Spojenec? Spojenec!

Z vysokých českých kruhů přibyl další kamínek do mozaiky pochopení současnosti: premiér Bohuslav Sobotka charakterizoval pro noviny "Právo" sudetské Němce jako spojence.

Reagoval na otázku, široce Německo kritizujících novin "Právo", zda slova jeho ministra kultury Daniela Hermana, jako oficiálního zástupce české vlády při sudetoněmeckém svatodušním setkání, znamenají pro sudetské Němce zlom ve vztazích s Českou republikou. Sobotka uvítal, že sudetoněmecký landsmanšaft vykonal nějaké smířlivé kroky, které považuje za důležité - jako například vyškrtnutí požadavku práva na návrat ze stanov. Hermanova účast na Sudetoněmeckém dni v Norimberku dokládá, že se Česká republika chce dívat do budoucnosti, pokračoval premiér. Odmítá kritiku Hermanovy mise českými politiky. Měla naplánované strategické zaměření: "úkolem naší generace je najít společnou řeč", protože rizika, kterým Evropa čelí, jsou četná. Sobotka: "Potřebujeme spojence, abychom se s nimi vypořádali."

Jako druhý klíčový bod přišlo zjištění, že by se mělo zvážit, že sudetští Němci "rozhodně nejsou potomci německých nacistů". Bylo mezi nimi mnoho sociálních demokratů, kteří aktivně odporovali nacistům, ale nakonec opustili zemi, „protože jejich rodiny byly deportovány". Obává se však, zdůraznil Sobotka, že "komunistická propaganda, která působila po celá desetiletí, vnesla tento zavádějící názor mezi lidi".

Blížící se atmosféra byla předznamenalo odhalením pamětní desky Antonína Hampla, českého meziválečného sociálního demokrata, v pamětním místě Berlín-Moabit, kde byl Hampl zavražděn v roce 1942 a braniborského předsedy vlády Dietmara Woidkeho. Při této příležitosti již druhý den deník „Právo“ přinesl dvoustránkové interview, uskutečněné redaktorkou Karolínou Brožovou, s pozoruhodným titulkem: "Sudetské Němce potřebujeme jako spojence kvůli rizikům v Evropě".

Samozřejmě nebyla promeškána příležitost, aby Sobotka potvrdil některá česká stanoviska. Například u řečnické otázky, kdo "to začal". Nadále bude možné sledovat, "jak se to opravdu hraje". Rozlišovat mezi příčinami a následky je třeba: "Bylo to nacistické Německo, které přispělo ke zničení Československa". Přispělo je správně, jednou v Praze také může být vrženo světlo na roli Slovenska a Polska v jeho zničení.

Ale pak: "Češi utíkali první z příhraničních oblastí do vnitrozemí", ujišťoval Sobotka. Všechny, nebo pouze vyslané státní úředníky? Naproti tomu deportace ( "odsun") Němců byla v důsledku toho, kdo je Němec, v důsledku toho, co se stalo během německé okupace v protektorátu a "divoké vyhnání" nikdy nebylo "oficiální politikou Československé republiky". Vztahy s Německem jsou založeny na německo-české deklaraci z roku 1997, "ve které jsou tyto věci jsou velmi podrobně popsány".

Sobotka se pak vrátil k Antonínu Hamplovi zpět, "byl to jeden z těch, který chtěl spolupráci Čechů a Němců". Tato slova zvýšila očekávání. Kdo bude nadále rozvíjet  kontakty? A jak bude reagovat určitý nacionalistický sektor českých elit?

Jaroslav Šonka / hf , Sudetendeutsche Zeitung, 27.5. 2016, str. 1

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf