Stalingradská bitva

Bitva u Stalingradu ( 17.7. 1942 –  2.2. 1943 ) byla nevětší bitvou a přelomem ve Druhé světové válce. K útoku na Stalingrad byla určena 6. armáda gen. Pauluse, jež zahájila bojové akce 17. 7. 1942 a začátkem září pronikla až do samotného Stalingradu. Setkala se však s heroickým odporem sov. vojáků i civilistů a utrpěla značné ztráty. 19. - 20. 11. 1942 přešla Rudá armáda, vojsky  Jihozápadního (gen. Vatutin), Donského (gen. Rokossovskij) a Stalingradského frontu (gen. Jeremenko) do rozhodného protiútoku. Skončila obranná fáze bitva a začala fáze útočná. 23. 11. bylo dokončeno obklíčení něm. vojsk, jež se marně snažila prorazit a dostat se ze „stalingradského kotle“. 10. 1. 1943 přistoupila Rudá armáda ke konečné likvidaci protivníka, dovršené 2. 2. 1943 kapitulací gen. Pauluse.

Úryvek z vyprávění amerického herce a moderátora Burta Lancastera k natáčení americko-sovětského televizního seriálu „Neznámá válka“ (THE UNKNOWN WAR - Великая отечественная война). Byl natočen z iniciativy AIR TIME INTERNATIONAL, ale tři největší americké společnosti, které tehdy pokrývaly celé území, se bez ohledu na konkurenci spojily v jednotnou frontu, odmítající seriál vysílat :

Stalingradská bitva - bitva na Volze - patří k největším a rozhodujícím bitvám Druhé světové války. Probíhala v prostoru velkého oblouku, Donu a mezi Donem a Volhou. Útok na stalingradském směru vedla fašistická vojska skupiny armád B (velitel generál von Bock; celkem 71 divizí) a vojska skupiny armád A (velitel polní maršál W. List; celkem 43 divizí). Do poloviny července dosáhli fašisté velkého oblouku Donu. Hrozilo nebezpečí, že se jim podaří obchvátit ze severu úporně se bránící vojska Jihozápadního frontu a přetnout komunikace spojující Moskvu s Kavkazem.

Sovětské hlavní velení zasadilo na přístupech ke Stalingradu do boje tři svěží armády, které od 12. 7. 1942 vytvářely Stalingradský front. Ve druhém sledu frontu byla 57. armáda a další zálohy. Hloubka obrany před Stalingradem byla 120 km - v tomto prostoru byla připravena řada obranných postavení, jež byla úporně bráněna sovětskými vojsky.

22. července vyrazila dvě silná úderná uskupení z Paulusovy 6. armády k útoku proti obranným postavením vojsk Stalingradského frontu. Fašistům se však nepodařilo zničit sovětská vojska v oblouku Donu a rozvinout bleskový úder na Stalingrad. Velitel Stalingradského frontu zasadil do boje záložní 57. armádu v prostoru mezi Donem a Volhou. Fašistický záměr proniknout co nejrychleji na Kavkaz byl úpornou obranou na stalingradském směru ohrožen. Německá 4. tanková armáda generála Hotha musela vyčlenit část sil také k útoku na Stalingrad. Útok fašistických tanků deroucích se z jihu ke Stalingradu byl zastaven silnými sovětskými protiúdery. Mezitím se však podařilo Paulusově 6. armádě překročit u města

Verťačij Don a proniknout rychle na sever od Stalingradu až k Volze. V těžkých obranných bojích na tomto úseku upoutala sovětská vojska na sebe značnou část těch nepřátelských sil, které se měly zmocnit města.

12. září podařilo se Hothově 4. tankové armádě proniknout z jihu do Stalingradu. Hlavní tíha obrany města spočívala nyní na 62. armádě generála Čujkova a 64. armádě generála Šumilova. Úporné obranné boje s fašisty uvnitř Stalingradu trvaly až do 18. listopadu. Fašistickým vojskům se nepodařilo zmocnit se celého města. Sovětská vojska si udržela ve Stalingradu na Volze nevelká, ale velmi důležitá předmostí. Těžkými boje vyčerpaná fašistická armáda musela přejít na celé frontě do obrany.

Zatímco pokračovaly úporné boje ve Stalingradu, soustřeďovalo velení Sovětské armády svěží zálohy na Dolním Donu a v prostoru na jih od Stalingradu. Sovětské hlavní velení připravilo plán velké útočné operace, jejímž cílem bylo obklíčit a zničit německá fašistická vojska v prostoru Stalingradu.

Pro útok připravilo vrchní velení celkem 14 armád vševojskových a jednu tankovou armádu, 17 000 děl a minometů, 1400 tanků a samohybných děl, 1267 letadel.

19. listopadu 1942 byla zahájena útočná fáze stalingradské bitvy mohutnými údery Jihozápadního a Donského frontu. Den poté vyrazila k. útoku vojska Jihovýchodního frontu. Nepřátelská obrana byla úspěšně prolomena a už 23. listopadu po osvobození Kalače se vojska útočící ze severozápadu a jihovýchodu spojila a uzavřela nepropustným kruhem obklíčená fašistická vojska ve Stalingradu. Bylo obklíčeno 330 000 nepřátelských vojáků (22 divizí), rumunské armády byly úplně rozbity.

Nastala nová fáze stalingradské bitvy. Obkličovací kruh kolem fašistických vojsk se novými údery sovětských vojsk stále zužoval. Fašisté narychlo slepili novou skupinu armád Don pod velením polního maršála E. von Mansteina, která se 12. prosince pokusila provést úder ve směru na Stalingrad. Cílem Mansteina bylo vyprostit Paulusova vojska 6. armády z obklíčení. Nepřátelský pokus byl však zmařen rozhodným odporem 51. a 2. gardové armády (velitel R. J. Malinovskij), které v rozhořčených bojích udržely svá postavení podél řeky Myšková.

Nové a nové údery vojsk Jihozápadního, Voroněžského a Stalingradského frontu ve druhé polovině prosince 1942 rozbily všechny pokusy zachránit Pauluse. V palbě sovětského protiletadlového dělostřelectva ztroskotal i vzdušný most německého letectva do Stalingradu, přestože Góring sliboval, že touto cestou bude Stalingrad udržen v rukou německé armády. Zatímco vojska Donského frontu stlačovala obklíčeného nepřítele na stále menší prostor ve Stalingradu, osvobozovala vojska Jihozápadního, Voroněžského a Stalingradského frontu rozsáhlé jihoruské oblasti. Také postavení fašistických vojsk na Kavkaze se hroutilo a nepřítel byl nucen provádět zde rozsáhlé úhybné manévry. Ve dnech 10. ledna až 2. února 1943 rozdrtila vojska Donského frontu úplně odpor nepřítele ve Stalingradu. Více než 90 000 nepřátelských vojáků v čele s generálem-polním maršálem Paulusem bylo zajato. Stalingradská bitva byla dovršena jedinečným historickým vítězstvím Sovětské armády. V první a druhé fázi bitvy byly rozdrceny 32 nepřátelské divize a 3 brigády, dalších 16 divizí ztratilo svou bojeschopnost. Nepřítel ztratil v této mohutné bitvě přibližně 1,5 miliónu lidí padlých, raněných a nezvěstných, 3.500 tanků, 3.000 letadel, více než 12.000 děl a minometů a množství jiného vojenského materiálu. Stalingradská bitva znamenala základní přelom ve Druhé světové válce.

MEMENTO MORI

V lednu 1943 dostali muži a důstojníci Paulusovy armády, obklíčené u Stalingradu, povolení napsat dopis. Junkers, startující toho 23. ledna z posledního volného letiště v Novočerkassku, odvezl celkem sedm pytlů pošty. Dopisy však nebyly doručeny. Armádní velení je zabavilo ke studijním účelům. Statisticky vyjádřeno mělo:

- kladný postoj k vedení války 2,1% pisatelů; pochybovačné stanovisko 4,4%; odmítavé stanovisko 51,1%; vysloveně opoziční 3,4%; bez stanoviska bylo 33% pisatelů. Statistika nebyla zveřejněna. Goebbels o ní prohlásil: „Nepřijatelná pro německý národ.“ Spolu s ostatními dokumenty o Stalingradské bitvě byly dopisy uloženy ve vojenském muzeu v Postupimi a těsně před pádem Berlína 1945 dopraveny do západního Německa. V době likvidace obklíčeného uskupení Paulusovy armády (listopad 1942 - únor 1943) bylo rozbito 22 německých divizí. Bylo zabito 147.200 vojáků a důstojníků wehrmachtu, zajato přes 91.000 mužů, z toho více než 2.500 důstojníků, 24 generálů a jeden polní maršál (Paulus). Do 24. ledna 1943 se Němcům podařilo letecky odsunout 42.000 raněných a nemocných. Mnoho dalších bylo mezi zajatými.

Z vyjádření současníků bitvy:

W. S. CHURCHILL (16. prosince 1941)

Hitlerovy neúspěchy a ztráty v Rusku jsou v současné době hlavními faktory této války.

NEWS CHRONICLE (19. prosince 1941) Spolu s milióny britských občanů ve všech koutech světa se hluboce klaníme ruským armádám, ruskému lidu a vzdáváme jim hold.

Všem národům ukázali, jak se má bojovat s „neporazitelným" nepřítelem.

TIMES (22. prosince 1941) Bitva na východě je osou celé války. Na ní koneckonců závisí všechno ostatní.

F. D. ROOSEVELT (3. dubna 1942) Churchillovi: Váš a můj lid požadují vytvoření fronty, jež by oslabila tlak na Rusy, a naše národy jsou dostatečně moudré, aby si uvědomily, že Rusové dnes zabíjejí více Němců a ničí více výzbroje než Vy a já dohromady.

F. D. ROOSEVELT (červen 1942) Odpověď na otázku, zda válku vyhrajeme nebo prohrajeme, závisí vcelku na Rusech. Dokážou-li se Rusové toto léto udržet a budou poutat v bojích tři a půl miliónu Němců, určitě se nám podaří zvítězit.

J. V. STALIN (28. července 1942) Je na čase skončit s ústupem. Ani krok zpátky!

To musí být nyní našim hlavním heslem. Je třeba houževnatě, do poslední kapky krve hájit každé postavení, každý metr sovětského území, udržet každou píď sovětské půdy a hájit ji do posledního dechu.

IRISH TIMES (září 1942) Říká se, že prý doba zázraků minula. Ale z vojenského hlediska obrana ruské armády u Stalingradu do oblasti zázraků patří.

A. HITLER (říjen 1942)

Celé tažení ztratí veškerý smysl, jestliže se vzdáme Stalingradu.

E. WEINERT (1942) Čím více se blížíme ke Stalingradu, tím hrůznější se naskýtá obraz. Po všech cestách, na jejich okrajích, sedí nebo leží ti, kteří nestačili ustoupit a tady pomrzli, vyčerpaní a opuštění... Dá to práci prodrat se troskami a mrtvými.

Generál F. PAULUS (24. ledna 1943) Další obrana nemá smysl. Katastrofa je nevyhnutelná. Pro záchranu lidí, kteří ještě zůstali naživu, žádám, aby mi byla okamžitě povolena kapitulace.

Generál H. GUDERIAN (1943) Situace se značně zhoršila a ... po katastrofě u Stalingradu se stala takřka hrozivá, a to i bez bojových akcí západních mocností.

Generál S. WESTPHAL (1943) Porážka u Stalingradu ohromila jak německý lid, tak i jeho armádu. V celých dějinách Německa nikdy před tím nedošlo k tak strašné zkáze takového množství vojsk... Již se nepodařilo zacelit mezeru, vzniklou v řadách německé armády po ztrátě 20 nejlepších divizí 6. armády.