Tisková zpráva
Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS) ostře odmítá jak chemický útok proti syrským civilistům v Damašku, tak i plánovaný vojenský útok proti Sýrii. V obou případech jde o hrubé porušení mezinárodního práva. SPaS je přesvědčeno, že konflikt v Sýrii, ale i v celém regionu Středního Východu, lze vyřešit jen mírovou a diplomatickou cestou.
Proto vítáme snahu Ruské federace prosadit mezinárodní kontrolu nad syrskými chemickými zbraněmi, čemuž by měla odpovídat i chystaná rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Jsme rovněž přesvědčeni, že ozbrojený konflikt v Sýrii je nutné ukončit příměřím a diplomatickým jednáním obou stran o politické transformaci země v rámci tzv.Ženevy 2.
Za poněkud znepokojující považujeme informaci, že Bílý dům předložil americkému Kongresu dokument, který měl vyvolat dojem, že jde o důkladnou analýzu zpravodajských služeb, které došly k závěru, že dosavadní důkazy jasně naznačují vinu režimu Bašára Asada.
Ve skutečnosti jde o značně zavádějící výběr z různých zpravodajských materiálů, který nepodepsal ředitel zpravodajských služeb (National Inteligence ODNI) USA James Clapper, ani jej nevydal ODNI, jak je u těchto analýz běžné. Dokument vydal jen Bílý dům, který se tak pokusil ovlivnit zákonodárce. Považujeme za naprosto nutné vyčkat objektivní zprávy inspekčního týmu OSN a neriskovat opakování irácké tragédie z roku 2003.
Proč SPaS odmítá vojenský útok proti Sýrii?
V situaci, kdy stále ještě může – navzdory naději z posledních dnů - velmi brzo dojít ke krajně nebezpečnému vojenskému útoku proti Sýrii, který může vést k nedozírným následkům pro celý region Středního Východu, ale mít dopad i na Evropu včetně České republiky, se SPaS rozhodlo vydat následující stanovisko.
Tento možný útok je ospravedlňován jako trest za použití chemických zbraní, pravděpodobně nervového plynu sarin, 21.srpna 2013 na předměstí Damašku. Podle některých amerických zdrojů tam zahynulo 1429 lidí, včetně žen a dětí, podle jiných (britských) zdrojů 502 syrských občanů včetně mnoha dětí. Počet obětí však není zas tak důležitý neboť jakékoli použití chemických zbraní proti civilistům je závažným válečným zločinem a flagrantním porušením mezinárodního práva. Mezinárodní společenství v roce 1992 prosadilo významnou Konvenci proti chemickým zbraním, kterou nepodepsalo jen 5 států včetně Sýrie. Ta ale v roce 1968 aspoň podepsala Smlouvu z roku 1925, která zakazuje použití chemických zbraní, ale nebrání jejich skladování. Syrský režim Bašára Asada vlastnictví větších zásob chemických zbraní nikdy nezpochybnil, ale obhajoval to potřebou odstrašit Izrael před použitím jeho jaderných zbraní. Použití chemických zbrani v srpnu 2013 v Damašku prezident Asad jednoznačně popřel, např. v rozhovoru s reportérem americké televize.
Ministr zahraničí USA John Kerry naopak prohlásil, že vina Asada „je nezpochybnitelná“. O něco později ovšem mluvčí vlády USA připustil, že USA nemají „nesporný důkaz“, že útok nařídil Asad, ale prý mají detaily, které to „naznačují“. Šéf kanceláře prezidenta Dennis McDonough odmítl zpochybňování těchto detailů s vysvětlením, že „nejsme u soudního dvora, takhle zpravodajské služby nefungují“. Dosud předložené důkazy ostře odmítla Ruská federace jako neprůkazné, která naopak prohlásila, že vlastní fotografie, které usvědčují ozbrojené rebely. Francie naopak oznámila, že mají fotografie dokazující vinu syrského režimu. Někteří pozorovatelé tvrdí, že jisté důkazy jsou postavené jen na zfalšovaných fotografiích stažených z internetu. Je tedy nutné uznat, že dosavadní důkazy jsou přinejmenším kontroverzní. Je znepokojující, že prezident Obama údajně změnil svůj původní názor a začal prosazovat vojenský útok poté, co mu byly předloženy fotografie obětí z 21. srpna 2013. O to naléhavější je nutnost vyčkat na analytickou zprávu a závěry zbrojních inspektorů OSN, která by měla být vyhotovena během příštích dvou až tří týdnů.
Inspekční tým OSN prováděl analýzu vzorků půdy i lidských tkání přímo na místě útoku a bude moci poskytnout klíčové forenzní detaily, které chemické zbraně byly použity i kdo tyto zbraně vlastní. Nutnost vyčkat na tuto zprávu od začátku podpořil generální tajemník OSN Pan Ki-mun, švédský premiér, německá vláda a mnozí další, ale nedávno se přidali i všichni ministři zahraničí Evropské unie a i francouzský prezident Hollande, jehož vláda je zatím ochotná podpořit americký útok. Zcela pochopitelně tuto výzvu jednoznačně podpořil i bývalý švédský ministr zahraničí Hans Blix, který v letech 2000-2003 vedl tým zbrojních inspektorů OSN v Iráku. Těsně před invazí do Iráku tzv.koalicí ochotných vedenou USA v březnu 2003 žádal Hans Blix, aby jeho tým dostal ještě 3 měsíce, během nichž by přinesl definitivní důkazy o existenci nebo absenci zbraní hromadného ničení na území Iráku. USA to odmítly s tím, že důkazy o existenci těchto zbraní jim již poskytly jejich zpravodajské služby. Řada spojenců včetně tehdejšího ministra zahraničí ČR Cyrila Svobody těmto „důkazům“ uvěřila a teprve invazní vojska zjistila, že žádné takové zbraně v té době neexistovaly.
Srovnání s Irákem se nabízí i vzhledem k tomu, že i dnes jsou USA ochotny podniknout vojenskou akci i bez mandátu Rady bezpečnosti (RB) OSN. Podle mezinárodního práva je však použití síly ospravedlnitelné pouze v sebeobraně nebo s autorizací RB OSN. Jakýkoliv jiný vojenský útok je agresí a válečným zločinem. Jen RB OSN má pravomoc označit danou zemi jako hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost a pak rozhodnout o přijetí „nezbytných prostředků“ (čl.42 kap.VI Charty OSN). Mimochodem v roce 2007 tehdejší prezidentský kandidát Barack Obama prohlásil, že invaze do Iráku byla „válka postavená na zveličených obavách a nepřesvědčivých informací od zpravodajských služeb“.
Na rozdíl od Iráku současná americká vláda ujišťuje, že smyslem útoku není „změna režimu“, což byla tehdejší motivace prezidenta G.W.Bushe, ale pouze „potrestání“ syrského režimu za použití chemických zbraní, které by mělo současně odradit opakování tohoto zločinu. USA rovněž doufají, že útok bude i dostatečným varováním Iránu, že USA své výhrůžky míní vážně.
Problém ovšem spočívá nejen v absenci legitimity takovéhoto trestného bombardování a v nedostatku důkazů, kdo byl skutečným pachatelem, ale i v tom, že se tato jednorázová akce (zatím prý plánovaná jako třídenní bombardování vybraných vojenských cílů) může snadno vymknout kontrole a vést k rychlé eskalaci a následně k regionálnímu konfliktu, který by mohl zachvátit i Irán a Izrael. Takováto válka by měla krajně negativní dopad nejen na hospodářskou stabilitu světa, ale i na mír a bezpečnost v Evropě. V Sýrii samotné by pravděpodobně takováto situace vedla k převzetí moci extrémními islamistickými skupinami napojenými na Al-Kajdu.
Už dnes se prakticky všechny zpravodajské služby shodnou na faktu, že mezi různými skupinami rebelů k nejbojeschopnějším patří právě skupiny, které se otevřeně hlásí k teroristické Al-Kajdě. Jde především o Frontu Nusra (Jabhat al-Nusra) a Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS) (Dawlat al-Islamiyya fi al-Iraq wa-i-Sham). ISIS se přímo vyvinula u Al-Kajdy v Iráku. Za informaci, která by vedla k zadržení nebo smrti jejich hlavního reprezentanta Abú Bakra-Baghdádího jsou USA ochotny vyplatit 10 miliónů dolarů. ISIS patří ke skupinám, které by si přály vybudovat samostatný islamistický stát od irácké provincie Anbar až po velkou část východní Sýrie. John Kerry sice argumentuje, že tito extrémisté reprezentují jen 20% ozbrojené opozice (asi 180 000 bojovníků), ale např.významný kongresman Michael McCaul tvrdí, že dnes představují polovinu celé opozice.
Podle arabských zdrojů se této opozici dostává největší podpory od Saudské Arábie a především od bohatého Kataru, který zásobuje zbraněmi největší extrémisty. Postoj 22 členů Arabské Ligy je k syrské opozici nejednotný. Největší arabský stát Egypt jednoznačně odmítá vojenskou pomoc opozici a to i přesto, že Egypt dostává od USA ročně 1.3 miliard USD ve vojenské pomoci a 250 miliónů USD v hospodářské pomoci. V Egyptě si vítězství rebelů přeje jen islamistické Muslimské Bratrstvo. Saudská Arábie má obavu nejen z vlivu Iránu, ale i z tzv.arabského jara, tedy různých občanských hnutí za větší demokracii. Na wahabistické feudály Saudské Arábie asi nejvíc platí postřeh, že nejvíce uspokojuje pohled, jak se jejich nepřátelé vzájemně vraždí. Arabská Liga sice odsoudila režim Bašára Asada, ale nepodpořila americký útok a vyzvala OSN, aby se „přihlásila ke své odpovědnosti v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem a podnikla rázná opatření“ k zajištění politické transformace. Pro budoucí řešení a naději dosažení větší stability v regionu je však nejvýznamnější zpráva, že chemický útok v Damašku ostře odsoudil i prezident Iránu Rouhani, který od svého nedávného zvolení již několikrát dal najevo ochotu k dialogu a to i s USA. Snad si toho všiml i Bílý dům.
Vzhledem ke zmíněnému postoji Saudské Arábie zní věrohodně tvrzení libanonského generála, že ještě před chemickým útokem na Damašek byly nalezeny sklady chemikálií v oblastech ovládaných rebely a některé jedy byly v kanystrech pocházejících ze Saudské Arábie. Mnoho chemikálií, které pocházejí z vyrabovaných libyjských skladů se do Sýrie dostává právě přes Saudskou Arábii. Bojový plyn sarin byl nalezen i u syrských rebelů v Turecku.
Český ministr zahraničí Jan Kohout minulou neděli v OVM zdůraznil, že: „Poprvé po dlouhé době byly použity chemické zbraně proti civilistům“. Není zcela jasné jak „dlouhou dobu“ měl pan ministr na mysli. V 90.letech například pomohla CIA Saddamu Husajnovi použít nervový plyn sarin a bojový hořčičný plyn (yperit) proti Iránu. Samy Spojené státy použily ochuzený uran v Perském zálivu a prudce jedovatý bílý fosfor v irácké Falúdži. A nelze zcela pominout asi 20 tun chemikálií, včetně známého jedovatého dioxinu Agent Orange, které byly svrženy na Vietnam v letech 1962-1971. Mimochodem jedna ze složek Agent Orange se od roku 1965 vyráběla i v Československu v chemičce Spolana Neratovice a pak byla prodávána západoevropskému prostředníkovi, který dodával pesticid na americké letecké základny ve Vietnamu pro výrobu Agent Orange. Dodnes jsou části Vietnamu, především okolí letišť , tímto dioxinem zamořeny.
Je třeba ocenit, že britský parlament dost bezprecedentně odmítl podpořit vládní snahu zaútočit na Sýrii jako nejbližší spojenec USA, ale současně je vhodné si připomenout, že dvě britské společnosti dostaly v roce 2010 vládní licenci dodat do Sýrie fluorid sodný, který se používá při výrobě sarinu. Podobný dovoz z Británie v 90.letech pomohl Saddámovi použít plyn proti Kurdům.
Ani časově či rozsahem omezené „trestné“ bombardování raketami s plochou dráhou letu či bombardéry B-52 a B-2 schopnými zaměřit specifické cíle nebude moci posílit hnutí za větší demokracii nebo sociální spravedlnost v Sýrii. Spíše naopak. Může sice oslabit vojenskou sílu syrského režimu, ale může rovněž posílit reputaci a postavení Bašára Asada a stmelit za ním syrské občany z nejrůznějších skupin i přesvědčení, kteří odmítají bombardování jejich země. To si uvědomují někteří američtí pozorovatelé, kteří se pokouší argumentovat, že tento trestný útok by měl být od začátku jednoznačně prezentován jako součást strategie dostat obě strany k jednacímu stolu a proto by jeho cílem neměl být pád Bašára Asada.
Tato argumentace zatím nepadla na úrodnou půdu. To dokazuje fakt, že i v USA je 8 z každých 10 Američanů proti vojenskému útoku, a to dokonce i za předpokladu, že by se našel důkaz, že je Asad vinen, což se dosud nezpochybnitelně nestalo. Potrestat diktátora za to, že vraždí vlastní lidi tím, že zavraždíme další jeho lidi, jak s jistou nadsázkou argumentuje i britský Guardian, se ukazuje jako nepřesvědčivý argument. Bombardovat sklady chemických zbraní může evidentně ohrozit ty civilisty, které má útok ostentativně chránit.
Plánovaný útok odsoudil nedávno nejen papež František I, ale, což je z našeho hlediska nejdůležitější, poprvé po dlouhé době se vyslovilo pro „diplomatické a mírové řešení“ i české MZV. Ocenit je nutné i postoj prezidenta Miloše Zemana, který - jako příznivec vojenských zahraničních misí – tentokrát odmítl podpořit jak „sekulárního diktátora, tak i islamistickou opozici“. Jednoznačně se proti vojenskému zákroku vyjádřily i české levicové strany ČSSD a KSČM.
John Kerry evidentně v reakci na odpor americké veřejnosti proti nebezpečí další války navrhl Asadovi, že se může vyhnout vojenskému útoku, pokud odevzdá všechny své chemické zbraně. Ministr zahraničí USA pronesl tato slova v jisté nadsázce a pravděpodobně neočekával okamžitou reakci zkušeného ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který byl dlouho i ruským velvyslancem při OSN, a který navrhl dostat tyto syrské zbraně pod mezinárodní kontrolu. Syrská vláda nabídku uvítala a tak by se nyní měla OSN ujmout této nové situace a připravit příslušnou rezoluci RB OSN, která by byla přijatelná nejen pro velmoci, ale pro všechny občany, kteří odmítají řešení politických konfliktů bombami a raketami. Takovýto postup by byl i v zájmu mírumilovných občanů České republiky.
Členské státy OSN by měly současně nekompromisně podpořit generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna v jeho úsilí realizací ženevského komuniké z roku 2012 přinutit obě strany k dohodě o udržitelném příměří a zahájení jednání o politické transformaci Sýrie v rámci tzv.Ženevy 2, kterou by měly podpořit jak Spojené státy americké, tak i Ruská federace. OSN by rovněž měla iniciovat vyšetření hrůzného chemického útoku na syrské civilisty a pachatele, ať už se jedná o kohokoliv, postavit před mezinárodní soud a exemplárně potrestat.
Mezinárodní společenství by tak dalo jasně najevo své jednoznačné odmítnutí náboženské a sektářské války mezi sunnity a šíítskými alávity a Kurdy a křesťany, jakou dnes rozdmýchává v Sýrii i Al-Kajda, ale i všech podobných konfliktů, které nelze vyřešit vojenskými prostředky, ale jen diplomatickým jednáním a to včetně nejstaršího konfliktu v agendě OSN, mezi Izraelem a Palestinou.
Mluvčí SPaS: Ilona Švihlíková, Jan Kavan, Milan Neubert
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz