se za každou cenu snažili po tzv. vyrovnání dokazovat svou rovnocennost v habsburské monarchii a jako druhý panský národ ovládající zde porobené Slovany - Slováky,Rusíny,Srby a Chorvaty, ukazovat svou nadřazenost. Bylo to spojeno se snahou některé národy vyhladit. Tak například například vládní politik hrabě Andrássy se dlouho po milléniu chlubil takto: "Do roku 1911 v horních Uhrách nebude jediného Slováka". V rakouskouherském parlamentu uherští poslanci řvali: "Není slovenského národa". Maďaři zničili a zakázali Matici Slovenskou  a její majetek rozkradli. Totéž se dělo s Rusíny za tzv. marmarošského procesu,kde uvěznili na stošedesát Rusínů jen za to, že vlastnili ruskou bibli! Heslo "Tót nem embér" - "Slovák není člověk" bylo tak odporné, že řada evropských intelektuálů, jako byli třeba Scotus Viator nebo básník Björnson, se odmítala s uherskými šovinisty vůbec pozdravit a setkat.

Zvláštní kapitolu uherské dobové nenávisti vůči habsburskému domu tvoří manifestní válka Budapešti v době millénia vůči  potomnímu následníku trůnu, arcivévodovi Ferdinandovi. Ferdinand Uhry nesnášel - nesnášel především jejich magnátskou povýšenost. Uhři mu opláceli stejně a když jel léčit do Egypta svou tuberkulosu, budapeštský tisk se rozplýval prognózami jeho blízké smrti. Následník jim ovšem tu radost neudělal a uzdravil se. Na nenávist uherského tisku nezapomněl, a proto svého domácího osla nazval ironicky "Millénium". Ještě je třeba říci toto - uherský lid a magnáti nebyli nikdy totéž. Uherský lid trpěl často pod magnáty stejně hrozně  jako Rusíni,Slováci nebo Srbové...

Konec říše millénia  a varování historie

Uhři se ze svého neomezeného panství nad porobenými Slovany těšili až do 16. století. Tehdy je dostihla metla Balkánu - Turci. Za panství Mehmeda II. a dalších sultánů se vojska Turků dostala až po Komárno a Turci konali výpady až na Moravu a do Rakous. Nyní se vše opakovalo v obráceném gardu, nežli tomu bylo za příchodu Uhrů do Panonie. Byly odvlékány nejen slovanské,ale též uherské ženy a dívky a mladí chlapci byli zajímáni do janičářského vojska,kde se učili usekávat hlavy svým bývalým souvěrcům. I nyní se Turci presentovali jako "vyšší kultura" jediného pravověrného náboženství...To, co zažívali již po staletí Řekové, Bulhaři, Srbové a Chorvati, nyní zažívali i Uhři se svými porobenými národy. Turecké nebezpečí pak trvalo celá staletí. Uvědomme si, jak zemřel osvícený císař Josef II. - následkem výpravy proti Turkům. Velkouherský  sen  pak skončil po roce 1918, a všechny pokusy o jeho obnovu - jak  před Hitlerem, tak za Hitlera, - skončily krachem.

Jestliže se dnešní maďarští školáci by měli učit podle starého panoramatu z dob c.k. šovinismu vnímat své postavení vůči Slovanům, pak by bylo něco špatně.  Snad se zdravé proudy v maďarské společnosti konsolidují a postaví vše na nový základ. Nevěřím, že by se v dnešní zcela jinak postavené maďarské společnosti dařilo masově prosazovat takové vědomí povýšenosti vůči ostatním národům. Maďaři,jak jsem je poznal, jsou většinou lidé přátelští a velmi kultivovaní, a máme s nimi mnoho společných interesů a tužeb.Možná se mýlím, ale vidím dnešní Maďarsko jako zemi tradic Petöfiho, Kossutha, Matyáše Sandorfa, ne jen jako zemi millenia. Žít  dnes s Maďary v přátelství a ve spolupráci, nikoli v šovinistických šarvátkách, by mělo být příkazem doby...

Myslím, že dnešní maďarská společnost, která se dávno plynule začlenila do evropské kultury, vydala skvělé umělce, skladatele, básníky, vědce a historiky, společnost, která se  nakonec sama musela bránit násilí habsburské říše, společnost, která se bránila bolševismu, která se však kdysi zle  fašisovala a byla pohlcena hitlerismem, je natolik životaschopná, aby se spolu se Slovany i jinými národy nejen vyrovnala, ale i bránila novému nebezpečí. Tomu nebezpečí, které v Maďarsku bylo rozpoznáno. Myslím, že v tomto ohledu jsou dnes cesty našich národů společné. A panorama  millénia nechejme historickému koloritu a folklóru...jako všechna dobová panoramata u nás i v Evropě.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I