Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
ČSR v roce 1918
Nestává se v historii často, že dříve než existoval vlastní stát s přesně definovanými hranicemi, vznikly jeho některé mocensko-politické faktory, které později se staly plně funkčními v československém státě. Dříve než jsme měli vlastní území, vzniklo politické vedení na skromném základu, aby přerostlo až v prozatímní vládu s vlastní diplomatickou službou a dokonce, a to bylo důležité, s armádou, která vznikla a uplatnila se v boji proti centrálním mocnostem v Rusku, Francii a v Itálii. Postupně prozatímní vládu uznaly ve Francii, USA, Velké Británii, Japonsku, Srbsku, Rumunsku a největším překvapením pro cizí historiky je zjištění, že jsme nepostrádali tak specializovanou službu, jakou je zpravodajská organizace. A dokonce velmi úspěšná a za nepatrných finančních výdajů. A konečně při zkoumání vojenských složek je vhodné konstatovat, že chování mnohých vojenských útvarů rakouské monarchie se formou vzpoury postavilo na stanovisko nově rodícího se státu, příkladem může být krví nepotlačená vzpoura 30. pluku z Vysokého Mýta na italské frontě.
Je vhodné také si všimnout, že islandští historici sice zjistili, že všechny učebnice světa vzpomínají první i druhou světovou válku, ale po ukončení válečného stavu si již nevšímají mocenských faktorů, které trvale působí v každém státě, jde o armádu, četnictvo, policii, celní službu, zpravodajské agentury, nestátní vojenské organizace, různé milice, gardy, národní stráže apod. Přitom vynechat stať o architektuře, literatuře, umění, školství se nikdo neopováží.
Islandští dějepisci volají po rovnoměrném zachycení všech historii tvořících faktorů. Dokonce i mezinárodní vztahy tu hrají svůj díl. Jen několik málo osob zná skutečnou realitu, že v převratové době října a listopadu 1918 srbští zajatci dosud pod rakouskou kontrolou se dávají okamžitě k dispozici naší republice a hlídají severní státní hranice vůči Německu a naopak 30. pěší pluk odzbrojuje maďarské jednotky, ohrožující vznikající jihoslovanský stát.
Čs. diplomacie
Byla zpočátku velmi minimální, ale významem stále stoupajícím. Ústředním orgánem zahraničního odboje za první světové války byla Národní rada československá. V říjnu 1915 vznikl Český komitét zahraniční (ČKZ), jenž upozornil na sebe činem, který vešel do povědomí širší veřejnosti. 14.11.1915 vyšlo provolání, koncipované především T.G. Masarykem, konstatující, že habsburská monarchie není schopna demokratických reforem, dualistické Rakousko bylo potlačovatelem neněmeckých a nemaďarských národů, zvrhlo se v pouhý nástroj dobyvačnosti Německa na východ bez vlastního cíle. Z těchto a dalších důvodů vytyčovalo pak požadavek zřízení československého státu.
Národní rada československá (NRČS), která navazovala na ČKZ, byla ustavena až v únoru 1916 za Masarykova pobytu v Paříži. V jejím čele stál T.G. Masaryk, J. Dürich (byl v únoru 1917 vyloučen z tohoto orgánu), E. Beneš a M.R. Štefánek. Sídlem rady se stala Paříž. NRČS nesla i tíži vyjednávání o zřízení čs. zahraničního vojska. Pokud ještě nemohla vydávat mezinárodně platné dokumenty, využívala pasů srbské vlády.
Výtky, že Masaryk neměl jasnou představu o státní formě budoucího státu jsou nepřesné. Ve Francii a Spojených státech nebylo možno propagovat monarchii, ve Velké Británii se smělo mluvit a horovat pro konstituční monarchii, v Itálii byly tresty za propagaci republiky, stejně jako v Rusku za vlády cara,
NRČS musela dbát zájmů států, ve kterých organizovala zahraniční vojenské jednotky, jinak by nemusely být povoleny. Mezi dobrovolníky se mluvilo o smysluplném zaměření na republiku. V Rusku až po pádu cara. NRČS se stala sběrným místem pro informace české výzvědné služby. Informace se dostávaly do rukou Francie, Velké Británie a největší zájem o ně byl v USA.
Tiskovým orgánem našeho odboje byl La Nation Tchéque a Československá samostatnost. NRČS byla chápána jako představitelka českého a slovenského národa, což se stalo zřetelnější, když se přeměnila v prozatímní vládu uznávanou 29.6.1918 Francií, postupně přišlo uznání i od jiných dohodových států, také Japonska. Od 14.10.1918 bylo plně uznáváno označení Prozatímní vláda.
Srbsko
Po stránce čistě formální uniká naší veřejnosti zjištění, že první čs. vojenský útvar s protihabsburským zaměřením vznikl již v roce 1914 v Srbsku. Srbská vláda vzhledem k předcházejícím přátelským stykům v 19. století natolik důvěřovala čs. dobrovolníkům, že je použila jako cenzorů nad zajateckou poštou jiných rakouských vojáků v zajetí, dokonce 13 sloužilo na bulharské hranici jako členové pohraničních hlídek a celní úředníci. Srbové bez velkých potíží uznávali vojenské hodnosti dosažené v rakouských službách, na 75 důstojníků a 132 poddůstojníků sloužilo v plnohodnotných funkcích v srbské armádě. Využiti byli čeští lékaři, geografové a jen vypuknutí sdělných nemocí neumožnilo vytvořit seskupení podobné legionářskému sboru v Rusku, Itálii či ve Francii.
Také Češi, krajané žijící v Srbsku, se v počtu 1 012 osob hlásili do 1. srbské pěší divize, která v rámci ruského armádního sboru č. 47 bojovala v Dobrudži. Po ústupu rumunských jednotek na východní frontě, kde dočasně vítězila německá a rakouská armáda, přešli dobrovolně do již vytvořených jednotek čs. legií v Rusku.
Část Čechů, důstojníků, lékařů a poddůstojníků, zůstala v srbské armádě a bojovala na soluňské frontě. Část Čechů se dostala i do čs. legií ve Francii. Nepěkným a nežádoucím jevem se stala skutečnost, že asi 300 srbských (královských) vojáků se na Sibiři dalo do služeb protisovětských sil. Na oplátku zase po porážce kontrarevoluce v Rusku část bělogvardějců vstoupila do jugoslávské armády v letech 1918-1920. Několika jednotlivcům se podařilo dostat na velitelská místa i do čs. armády, generál Sergej Vojcechovský. Nejdříve však sloužil nějaký čas u čs. legií na Sibiři. V čs. armádě se stal dokonce zemským velitelem. Za okupace ho nacisté nezatkli. Ocenili jeho protisovětské boje na Sibiři.
Francie
Na francouzské frontě nebojoval, mimo menší oddíl dělostřelectva, žádný útvar rakouské armády a tudíž nebyl přísun přeběhlíků. Do boje šli krajané již nějaký čas pracující ve Francii, případně tam delší dobu bydlící. Další dobrovolníci přicházeli jednotlivě snad ze všech dílů světa. Hned na počátku války se museli vypořádat se závažnou otázkou. Nikdo jim nemohl zaručit s jistotou, že čs. republika vznikne. Kdo poté by jim mohl zaplatit invalidní důchod, kdo by zajistil rodinu, včetně dětí, v případě že padnou.
Nejlepší zajištění v tomto směru poskytovaly Spojené státy americké, kdo ještě neměl americké občanství, urychleně mu bylo vyřízeno. Také platy byly lepší, nehledě již na zdravotní a sociální pojištění. Francie, Británie, Itálie neměly žádný právní závazek honorovat české dobrovolníky za jejich boj na frontě. Dosti nepříznivě působilo přijímání našich dobrovolníků do cizinecké legie. V jejím rámci se 31.8.1914 zrodila Rota Nazdar. Do boje šla jako součást Marocké divize. Tato také získávala slávu z dobrých výkonů našich vojáků v zákopech.
Teprve za dva roky se podařilo prosadit vlastní pojmenování čs. jednotky. Na základě smlouvy z 16.12.1917 vznikla čs. brigáda ve Francii. Jejím základem byly 21. a 22. střelecký pluk, vytvořený po příjezdu 1200 legionářů z Ruska. Vlastenecký postoj dobrovolníků vyvolal příchod 2 225 dobrovolníků z USA. Asi 40 000 našich krajanů bojovalo přímo v amerických jednotkách. Z Británie přišlo 380 mužů, 400 osvobozených zajatců přišlo ze Srbska a 650 z Itálie. Když časem se zlepšil nábor, vznikl ještě 23. a 24. střelecký pluk. Zde je vhodné poznamenat, že číslování pluků probíhalo průběžně od Ruska, do Francie a Itálie. Jen rakouská rozvědka nedovedla pochopit, kde jsou pluky s nižšími číselnými označeními, když nejsou ve Francii.
Všechny vytvořené pluky na závěr války vytvořily 5. čs. střeleckou divizi. Po návratu do vlasti se podílela na boji o Slovensko a o Těšín. Menší útvary, v síle rot, se nasazovaly do měst, aby nedošlo k nepokojům. Francouzští legionáři přišli jako posádka do Pardubic.
Řadami francouzských legionářů prošlo 9 600 bojovníků, v boji padlo 650 vojáků Na velitelském místě se proslavil generál A.Ch. Phillipe.
Rusko
Zaznamenalo nejprve existenci České družiny, ale již 2.2.1916 i bojové nasazení 1. střeleckého pluku. Po výzvědné službě menších jednotek vystoupili legionáři ve vyšším útvaru, v síle čs. brigády u Zborova. Brigáda měla tři střelecké pluky. Po 18. září brigáda zesílila a vznikla 1. střelecká (husitská) divize. Po začlenění 2. čs. divize do sestavy vznikl armádní sbor (18 500 mužů).
Čs. legionáři se utkali s německými a rakouskými divizemi i v bitvě u Bachmače, aby rozrazili hrozící nebezpečí z obklíčení.
Po čeljabinském incidentu zahajují legie boj se sovětskými jednotkami, zapojují se do občanské války a Západ je hodnotí spíše za protisovětské vystupování než za boj proti habsburské monarchii. Legie se tu přičiní, aby na Sibiři převládl dočasně protirevoluční režim. Boje čs. vojska na Rusi trvaly až do odchodu legií z Ruska v létě 1920 Do ruské legie vstoupilo celkem 60 000 vojáků, z nichž 4 122 padlo, bylo zraněno nebo zběhlo.
Protisovětská propaganda silně nadsazoval, když strašila svět sílou ruské revoluce. Ta byla silná jen v myšlenkách, stačí důkaz: čs. legie po dva roky ovládají Sibiř, Poláci zaberou západní Ukrajinu a západní Bělorusko, zatlačí Bělorusko a Ukrajinu místy až o 350 km do hloubky bývalého carského mocnářství. Ulehčí to situaci německé císařské armádě, která po kapitulaci vyklízí Bělorusko a ukrajinské oblasti a předává je do rukou Polska, místo do rukou místních orgánů moci. Pravda, to již nejsou carské orgány, ale ani úřady tzv. Prozatímní vlády. Ostatně i bývalí carští důstojníci v počtu až 10 000 mužů vstupují do Rudé armády s heslem „Rusko si rozkrást nedáme“. V.I. Lenin i L. Trockij tento postup schválili, podle nich bylo možné využít odborníky minulého režimu. J.V. Stalin se časem postavil proti bývalým důstojníkům.
Itálie
Poměrně dlouho váhala povolit legionářský útvar. Česká rozvědka byla proslulá. V září 1917 se vytvářel výzvědný oddíl, zařazovaný k jednotlivým sborům či armádám. F. Hlaváček, který byl pověřen organizováním výzvědné služby, se plně osvědčil. Cena byla vysoká, 47 čs. vyzvědačů bylo rakouskou armádou popraveno. V říjnu 1917 se na frontu hlásilo již 3 145 dobrovolníků. Budování pravidelných jednotek začalo až po dohodě s NRČS s italskou vládou. Záhy vznikla Čs. divize v Itálii soustředěná do Foligna. Divize měla 4 střelecké pluky s označením 31. – 34. střelecký pluk. Na frontu odešla v srpnu 1918. Čs. armádní sbor měl až 20 000 dobrovolníků pod velením italských generálů A. Graziani a L.Piccione.
26.12.1918 byli legionáři přesunuti do vlasti a podíleli se na bojích o Slovensko. Italští důstojníci vytvořili poradní sbor. Příliš se však neosvědčili, vystřídali je Francouzi. Po uzavření příměří se přihlásilo ještě hodně dalších dobrovolníků, ale byli již zařazeny do domobrany (60 000).
Do legií v Itálii bylo začleněno na 20 000 mužů, 350 dobrovolníků padlo v boji.
Od roku 1922 v Itálii vládl fašistický režim. Byl inspirátorem pro Gajdu. Po roce 1933 se z Německa šířil nacismus, extrémní složka fašismu. Jeho představiteli u nás byl K. Henlein a K.H. Frank. Itálie se vnucovala za mluvčího Bavorska, Rakouska, Maďarska, Slovenska a Polska. Těmto snahám Hitler nepřál.
Vzpoura 30. pěšího pluku
byla jedním z několika málo povstání, které nebylo krvavě potlačeno. Za pomocí důvěrníků u čet a rot bylo organizováno povstání, důvěrníci byli většinou členy sociální demokracie, dva členy křesťanských sociálů a tři se později hlásili k národním socialistům, KSČ tehdy ještě nebyla ustavena. 27. října 1918 se celý útvar, bez důstojníků, dal na pochod domů místo na frontu. Povstalecký pluk měl 2 464 mužů. Důstojníci prohlásili, že budou pluk sledovat a přivedou ho k rozumu“. Nakonec se k povstalcům přidali. Zjistili, že v Praze vznikla čs. republika. 169 Němců odmítlo přísahat na novou republiku a bylo z pluku propuštěno. Konec války pluk prožil na území vznikající Jugoslávie, pomohl odzbrojit na 27 000 rakouských a maďarských vojáků, kteří Jihoslovanům dělali potíže. Nově vznikající jugoslávské armádě předali Češi 18 těžkých děl, 15 letounů, 54 polních děl a na 15 000 pušek.
Po návratu do Vysokého Mýta se pluk podílel na upevňování suverenity v českém pohraničí a zasáhl také do vývoje na Slovensku. Dosti podobný vývoj lze zjistit i u dalších pluků, kde sloužili čs. vojáci.
Když ministr vnitra oznámil, že nedojde k masovému propouštění, byla nastartována lidově populární akce „odrakouštění“. Místo lustrace navržena byla zásada, že lze složit novou (republikánskou) přísahu a ten, kdo neznal český jazyk, měl jazykovou zkoušku složit do dvou let. Řada německých četníků, policistů a celníků to považovali za ponížení, případně se báli, že zkoušku nesloží. Ministr také připomněl, že plat je zajištěn. V krátké době velitelé policie a četnictva hlásili, že Češi v počtu 12 300 osob jsou ochotni složit přísahu.
Strategické rozhodnutí měl posto pražské policie. U celníků se hlásilo jen 789 osob, ale v dalších dnech přicházeli další přihlášky. Koncem republiky jsme měli 8 000 celních úředníků, včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi.
Zmíněná čísla dosti věrohodně upozorňují na početnost mocenského faktoru ČSR: čs. armáda, postavená na branném zákonu, měla mírový stav 150 000 mužů.
Plně profesionálním sborem, i z hlediska platu, se stala Stráž obrany státu (SOS) zřízená v r. 1936 z příslušníků četnictva, vojenských záloh, finanční stráže a policie. SOS měla v květnu 1938 celkem 28 310 mužů, bojujících ještě 15. a 16. března na Podkarpatské Rusi. 37 mužů položilo život a 132 bylo zraněno.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz, E-mail: vydavatel@seznam.cz