Stará písnička od tlusté čáry - s novou melodií

Existují výročí, na která člověk rád vzpomíná. Zaslouží si čestný titul "jubilea". A pak jsou tu historická data, ke kterým má člověk smíšené pocity. Například 21. ledna 1997. V tento den byla před 20 lety v Praze podepsána Helmutem Kohlem a Václavem Klausem, „po násilném porodu“, Česko-německá deklarace . V dokumentu někteří viděli velký skok dopředu v historicky napjatých bilaterálních vztazích. Ale uvolnění po jejím „narození“ se v té době nedostavilo - alespoň ne na sudetské stráně. Obě vlády uznaly utrpení, které bylo způsobeno druhé straně, ale v českém textu bylo slovo "vyhnání" zlehčeno, nahrazeno slovem "odsun" (deportace). Deklarace byla typickým produktem diplomacie, která čarovala s různými formulacemi a byla pomocí překladových triků vykládána jako politický pokrok. Myšlenka jakéhokoliv druhu odškodnění obětem vyhnání byla odsunuta stranou. Dohoda o dobrém sousedství z roku 1992 alespoň udržovala tuto otázku stále otevřenou. Není divu, že Praha brzy po tlusté čáře za minulostí zanotovala melodii, která zní dodnes.

Toto prohlášení je vlastně smlouva Čechů a Němců na úkor sudetských Němců, prohlásil břitký komentátor pražských "Lidových novin".  "Dohoda mezi Prahou a Berlínem, jak se vypořádat se sudetoněmeckým problémem, aby to nic nestálo."  Spolkové shromáždění SL (sudetoněmeckého landsmanšaftu)  uvedlo v manifestu o porušení zákona a historického vědomí krajanů: "V tomto případě bylo velmi mnoho sudetských Němců zklamáno a nabyli dojmu, že byli opuštěni politickými vůdci ve Spolkové republice Německo a necháni na holičkách."  Mezinárodně právně závaznou smlouvou prohlášení není, to co bylo schvalováno většinou veřejného mínění a politiky, je velmi blízko k tlusté čáře za minulostí. Na druhé straně je koneckonců pozitivem založení Česko-německého diskusního fóra a Fondu budoucnosti, z něhož budou financovány společné projekty. Ale přímý, důvěryhodný a účinný dialog mezi Čechy a sudetskými Němci na zastupitelské politické úrovni tam nebyl a není. Nicméně po 20 letech existují regionální a místní iniciativy zaměřené na porozumění, které se nedají zlehčovat. Kulaté výročí deklarace bude ten správný čas pro "zprávu o pokroku" , kde budou pečlivě uvedeny silné a slabé stránky dokumentu.

Taková zpráva by měla upřímně odpovědět na otázku, zda Česko-německá deklarace skutečně vedla ke změně k zodpovědnějšímu uvědomění politiků na Vltavě, aby se dalo říci s Berndem Posseltem: "Já také vidím prohlášení jako pozitivní." Když bylo pět let po vydání prohlášení, neměl tehdejší český premiér Miloš Zeman žádné výčitky, když musel zdůvodnit kolektivní zbavení práv a vyvlastnění více než tři milionů Němců. Pro Posselta, který již není mluvčím, ale je spolkovým předsedou SL, to byla "labutí píseň politiků včerejška". Člověk se může mýlit. Zeman dnes sedí jako prezident na hradě a otravuje z nejvyššího postu další česko-(sudeto)německé vztahy. Naproti tomu to může trochu napravit sociálnědemokratický premiér Bohuslav Sobotka, který odmítá princip kolektivní viny, ale rychle zmlkne, když se konverzace stočí k rasistickým Benešovým dekretům. V Pražském parlamentu obhajoval svůj souhlas s vystoupením křesťansko-demokratického ministra kultury Daniela Hermana na Sudetoněmeckém dni 2016 proti zuřivým útokům českých komunistů.  Ale člověk musí být Sobotkovi samozřejmě vděčný. Z jeho zdůvodnění je také jasné, že nebude podporovat všechny požadavky vyhnanců. A to vzhledem k tomu, že dal svůj souhlas s Hermanovou misí, protože "chtěl podpořit pozitivní vývoj, což představuje linii sudetoněmeckého landsmanšaftu ve vztazích s dnešní Českou republikou". Postoj se dá snadno rozšifrovat.  Sobotka řekl, že - velmi kontroverzní a od krajanů právně sporné – je rozhodnutí o změně, kterou slaví její autoři jako "intelektuální investici do budoucnosti" : zřeknutí se znovuzískání "vlasti" a odškodnění. Tato "investice" je (stálé východisku sporu) zátěží SL v roce 2017.  Zejména zde mluvčí SL, stejně jako v nedávném rozhovoru pro Radio Praha, řekl o tragédii sudeto-německo-české hádky větu, (zkráceně) : „Samozřejmě, že začínají od nacistů.  Jako kdyby brutální ignorování sebeurčení sudetských Němců vznikem Československa nenastalo – roky před nacisty.“  Bernd Posselt má skutečně pravdu, když říká: "Usmíření musí pocházet od lidí." Nicméně, s politicky korektní interpretací historie pouze rozohňuje aktuální vnitřní konflikt SL. Na úkor celé etnické skupiny.

Gernot Facius, Sudetenpost, 12.1. 2017, str. 4

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf