Oni si vybrali 8. listopad, my budeme mít lepší datum
Lenka Procházková
To, co se kulo dvacet let, sfouknou za jeden večer, uprostřed noci, bez televizních kamer, s kriminálníkem. Ukazuje to na jejich strach a kořistnictví, které je nutí rychle urvat vše, co ještě dokážou, a po nich ať klidně přijde potopa, říká o schválení zákona o „majetkovém vyrovnání s církvemi“ v rozhovoru pro web Literárek spisovatelka Lenka Procházková, která v uplynulém roce stanula v čele boje proti církevním restitucím
Na webu Literárek jsme o reakci na schválení „církevních restitucí“ požádali mimo jiné i profesora Zdeňka Mahlera a jeho odpověď byla stručná: „Merde!“ Jak hodnotíte situaci vy?
Vybrali si špatné datum, výročí bitvy na Bílé hoře. To nemůže fungovat. Ještě nikdy se nestalo, aby ve stejný den národ utrpěl stejnou dardu. Jejich jakoby vítězství je tedy ve skutečnosti první krok do jejich vlastní propasti. Za prvé tento zákon bude vetovat prezident…
Jste si jistá?
Určitě! Je to jeho povinnost hlavy státu. A mezitím se jim sněmovna rozpadne a stojedničkovou většinu už mít nebudou. Takže soudím, že v konečné fázi bude zákon zamítnutý.
Události uplynulých dní ale ukazují, že většinu si lze vcelku rychle a snadno zajistit, ulice by asi řekla „koupit“.
To je bohužel opravdu možné. Když si najdou zločince, aby si zákon odhlasovali, tak je možné všechno. To je staré pravidlo, že je vždy třeba najít někoho, kdo si spoluprací může alespoň chvilkově polepšit. Když někoho zachráníte před basou a řeknou mu „udělej tohle a tohle“, tak to udělá. A když se někdo opírá o zločince, sám se stává zločincem.
Zajímalo by mě, jak to teď bude s imunitou poslance Pekárka – pokud soud zamítne jeho odvolání, budou muset nejspíš hlasovat o jeho vydání, aby mohl vůbec nastoupit do vězení a odsedět si těch šest let za korupci.
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová před dvěma dny k aktuálnímu stavu České republiky konstatovala, že „pokud je systém založen na zločinu, ať se zruší policie a státní zastupitelství“…
Ano, ocitli jsme se v době, na kterou myslí ústava, když říká, že ve chvíli, kdy selže demokracie, jsou občané povinni jednat. Moc se mi mimochodem líbilo gesto sociálních demokratů a komunistů, kteří při hlasování o církevním majetku odešli ze sálu. Odmítli být přítomni té zrady. To je totiž to poslední, co mohou čestní lidé udělat – odejít. Ať si hlasují sami. A je vlastně dobrou zprávou pro občany, že je tu stále ještě něco jako stavovská čest. „Je nás méně, nemůžeme vás přehlasovat, odcházíme.“
Máte pocit, že tento zákon nějak charakterizuje naši současnost?
To, co se kulo dvacet let, sfouknou za jeden večer, uprostřed noci, bez televizních kamer, s kriminálníkem. Rychle rychle. Ukazuje to na jejich strach a kořistnictví, které je nutí rychle urvat vše, co ještě dokážou, a po nich ať klidně přijde potopa. To je jejich heslo.
My a oni. Už během prvních hodin se mi v počítači nahromadily stovky e-mailů. Stačila jsem odpovědět jen na pár, ale je jasné, že lidé jsou zoufalí. Je potřeba jim dodat odvahu. Normální člověk se s tím těžko vyrovnává, protože celá ta událost silně přesahuje limity jeho chápání.
Necítíte se tedy jako poražená…
Vůbec ne. Naopak, oni nám tím dávají právo jednat.
Stala jste se tváří odporu proti „církevním restitucím“ a mnozí teď od vás nejspíš čekají, že řeknete co dál…
Opakuji, teď je samozřejmě na řadě prezident. Nedovedu si představit, že by zákon podepsal. Ale jinak, oni si vybrali datum 8. listopadu, my si můžeme vybrat lepší datum, a to 17. listopad. A nebudu dopředu prozrazovat, co tam budu říkat.
Literární noviny, 9.11.2012
Jeden z diskusních příspěvků
2 Stále trapná a stále více trapnější
Totalitní
názory a požadavky na legalizaci jakéhosi práva, že ukradený majetek
zůstává zloději, ze strany Procházkové a jejího Fan Clubu, byly
poraženy na základě práva a spravedlnosti, i když s tou spravedlností
je to trochu podivné. Církev, aby dostala cca.30% ukradeného majetku
se vzdala 70% svého majetku ve prospěch obcí a krajů. Bude se vracet
jen majetek, který je v držení státu. Církev obdarovala tuto
společnost a darovala 70% svého majetku této společnosti, ačkoliv
tento její majetek byl ukraden Proto jsem vždy, odmítal tuto tkz.
formu restitucí, neboť okrádá např. různé řády a kongregace, které se
museli vzdát svého majetku, jen proto, aby byla uzavřena dohoda mezi
státem a Církví.
Pohádkářka a neúspěšná kandidátka do Senátu,
neúspěšná fanatička v boji proti právu a spravedlnosti dostala
výprask a zhroutil se jí svět, i když si namlouvá, že Klaus zákon
nepodepíše. Mě by to jako katolíkovi vůbec nevadilo, neboť vím, že
následně by stát přišel u soudu o mnohem, mnohem více. Ale vím, že
Klaus podepíše. Procházková je ochotna se spojit i s Ďáblem, jen aby
dosáhla svých morálně pokleslých představ.
Pozn. red.: Kdo je tady tím fanatikem, výše uvedený katolický blouznivec nebo spisovatelka Lenka Procházková? Odpověď známe!
102 PACHATELŮ DOBRA
Ve jménu spravedlnosti páchají křivdu
Jménem mravnosti hájí nemravnost
Ve jménu zákona porušují zákon
Ve jménu pravdy šíří lež
Pod jménem cti jednají bezectně
Ve jménu dobra slouží zlu
Stejně jako je součástí naší ústavy zákon o tom, že prezident Masaryk se zasloužil o stát, měl by budoucí Parlament odhlasovat zákon informující i naše potomky o tom, že „Premiér Petr Nečas a ministři jeho vlády za součinnosti nečestných poslanců se pokusili ohrozit suverenitu státu, avšak občané České republiky tento záměr zmařili a poslali pachatele před soud.“
Poslanci, kteří půl hodiny po půlnoci 8. listopadu 2012 (v den výročí české porážky na Bílé hoře) zvedli ruku pro přijetí zákona o tzv. církevních restitucích, se spoléhají na svou imunitu. Domnívají se, že jejich zrada a zpronevěra nemůže být potrestána, že je navždy kryta jejich dnešním mandátem. Ignorují to, že v demokracii veškerá moc vychází ze svobodné vůle občanů. Zákon, s kterým víc než 80 procent občanů nesouhlasí a je tedy proti vůli drtivé většiny, protože jde proti veřejnému zájmu a ohrožuje suverenitu státu, nesmí vstoupit v platnost, neboť odporuje duchu demokratické ústavy.
Zákon prosazený sto dvěma hlasy, z nichž některé byly získány zastrašováním a jiné výhledem na osobní zisky, zákon, pro jehož prosazení se ODS nestyděla přivolat do Sněmovny i na 6 let odsouzeného korupčníka, je zákon urážející právo, selský rozum a důstojnost českých občanů.
Zákon, který 8. listopadu stvrdilo sto dva pucfleků, popírá vývoj a smysl českých dějin, když Římskokatolické církvi dává moc, kterou neměla ani v Habsburských dobách temna.
Jsou období, kdy čas běží rychleji než jindy a události se kupí jedna na druhou. Očekávané prezidentské veto na chvíli sice zbrzdí neblahý vývoj, ale my nemůžeme věřit, že před následným (konečným) hlasováním Sněmovny se poslanec Pekárek, souzený za korupci, vzdá mandátu a přijde za něj čestný náhradník. Nemůžeme věřit ani tomu, že se na seznamu dnešních pachatelů najde ještě jeden člověk, který v poslední vteřině a bez předchozího varování bude hlasovat proti zradě. Tak velkou statečnost nečekáme, známe přece své pappenheimské a jejich dohlížející kmotry. Nespoléháme ani na poslední instanci – Ústavní soud, že možná odloží platnost zákona, než projedná ústavní stížnost proti němu. I soudci jsou jen lidé a mohou podlehnout různým tlakům…
A tak tu statečnost musíme najít jinde. Sami v sobě, u svých přátel, i mezi těmi, které jsme včera ještě neznali. To co nás spojí a přivede na náměstí našich měst, bych nazvala obranou demokracie. Sama ústava k takovému občanskému jednání vyzývá v případě, že ostatní prostředky selhaly. Nezáleží na tom, zda jsme příznivci té či oné ideologie, nedejme se teď rozdělit, jednejme společně ve společném zájmu. Žádejme demisi vlády, která nás zradila a jejímž jediným pojítkem je touha po kořisti. Žádejme předčasné volby. Vzkažme poslancům, které jsme v roce 2010 v dobré víře zvolili, že jim odebíráme mandát pro vlastizradu. Neprojevujme však své požadavky násilným způsobem, jednejme klidně ale rozhodně. Datum prvního setkání na náměstích je známé, ale nepočítejme s tím, že to stihneme do večera! Spíš se připravme s na to, že léčba vládní hluchoty nám pár dní, možná i týdnů, zabere. Obrňme se trpělivostí a posilňujme se humorem.
Prvním důležitým úspěchem bude, až provládní televize pochopí, že je čas změnit dikci a začít sloužit lidem. Než k tomu přepólování dojde, informujme se navzájem prostřednictvím internetu, posílejme si vlastní videa, která natočíme na našich náměstích, posílejme si i rozhovory a články, suplujme práci redaktorů. Mnozí z nás jsou členy občanských iniciativ a facebookových skupin, takže základní siť je vytvořena. Propojme ji pevněji a s velkou tolerancí, nevytahujme staré řevnivosti, nechtějme soupeřit, spolupracujme.
Nezapomeňme ale, že náš odpor proti špatné vládě a hamižné církvi není veden proti věřícím.Víra v Boha člověka povznáší, na rozdíl od zkompromitované sobecké církve, která člověka zneužívá a přežívá z jeho strachu. Přestaňme ten strach živit. Zakladatel Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk, sám hluboce věřící křesťan a současně velký kritik Římskokatolické církve a jejích pokryteckých metod, toužil prosadit odluku církve od státu. Zákonodárství první republiky k odluce směřovalo, ale s ohledem na katolické Slovensko by bylo riskantní ten záměr naplnit. Dnes máme velkou příležitost Masarykovu myšlenku uskutečnit a ponechat Římskokatolické církvi postavení, které si svými skutky zasloužila. Pokud to v budoucnu přispěje k její sebereflexi a obrodě, budeme potěšeni.
Od současné vlády však žádné vnitřní obrození čekat nemůžeme. Zrada zůstane navždy zradou. Lenka Procházková
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz