(17. a 18. prosince 1935)
Lidové noviny 17. a 18. 12, 1935. In: ČAPEK, Od člověka III, s. 342-5.
Vážení pánové,
píši vám jako jeden z těch, kdo nemají práva odevzdat svůj hlas v tom nejlepším úkonu demokratickém, jenž spočívá ve vašich rukou, a mohu vyslovit jenom svou víru a doufání. Ne hlas hlasující, ale hlas mluvící se snaží aspoň jedinkrát v tom výjimečném a neopakovatelném případě vniknout mezi vás.
Tím jedinečným případem je volba nového prezidenta; doufáme, že ještě desetkrát se bude opakovat den, kdy zástupci a plnomocníci lidu budou svrchovaně rozhodovat o hlavě státu. Dějinná událost, která se už nikdy nebude opakovat, je odchod prezidenta Masaryka. To je veliká chvíle, jejíž naplnění a dovršení záleží na vás. Je ve vašich rukou, aby tento odchod velikého a moudrého prezidenta, jehož vy sami uctíváte titulem prezidenta Osvoboditele, byl oděn veškerou důstojností, která mu náleží.
Prosím vás, abyste pamatovali, že tentokrát nebudete rozhodovat jen o tom, kdo bude prvním úředníkem státu, nýbrž že budete hlasovat o odkazu prezidenta Masaryka. Nikdy příště už nebudou mít plnomocníci lidu před sebou úkol tak čestný a památný.
*
Páni poslanci a senátoři, přemnozí z vás mohou potvrdit, co řeknu nyní osobního: Vzpomeňte si, jak často, jak neustále od svého návratu do vlasti osvobozené se staral prezident Masaryk o to, kdo by po něm mohl převzít povinnosti hlavy a představitele státu. Byla to vlastně jeho utkvělá starost; znal příliš dobře své úkoly prezidentské a díval se vždycky na desítky let dopředu. "Vydržet ještě deset dvacet let na dosavadní linii, a pak už se ničeho nebojím," říkával. Bůh ví, kolikrát během těch sedmnácti let mluvil o tom, že chtěl by už jít do ústraní a dívat se, jak to budou dělat jiní; nesčíslněkrát, pořád a pořád probíral osoby, které by mohly z jeho rukou převzít úkoly jeho úřadu. Nebylo žádného z našich soudobých politiků, kterého by nebyl zahrnul ve svou úvahu; bral v počet jejich zdravotní stav, jejich jazykové znalosti, šířku jejich rozhledu, jistotu jejich politických úsudků. Není tajno, jak vážně počítal se zesnulým Švehlou; proto se s ním tolik sděloval o své zkušenosti a názory, aby jimi, pokud to šlo, doplnil bohatou osobnost tohoto samorostlého, rozeného politika a státníka. Odmítl se vší rozhodností představu prezidenta-figuranta; proto hledal osobu příštího prezidenta mezi politiky, kteří důkladně znají lid, parlamentarismus, státní správu a svět. Vracel-li se ve svých úvahách stále znovu k osobě, kterou vám doporučil ve svém odkazu, činil to z rozvážení nejzralejšího, neupíraje svůj zrak jenom na osobu, nýbrž na samu kontinuitu a dlouhou budoucnost našeho státu. Jeho odkaz není záležitostí osobní, nýbrž v nejvyšším a v nadstranickém smyslu politickou.
*
A proto budiž znovu řečeno: Páni poslanci a senátoři, zítra nebudete hlasovat jen o tom, kdo bude příštích sedm let zastávat nejvyšší úřad republiky, nýbrž o věci výjimečné a nenávratné: bude-li uchován nebo odmítnut politický testament muže, o němž jste vy sami odhlasovali zákon: T. G. Masaryk se zasloužil o stát. Dnes není třeba vypočítávat, čím vším se Masaryk zasloužil o stát za sedmnáct let svého prezidentství, za jedenadvacet let svého uznaného národního vůdcovství a za padesát let své činnosti buditelské. Jen jednu jeho zásluhu o stát si připomeňte v tuto chvíli: že včas, sotva se navrátil jako prezident, jednomyslně proklamovaný, dbal toho, aby úřad prezidentský nebyl pouhou funkcí reprezentační, nýbrž skutečným úřadem politickým, z něhož možno někdy podnětně a jindy smířlivě zasahovat do demokratické součinnosti stran, národností nebo tříd. Vy, členové sněmoven a členové vlád, můžete podat svědectví, že se toto pojetí úřadu prezidentského u nás dobře osvědčilo a že se T. G. Masaryk i v této věci zasloužil o stát. Nyní budete znovu rozhodovat, čím má být úřad prezidenta republiky; budete-li hlasovat pro funkci pouze formální a reprezentační, zrušíte tím mlčky kus naší státní tradice, důležitou součást naší státně politické konstrukce, jejímž spolutvůrcem byl T. G. Masaryk. Budete odklízet něco z jeho díla, jímž se zasloužilo stát. Nesplníte to, čemu se slavnostně zavázal za vás i za nás všechny předseda vlády dr. Milan Hodža slovy: "Poděkujeme vám, pane prezidente, tím, že udržíme, co jste stvořil. A zaručujeme Vám, že vykonáme vše, aby Vaše dílo bylo zachováno navěky."
*
My občané vás nyní prosíme: Učiňte to. Nebudete hlasovat jenom o té či oné osobě, nýbrž o jedné z našich státních maxim. Nebudete rozhodovat jen o tom, kdo bude prezidentem, nýbrž také o tom, čím má pro všechny časy být úřad prezidenta státu československého: zda službou jenom reprezentační, nebo následováním Tomáše Garrigua Masaryka, jenž před pěti dny složil svůj vysoký úřad, aby se ještě chvíli díval, jak to povedeme po něm.
Není celkem pochybnosti o výsledku zítřejšího volebního aktu; co ještě zůstává nejisté, je, vyzní-li volba sama jako projev politické vůle jasné nebo rozvrácené. Těžký a v některém ohledu osudný význam středeční volby bude v tom, jak se budou volební čísla srovnávat s velikou a dojatou jednomyslností, s níž se téměř všichni občané našeho státu loučili před pěti dny s Masarykem jako s hlavou státu.
Páni poslanci a senátoři, Tomáš Garrigue Masaryk složil přede dny jenom pěti svůj prezidentský úřad; ale zítra bude stát před vámi jako kandidát po duchu a tradici; budete svými hlasy rozhodovat o tom, přijímáte-li jeho politický odkaz, jeho koncepci našeho státu a politického poslání, jeho veliké pečování o budoucnost Republiky československé. Toto je hluboký význam vašeho zítřejšího skrutinia. Zítra udržíte nebo přerušíte historickou kontinuitu s osvoboditelským a budovatelským dílem Masarykovým. Nesmírná je vaše odpovědnost před dějinami. Dejž Bůh, aby na náš národ nepadlo, že po dnech pěti byl zapřen daný slib: že všechen lid tohoto státu zůstane naplněn nejušlechtilejší ambicí, aby byl a trvale zůstal důstojným svého prvního prezidenta.
DOPIS KARLA ČAPKA EDVARDU BENEŠOVI
Po prezidentově abdikaci 5. října 1938
Rukopis. Benešův archiv. In: Archiv Ústavu T. G. Masaryka, EB - kores
pondence. Faksimile s. 141.
Osov, 6. října 1938
Náš drahý pane doktore Beneši,
první, co po bezesné noci mohu udělat, je napsat Vám aspoň
několik slov. Ne Vy, ale my všichni jsme prohráli svou víru; nejen Vy, ale my všichni tak trochu odcházíme a loučíme se s tím, co jsme byli. To, co cítím teď, je prudký a přímo bolestný pocit solidarity s Vámi a se všemi, jejichž mravní svět byl poražen. Věřím, že mravně jsme měli pravdu; věřím, že ji zase přese vše, co se dělo se světem, budeme mít. Jsem si jist, že před Vámi je osvobozovací dílo, a budu žít s očima upřenýma na ty budoucí úkoly. Prosím Vás, buďte klidný a silný, uchovejte se zdráv; to, co Vy jste řekl nám, teď opakujeme my Vám: Šetřte svých sil, bude jich ještě třeba.
Vám v upřímné úctě oddaný
Karel Čapek
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz