Společně proti nenávisti na internetu

Tomáš Randýsek

14.3.2017 LandesEcho, časopis pro Němce v České republice

Mezinárodní řešení pro globální problémové oblasti - foto: LE / tra

Na konci dubna chce bývalý ministr pro lidská práva a rovné příležitosti, Jiří Dienstbier,  spustit projekt, "Hate Free Culture (Kultura bez nenávisti)". Cílem projektu je, mimo jiné, bojovat proti dezinformacím v sociálních sítích a vytvořit kulturu debaty bez nenávisti.

80 procent bude hrazeno z takzvaných "Norských grantů" a 20 procent ze státního rozpočtu. Od samého počátku měl mnoho odpůrců, kteří jej vinili z plýtvání penězi daňových poplatníků, a tak je nyní bez plánů na navazující program.

Problém nenávistných a někdy i trestných textů na sociálních sítích však zůstává. K diskusi o o možnosti zásahu proti nenávistným výrokům a dezinformacím nazývaným "Fake News", navštívil Českou republiku na začátku března Christian Lange, státní tajemník německého spolkového ministerstva spravedlnosti a ochrany spotřebitelů. Setkal se s ministrem vnitra Milanem Chovancem, navštívil nově vzniklé Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám a nakonec se zúčastnil zasedání Nadace Friedricha Eberta (NFE).

Požadavky na pravomoci

Pozváním Langa na společnou diskusi NFE na Právnické fakultě Univerzity Karlovy sledoval Jiří Dienstbier obohacení debaty o podobnostech a rozdílech ve využívání nových médií. Oba se rychle dohodli na tom, že stále větší prostor digitální komunikace ve společnosti nutně vyžaduje velkou úroveň mediální gramotnosti a vlastní odpovědnosti. Jinak je zde riziko přechodu od nenávistných zpráv ke skutečným hrozbám. "Nejprve přichází podněcování, pak přijde násilí", uzavřel Lange.

Je možné se bránit nejen cenzurou nebo blokováním. Nejen právníci a politici, ale celá společnost požaduje odmítnutí nenávistných projevů, řekl Lange. I když svoboda projevu je důležitým základním právem, je třeba také ochrana slabší strany. Nenávistnými projevy se v Německu zabývají ve stále větší míře soudy. Za porušení tohoto zákona jsou již ukládány vysoké pokuty.

Dlouhá cesta

Jiří Dienstbier si však stěžoval, že trestání těchto trestných činů v České republice ještě není stejné jako v Německu. Také jsou zde společnosti jako Facebook, které jsou přístupné k přijímání této povinnosti, ale pro menší země je stále těžší přímé jednání s těmito nadnárodními firmami. První pokusy vyjednat s Facebookem, aby reagovat rychle a nekompromisně na jakékoliv hlášené porušení, postupují velmi pomalu. Skutečný tlak je proto třeba vyvinout společně na evropské i mezinárodní úrovni.

Právní kroky jsou vždy poslední možností, protože cílem je, aby se občané k sobě chovali civilizovaně a ne, aby byli „lovené oběti“, po několika kliknutích s cílem znevažování či útoku na své soupeře. Je zde také zapotřebí výchovy k mediální gramotnosti, která musí začít ve škole. Instituce jako Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, patřící do rámcového programu "EU proti dezinformacím", které zjišťují úmyslně vystavené falešné zprávy, mohou pomoci. Nicméně kultuře diskuse a slušnosti se lze naučit a nemusí být vynucována.

http://landesecho.cz/index.php/gesellschaft/1436-gemeinsam-gegen-hass-im-netz

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf