Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.

01.11.2005, Ostrava

PODVODY KOLEM SREBRENICI POKRAČUJÍ

Na podvody Západu v souvislosti s Kosovem a Metochií (1998-1999) si svět už zvykl, tvrzení o údajných statisících od Srbů povražděných Albánců byla lží. Kosovská osvobozovací armáda (UCK) a Západ, spolu s NATO, byly hlavními viníky za vznik násilí, které tam Západ propagandou a dodávkami zbraní od začátku podnítil a podporoval. Jeho státnici i media úspěšně potlačili a překřičeli informace té druhé strany. Stejně velkých podvodů se Západ dopustil i v souvislosti s údajným „největším masakrem v Evropě od konce 2. světové války“ během obsazení Srebrenici 11. července 1995 bosensko-srbským Vojskem Republiky Srbské (VRS). Podvody doznaly až hysterické rozměry během 10. výročí této události (2005). I zde se pohazovalo s tisíci prý od VRS povražděných zajatých Muslimů. Z původních nejčastěji používaných 6-7 000 se dnes udává 8 000 mrtvých a většina medií toto nekriticky papouškuje.Při tom tu zase chybí, jako na Kosovu a Metochii, ty tisíce mrtvých těl, zjištěných nezávislými zdroji (srbští experti byli prakticky vyloučeni), které by byly prokazatelně zmasakrovány od VRS. Během 10. výročí údajného masakru bylo pohřbeno přes 600 ostatků prý identifikovaných obětí, v okolí má být pohřbeno dalších 2 000, v márnici Tuzle je ještě 3 000 neidentifikovaných těl. Kdo to jsou, kdo je identifikoval, jak a kde zemřeli ti lidé, o tom neexistují bezpečné zprávy. Nikdo nezaručuje, že ta těla nebyla přemístěna z různých bojišť Bosny a Hercegoviny (BaH), testy s DNA za této situace mají jen podružný význam. Vůbec ale nikdo neuvádí, že během občansko-etnicko-náboženské války (trvala přes 3 roky) tu padlo v bojích (informace od VRS) 1 200 Srbů a přes 2 000 Muslimů. Pro dezinformátory Západu a Tribunál v Haagu (ICTY) to vše jsou údajné oběti srbských masakrů. Kromě západní propagandy, protisrbsky vystupují v Srbsku a Černé Hoře i nikým nezvolené některé nevládní organizace. NGO (non governmental organizations), jejichž představitelé (např. Nataša Kandić, Sonja Bizerko) představují jen hlásné trouby svých chlebodárců, různých NGO i oficiálních institucí z USA, Německa apod., různých velvyslanectví v Bělehradě, ve kterých (např. některé americké NGO) má velmi významné slovo i známá dezinformátora M. Albrightová.

Při odhalení památníku (20.9.2003) Muslimům, prý v Srebrenici povražděným od VRS, byl i bývalý prezident Clinton, jeden z hlavních viníků za krveprolití v někdejší Jugoslávii. Vzhledem k podvodům Západu o Srebrenici, vydala Společnost pro mezinárodní strategická studie (The Internationál Strategic Studies Association /ISSA/, Balkan and Eastern Mediterranean Policy Coutncil) 18. září prohlášení, zpochybňující zprávu o údajných 7 000 obětech, jako o „krajně přehnaných a důkazy nepodložených“. V ISSA byli západní novináři a odborníci pro rozvědky, jeden bývalý fukcionář OSN. Britský novinář G. Copley a odborník US Sněmovny reprezentantů pro boj s terorizmem Y. Bodanský se obávají, že se Bosna může stát základnou různých islamistických skupin (Al Kajda, HizbAllah) pro terorizmus v Evropě, neboť přílíš mnoho „svatých válečníků“ (mudžaheddinů), z různých islámských zemí, zůstalo v BaH: dostali za „zásluhy“ o vytvoření „islámského státu“ bosenské pasy, přiženili se tam. Začátkem 90tých let i Usama bin Ladin dostal bosenský pas, ještě jako přítelíček Clintonových USA. G. Gopley se dozvěděl od Muslimů, že se památník stane každoročním poutním místem islamistů. J. Rooper (ISSA) sdělil, „že památník zveličenému počtu obětí jedné strany neposlouží pravdě ani cílům usmíření“, že minimálně 1 000 Srbů pobily Orićovy jednotky.

Na Západě jako by nechtěli připustit, že v Srebrenici před 2. světovou válkou žilo 50,6 % Srbů a 49 % Muslimů. Za války (1941-45), po masakrech Srbů chorvatskými ustašovci a jejich muslimskými spojenci, tam poklesl počet Srbů. Při sčítání lidu (1981) jich tam bylo jen kolem 28 %. Když VRS obsadilo město v červenci 1995, už tam žádný Srb nebyl. Den po výročí pádu Srebrenici (12.7.2005), srbské obyvatelstvo vzpomínalo v Bratunci (10 km od Sreberenici) na svých 3 000 mrtvých. To světová a naše media moc nezmiňovala (připomněl to na ČTV 1 redaktor Karel Rožánek). ICTY a Západ neměly zájem o rozsáhlou knihu (378 str.) dr. Milivoje Ivaniševiće „Kronika našeho hřbitova (Beograd-Bratunac 1994), s podrobným seznamem téměř 1 000 zavražděných Srbů z nevelké oblasti kolem Srebrenici, Bratunce, Miliće a Skelanů, a seznamem jejich více než 300 pronásledovatelů a vrahů. Autor uvádí i Muslimy, zavražděné Muslimy, protože nechtěli pronásledovat své srbské sousedy.

Podvody kolem Srebrenici a pohazování s tisíci od Srbů údajně povražděných Muslimů zahájila M. Albrightová, tehdy velvyslankyně USA při OSN, v srpnu 1995. Jako doklad ukázala jakési tři letecké snímky od Nové Kasaby. Chtěla tím odvrátit pozornost světové veřejnosti od skutečně největší etnické čistky v Evropě po 2. světové válce, když chorvatské vojsko (kolem 140 000 mužů), spolu s muslimskou armádou, v rámci operace „Bouře“ (4. srpna 1995), vyhnalo z Republiky srbská Krajina na 200 000 Srbů (žili tam po staletí), stovky těch, kteří neuprchli, zmasakrovalo, a vyloupilo a pobořilo tisíce (!) jejich domů. Ve vedení Chorvatska byl v té době i nynější prezident Chorvatska Stipe Mesić, který v průběhu desátého výročí pádu Srebrenici pokrytecky nešetřil ostrými prohlášeními proti „srbským strůjcům masakru“. Sám Stipe Mesić se velmi zasloužil o rozbití Jugoslávie (napsal o tom i knihu). Patřil do skupiny (Tudjman, Boljkovac, Manolić, Mesić), vedené chorvatským nacionál-komunistou Ivanem Krajačićem , která za pomoci BND (Německá zpravodajská služba), vedená kolem Titovy smrti Klausem Kinkelem, pomáhala navazovat kontakty s ustašovskou emigrací (E.Schmidt-Eenboom: Válečník ve stínu – Klaus Kinkel a BND, ECON, Düsseldorf, 1995).

Velitel operace „Bouře“, chorvatský generál Ante Gotovina, stíhaný pro válečné zločiny, se skrývá kdesi (podzim 2005) v Chorvatsku, prý v některém františkánském klášteře (podle del Ponte, prokurátorky ICTY). Operaci plánovali penzionovaní američtí generálové-žoldáci (Soyster, Vuono, Saint), zbraně dodalo, přes embargo, Německo, Argentina, islámské země; rozvědku, někdy i leteckou podporu, zajišťovalo NATO a US armáda. Podle programu „equip and train“ (vyzbroj a vycvič) US armáda vyzbrojovala Muslimy. Nicméně od začátku ne všichni věřili podvodům Albrightové o Srebrenici, např. J.R. Sray, podplukovník vojenské rozvědky US (Jak se prodává bosenský mýtus Americe: Kupče, dej si pozor!“, US Army Foreign Military Studies Office, Fort Leawenworth, KS, říjen 1995). Řada časopisů údaje M. Albrightové zpochybnila: New York Times (18.7.1995) Muslimští uprchlíci proklouzli přes srbské linie“ ;Times (02.8.1995)“Nezvěstné vojsko enklávy nalezeno“. Základní výmysly vznikly, když se po pádu Srebrenici uvádělo 8 000 nezvěstných, 3 000 muslimských vojáků a 5 000 civilů. Media si nelámala hlavu a jednoduchým součtem 3 000 + 5 000 = 8 000 „našla“ 8 000 „mrtvých“. O západních mediích a jejich výmyslech, spolehlivosti, stojí za povšimnutí i článek britské novinářky Laury Silber ve Financial Times (3.3.1993): „Stovky zemřely, když Srbové dobyli muslimskou enklávu“. Byly to osady Konjevića Polje a Cerska, v širší oblasti Srebrenici. Velitel UNPROFORu v BaH generál P. Morillon tam ihned odjel a stovky mrtvých tam nenašel. Ale tu kachnu, šířenou muslimskými radioamatéry, slyšel a četl v známém časopise celý Západ. Generál si znepřátelil media – ušla jim hrůzná story!

Základním podvodem o OSN „chráněné“ Srebrenici bylo, že je demilitarizovaná, i když tam byla 28. muslimská divize, která od r. 1992 podnikala ničivé loupežné výpravy do srbských vesnic východní Bosny, kde zahubila prý až 2 800 srbských obyvatel a zničila přes 190 jejich vesnic na západ od řeky Driny. O nemalém počtu zničených srbských vesnic mluvil i plukovník Tom Karremans, velitel ochranného holandského praporu (Dutchbatu) v Srebrenici. Očitý svědek teroru a krvavých vpádů do srbských vesnic, prováděných tamní muslimskou mafií, Ibran Mustafić, předák Izetbegovićovy muslimské strany SDA, vše zveřejnil v sarajevském časopisu Slobodna Bosna (14.7.1996). Proto generál P. Morillon , při svědeckém projevu na procesu s Miloševićem začátkem 2004 (ICTY v Haagu) prohlásil: „… srbské zločiny proti Muslimům v Srebrenici mohly být odvetou za masakry Srbů, provedené Muslimy. Vynikající přehled o podvodech kolem Srebrenici dává článek George Pumphrey-ho v periodiku Dialogue (vol. 7, číslo 27-28, podzim/zima, 1998, str. 108-142):“ Masakr v Srebrenici – Novinářská kachna? „ a kniha německého novináře Jürgena Elsässera: „Válečné zločiny – Vražedné lži spolkové vlády“ (Konkret, Hamburg, 2000). Podle „standardních“ dezinformací Západu a muslimsko-chorvatského tisku se prý největší masakry „tisíců“ zajatých muslimských vojáků odehrály v Potoćari, asi 5 km od Srebrenici. Ale plukovník Karremans řekl ve svém svědectví před ICTY (4.7.1998), že tam bylo jen 2-3 % mužů schopných nosit zbraně (tj. 500-750), z kterých byla značná část později evidována (ne tedy zahubena) mimo Srebrenicu Mezinárodním červeným křížem.

Velitel VRS generál Ratko Mladić během opakovaných rozhovorů s autorem řekl, že jeho vojsko mělo striktní příkaz chovat se k zajatcům podle mezinárodního práva. „Žádné masové popravy nebyly, jak informovala západní media … Byla to občansko-etnicko-náboženská válka, která nám byla vnucena. My jsme nechtěli rozbít Jugoslávii. My jsme nebyli agresory, vždyť to byla naše vlastní země, kde jsme žili po mnoho století s Chorvaty a Muslimy … . Jsem hrdý na to, že vojsko pod mým velením zabránilo opakování genocidy Srbů z ustašovského Chorvatska. …Západ nikdy nezveřejnil, že v krvavých muslimsko-chorvatských bojích (1993) VRS zachránilo 40-50 000 prchajících Chorvatů před muslimskou armádou (Travnik, Zavidovići atd.). Léčili jsme je v našich nemocnicích …“. Obsazení Srebrenici bylo nezbytné, protože její posádka byla nůž v zádech pro VRS, když se v Chorvatsku chystalo 140 000 chorvatských vojáků na operaci „Bouře“. Generál připustil možnost, že srbskými vojáky mohl být zastřelen určitý nevelký počet zajatých muslimských vojáků, u kterých zjistili, že se účastnili masakrů jejich příbuzných ve východní Bosně.

O teroru 28. muslimské divize a zločinech jejího velitele Nasira Oriće psal i západní tisk, včetně údajů o video záznamech uťatých hlav Srbů, likvidace jejich těl výbušninami atd. (např. Washington Post, 16.2.1994). Sarajevský časopis „Osvobodjenje“ přinesl sérii článků Nasira Oriće, v kterých se zmiňuje, že „… v květnu 1992 jsme nejdříve očistili vesnice četníků (pejorativní název pro Srby) a pak jsme město (Srebrenicu) napadli a dobyli …“.

Vláda v Sarajevu (muslimská, muslimsko-chorvatská) od začátku uváděla zcela neověřený údaj o 250 000 mrtvých v BaH. Podle US čtyřhvězdičkového generála Charlese Boyda, zástupce velitele pro Evropu, vláda ten údaj na jaře 1995 pozměnila na 145 000. Jeho odhad byl 60-100 000 mrtvých všech válčících stran (Foreign Affairs, září/říjen 1995). Generál napsal: „Etnické čistky jsou pouze odsuzovány, když je provádějí Srbové, ne ale, když jsou jejích obětí …“. Poslední údaje o těchto smutných číslech sdělili dva demografové (podle norské TV) na ICTY v Haagu (18.11.2004). Podle nich bylo celkem zabito 102 621 civilů i vojáků (55 261 + 47 360), z toho bylo 38 500 civilů Muslimů i Chorvatů a 15 700 Srbů. Izetbegovićova muslimská armáda ztratila 28 000 mužů, srbská 14 000, chorvatská 6 000. Tři nevládní organizace (NGO) bosenských Srbů uvedly v samotném Sarajevu 5 873 povražděných nebo trvale nezvěstných Srbů. V rozsáhlé zprávě (skoro 3 500 stran) Holandského ústavu pro válečnou dokumentaci (NIOD) z roku 2002 je i kapitola, která obsahuje „nejsensačnější studie o západních tajných službách, které kdy byly zveřejněny“ (Guardian, 22.4.02). Kapitolu napsal Cees Wiebes: „Máme tu celý příběh tajné aliance mezi Pentagonem a radikálními muslimskými skupinami ze Středního východu, které měly pomáhat bosenským Muslimům – některé z nich jsou ty stejné skupiny, proti kterým teď Pentagon bojuje …“.Jinak zpráva říká, že nebyly nalezeny jakékoli písemné příkazy vyšších srbských míst k masakrům.

Zpráva o některých „hrozných masakrech“, které uvádějí muslimské i západní zdroje, jednoznačně odmítají členové „Dutchbatu“, kteří na těch místech byli. Kapitán M. Schoutenvůbec nezjistil citovaný masakr Muslimů v Bratunci, i když tam během několika “ kritických“ dnů osobně byl. Holandský časopis NRC-Handelsblad (24.7.1995) uvedl mínění dotazovaných holadských vojáků v nadpisu článku: „Srbové jsou teď pro holandské modré přilby ti hodní chlapci“. Die Welt (25.7.1995) popsal roztržku mezi NATO poslušnou holandskou vládou (např. ministři Jan Pronk, ministr obrany Joris Voorhoeve) a holandskou armádou, náčelníkem štábu generálem Hans Couzym, jehož vojáci neviděli žádnou genocidu, „protože bosensko-srbské vojsko žádnou genocidu nad Muslimy neprovedlo“. Podle původního holandského … „Debriefing Report“ bylo nejvíce mrtvých kolem cesty do Tuzly, kudy se muslimské vojsko za bojů probíjelo, hlavně v úseku mezi Kravicou a Nova Kasaba (500-700 mužů). Někde byly i ztráty VRS nemalé (např. kolem Baljkovici, Križevce – až 300-500). Nic se neříká o bojích mezi samotnými Muslimy, kteří chtěli kapitulovat a těmi, kteří se chtěli probít.

V roce 2002 vyšla v Banja Luce 2 roky připravovaná zpráva Dokumentačního střediska Republiky Srbské (RS) v BaH, a jejího Byra pro vztahy s ICTY, za vedení D. Kaliniće, předsedy parlamentu RS, a M. Ivaniševiče. Zpráva negovala „mythus o tisících povražděných Muslímů“. Podle ní během operací kolem Srebrenici bylo zastřeleno méně než 100 zajatých (což nemělo být!). Ostatní zahynuli v bojích, v minových polích, snad i vyčerpáním. Zdaleka to nebyly ty tisíce údajně povražděných, udávaných Západem a Muslimy. Zpráva vyvolala zděšení v úřadě všemocného „místokrále“ (gauleitera) BaH, Paddy Ashdowna, zkrachovalého politika britské Liberální strany, jeho nohsledů a chorvatsko-muslimských úřadů.

Šíření výsledků zprávy bylo zakázáno, v mediích diskreditovano. Kalinič byl zbaven své v řádných volbách zvolené funkce předsedy parlamentu, byla provedena čistka aparátu RS. Vrcholem morálního násilí Paddy Ashdowna bylo, že přinutil vládu RS (ekonomické vydírání, hrozba zrušení některých pro Srby prospěšných závěrů Daytonské smlouvy z r. 1995), aby v roce 2004 prohlásila, že souhlasí s údaji o masakrech ve Srebrenici, jak je šířil Západ a muslimsko-chorvatská federace. A při tom Kalinićova zpráva přišla k podobným závěrům, jako zpráva ISSA (18.9.2005), která zpochybnila zprávu o údajných 7 000 obětech masakrů, jako … „ o krajně přehnaných a nepodložených. … Počet 7 000 obětí je dezinformací, veškeré nezávislé forenzní důkazy ukazují na muslimské ztráty (při masakrech) na úrovni stovek, a to málo stovek. … Trvalé vyzdvihování takových údajně vysokých muslimských ztrát také zamlžuje vraždy Srbů, spáchané Muslimy v Srebrenici.“ Za povšimnutí stojí i fakt, že nemálo (prý až 3 000) „nezvěstných“ Muslimů (a tedy oficiálně „mrtvých“) bylo zjištěno na volebních seznamech během voleb 1996-97. Ivanišević uvedl, že až 500 údajně nezvěstných („povražděných“) bylo už dávno mrtvých před Srebrenickou operací.

V občansko-etnicko-náboženské válce v dřívější Jugoslávii, tedy i BaH, nikdo není bez viny. Dalo by se proto říci, že celá východní Bosna, včetně oblasti Srebrenici, byla hřbitovem jak Muslimů, tak i Srbů. Nynější „hrátky s mrtvými“ jen zvyšují mezietnickou nenávist. Kauzu Srebrenica zneužil Západ (politici, media) k dosažení svých politických cílů, k odpoutání pozornosti od zločinů, napáchaných proti Srbům chorvatsko-muslimským vojskem za pomoci Západu a NATO, během operace „Bouře“, začátkem srpna 1995.

Bohužel přestalo už platit to krásné rčení, že bratr je milý, ať je jakékoli víry.

Redakce: Ing. P. Reif, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Historickou a dokumentační komisí Klubu českého pohraničí pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Tisk neprošel autorskou ani jazykovou úpravou. Tisk 12, Praha, listopad 2005.