Podvody Západu, medií i politiků, přenesené i k nám, o událostech na Kosovu a Metohiji, kde se pohazovalo se stovkami tisíců od Srbů údajně povražděných Albánců, byly včas odhaleny a dezinformátoři, lháři, museli zmlknout. A tak se počet mrtvých do odchodu vojska a policie Jugoslávie (červen 1999) snížil na čísla kolem 3 000, všech národností. V posledních měsících se však zase dostávají do popředí podobné podvody, v souvislosti s bosenským městem Srebrenica, kde se zase hází s tisíci (7-8 000), údajně od Srbů povražděných Muslimů, po obsazení města bosensko-srbskou armádou (červenec 1995). A při tom tu zase chybí, jako na Kosovu, ty tisíce mrtvých těl, zjištěných nezávislými zdroji, které by tu byly prokazatelně zmasakrovány bosensko-srbských vojskem. Mrtví tu byli, ale na obou stranách, vždyť probíhala občansko-etnicko-náboženská válka a kolem Srebrenici se válčilo více než tři roky. Nikdo ze západních dezinformátorů neuvádí, že tu během bojů padlo kolem 1 200 bosensko-srbských a přes 2 000 bosensko-muslimských vojáků, což činí přes 3 200 obětí v tomto prostoru. Pro dezinformátory, pro Tribunál v Haagu, je to všechno údajně následkem Srby prováděných masakrů. Na odhalení památníku Muslimům, údajně povražděným od Srbů, přijel 20. září 2003 i bývalý americký prezident Bill Clinton, jeden z hlavních strůjců krveprolití v někdejší Jugoslávií. USA daly milión dolarů, jako svůj příspěvek k výstavbě památníku. Jak se britský novinář G.Copley (ISSA) dozvěděl od islamistů, památník se má stát pro radikální islamisty v Evropě svatyní a místem každoročních poutí. Jak G.Copley, tak i Y.Bodansky (viz níže) se obávají, že se Bosna může stát základnou pro operace v Evropě pro různé teroristické skupiny (např..Al Kajda nebo HizbAllah, neboť příliš mnoho mudžaheddinu (“svatých válečníků”) z různých islámských zemí zůstalo v Bosně (dostali za své “zásluhy” bosenské pasy, přiženili se tam).

Je zajímavé, že si téměř nikdo na Západě nevzpomene, že v Srebrenice před druhou světovou válkou, žilo 50,6 % Srbů a 49 % Muslimů. Za války (1941-45), po etnické čistce Srbů ustašovci a jejich muslimskými spojenci, velmi poklesl počet Srbů, takže při sčítání lidu (1991) jich bylo v Srebrenici už jen kolem 28 %. Když bosensko-srbské vojsko obsadilo v červenci 1995 Srebrenicu, žádný Srb tam už nebyl. Veliké podvody a pohazování s tisíci mrtvých, od Srbů údajně povražděných Muslimů kolem Srebrenici, zahájila velvyslankyně USA při OSN paní M.Albrightová v srpnu 1995, když ukázala jakési letecké snímky z Bosny, prý jako doklady o tisících povražděných Muslimů, např.u Nové Kasaby. Chtěla tím odvrátit pozornost světové veřejnosti od šoku, když chorvatsko-muslimské vojsko 4.srpna 1995, vyzbrojené Německem, Iránem aj., vedené americkými generály-žoldáky, přepadlo Republiku Srbská Krajina, s následným útěkem, vyhnáním 200 000 Srbů, po vyloupení a zničení tisíců srbských domů, po masakrech stovek Srbů. Nicméně tato “hausnumera” paní Albrightové o tisících od Srbů povražděných Muslimů kolem Srebrenici se ukázala jako podvod. Tyto dezinformace popíral ve své zprávě i podplukovník americké armádní rozvědky J.R.Sray (“Jak se prodává bosenský mythus Americe: Kupče, dej si pozor.” US Army Foreign Military Studies Office, Fort Leawenworth,KS, říjen 1995).

Tribunál v Haagu, “prodloužená ruka amerických zájmů”, nesděluje přesné počty mrtvých, kteří prověřeně zahynuli následkem údajných masakrů kolem Srebrenici. Zprávy vždy řeknou, že bylo povražděno 7-8 000 Muslimů a vůbec se nepozastavují nad tím, že tyto počty nikde nebyly prokázány nezávislými mezinárodními vyšetřovateli. Kdyby se nešířily dezinformace a kdyby se veškeré zlo neprávem nepřipisovalo jen Srbům, mělo by se po pravdě říci, že v rámci tři roky trvající občansko-etnicko-náboženské války byla celá východní Bosna “hřbitovem” Muslimů i Srbů. Americký čtyřhvězdičkový generál Charles Boyd, zástupce velitele pro Evropu, napsal článek “Dělání míru s viníkem” (Foreign Affairs, září/říjen 1995, str. 22-38), s kritikou jednostrannosti Západu. –“Musíme vidět věci na Balkáně jaké jsou, a ne jaké bychom si přály aby byly. Potřebujeme zdravý skepticizmus o “přijímaných pravdách” (received wisdom), a nade všechno potřebujeme říkat pravdu, i kdyby to bylo jen nám samotným…Etnické čistky jsou pouze odsuzovány, když je provádějí Srbové, ne ale, když jsou Srbové jejich oběti…”

Vynikající přehled o podvodech kolem Srebrenici dává George Pumphrey v článku “Masakr v Srebrenici”: Novinářská kachna? (Dialogue, vol. 7, čís.27-28, Podzim/Zima, str.108-142). V knize “Válečné zločiny – Vražedné lži Spolkové vlády a jejich oběti v kosovském konfliktu” probírá v kapitole “Srebrenická rampa” německý novinář Jürgen Elsässer tuto tematiku (Konkret, Hamburg, 2000). Jeho další kniha “Válečné lži” (Kai Homilius, Berlin, 2004) přináší další fakta, vyvracející mythus o Srebrenice, jak ho chce vidět oficiální Západ. Je tam citována i fantastická lež ministra obrany Německa R,Scharpinga ze začátku NATO agrese proti Jugoslávii, ze dne 28.března 1999:…”(nechtěli bychom) přihlížet, jako když bylo v Srebrenici zavražděno 30 000 (!) lidí.” Dvouletá obsáhlá práce (2002) Dokumentačního centra Republiky Srbské (RS) a jejího byra pro vztahy s Tribunálem v Haagu, za intenzivní spolupráce s předsedou parlamentu RS D.Kaliniće a M.Ivaniševiće (autora “Kroniky našeho hřbitova”, rozsáhlé práce o 400 str. z  r.1994, o strádání Srbů kolem Srebrenice a Bratunce během 1992-93) uvedla, že Srby bylo zastřeleno MÉNĚ NEŽ STO nezvěstných (i to je zlé číslo, ale vzhledem k událostem ve východní Bosně – ničení srbských vesnic a vražda hodně přes 1 000 civilistů muslimskými ozbrojenci ze Srebrenici – není vůbec překvapivé). Zpráva, která negovala Západem udržovaný mythus o tisících povražděných Muslimů, vyvolala “zděšení” v úřadě Vysokého představitele (“místokrále”) pro B&H Paddy Ashdowna, na muslimsko-chorvatských úřadech. Šíření výsledků bylo zakázáno, v mediích diskreditováno. D.Kalinić byl později zbaven své zvolené funkce. Jako vrchol nebývalého tlaku a vyhrožování proti RS “místokrálem”, bylo prohlášení vlády RS koncem r.2004, že souhlasí se zprávami o Srebrenici, jak je šíří Západ a muslimsko-chorvatská federace v B&H, i když vláda RS nemá veškeré údaje k dispozici.

Rozsáhlá zpráva holandské armády, jejíž prapor byl v Srebrenici, říká, že nebyly nalezeny žádné písemné příkazy vyšších srbských míst k masakrům, ani že by tyto byly předem plánovány. Jedna kapitola obsahuje kritiku USA a západních tajných služeb.-“Máme tu celý příběh tajného spojenectví Pentagonu a radikálními islamistickými skupinami z Blízkého Východu, které měly bosenským Muslimům pomáhat. Některé z nich jsou ty stejné, proti kterým Pentagon teď bojuje” (Guardian, 22.dubna 2002).

Podvody začaly už v době, kdy byla Srebrenica, spolu s Goražde, Bihaćem, Tuzlou a Žepou, prohlášena za demilitarizované město (1993),. V “demilitarizovaném” Goražde byla dobře vyzbrojená bosensko-muslimská posádka (8-12 000 mužů), podobně i v  Bihaći (celý 5.sbor), který z “demilitarizovaného” Bihaće podnikl vpád (říjen 1994) do západní Bosny, odkud vyhnal na 20 000 Srbů. V tzv. “demilitarizované” Srebrenici byla posádkou 28. muslimská divize (10-15 000 mužů), vedená Nasirem Orićem, který odtud podnikal zničující nájezdy na srbské vesnice východní Bosny. Podle střízlivých odhadů je zodpovědný za rozvrácení přes 100 srbských vesnic, za smrt více než 1 000 lidí. Masové hroby srbských obyvatel v osadách Kamenica, Miliči, Bratunac, Skelani, Kravica, atd., jsou toho svědky. Generál P. Morillon, velitel UNPROFORu, byl například 22.března 1993. na pohřbu 30 srbských obětí v osadě Kravica. O tom se nelegálně založený a jednostranně vystupující Tribunál v Haagu, západní media a politici nijak zvlášť nezmiňují.

“Pán Srebrenici” Nasir Orić ukazoval západním novinářům (psali o tom) video záznamy z poprav obyvatel srbských vesnic. Poslanec bosenského parlamentu, Muslim Ibran Muslim líčí teror muslimské mafie, která vládla Srebrenicí, ve městě i v srbském okolí (1992-95) (Junge Welt, 27.-28.července 1996). Po pádu Srebrenici podnikal Orić poklidně v  Tuzle, plné vojáků NATO, než si na něho v roce 2003 “vzpomněl” Tribunál v Haagu a nechal ho zatknout pro vraždu několika Srbů, ne pro genocidu. Poslední “loupežná výprava” muslimské posádky v Srebrenici proti srbským vesnicím byla v červnu 1995, měsíc před pádem města. Kritizoval ji i tehdejší generální tajemník OSN B.B.Ghálí, který řekl, že bude mít nedozírné následky. V té době se už chystalo zničit Republiku Srbskou Krajinu veliké chorvatské vojsko (140 000 mužů), společně s bosensko-muslimským, v rámci operace “Bouře” (začala 4.srpna 1995), podle plánů penzionovaných amerických generálů-žoldáků H.Soystera, C.E.Vuona a C.E.Sainta, z  “Vojenské profesionální zdroje a.s.” (Professional Military Resources, Inc.), z Alexandrie, Vi, USA. Nehledě na sankce proti dodávkám zbraní, chorvatské vojsko bylo vyzbrojeno Německem, Argentinou i odjinud, zpravodajskou službu zajišťovalo NATO, armáda USA. Muslimskou armádu zajišťovaly USA, podle hesla equip & train (vyzbroj a vycvič), za vydatné pomoci řady muslimských států.

Obsazení Srebrenici v červenci 1995 bylo nutné, neboť její posádka představovala nůž v zádech bosensko-srbské armády, ohrožované na západě soustředěním chorvatsko-muslimských vojsk. Při opakovaných rozhovorech s velitelem bosensko-srbského vojska generálem Ratko Mladićem o Srebrenici, generál řekl autorovi: “Naše vojsko mělo přísné rozkazy chovat se k zajatcům podle mezinárodního práva. Žádné masové popravy nebyly, jak o nich informují media…Byla to občansko-etnicko-náboženská válka, která nám byla vnucena, my jsme nechtěli rozbít Jugoslávii. My jsme nebyli agresory, vždyť to byla naše vlastní země, kde jsme žili po mnoho staletí s Chorvaty a Muslimy. Jsem hrdý na to, že vojsko pod mým velením zabránilo, aby se neopakovala genocida Srbů z ustašovského Chorvatska.” Autor článku diskutoval v Pale (1996) s dr.Radovanem Karadžićem o nehorázných dezinformacích západních medií o událostech v Bosně a Hercegovině, o Srebrenici, Karadžić lakonicky řekl: “Je neuvěřitelné, jak nás západní media vylíčila v absolutně jednostranných, tendenčních zprávách – z neznalosti a za peníze”. Při soudu za nepřítomnosti (červenec 1996) generála Mladiće a Dr.Karadžiće se ukázal, jako princip tribunálu v Haagu: ”Obžaluj ihned. Hledej důkazy o zločinech později”. Tribunál získal velikou část svých “důkazů” na základě zpráv novinářů. Prezumpce neviny zde neplatila.

Počet 7-8 000 ztrát v Srebrenici vznikl tak, že po jejím pádu byly údaje o 8 000 (až 10 000) nezvěstných, z toho 3 000 muslimských vojáků a 5 000 civilů. Bez jakéhokoli ověření, sečtením 3 000 + 5 000 = 8 000, media začala uvádět, že to bylo 7-8 000 mrtvých. I když řada zpráv západního tisku (kterých nikdo nedbal) psala, že “Muslimští uprchlíci proklouzli přes srbské linie” (New York Times, 18.července 1995), že “Nezvěstné vojsko enklávy nalezeno” (Times, 2.srpna 1995). Nebylo nikomu divné, že se přes 3 000 “obětí” ze seznamu mrtvých (nezvěstných?) objevilo na volebních seznamech v 1996, že 500 ze seznamu bylo už dávno mrtvých před pádem Srebrenici? Holandská vláda se plně stavěla za tvrzení o masakrech v Srebrenici (udávala méně obětí), šéf štábu holandské armády gen.H.Couzy veřejně protiřečil ministrovi obrany J.Voorhoeveovi (Die Welt, 12.7.1996), “protože bosensko-srbské vojsko neprovedlo žádnou genocidu nad Muslimy”. Podobně mluvil i velitel praporu plukovník Tom Karremans a řada jiných holandských vojáků.

Bývalý redaktor BBC Jonathan Rooper (ISSA) říká, že památník zveličenému počtu obětí jediné strany neposlouží ani pravdě ani cílům usmíření, že minimálně 1 000 Srbů pobily jednotky Nasira Oriće. Mluví o tom, s mnoha fakty, i kniha M. Ivaniševiće “Kronika našeho hřbitova” (Beograd, 1994), o které Tribunál v Haagu zatím nechce slyšet.

Snad se jednou svět doví i o skutečném celkovém počtu obětí v Bosně a Hercegovině v létech 1992-95, kde se také jen tak pohazovalo s tisíci mrtvých a svět tomu věřil, aniž by znal zdroje pro tato čísla vlády bosenských Muslimů, která 2-3 roky udávala počet mrtvých a nezvěstných na 250 000, aby je nehlučně snížila na jaře 1995 na 145 000, zatím co generál Boyd je odhaduje na 70 000 až 100 000. Zřejmě poslední informace o těchto smutných číslech uvedla Norská národní televize, podle dvou demografů (Ewa Tabeau a Jakub Bijak) při Tribunálu v Haagu (19.11.04). Podle nich bylo zabito 102 622 civilů a vojáků (55 261 + 47 360), z toho bylo 38 500 civilů Muslimů a Chorvatů a l5 700 Srbů. Izetbegovićova muslimská armáda ztratila 28 000 mužů, srbská 14 000, chorvatská 6 000. Tři nevládní organizace bosenských Srbů v celkem stejné době uvedly počet 5 873 povražděných nebo trvale nezvěstných Srbů ze samotného Sarajeva, nicméně tento počet je zcela neúplný. Obsahuje i 2 508 osob srbské národnosti, které byly zlikvidovány v četných větších i menších (“soukromých”) muslimsko-chorvatských internačních táborech v Sarajevu. Kdo má pravdu v těchto smutných číslech, tak často zneužívaných z propagandistických důvodů?