Jelena Guskova
Před nedávnem se v Bělehradě objevila kniha Nikoly Vrziče "Tajemství bělehradských depeší". Jsou v ní uveřejněny dokumenty amerických diplomatů z let 2006 až 2010 týkající se Srbska, které prozradily stránky WikiLeaks. Autor z nich vyvozuje, jak vedení země i srbská diplomacie, až na jisté výjimky, po léta svému lidu lhali, až byli při svých lžích chyceni. Svou knihu označil za ságu o lži, zradě a hanbě.
Depeše amerických diplomatů dokládají, že v roce 2006 ministerský předseda Srbska Koštunica a prezident Tadić vyjadřovali obecné mínění o Kosovu v tom smyslu, že jeho nezávislost nepřipadá z pozice Srbska v úvahu. Vášnivost Koštunici v tomto směru přesvědčila Američany, že rozhovory s ním nemají smysl. Pochopili, že se bude bít za Kosovo do samého konce, a proto se zaměřili na Tadiće.
Z depeší je jasné, že plán na nezávislost Kosova byl už dávno upečen ve Washingtonu. V soukromých rozhovorech to Američané považovali za hotovou věc a "od Srbů očekávali, že to pokud možno lehce stráví, nebudou překážet a nebudou nijak činorodí". (str.19) Oběma srbským představitelům doporučovali jako vhodnou výmluvu toto: o Kosovo přišel Miloševič, nikoliv současné vedení. Srbové tuto variantu odmítli. Proto jim prostřednictvím slovenského ministra zahraničí Kubiše poslali varování, že nezávislost Kosova je hotová věc. V Bělehradě byli překvapeni, ale své stanovisko nezměnili.
Tadić se ukázal pružný a kompromisní. Stále balancoval mezi zradou a strachem ze svého lidu. (str.23) Depeše ukazují, jak od původního odmítání nezávislého Kosova přešel na postoje Američanů. Jemu šlo především o jeho vlastní politickou kariéru. Bál se odmítnutí voličů v případě uznání nezávislosti Kosova, ale bál se také svého zavraždění, jak se stalo premiéru Djindjićovi. Opatrně začal dávat najevo, že s Kosovem jako se součástí Srbska už nepočítá. Mluvil již jen o ochraně Srbů na Kosovu, nikoliv o boji proti nezávislosti. Vyhlašoval, že nedovolí, aby Kosovo překáželo úsilí Srbů o integraci do EU a NATO. Nakonec otevřeně řekl, že se se situací vyrovnal a přijal nezbytnost kosovské nezávislosti. (str.25) Washington o tom informoval asistent amerického ministra zahraničí. (str. 27)
Od té doby měl Tadić plnou americkou podporu. Distancoval se od vídeňských jednání v březnu 2007 a uvažoval, jak lidem zdůvodní ztrátu Kosova, až k ní dojde. Svůj postoj ke Kosovu vázal na podporu jeho strany (Demokratická strana) od USA a od evropských států. Upozorňoval, že Srbsko bude spolupracovat s Tribunálem a uzná nezávislost Kosova, pokud on bude u vlády. (str.25)
Američané viděli, jak obtížně Srbové přijímají ztrátu Kosova, proto rozpracovali plán "Strategie K-1", který prozradily depeše amerických diplomatů (WL). Plán měl za úkol přinutit Bělehrad uznat Kosovo mírovou cestou bez otřesů a vážných následků. Strategie měla 4 etapy.
1. USA měly pomoci, aby se vlády v Srbsku chopilo "demokratické" vedení (volby 2007), které uzná nezávislost. Volební kampaň měla být zaměřena na realistickou politiku ke Kosovu. Vsadilo se na mládež - organizovaly se koncerty, diskuse, semináře a internetové akce. Vyzývalo se k hlasování pro budoucnost a demokracii. Finance byly poskytovány nevládními organizacemi, humanitárními fondy, západními zastupitelskými úřady a podobně.
2. Řízení dopadů odtržení Kosova. Především se mělo přesvědčit obyvatelstvo o nevyhnutelnosti osamostatnění Kosova. K tomu se využívala media s obvyklými postupy propagandy. Jelikož jsou USA v Srbsku málo populární, měli Srby přesvědčovat místní "progresivní" Srbové a nikoliv cizinci. Takoví místní se našli (Srbljanovičová, Draškovič, Jovanovič a jiní).
3. Srbsko mělo být syceno peněžními dotacemi, což mělo být hlasitě probíráno na veřejnosti. Celkem mělo jít o 60 milionů dolarů, z nichž více než 20 milionů bylo určeno pro jih Srbska a 1 milion pro Dům mládeže.
4. Měla se propagovat orientace Srbska na budoucnost (vstup do NATO), nikoli na minulost (ztráta Kosova). Podle depeší bylo ještě začátkem roku 2006 Američanům a Evropanům jasné, že EU nemůže v dohledné budoucnosti přijmout Srbsko do svých řad. Nepřálo si to především Německo. (str. 41) Nakonec bylo veřejně dáno na vědomí, že kandidatura Srbska do EU a uznání nezávislosti Kosova jsou navzájem podmíněné.
Jedinou zemí, která vytrvale stála za Srbskem, bylo Rusko. Americké zprávy dokazují, že postoje Moskvy k otázkám Kosova byly konsistentní a nekompromisní. Srbská diplomacie byla skeptická. Velvyslankyně Srbska v Moskvě řekla Američanům, že nevidí žádnou šanci Srbska Kosovo udržet a rovněž že nevěří, že Moskva podkope své vztahy k USA a k Evropě kvůli blokování dohody o konečném uspořádání Kosova. (str. 47) Podle ní se Srbsko stane obětí pragmatické zahraniční politiky Moskvy. Američané měli Tadićovi namluvit, že ruské veto by pro Srbsko i Tadiće bylo nevýhodné. Přišly by prý v nebezpečné kosovské otázce na řadu jiné diplomatické kroky. (str. 49)
Přesto se v květnu 2007 Rusko plánu Ahtisaariho o autonomii Kosova vzepřelo. Bělehrad Moskvě oficiálně poděkoval, ale americký diplomat v červnové depeši píše, že mu Tadić sdělil, že Srbsko v RB OSN ruským vetem velmi ztrácí. (str. 50)
Moskva si byla vědoma, že plán Ahtisaariho odporuje mezinárodnímu právu, když porušuje právo jednoho z členů OSN. Za prvé vytváří jasný precedens pro další praktiky ve světě, a za druhé je předvídatelným negativním následkem jak pro regionální tak pro mezinárodní stabilitu. USA se snažily Rusko ovlivnit, a také navrhli ministru zahraničí Srbska, aby požádal ruskou vládu o podporu rezoluce v RB. (str. 50) Bylo to odmítnuto. Američanům nezbylo, než iniciovat jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova. Nevyšlo jim to nijak hladce. Řada zemí nezávislost Kosova bez rezoluce RB OSN neuznala.
Na únor 2008 byly v Srbsku naplánovány volby. Američané měli v plánu vyhlásit nezávislost Kosova v prosinci 2007. Jenže v tom případě by Tadić neměl šanci zvítězit, a proto jeho příznivci prosili Američany a Evropany o odložení tohoto aktu až do doby po volbách. Tadiće charakterizovali jako nejvíce prozápadního vůdce v regionu, takže jeho volba zajistí euroatlantickou integraci Srbska. (str. 54) Spojené státy to přijaly a Tadićovi dali soupis zakázaných kroků při vyhlašování nezávislosti Kosova. Tadić souhlasil. (str. 54 až 55)
Tadić před volbami sliboval Srbům Kosovo i Evropu. Aby podpořil oblibu Tadiće u obyvatelstva, přesvědčil ministr zahraničí Srbska představitele USA v RB, aby vyhlásil zasedání RB dne 16. 1. 2008 otevřeným, aby na něm mohl Tadić vystoupit. Stalo se. Všechno vypadalo korektně, prezident hovořil o tom, jak bude bránit celistvost Srbska a jeho suverenitu, a jakými prostředky na to půjde. Jeho plamenné hřímání mu velmi pomohlo ke zvolení.
Boris Tadić však lhal. Doma a na mezinárodní scéně horoval pro zachování srbského Kosova, ale Američanům sliboval ústupky. Byl vypracován tajný plán pro samostatnost Kosova, který byl předán Američanům. Američané v Srbsku intenzivně pracovali, jak s vládními činiteli, tak i se srbskou pravoslavnou církví, v níž měli také své příznivce. Pracovali na reformě armády a na přípravě vstupu Srbska do NATO.
Reforma srbské armády byla pro Američany důležitá. Mělo se pracovat na změně myšlení srbských důstojníků. (str. 85) Tadić ve své zemi neustále mluvil o neutralitě Srbska, o tom, že do NATO nevstoupí. Jenomže v depeších z roku 2007 se vyjadřuje zcela naopak, NATO považuje za prvořadou záležitost. (str. 86) V Bruselu o tom v září 2007 referoval ministr zahraničí Srbska při prezentaci dokumentu o srbských cílech. Ten byl utajen, aby nebyla obrácena pozornost na zvyšující se snahu Bělehradu o euroatlantické směřování. (str. 89) Spojené státy vynaložily značné prostředky na uplácení srbských medií k propagaci euroatlantického směřování.
Američané v depeších hlásili, že hlavním reformátorem armády v přechodu na standardy NATO a vstupu do NATO je náčelník generálního štábu generálmajor Ponoš a ministr obrany Šutanovac. (str.96) Podle depeše sliboval Šutanovac intenzivní ovlivňování veřejného mínění k vytvoření dobrých vztahů s NATO a USA. (str. 96 až 97) Zároveň sliboval, že srbská armáda nemá v žádném případě v plánu zasahovat ve věci Kosova. (str. 98)
V diplomatické korespondenci je uvedeno, že Tadić a jeho ministři museli po vyhlášení samostatnosti Kosova v únoru 2008 projevit svou nelibost Albáncům, Američanům a zemím, které Kosovo uznaly. V depeších se ale upozorňuje, že je to komedie kvůli volbám. Ministr zahraničí se dokonce za své protiamerické hlášky pracovníku amerického velvyslanectví omluvil a požádal o tlumočení pozdravu velvyslanci. (str. 110)
Materiály z Ameriky končí rokem 2010. Ukazují, jaký byl nátlak na Bělehrad a jaké byly hrozby pro zemi. Bělehradu se doporučují další kroky k normalizaci vztahů s Kosovem. Všechna diplomatická jednání se Srbskem se vedou v duchu netajené zásady, že Srbsko musí uznat Kosovo, pokud chce vstoupit do EU. Podle všeho už Bělehrad začal tento požadavek plnit.
Poslední události na kosovské hranici ukazují, že není zájem řešit konflikt ve prospěch kosovských Srbů a Srbska.
Převzato z Fondsk.ru, kde najdete další odkazy, překlad Outsidemedia.cz
http://www.outsidermedia.cz/Svet-ruskyma-ocima-107-1.aspx
17. ledna 2012, Kosovoonline
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz