Soumrak NATO

Thierry Meyssan: Historie NATO a jeho současných aktivit nám umožňuje pochopit, jak Západ spřádá své lži a proč je nyní jejich vězněm. Prvky obsažené v tomto článku jsou šokující, ale popírat tato fakta je nemožné. Jediným dalším řešením je lpět na lžích a vytrvale se jich držet.

Představitelé NATO během setkání v Istanbulu 13. května 2015 zakončují schůzku, posilněni dobrým alkoholem a jídlem, vysmíváním se idiotům, kteří věří v jejich rétoriku míru, zpívajíce „My jsme svět“. V tomto nechutném videu můžeme rozpoznat generála Philipa Breedlova, Jense Stoltenberga, Federicu Mogheriniovou a řadu dalších ministrů obrany.

Ve dnech 7. a 8. července 2016 se konal ve Varšavě summit NATO za přítomnosti náčelníků štábu a vládních činitelů. Měl to být triumf Spojených států nad zbytkem světa, ale ve skutečnosti to byl začátek jejich pádu.

Pojďme si připomenout, co NATO znamená.

Čím Atlantická aliance bývávala

Když byly evropské elity vystrašené z představy, že se komunistické strany mohou dostat k moci po druhé světové válce, v roce 1949, začaly hledat útočiště pod „deštníkem“ Spojených států. Především se jednalo o prostředek, jak prezentovat hrozbu pro Sověty, aby je odradily od podporování západních komunistů.

Západní státy postupně rozšiřovaly svá spojenectví, konkrétně v roce 1955 připojily Západní Německo, kterému bylo právě povoleno znovu vybudovat svoji armádu. Sovětský svaz, znepokojen kapacitními sílami Aliance, odpověděl tím, že šest let po vzniku NATO vytvořil Varšavskou smlouvu.

Nicméně během studené války se obě aliance vyvíjely imperiálním způsobem – na jedné straně NATO, jemuž dominují Spojené státy a v menší míře Velká Británie, a na straně druhé Varšavská smlouva s dominujícím Sovětským svazem. V důsledku toho bylo nemožné zrušit tyto struktury – NATO neváhalo použít svou síť Gladio, aby její pomocí zorganizovalo různé státní převraty a preventivní politické atentáty, zatímco Varšavská smlouva otevřeně podnikla invazi do Maďarska a Československa – států, které projevily známky toho, že by chtěly získat svou nezávislost.

Sovětský svaz skoncoval s tímto systémem dokonce ještě před pádem berlínské zdi. Michail Gorbačov povolil všem členům Varšavské smlouvy, aby vyhlásily svou nezávislost („Po mém“), což paradoxně pojmenoval „Doktrína Sinatry“. Po zhroucení Sovětského svazu se jeho spojenci rozptýlili. Stabilizace trvala několik let, a teprve poté mohla být založena současná Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO). Tato organizace, dostatečně poučená z chyb z minulosti, byla založena na přesné rovnosti svých členských států.

Mimochodem stojí za zmínku, že Varšavská smlouva i NATO jsou organizace, které jsou v rozporu s Chartou Organizace spojených národů, neboť jejich členské státy ztrácejí svou nezávislost tím, že souhlasí s umístěním vojenských jednotek na rozkaz  amerického nebo sovětského velení.

Na rozdíl od Ruska zůstaly Spojené státy říší, a nadále používají NATO k otloukání svých spojenců, aby je přiměly k poslušnosti. Počáteční plán tlačit na Sověty, aby se zdrželi pomáhání západním komunistům získat moc, již v současnosti nemá žádný význam. Takže vše, co nyní zbylo, je pouze poručnictví USA.

V roce 1998 NATO vedlo svou první válku proti malému státu (v současné době nazývané Srbsko), který nepředstavoval vůbec žádnou hrozbu. Spojené státy záměrně vytvořily podmínky pro konflikt, zformovaly kosovskou teroristickou mafii, která operovala z turecké základny Incirlik, zorganizovaly teroristickou vojenskou akci v Srbsku a poté obvinily srbskou vládu, že ji potlačila nepřiměřenou silou. Jakmile kovadlina NATO rozdrtila srbskou mouchu, povšimli si v kancléřstvích, že Aliance je ve skutečnosti těžko ovladatelná a většinou neefektivní. V té době byly zahájeny hluboké reformy.

Vývoj Aliance od 11. září 2001

Se zánikem Sovětského svazu nezůstal na světě žádný stát, který by byl schopen vojenské konfrontace se Spojenými státy, a tím méně s NATO. V tuto chvíli mělo NATO zaniknout, ale nic takového se nestalo.

Nejdříve ze všeho se objevil nový nepřítel – terorismus, který udeřil v různých hlavních městech Aliance – a donutil členské státy, aby se podporovaly navzájem.

Samozřejmě, že neexistuje žádná společná míra mezi někdejší Varšavskou smlouvou a skupinou vousatých fanatiků, zalezlých v nějaké jeskyni v Afghánistánu. Nicméně všechny členské státy NATO předstírají, že věří – protože nemají jinou možnost – že jediný způsob, jak ochránit svoje obyvatelstvo, je podepsat komuniké NATO a držet se pevně jeho povinného jednostranného projevu.

Navzdory hojné historické literatuře západní mocnosti stále ještě nepochopily, že NATO bylo původně vytvořeno jejich vládnoucími třídami, aby bylo použito proti nim, a že dnes je využíváno Spojenými státy proti jejich elitám. Trochu jinak to platí pro pobaltské státy a Polsko, které vstoupily do Aliance teprve nedávno, a jsou stále ve fázi elitářského strachu z komunistů.

Téměř neomezená geografická oblast Aliance

Pokud by NATO bylo obrannou aliancí, omezilo by se na obranu svých členských států, ale místo toho rozšířilo svou zónu geografické intervence. Když si přečteme závěrečnou zprávu ze schůzky ve Varšavě, nemůžeme si nepovšimnout, že NATO zasahuje do všeho: počínaje Koreou (kde Spojené státy dosud nepodepsaly mírovou smlouvu s již demokratickou republikou), až po Afriku (kde Pentagon stále doufá, že založí Africom). Jediná část světa, která zatím uniká vlivu NATO, je Latinská Amerika, zóna, kterou si již dlouhou dobu rezervuje Washington („Monreova doktrína“). Všude jinde jsou vazalové Pentagonu vybízeni k tomu, aby vysílali své vojáky k ochraně zájmů jejich vládce.

Aliance je dnes zapojena do všech současných válek. Byla to Aliance, která koordinovala pád Libye v roce 2011 poté, co velitel Africomu, generál Carter Ham, protestoval proti použití al-Kajdy ke svržení Muammara Kaddáfího. Byla to Aliance, která v roce 2012 koordinovala válku proti Sýrii na příkaz Spojeneckého pozemního velitelství (LANDCOM) v Izmiru v Turecku.

Kousek po kousku byly mimoevropské země integrovány do NATO, s různou úrovní účasti. Nejnovější členové jsou Bahrajn, Izrael, Jordánsko, Katar a Kuvajt, z nichž každý má od 4. května úřad v sídle Aliance.

e98a5af47706bb3fb9813288d15e9a8b

Co je Aliance dnes

Každý členský stát je povinen vyzbrojit se v rámci příprav na příští kolo válek a věnovat 2% svého HDP na tuto přípravu, i když to ve skutečnosti zdaleka není přesný údaj. Vzhledem k tomu, že zbraně musejí být kompatibilní s normami NATO, členové jsou vyzýváni, aby si je kupovaly od Washingtonu.

Samozřejmě, že stále ještě existují národní výrobci zbraní, ale už dlouho nebudou. Během posledních dvaceti let NATO systematicky vyvíjelo nátlak na ničení veškerého vojenského a leteckého průmyslu ve všech jeho členských státech, s výjimkou USA. Pentagon vydal zprávu o vytvoření víceúčelových bojových letounů za bezkonkurenční ceny -  F-35 Joint Strike Fighter. Všechny státy si je objednaly a uzavřely svůj vlastní průmysl. Během dvaceti let se Pentagonu doposud nepodařilo vyrobit ani jedno z těchto důmyslných letadel, a místo toho je nucen na různých zbrojařských veletrzích stále prezentovat zastarale vybavené F-22. Své zákazníky neustále žádají o pomoc při financování výzkumu, zatímco Kongres bádá nad možností znovu začít s výrobou starých letadel, neboť se vší pravděpodobností F-35 nikdy nespatří světlo světa.

Takže NATO funguje jako mafiánský zločinný podnik – ti, kteří neplatí, si budou muset zvyknout na teroristické útoky.

Nyní, když Spojené státy dostaly své spojence do pozice závislosti na jejich vojenském průmyslu, přestaly jej modernizovat. Mezitím však Rusko přebudovalo svůj vlastní zbrojní průmysl, a Čína je těsně za ním. Ruská armáda již překonala Pentagon, pokud jde o konvenční výzbroj. Systém, který nasadili v západní Sýrii, v Černém moři a Kaliningradu, umožnil zakódování komunikačních sítí NATO, které muselo kvůli tomu upustit od sledování těchto regionů. Pokud jde o letectví, Rusko již vyrobilo víceúčelový bojový letoun, který má, kromě svých dalších funkcí, schopnost přivodit závist všech pilotů Aliance. Co se týče Číny, je velmi pravděpodobné, že se jí během příštích dvou let podaří předběhnout NATO, pokud jde o konvenční zbraně.

Takže spojenci jsou nyní svědky úpadku Aliance a následkem toho i jejich vlastního rozkladu, a to vše bez jakékoliv reakce – s výjimkou Spojeného království.

Případ DAESH

Po hysterii z roku 2000 kolem al-Kajdy se nyní objevil nový nepřítel, který nás ohrožuje – Islámský emirát v Iráku a Levantě – neboli „Daeš“. Všechny členské státy byly vyzvány, aby se připojily ke „Globalní koalici“ (sic) a porazili jej. Na summitu ve Varšavě si členské státy gratulovaly za svá vítězství v Iráku a dokonce i v Sýrii, a to navzdory „vojenské intervenci Ruska a jeho důležité vojenské přítomnosti a podpory režimu“, který představuje „zdroj rizika a mimořádné výzvy pro bezpečnost spojenců Aliance“ (sic) [1].

Vzhledem k tomu, že každý ví, že islámský emirát vytvořily v roce 2006 Spojené státy, dozvídáme se nyní, že se v současné době organizace obrátila proti nim. Je to stejné, jako když nám tvrdili to samé o al-Kajdě. A přesto 8. července, když Syrská arabská armáda bojovala proti několika teroristickým skupinám, včetně Daeše, na východ od Homsu, letectvo Spojených států amerických (US Air Force) se dostalo do vzdušného prostoru, jen aby pomohlo krýt teroristy po dobu čtyř hodin. Tuto dobu využil Daeš k tomu, aby metodicky zničil potrubí, spojující Sýrii, Irák a Írán. Nebo znovu, během teroristických útoků 4. července v Saúdské Arábii v Džiddě (zvláště při útoku na ulici před americkým konzulátem) Daeš použil vysoce technicky vyspělé vojenské výbušniny, které vlastní pouze Pentagon. Takže není tak těžké pochopit, že zatímco Pentagon bojuje v některých oblastech s islámským emirátem, souběžně jej zásobuje zbraněmi a logistickou podporu v jiných zónách.

Ukrajinský příklad

Dalším strašákem je Rusko. Jeho „agresivní akce (…), včetně jeho provokativních vojenských aktivit v okrajových částech území NATO, a jeho přiznaný úmysl dosáhnout svých politických cílů hrozbou nebo použitím síly, představují zdroj nestability v regionu a zároveň představují zásadní výzvu pro Alianci“ (sic).

Aliance obviňuje Rusko za to, že anektovala Krym, což je pravda, ale popírá kontext anexe – státní převrat, který zorganizovala CIA v Kyjevě, a dosazení vlády, z nichž někteří členové jsou nacisté. Stručně řečeno, členové NATO si mohou dělat, co chtějí, zatímco Rusko je obviňováno z porušování dohod, které uzavřelo s Aliancí.

Varšavský summit

Summit neumožnil Washingtonu žádné úniky informací. Velká Británie, která právě ukončila svůj „zvláštní vztah“ tím, že opustila Evropskou unii, se odmítla více zapojit v Alianci, aby tak kompenzovala zrušení partnerství v rámci EU. Londýn se v současné době schovává za potíže, spojené s nadcházejícími změnami ve vládě, jen aby se vyhnul otázkám.

V nejlepším případě byli schopni učinit dvě rozhodnutí – vybudování stálých základen podél ruských hranic a rozvíjení protiraketového štítu. Jelikož je první rozhodnutí v rozporu se závazky NATO, bude se pravděpodobně pokračovat s navyšováním vojáků na alternativním základě, aby tam nikdy nebyl stálý kontingent, ale vojáci tam budou vždy přítomni. Druhé rozhodnutí spočívá v použití spojeneckého území Aliance k tomu, aby zde byli rozmístěni američtí vojáci a zbraňový systém. Aby se Spojené státy vyhnuly negativním reakcím obyvatelstva, jejichž území bude použito k výstavbě protiraketového štítu, bude vše probíhat pod velením NATO, nikoli na příkaz Spojených států. Nicméně se jedná o změnu, která existuje pouze na papíře, protože vrchní velitel Aliance, kterým je v současné době generál Curtis Scaparrotti, musí být, dle závazků, americký důstojník, kterého osobně jmenuje prezident Spojených států amerických.

Zdroj: http://www.voltairenet.org/article192832.html

http://www.nwoo.org