Srbsko čistí stůl!

Poznámka redakce: Srbsko bylo válcováno Němci a Rakušany  za první i druhé světové války. Němci vyvraždili statisíce Srbů, zničili jejich zem. Příslušníci německé menšiny v Jugoslávii byli ve své většině znacizovaní. Účastnili se vraždění Srbů. Dokonce měli svou dobrovolnickou 7. SS divizi „Prinz Eugen“. Jugoslávští Němci vstupovali i do německých bezpečnostních jednotek.

Otázkou je, zda Němci Srbsku zaplatili škody, které mu německou agresí vznikly. Nic  o tom nevíme. Němci své reparační povinnosti zásadně neplní. A proto se domníváme, že Srbsko by nemělo poskytovat svým bývalým německým spoluobčanům finanční ani materiální náhrady.

Je však třeba si uvědomit, že Německo vystavovalo po léta Srbsko, které chtělo srazit na kolena, masivnímu tlaku, jemuž, zvláště když byl zprostředkován i EU, nemohlo čelit. A tak jsme svědky toho, jak oběti platí „náhrady škod“ agresorům. Je to výsměch mezinárodnímu právu. Je to zvrácenost.

Srbsko nejdříve mělo žádat na Německu zaplacení reparací a po jejich vyrovnání teprve případně jednat o dalším.

Dunajští Švábové vyhnaní po 2. světové válce nyní dostávají v Srbsku zpět nemovitostí

Po celá desetiletí se zdálo, že Josef Springer nemůže splnit poslední přání svého otce, který zemřel v roce 1964. Vyhnanec neměl šanci dostat zpět rodičovské holičství a pozemky, včetně bytového domu v srbské Vojvodině. Springerové byli vyvlastněni a vyhnáni po druhé světové válce, jako stovky tisíc dunajských Švábů.

Je zapotřebí aktivní pokání, ne jen slova lítosti

Více než půl století po smrti otce jsou nyní šance vrácení rodinného majetku ztraceného v roce 1945. S ohledem na toto dělá Srbsko pořádek. Vypořádalo se s temnou kapitolou své poválečné minulosti nejen slovy lítosti, ale i aktivním pokáním. Dunajští Švábové byli rehabilitováni a získávají zpět svůj majetek.

Mnozí tomu nemohli uvěřit a nemají vůbec žádné požadavky. Anebo nebyli informováni o nových možnostech, protože jen málo pozornosti byla média ochotná věnovat tomuto tématu a všichni krajané nebyli dosaženi konsorciem dunajských Švábů s jejich informační brožurami. Josef Springer byl informován. A podal, nehledě na všechny pochybnosti, svou žádost. Je jedním z 2 200 dunajských Švábů, které zastupuje linecký právník Ralf Brditschka, se svým srbským kolegou Nikolou Božičem. Zatímco Springer musí ještě počkat, byla uzavřena první restituční řízení: Tři bratři z Katsdorfu v hornorakouském okrese Perg dostali 3 000 metrů čtverečních půdy v malém srbském městečku Kula zpět. To by měli slyšel jejich prarodiče exulanti.

Ačkoli v právním řádu v Srbsku byl jednoznačně přijat zákon o rehabilitaci a restituci  v roce 2011 a cizinci jsou plně přijímáni za státní příslušníky, není vždy snadné jej uplatnit. Brditschka poukazuje na to, že vlastnictví lze vrátit pouze přesně tak, jak bylo v té době vyvlastněno. Vzhledem k tomu, že vlastnictví se za sedmdesát let změnilo a záznamy jsou často nepřesné, vznikají problémy. Plánovaná změna zákona by mohla pomoci. "To by usnadnilo náš proces", říká Brditschka pro hornorakouský deník Neues Volksblatt.

Dokonce jsou překážky i u rakouské byrokracie

Ale problémy jsou také v Rakousku. Všichni, kteří se snaží získat restituce v Srbsku, budou muset potvrdit, že nedostali kompenzace od Rakouska. Odpovídající potvrzení musí poskytnout státní pokladna. "To trvá celou věčnost", stěžuje si Brditschka. Neměl by být problém uvážit, že dunajští Švábové byli v době vyvlastnění jugoslávští občané, a proto v Rakousku nemohli získat žádnou „kompenzaci“. Brditschka zastupuje případy, kdy odškodnění závisí pouze na rozhodnutí ministerstva financí ve Vídni.

Méně problematické jsou rehabilitace. Srbsko upustilo od důkazního břemena. Vyloučeni z restituce jsou lidé prokazatelně zapojení do válečných zločinů. "Pokud nejsou k dispozici žádné dokumenty, které by dotyčného obvinily, je rehabilitace zajištěna", řekl právník Božič pro Volksblatt. V případech, kdy restituce není možná, protože majetek již není k dispozici, nebo budovy již nestojí, je připraveno odškodnění. Srbsko má k dispozici dvě miliardy eur, které budou distribuovány poměrným dílem v roce 2018, po ukončení řízení pro všechny žadatele. Bude to 10.000 eur v hotovosti a zbytek do maxima 500.000 eur ve vládních dluhopisech. Obtížné je také ohodnocení firem, které již neexistují. Obhájce Božič pro "Sudetenpost" : "Máme klienty, jejichž předkům patřily loděnice v Apatinu se stovkou lodí a šest souvisejících pozemků na břehu Dunaje. Majitel Jochen Kramer byl jedním z nejbohatších mužů v Apatinu. Otázkou je, jak budou dnes ohodnoceny? "Devět potomků Kramerových podalo žádost o restituci. Pozemky by mohly být restituovány, ale lodě a bývalé loděnice již samozřejmě neexistují.

Kompenzace vězňům a jejich příbuzným

Odškodnění je k dispozici i pro ty, kteří nebyli vyhnáni, ale vězněni režimem v Titových koncentračních táborech. Pro tyto kompenzace uplynula lhůta v loňském roce a právníci doufají, že rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz dosáhne prodloužení lhůty, a že bude moci být náhrada požadována do konce roku 2016.  Dokonce i přeživší po dunajských Švábech, zahynulých v těchto táborech, mohou dostat kompenzace. Přesné částky odškodnění nejsou dosud známy, protože jsou vyměřovány soudy. Nicméně jsou pokyny, které vyplývají z náhrad pro srbské oběti Titova režimu. Nikola Božič proto očekává, že to bude asi 20 eur za den v táboře, kde částka nakonec závisí na důvodech uvěznění. Dokonce i blízcí příbuzní dunajských Švábů, kteří v těchto táborech zemřeli, mají nárok na odškodnění. Božičovy odhady jsou 7000 Euro za smrt dítěte, za smrt rodičů 5000 eur, u sourozenců asi 3000 eur.

Právě tento přezkum ztracených životů ukazuje, že kompenzace má také dost morbidní aspekt. Ale vlastně to není primárně o penězích. Landsmanšaft dunajských Švábů také požádal o restituci bývalého veřejného majetku Němců v Srbsku. Majetek by měl proudit do nadace, jejímž cílem je podpořit proces, o kterém Josef Springer říká, že "konečné vede k vyčištění a ke smíření". Jeho v roce 1964 zesnulý otec by se neodvážil snít o ničem více. Nyní je sen docela realistický.

Sudetští Němci mohou jen snít

(Stále) není reálný sen, který by mohl pomoci ke spravedlnosti také dědovi Ralfa Brditschky. Heinrich Brditschka a jeho otec postavili v Jablonci největší továrnu na šperky v Sudetech. Mohl by být také opět již dlouho majitelem. Ale jen kdyby odkoupil továrnu po přelomu roku 1990. Bylo mu to nabídnuto v té době za tři miliony amerických dolarů. Ale výrobce, dnes žijící v Haid u Ansfelden v Horním Rakousku, který má úspěchy s jabloneckými šperky, odmítl: "Nemohu přece koupit svůj majetek!" Ale chtěl jej získat zpět. Třikrát marně žádal o náhradu aktiv odhadovaných na osmnáct až dvacet pět milionů eur u českých soudů. Benešovy dekrety stále platí bez změny. Zatím je možné jen prozatímní státní občanství České republiky, které Brditschkovi po válce měli. Kdyby byla realita uznána českými orgány, měly by být také akceptovány restituční nároky. Vnuk Ralf nemá naději být také tak úspěšným, jako vyhnanci ze Srbska, pokud jde o restituci. V České republice není v tomto ohledu nic nového. A od vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu není, alespoň prozatím, žádný odpovídající politický tlak.

Sudetenpost, 5.11.2015, str. 2

Volný překlad pro České národní listy: P. Rejf